Trocha bilancování

Ačkoliv jsem zjistil, že letos už jsem oficiálně mohl celý rok běhat veterány, tak jsem jako zlom měl v hlavě až mé dnešní narozeniny, kdy jsem té pětatřicítky dosáhl i kalendářně. Přestože si v dospělých určitě ještě zazávodím a den ze dne běhat nepřestanu, tak je to asi dobrá příležitost sesumírovat si mou výkonnostní sportovní kariéru.

Teda, ta reálně už skončila před pár lety okolo covidu, který přišel v roce, kdy jsem naposled ještě poctivě trénoval. A pak už šel orienťák hodně na druhou kolej. Ale i tak jsem měl občas kratší období, kdy jsem dokázal i trochu soustavněji potrénovat.

V hlavě jsem si vše srovnal už na konci léta na soustředění ve Švédsku během prezentace pro naše žáky a dorostence. Slidy z ní jsou níže. Občas mi tam asi mohl nějaký detail utéct a s časem se zkreslit, ale díky blogu můžu někdy od juniorů vidět docela přesně, "jak šel čas."

Byla to rozhodně jízda, kterou bych neměnil. Byť mi přinesla i spoustu bolesti a trápení (sportovního i nesportovního). Zdaleka ne vše šlo vždycky dobrým směrem - no, upřímně, většinu času to dobrým směrem nešlo. Některé věci bych s odstupem dělal jinak a určitě by to dopadlo lépe. Ale po bitvě je každý generál :)

Vím, že mě "co by kdyby" asi nikdy úplně neopustí a budu si vzpomínat na časy, kdy to "běhalo nejlíp". Ale to je asi přirozené - spolu s tím, že když takové doby člověk prožívá, tak to úplně nedocení.

Díky všem, co se mnou na téhle cestě byli. Přestože už se s řadou z vás nevidím tak často, jak byste si zasloužili a jak bych chtěl, tak to není nic, na co bych zapomněl.

O patnáct let mladší a s výsledkem, kterého si nejvíc považuji (byť výkon tak zářný nebyl) - aneb MČR družstev 2009

Teď už je čas na veteránskou éru :) A přestože jsem si to zejména v mladých dospělých představoval jako konec světa, tak teď vím, že to tak není :D

A dokud mě to bude bavit, budu pokračovat i s blogem. A taky s psaním tréninkáče - byť kdo si ho dneska ještě píše do Excelu?

Nejdůležitější závod

Poslední týdny jsem na blogu moc aktivní nebyl. Budiž mi omluvou, že se po sportovní stránce nic zásadního neodehrálo. Lehce trénuju (co mi škola, ale hlavně zdraví dovolí) a letošními ambicemi je už jen pěkně si zaběhat. Tentokrát mě to ale nemrzí, protože přesně před měsícem, 19. srpna (tak typicky v sobotu), jsem vyběhl na svůj nejdůležitější závod. A jak jsem celý život v lese běhal na vlastní pěst, jsem moc rád, že tentokrát to bylo a je v doprovodu té osoby nejpovolanější, Barunky :)

Více fotek v našem albu

Ještě z MS 2014

Zdroj: WOC2014

MČR klasika '13 - mapy s postupy

Tady jsou slíbené mapy s postupy:

Kvalifikace H21B s mými postupy

Finále H21B s mými postupy

A na závěr jedna chuťovka a zároveň motivace pro všechny pořadatele, aby si nevytvářeli vlastní objekty v mapě (to je slušně řečeno hloupost - zvlášť když je umístíte do nepřehledného míst a špatně):

Pokud počítám, že sedí příběhová cesta, tak nejen jáma, ale i ta kupka zrovna nebyly na správném místě (nemluvě o tom, že v takto vyříznutém kolečku tu kupku při běhu vážně nevidím)

Psychické aspekty výkonu

Úvahový příspěvek, pokud vás takové věci nezajímají, tak doporučuji přeskočit na Silja-rastit.

Po ne moc uspokojivých výsledcích před dvěma týdny jsem šel hodně do sebe a přemýšlel o tom, v čem dělám chybu. Nakonec jsem došel k tomu, že v běhu ani schopnosti číst mapu to nebude. Obojí sice tady na Severu není nějak oslnivé, protože všechny místní typy terénů prostě oběhané nemám, ale rozhodně mi to nebrání v tom bojovat o slušné výkony. Chyba je jednoznačně v psychice a vůbec myšlenkových pochodech, které realizuji při a mimo závod.

Už jsem na tohle narazil někdy loni, kdy byl na jednom z repre minisoutředění prezentován analytický formulář, který poskytuje zpětnou vazbu, jak pečlivý je člověk při plánování a realizaci postupů a dohledávek. To je samozřejmě jen jedna část dost složitého a vzájemně provázaného systému - ale jen z ní mi bylo jasné, že mám velké mezery.

Navíc tady ve Finsku při týmových poradách je mentální složka výkonu častým tématem (ve finštině :D) a elitní závodníci se na ni opravdu důkladně soustředí. Řekl bych, že u nás to není ani zdaleka tak skloňované téma, což je rozhodně velká škoda a mínus pro nás.

Těch pár dní nemoci minulý týden mi dalo čas se ke konceptu repre analytického formuláře zase vrátit, začít si víc uvědomovat, jestli poctivě plánuji a realizuji postupy. Ovšem mnohem zásadnější bylo, že jsem si konečně pořídil nějakou knihu o sportovní psychologii, která se zaměřuje na praktické aspekty výkonu, a zjistil jsem, jak jsem na tom vlastně bídně.

Rozhodl jsem se, že na sobě v tomhle ohledu budu pořádně pracovat a dál se v téhle oblasti vzdělávat, protože mi je jasné, že pokud mě má něco posunout kupředu, tak je to právě tohle. Jinak se mi nemůže podařit ustálit svoje výkony při závodech a být s nimi dlouhodobě spokojený.

Je jasné, že to je běh na dlouhou trať a výsledky (rozuměj výsledky toho, že se na tuhle složku výkonu koncentruji, ne závodní výsledky) mohou přijít až v hodně vzdálené budoucnosti. Jsem ale rozhodnutý do sebe hodně jít a konečně se tomuhle začít adekvátně věnovat.

Počasí šampiónů

Sezóna skončila, nový tréninkový rok je tady, takže je třeba opět tvrdě trénovat. Já se teprve rozjíždím kvůli posunutému odpočinkovému období, ale tenhle týden už tréninky opravdu stojí za to. Nicméně ruku v ruce s tím pomalu přichází to Tampere i zima, takže podmínky přestávají být tak ideální jako ještě před pár dny. Dnes dokonce přešla přes město první lehká sněhová bouře, takže jsem si užil i trochu divokého počasí.

A přesně k tomu se vztahuje i tenhle příspěvek. Protože takovéhle počasí podle mého názoru odděluje ty, co to s tréninkem myslí opravdu vážně, a ty, co tolik ne (ačkoli trénovat mohou opravdu hodně a být na vrcholové úrovni). Ti druzí si totiž jednoduše odůvodní, že běhání ve sněhové vánici a prudkém větru je hloupost a že by v něčem takovém ani nikdo netrénoval.

Vánice v Tampere

Což je samozřejmě hloupost. A to hned ze dvou důvodů. Zaprvé všichni netrénují na stejném místě, takže je dost vysoká šance, že jinde mají podmínky minimálně normální. No a zadruhé, kdo to myslí vážně, tak trénuje i ve vánici (když není absolutně extrémní - což, ruku na srdce, je u nás situace tak jednou za deset let).

Nedávno jsem četl pěkný článek o motivaci lidí pracujících na volné noze, který by šlo krásně uplatnit i na sportovce. Krátce řečeno, ti na nejvyšších stupních na nich nejsou kvůli talentu, toho je mezi lidmi obecně spousta. Ale kvůli usilovné dřině a ochotě na sobě pracovat nad rámec předepsaného tréninkového plánu (vztaženo na orienťák). Takovým lidem nejde o to odtrénovat, co mají, či si objektivně vysvětlit, proč zrovna dnes vynechat, ale posunout své schopnosti a maxima. Proto jim nejde o to splnit nějaké součty, i když ty mohou být taktéž motivující, ale vidět na sobě posun kupředu.

Proto říkám sněhovým vánicím, lijákům, prudké oblevě a podobně, počasí šampiónů. Protože ty během něj nenaleznete doma na gauči...

Co tě doma nenaučí o běhání ve Finsku: Kvalifikační speciál

Po čase jsem nabral zase nějaké nové zkušenosti o běhání ve Finsku, takže můžu navázat na první článek o běhání tady. Tentokrát nás čeká kvalifikační speciál, ve kterém se zaměřím na některé zvláštnosti a odlišnosti kvalifikací na finské mistrovské závody (tuším, že je tu mají na sprint, krátkou, noční a klasiku).

• Start v kvalifikaci. Ve Finsku mají velmi dobře promyšlený systém kvalifikací na mistrovské závody. Startovat může kdokoliv (kdo zaplatí těch více než třicet eur startovného), ale jeho startovní pořadí se odvíjí od jeho postavení v žebříčku, takže ti podle něj nejhorší startují v úvodu. Tímto částečně nespravedlivým systémem (tratě se obvykle o několik minut zrychlují nejen startem rychlejších závodníků, ale prošlapáním cest, které v místních terénech vznikají opravdu rychle) pro běžce bez dobrého místa je ale zároveň dosaženo spravedlivého závodu pro ty, kteří skutečně mají na to běžet ve finále.

Tahle cestička v lese před závodem nebyla (a může se stát, že se klidně může vinout od kontroly ke kontrole, čímž se závod z velké části pro později startující stává takovým krosem)

• Náročnost kvalifikovat se. Úroveň elitních běžců ve Finsku je skutečně někde jinde. V podstatě tu nemůžete udělat jedinou chybu - a to vesměs ani na kvalifikaci klasiky - a pokud nejste výjimečný talent, tak už od začátku musíte běžet naprosto naplno, protože:
• Vyrovnanost kvalifikace. Protože tam, kde je u nás jeden člověk, jich je ve Finsku deset. Není problém, aby se do jedné minuty poskládalo v kvalifikaci klasiky třeba deset a více lidí. Půlminutová chyba může znamenat propad o pět šest míst a vypadnutí z šancí se kvalifikovat.
• Jednoduchost kvalifikace. Na druhou stranu jsou kvalifikační závody z mapové stránky vesměs mnohem jednodušší než finále. A to často až výrazně a neporovnatelně s českými mistrovskými závody. Vždyť stačí srovnat mapy z letošní kvalifikace na mistrovství Finska na klasice a jeho finále - kvalifikace mezi velkými kopci a bažinami po cestách, finále lesem mezi menšími kopečky...
• Startovní rozestupy v kvalifikaci. Se startovními intervaly se tu nikdo nepáře - na klasickou trať se jde po dvou minutách, na krátkou dokonce po minutě. Vzhledem k tomu, že, krom zahraničních závodníků bez žebříčkových závodů, máte díky nelosovanému startovnímu pořadí běžet se stejně výkonnostně zdatnými soupeři, tak to ani nevadí a závod se alespoň příjemně rychle odběhne.
• Délka kvalifikace. Čas vítěze je ve Finsku výrazně kratší než u nás - na krátké okolo dvaceti minut (ta má ale zároveň finále ve stejný den), na klasice čtyřicet pět minut.

Z tohohle seznamu je jasně vidět, že postoupit do finále v místních podmínkách opravdu není žádná sranda. Musíte totiž zaběhnout vesměs naprosto čistý závod a navíc v hodně vysokém nasazení. V příštím díle se podíváme na to, co je společné všem větším závodům tady ve Finsku.

MS ve Francii přes internet

Právě proběhlé mistrovství v OB ve Francii začalo hodně zvolna - ale pak už jen gradovalo a gradovalo. Alespoň tak se mi to zdálo - vzhledem k tomu, že jsem byl tou dobou pár tisíc kilometrů jinde ve Finsku. I tak mi ale internet pomohl vše sledovat skoro naživo. A stálo to za to.

Když se rozběhla kvalifikace na klasické trati, nebylo to nic extra - ze začátku nešly ani mezičasy z kontrol, takže jsem přešel na komentář z World of O. Ten jsem za chvilku nahradil rádiem z arény a hned to bylo poněkud živější. Skutečný zlom však přišel až po zpřístupnění živého video přenosu, čehož jsem si všiml při finále na klasické trati (možná už byl na sprint, ale to jsem nebyl doma). To v kombinace s GPS trackingem závodníků přineslo opravdu skvělý divácký zážitek i na takovou dálku.

Myslím, že tohle je přesně cesta, kterou by se měly všechny velké orienťácké akce ubírat - nabídnout volný online přístup k těmto datům. Za poplatek nabízet některé prémiové služby (větší rozlišení, vlastní server atp.) a zadarmo klidně přidávat reklamu.

Co se týče závodní stránky, nemůžu hodnotit, jaké to ve skutečnosti bylo, ale zejména co se týče štafet vše bylo velmi divácké. Jak už jsem napsal na Twitteru, zejména ženské štafety považuji za vůbec nejlepší přenos z orientačního běhu, který jsem kdy viděl. Režie nebyla nic moc, ale dostatek kamer a GPS tracking (a samozřejmě náročný terén a trať) umožnily udělat ze závodu divácké drama, které by ještě před nějakou dobou nebylo ani možné.

Pěkné bylo i odlehčené zpravodajství z tábora českého týmu, které se objevovalo na Facebooku. To by si Honza Reproš mohl za rok (i dříve) klidně zase zopakovat. Jen by příspěvky mohly být pravidelnější :-)

Myslím, že orientační běh může v internetu najít hodně silného spojence, však se stačí podívat, kam až se dostal takový portál World of O, se všemi svými sekcemi. Tohle je budoucnost služby pro diváky ale i závodníky, tady je třeba hledat vzory. Tak teď už jen nějaké pořádné webové stránky, které by doplnily "Jak to vidí Béďa", jediné opravdové české o-zpravodajství.

Co tě doma nenaučí o běhání ve Finsku 1

Letošní mistrovství v OB ve Francii začalo včera, ale u mě už se nedávno rozběhla příprava na to v roce 2013, které se uskuteční ve Finsku. Samozřejmě ještě uvidím, jestli se ještě dokážu svou úrovní vypracovat, ale jsem proto rozhodnutý mnohé udělat. Teď mě čeká jeden rok ve Finsku, kde doufám naberu spoustu zejména mapových zkušeností a vylepším svoji mapovou a běžeckou techniku. No a pak už to bude jen o vyladění fyzičky.

V tomhle článku a možná několika dalších, které na něj budou navazovat, jsem se rozhodl zveřejňovat svoje postřehy, které tu během pobytu získám. Co díl, to zhruba pětice bodů o běhání ve finských terénech a na finských mapách.

Tak takhle to vypadá v lese v okolí Tampere (v lepším)

1. Obíhačky po cestách jsou opravdu ultimátní. Jen pozor, abys běžel po té správné, změť pěšinek je často neskutečná a vyznat se v ní vyžaduje výrazné zpomalení - ale i tak se běh po nich oproti terénu vyplatí.
2. Mapy opravdu sedí. Když člověk pochopí leckdy zvrácenou generalizaci, tak mapa opravdu odpovídá skutečnosti. A to až neskutečně. Myslím, že od místních mapařů by se ti naši mohli mnohému učit, na finských mapách je radost běhat, na našich dost často ne.
3. Podle zelené jen když víš, kde jsi. Podle zelené se tady dá orientovat opravdu jen, pokud člověk ví, kde je. Našinci totiž často přijde zelené úplně všechno, pokud se ale potká skutečně zelený kus lesa, tak je to většinou opravdu dobře poznat.
4. Pokud nevěříš buzole, ani sem nejezdi. Změť cest, kamenů a vrstevnicových tvarů je na mnoha místech tak složitá, že ji nelze přečíst jinak než ve velkém zpomalení (zastavení). I tak ale existuje riziko zvolení špatné cestičky a podobně. V první řadě tedy věř buzole a ne svým představám, jaké objekty vidíš.
5. Kup si lupu. Pořízení lupy na svoji buzolu považuji za jeden z nejlepších nahodilých nákupů, které mě kdy potkaly. Přečíst křížení vlnících se pěšinek mezi kameny bych bez toho rozhodně nezvládl, možná tak v sedě pod lampičkou. Naprostá nutnost pro plynulou orientaci v mapě, dohledávky a jiné klíčové body, ve kterých je třeba přesně číst mapu.

Problémy s SI kontrolami

Protože na BENu to opět víří - tentokrát často v až nezvykle konstruktivním smyslu - tak bych se taky rád vyjádřil k fenoménu, který se v poslední době vyskytl na našich závodech. Mám tím na mysli možné selhání SI kontrol a nezaznamenání jejich průchodu do čipu. Po technické či pravidlové stránce k tomu nemám co říct, ale z hlediska závodního snad ano.

Hned napočátku musím říct, že jsem zásadně pro to, aby v případě že čip neobsahuje kontrolu, bylo umožněno vyčtení krabiček. Ačkoli jsem se o tom bavil s Jedlou, který řekl několik velmi rozumných argumentů z jeho pozice jako člena jury, která vyčtení zamítla, tak mě osobně to v mém názoru zas tak nezměnilo. Ano, asi by mohlo docházet k protahování vyhlášení (než se krabička z lesa donese a vyčte), přesto je ale podle mě mnohem důležitější zjištění zda závodník skutečně kontrolu orazil.

Názory těch, kteří tvrdí, že by se nemělo vyčítat, protože se nevyčítá ani na světové scéně, mi ale přijdou již zcela zcestné. Proč přejímat pravidla, která jdou proti hlavnímu principu existence kontrol? Tím je totiž bezpochyby zjištění, zda závodník tímto místem proběhl či ne. A pokud je možnost toto zjistit i jinou metodou než záznamem z čipu, pak by tak mělo být i učiněno.

Podle logiky rozhodování, která postupovala podle pravidel a řekněme zažitých zásad průběhu běžného závodu OB, by tak třeba měl být zamítnut protest Olafa, který neorazil kontrolu vymazání čipu. Že je takřka nemožné, že by vyběhl dříve, když se mapy dávaly až ve startovní čas? A že by to závodníkovi jeho formátu vůbec nepomohlo, když postoupil s přehledem? Naprosto souhlasím, být členem jury, tak podle logiky a ducha fair play, bych byl také pro oddisknutí.

Na druhou stranu, v čem se tento případ ve své podstatě liší od toho, že se nesmějí vyčíst krabičky, aby bylo zjištěno, zda nenastala nějaká technická chyba, zatímco závodník kontrolou skutečně prošel? Podle mě v ničem, oba typy protestů by podle mě měly být přijímány. A zároveň, pokud se ukáže, že skutečně tato technická chyba nastala (jak se zdá po "neoficiální" vyčtení krabiček), tak by měly příslušné orgány ČSOS tento fakt zohlednit nejen na závodech u nás, ale i nadnesením této problematiky na mezinárodní scéně.

Mistrovství ČR v šlapání trávy a kopřiv

Ještě než se rozepíšu s omluvou těm, kteří mě snad slyšeli v neděli (ale hlavně v sobotu) sprostě nadávat, když jsem se brodil, v lepším po kolena, v horším po pás, v trávě/kopřivách/ostružinách, tak bych rád poznamenal, že ano, bylo to jedno z nejlepších českých mistrovství na krátké, které jsem kdy běžel. A ne, nebyl to na kvalifikaci úplně regulérní závod (ale ne, nemůžu si stěžovat, že bych do A finále nepostoupil kvůli tomu).

Tenhle článek je vlastě pouze věnovaný tomu, proč mě pálí ruce a stehna od kopřiv a na kolik odhaduji rozdíl mezi dříve a později startujícími. Upřímně si myslím, že pokud se někam nehodí šlapání trávy, tak je to právě middle (u sprintu to snad až na okolí Slatiňan nebývá zvykem). Na klasice si člověk ještě může zvolit obíhačku nebo má šanci ztrátu dohnat, na middlu moc ne. Neříkám, že se nedalo postoupit s brzkým startem (záviselo i na stavbě té které trati), ale bylo třeba jít naprosto bez chyby.

Můj střízlivý odhad po porovnání mezičasů je, že jsem jen na tom, že jsem neměl šlápnuto, ztratil něco ke třem minutám - to jsem to rozhodně nezveličoval a počítal jen vyloženě zarostlé pasáže (a ne ty vteřinkové, že vidím, že je k nějakému kameni vyhrnutá cesta). Navíc prakticky všechny kontroly, na kterých jsem se prodíral, jsem šel mapově hodně čistě, takže to nezkresluje žádná moje chyba.

Mapa rozběhu H21B - zarostlé pasáže: 4 (na žlutých průsecích, takže jen chvilka), 6, 12, 13 (tam jsem to, přiznávám se, raději oběhl po cestě), 14 (fuj do kopce a v trávě/ostružinách, musel jsem si zaběhnout, abych nešel tím největším saigonem), 19, 21 - sportovně jsem vynechal 11 a 18, kde to nebyly ideální postupy, ale taky to tam stálo za to :-)

A protože se nudím, tak jsem si nasázel časy mého rozběhu (H21B) do Excelu a trochu si je porovnal:

• Průměrný čas startujících 00-20: 45:35
• Průměrný čas startujících 22-50: 40:57
• Průměrný čas startujících 52-72: 39:51
• Průměrný čas prvních 16 startujících závodníků: 42:20
• Průměrný čas posledních 16 startujících závodníků: 39:48
• Průměrný čas celkově: 41:47

Byť největší vypovídající hodnotu by mělo mít srovnání závodníků startujících v prvních 20 minutách a v posledních 20 minutách (tedy z čísel výše, bylo by samozřejmě možno diskutovat o jiném intervalu), tak souhlasím s případnými námitkami, že zrovna u nás na začátku nestartovali žádní extra favoriti. Zde samozřejmě los nepřisoudil zrovna porovnatelné skupiny. Mnohem zajímavější je tak porovnání průměrných časů první poloviny startovního pole s tou druhou (přičemž i ti ke konci první poloviny měli už asi trochu šlápnuto) - přes dvě a půl minuty i celkem odpovídá mému odhadu tří minut.

Tenhle čas samozřejmě asi zdaleka neodpovídá té divočině, kterou museli potkat ti, kteří šli úplně první, ale myslím si, že by mohl být průměrný pro startující zhruba do startu 20. Vzhledem k tomu, že to rozložení závodníků bylo v obou krajních skupinách nerovnoměrné podle výkonnosti, do nějakého statistického srovnání bych se neodvážil pouštět (to by mi asi zpětně odebrali ty dva semestry statistiky, co jsem měl ve škole), ale čísla jsou myslím dostatečně vypovídající.

Co z toho plyne pro stavitele/pořadatele? Když chci postavit regulérní závod, tak se musím snažit vyhnout zarostlým pasážím co nejvíce. Při pohledu na mapu je na ní přitom nevyužito dost prostoru, který mohl nahradit ten zarostlý. Myslím že každý kdo byl v lese, tak musí popravdě přiznat, že na tomhle se mohly tvořit slušné rozdíly.

P.S. Tenhle text není nijak mířen proti uplynulému MČR na krátké v Nesměři, závody to byly moc pěkné (z pořadatelské stránky špička), ostatně viz následující článek, ve kterém už podrost řešit moc nebudu. Spíš je to tak do budoucna, kdyby se k tomuhle textu dostal někdo, kdo bude pořádat podobný závod, tak aby věděl, jak se to dělat nemá. Z toho pohledu bych doporučoval si přečíst i ten následující článek, kde budou zmíněny další dvě zbytečnosti, které zabránily tomu, aby se tohle mistrovství stalo u nás bezkonkurenčním.

Opavská "áčka"

Dlouho jsem váhal, jaký dám název tomuhle článku, který budu chvíli "po akci" reagovat na uplynulý áčkový dvojzávod pořádaný poblíž Opavy v Hradci nad Moravicí (na mapě Kalvárie). V průběhu mě napadly titulky jako "Tak takhle ne, kluci", "Co ty bylo za závody?" a další skvosty. Nakonec jsem zvolit trochu umírněnější verzi. Nejsem si totiž jistý, jestli zážitek, který z těchhle závodu mám není náhodou způsobený tím, že už začínám trochu stárnout :-D Aneb asi už je na čase přestat jezdit na každý celorepublikový závod, protože některé si tak mohou říkat jen podle jména.

Protože tahle áčka byla občas tragédie. Začněme ale od (lepšího začátku) a to sobotní klasiky. Popis svého výkonu, který mě při absenci větší konkurence vytáhl až na 8. místo v elitě, si nechám na další příspěvek, až mi uschnou mapy a budu si moc zakreslit postupy. Takže spíš tak obecně. Terén nesliboval mnoho, ale spíš mě příjemně překvapil. Tratě byly víceméně dlouhé tak akorát. Snaha o volby byla celkem velká, ale naprosto degradovaná hodně špatně umístěnými občerstvovačkami na postupech.

 Lákadlo celého víkendu - stará verze mapy

Nikdy jsem v zásadě nebyl proti občerstvovačkách na postupech, ale ty musí být umísťovány tak, aby nenarušovaly volby (nezvýhodňovaly jednu z variant - nebo dokonce, jak vymysleli Opavští, rovnou nevytvářely varianty zcela nové). I tak se mi tratě celkem líbily a myslím, že jsem byl jeden z mála, kdo to o trati eliťáků říkal. Nebýt špatně umístěných občerstvovaček, tak by to u mě byla hodně nadprůměrná stavba, takhle šedý průměr.

I v neděli se stavitel celkem vytáhl - až na jedno ALE - nevím, jestli byl v lese a probíhal si postupy elity (pevně doufám, že ano), ale stavět stylem, kterým stavěl, na mapě takovéhle kvality, nebyla dobrá volba. Krátká byla založená na tom jediném, co v lese bylo, porostech. Fajn, žádný problém. Kdyby ty porosty a k tomu i vrstevnice ovšem seděly. Házet zašité kontroly do semiopen hustníku - prosím, těžké kontroly na middlu být mají. Ale pak ať i perfektně sedí mapa! To že to tam tak nějak je moc regulérnosti nenahrává.

To že mapa byla na krátkou tragická (na klasiku se to neprojevilo, tam není třeba číst všechno doprodrobna, takže na ní byla kvalita dostatečná) zdaleka nebyl jen můj názor. Navíc jsem na dost sporná místa (jako když mě mapa katapultovala o tři vrstevnice výš při popoběhnutí o třicet metrů vzdálenostně) narazil vícekrát, což myslím dost vylučuje to, že by mi to prostě jen tak přišlo v té závodní rychlosti.

Škoda tohohle - jinak by to mohly být minimálně průměrné závody (terén, přiznejme si, nic moc, ale dobrá organizace by to zvládla vyrovnat), takhle ale jedny z (nej)horších áček za poslední roky.

P.S. Že byly překročeny směrné časy v neděli mi osobně zas tak nevadilo, byť i to samozřejmě něco vypovídá.

P.P.S. A konkurence v elitě byla tentokrát nejslabší, co jsem kdy zažil. Slyšel jsem hezkých pár názorů na tuhle otázku a souhlasím s tím, že celorepublikové závody byla měla i objíždět celá širší špička. Na druhou stranu dát závody do koutu republiky a do absolutně nezajímavého terénu si to absenci spousty lidí vyloženě koledovalo. Možná by stálo za to přidělování závodů trochu poupravit, protože tohle byl krok hodně vedle.

Tak tohle už je moc...

Škoda, že Google se svým Street View neprojel centrum Zlína, možná by tak u vítězstvíchtivých eliťáků vzbudil větší zájem, než se svými záběry z místa zítřejšího sprintu, Kohoutovic. Ideální to sice není, proběhnutí terénem by asi přineslo podstatně více (ačkoli i to je dost diskutabilní), ale pár "zajímavých" míst se s tím už prohlédnout dá (uzká slepá ulička jako - ideální pro kontrolu na sprintu - dá se krásně v rychlosti přehlédnout a podobné věci).

Zdá se, že teď už chybí jen možnost plynulého procházení ulicemi, protože kombinace staré mapy + ortofoto + Street View už by v pohodě umožnila vytvoření zcela nové mapy...

Menší ukázečka:

Pozor zatáčka doleva - nebo se v tomto případě značka mýlí a půjde se do lesa doprava? To už závisí jen na staviteli... (mimochodem, zrovna v tomhle pohledu na sebe nedoléhají fotky)

Ačkoli volba ze silnice do lesa by kvůli horší podmínkám viditelnosti a prakticky ihned navazujícím údolíčkám slibovala mnohem náročnější situaci na orientaci pro závodníky než v opačném směru...

3 varianty náběhu do lesa v tomto případě:

- kontrola vlevo - řešení využít paseky a srázku/jiného objektu

- kontrola uprostřed - naběhnout na dlouhý hřbítek

- kontrola vpravo - při doběhu z levé části silnice se vyvést až na louku, a pak trefit zakroucené údolíčko s cestou (nebo něco jiného, samozřejmě záleží, kde bude kontrola)

Dlouhá v ohrožení?

V ČR bude po několika letech opět vyhlášen státní smutek kvůli letecké katastrofě čelních představitelů Polska a připadne na sobotu, kdy se má běžet poslední mistrovství ČR na dlouhé trati. Státní smutek a jeho podrobnosti nejsou zákony nijak detailně definovány, ale obecně bývá zvykem rušit sportovní a zábavní akce, které na tento den spadají. Zítra by pak měla vláda vydat konkrétní doporučení (pokud jsem s tím dobře srozuměn, tak pravděpodobně jen doporučení, ne žádnou direktivu) týkající se i sportu.

Na zpravodajských serverech se už tak teď můžete dočíst, že třeba fotbalová a hokejová liga uvažují o přesunu zápasů. Dotkne se to i ČSOS/pořadatelů? Je to vcelku neobvyklá situace vyžadující řešení za chodu. Možností je samozřejmě řada - od úplného zrušení přes přesun (třeba jen na neděli) nebo nějakou ještě menší (či dokonce žádnou) změnu vyjadřující soustrast nad touto smutnou událostí.

Limity na oblastní mistrovství?

Když tak koukám na startovku nadcházejícího oblastního mistrovství na krátké trati, říkám si, jestli si ze mě někdo náhodou nedělá srandu. V H21C běží skoro 80 lidí a já na předposledním místě skoro uzavírám startovní listinu v čase 166. To jest 2:50 před svým dalším startem na sprintu. Tomu tedy říkám komedie - je to sice jen oblastní mistrovství, ale dát si během tří hodin dva rychlé závody, to už dokáže jen opravdu velký borec. A to ani nemluvím o tom, že bych se taky rád někdy alespoň symbolicky naobědval (ano, přiznávám, je tu varianta, že si něco nechám na doběhu a během výklusu to zhltnu - což by možná mohlo časově vyjít, aby mě při sprintu bylo špatně jen trochu).

Mluvím z vlastní zkušenosti - před necelým rokem jsem absolvoval podobný závod jako přes kopírák - taky start na konci extrémně dlouhé startovní listiny a o dvě tři hoďky později sprint. No, neběželo se mi moc dobře. To mě dovádí k myšlence uvedené v nadpisu. Neměly by být limity počtu účastníků v jednotlivých kategoriích (řekněme alespoň okolo té šedesátky dle rankingu)? Nebo když už nejsou, tak alespoň rozumná mezera mezi závody (třeba posunutím startu krátké o půl hodiny dřív)? Myslím, že v naprosto extrémních případech by ty alespoň necelé 3 hodiny volna po doběhu měly být alespoň ze slušnosti ze strany pořadatelů dodržovány. Pokud ne, tak prosím, ale potom to nejmenujme jako oblastní mistrovství a nedávejme tomu právo postupu na MČR.

P.S. Samozřejmě, závod se i tak absolvovat dá a výsledky zpochybňovat nelze, stejně se projeví, kdo natrénoval a kdo ne, ale pokud hrajeme na nějaké dodržování směrných časů, aby měli všichni představu, na kolik je zhruba dimenzovaná daná trať, pak by měli mít i všichni alespoň podobně času na odpočinek, protože to není o nic méně důležité...

Zbytečný zákaz

Zdá se, že městské lesy okolo Hradce Králové zůstanou ještě nějakou dobu pro jakéhokoli návštěvníka uzavřené. Odůvodnění jasné: sněhová kalamita ze začátku roku. A trvání? Nesmyslně dlouhé.

Hned na úvod musím říct, že nejsem fanouškem podobných zákazů vstupu. Když napadla spousta sněhu, pod kterým se stromy v lese doslova ohýbaly, musel jsem uznat, že je na tom něco rozumného. Ale že bude zakázáno tam vstupovat, když už veškerý sníh v korunách stromů už před týdny roztál, mi přijde jako naprostá hloupost. Nevím, jak to plánuje přímo Hradec, ale (jak už zmínili pořadatelé Jarního poháru) okolní obce se chystají zákaz zrušit až na konci března. Tedy dobou, kdy (pokud znovu výrazně nenasněží nebo nepřijdou mrazy) už v lese po sněhu nebude ani památky. Dejme tomu, že bych tomu pro provozování závodů ještě rozumněl, ale rozhodně ne pro jednotlivce.

Takže suma sumárum, tři měsíce zákazu. Z toho skoro dva naprosto nesmyslné. Co chtělo spadnout, to už spadlo. A co ne, to možná spadne zítra, v létě, příští zimu nebo v následujících letech vůbec. Je jasné, že pohyb  v lese je s určitým minimálním rizikem spjatý, ale osobně dost pochybuji, že by tuto šanci dokázali proklamované důkladné obhlídky porostů nějak výrazně změnit. To se rovnou může zakázat vstup po celý rok (což by možná někomu vyhovovalo).

Náročná sobota

Zdá se, že mě včerejší běžky docela slušně odrovnaly. Takhle rozlámaný už jsem nebyl ani nepamatuji, jezdění na běžkách po rovině prostě není taková pohodička, jak se může zdát, člověk si na něm zdaleka tolik neodpočine jako v kopcích (kde jsou sjezdy a změny tempa/stylu/namáhaných svalů). To je docela rozdíl proti běhání, kde je běh po rovině jednoznačně jednodušší než v kopcích. Z části to může být z toho, že jsem na tenhle pohyb mnohem víc navyklý, ale hlavně proto, že při běhání musí člověk zabírat i při cestě dolů z kopce, takže mu de facto chybí takový odpočinek, jako se mu většinou nabízí na běžkách při dlouhých sjezdech.

A to se příští týden chystám jezdit na závodišti aspoň dva dny, tak uvidím, jak to všechno zvládnu. Nicméně to musím zkousnout i kdyby to moc nešlo. Jednak je to bezvadný trénink z hlediska náročnosti a jednak je to potřeba, abych taky trochu ulevil kolenům před posledními měsíci zimní přípravy.

Konec časopisu OB?

Dneska bych chtěl zase trošku zabrousit do úvah (a hlavně přiblížit počet příspěvků na tomhle blogu k 300) a věnovat se tématu, které mě docela zajímá. Respektive dvou tématům spojeným v jedno - orientačnímu běhu a ekonomice médií. Je to tak trochu reakce na upozornění, které se objevilo v posledním čísle časopisu Orientační běh i na jeho stránkách - a to informace o snížení počtu čísel na 4 za rok. Předem upozorňuji, že to není žádné žehrání na svaz/redakci/vydavatele ani jakákoli seriózní analýza (protože samozřejmě neznám pozadí časopisu), ale pouhé zamyšlení nad budoucnosti tohoto periodika.

Jak je vidno z onoho krátkého článků, časopis osekává výdaje, kde může. Snižuje (opět) počet čísel a navíc ruší rozesílání výtisku zdarma na oddíly. To druhé považuji za rozumný a logický krok, to první za tak trochu krok směrem ke konci.

 Kolikrát se na nás ještě z obálky časopisu OB budou usmívat čerství vítězové orienťáckých anket?

Už jsem slyšel několikrát, jak se žehralo na malý počet předplatitelů. Myslím, že ti by skoro měli být vyzdvihováni až do nebes, protože nakupovat něco za 125Kč/číslo už bych si u jiných časopisů hodně rozmýšlel (to samozřejmě není novinka příštího roku). Nebýt toho, že mě obsah (z velké míry hodně kvalitní) zajímá, skončil bych jako mnozí mí známí, kteří si ho prostě na závodech od někoho půjčí, zajímavé si přečtou a ve výsledku jsou na tom skoro stejně jako já. Nebýt rizika toho, že by časopis OB přestal vycházet, bych asi hodně zvážil za to, zda se mi ho vyplatí pořizovat. Proto mi přijde další snižování počtu čísel vůči čtenářům, kteří to vidí podobně jako já, dost rizikový krok (nebýval těch čísel skoro dvojnásobek?).

To je ale věc krátkodobého vývoje - mnohem důležitější je uvědomit si, pro budoucnost časopisu, trendy, které už pěkných pár let hýbou světem novin/časopisů/knih. A to, že čtenářů těchto médií ubývá a ubývat bude. V tomhle má orienťácké periodikum trochu výhodu. Zaprvé za ním stojí svaz, který ho finančně podporuje (absolutně netuším, kolik může 150 000 Kč dělat z hlediska nákladů, ale malá část to určitě nebude). No a zadruhé nečelí takové konkurenci jako jiná tištěná média. A to internetu.

Časopis OB prostě nemá žádnou významnou internetovou konkurenci (jediné české významné české OB stránky Jak to vidí Béďa mu svým zaměřením na aktuality nekonkurují; v oblasti metodiky je pak jediným pořádným a rozsáhlým zdrojem Repre web - tedy alespoň z toho co znám - ale vzhledem k tomu, že o ničem jiném nevím, se případně nejedná o nějak rozšířenou záležitost). A to je jeho štěstí i prokletí. Štěstí v tom, že si přeci jen může nadále udržovat svou existenci (s rostoucí nutností příspěvků od svazu či za škrtů nákladů). Prokletí v tom, že to tak nepůjde do nekonečna.

Při troše štěstí můžeme doufat, že za pomoci svazu časopis překlene období, než se trochu rozjedou elektronické čtečky. Pak se může (ale nutně nemusí - přibude mu větší konkurence těch pár anglických časopisů, která bude na dosah ruky) vrátit ke své "původní slávě". Nebo to také nevyjde a při současném trendu časopis skončí, ačkoli tuto možnost nevidím jako pravděpodobnou, osobně si myslím, že svaz časopis padnout nenechá, pokud to s ním nebude opravdu kritické.

Samozřejmě do hlav plánovačů v ČSOS nevidím a informace o jakémsi metodickém webu si tak maximálně přečtu v rozsahu jedné odrážky v plánech na další rok, ale myslím, že jedinou šancí, jak si časopis může trošku získat na oblibě (pozor nespojovat s počtem předplatitelů) je vytvoření pořádného webu, o který by se mohl opřít.

Webu, na kterém by se publikovaly staré články (nejen metodika, ale i hodnocení závodů a podobně). Ale který by vydával i nějaké ty "věci" navíc či by umožňoval (pořádnou) diskuzi. Prostě by více fungoval jako řádný zpravodajský server. Něco, co by zapadlo do následujícího pořadí - je po závodě, večer si přečtu na Béďovi stručné hodnocení - o týden později si o tom přečtu nějaký zajímavý delší článek (doplněný rozborem?) na stránkách časopisu. Neříkám prostě, že by nový web měl chrlit články do 24 hodin, to je samozřejmě nereálné. Ale číst po dvou měsících o nějakém závodě už mě opravdu moc nebere. V samotném časopise už by mohlo být jen nějaké krátké shrnutí (třeba na půl stránky), a pak nějaký exkluzivní obsah (rozhovory, metodika), který by se na webu objevil třeba až za čtvrt/půl roku.

To je můj náhled na jednu z možných cest, kam dál. Vyžadovalo by to samozřejmě dost úsilí a dalších investic, ale myslím, že by je přínosy nakonec převážily. Myslím, že orienťáku chybí moderní stránky podobného typu (stejně jako nějaké moderní na propagaci mezi veřejností), což ho dost limituje ve snaze, aby se více prosadil mezi ostatními sporty.

Chápu, že časopis má dále hodnotu z hlediska prestiže, sponzorů svazu a podobně, proto jsem pro jeho uchování třeba i za cenu dotací. Přesto by měl ale zejména sloužit orienťákům, ne? A v tomhle ohledu už pomalu začíná ztrácet. Stále je ale čas s tím něco udělat.

P.S. Omlouvám se za trošku nadnesený nadpis článku, který se však klidně může splnit. Taky se omlouvám všem čtenářům, které tohle téma zrovna nezajímá, ale nějak mi to dneska kolovalo v hlavně, tak mi přišlo škoda neudělat ten 299. zářez do počtu článků :-D Rozhodně tenhle článek nechystám nikde prezentovat, asi má i tak dost logických trhlin a nerad bych, aby na mě někdo pohlížel, jako že mluvím do nečeho, do čeho nemám...

Mapový výběh na Bíře/Dubince

Ještě krátce k poslednímu mapovému tréninku (jak tak o tom přemýšlím, tak opravdu poslednímu oddílovému mapovému tréninku v tomto roce, kterého se účastním; jinak mě čeká ještě hradubická liga kousek od baráku). Vzhledem k tomu, že ráno trochu nasněžilo, tak se mi na něj moc nechtělo - nakonec jsem se ale přesvědčil a navíc se na něj začal i trochu těšit, protože jsem si uvědomil, že bych mohl konečně otestovat ty neoprenové ponožky, co jsem si pořídil právě na běhání ve sněhu už na jaře na Tiomile a dosud jsem je neměl na nohou.

Nakonec se ukázaly jako úplně skvělé. Ze začátku jsem se samozřejmě snažil běhat co nejvíce mokrým terénem (ale zase rozumně, abych si nenamočil ty části oblečení, které jsem neoprenové neměl, což byla naprostá většina :-D ). Ale ono ani nebylo moc příležitostí (asi žádná) pro brodění nějakého potoka, takže to vše zůstalo jen na mokré trávě. No, nebýt toho, že když jsem pak vytáhl ponožky po tréninku z batohu a byly hrozně mokré, ani bych nevěřil, že bych se výrazně namočil. Rozhodně tedy doporučuji nějaké pořídit.

Mapa s mými postupy (linii jsem docela držel)

Jinak co se týče mapy, tak to byla celkem pohoda. Pár chybek jsem vyrobil, ale jinak to bylo celkem slušné proběhnutí, jen ke konci už jsem začal mít docela slušný hlad a přestalo mě to díky tomu tak trochu bavit. Příště si s sebou už něco budu muset vzít, protože necelých 100 minut už je necelých 100 minut a to už něco takového skoro vyžaduje.

S čím běhat dlouhou vytrvalost?

Protože je teď dost času a skladba tréninků i počasí k tomu přímo vybízí, testuji různé formy občerstvování při delších vytrvalostních trénincích. Teoreticky mi vyplynulo 5 různých způsobů, jak se vypořádat s nevyhnutelnou ztrátou tekutin ještě umocněnou těmito pekelnými vedry:

1. Nemít nic - to je do 60' realizovatelné, nad hodinu je to ale hloupost - i když člověk přetrpí žízeň, minimálně závěrečná fáze bude tréninkově naprosto k ničemu...
2. Nést si lahev v ruce - po celou dobu těžko realizovatelné, navíc kazí běžecký styl. Jedinou šancí je nechat si lahev třeba po čtvrt hodině někde v lese (předtím se napít) a při zpáteční cestě (tedy opět čtvrt hodinu před koncem) ji sebrat a napít se znovu.
3. Opasek s lahvičkami - to je pro mě novinka. Zatím jsem s ním byl běhat dvakrát a vyplynuly mi z toho následující negativa. Zaprvé, pás, který mám od Salomonu, má pohyblivé držáky na lahvičky a ty se za běhu pohybují z těch vhodných pozic (tedy na bocích, kde při běhu tolik neposkakují - druhý problém) všemi možnými směry. To je trochu omezeno, až když je obsah lahviček snížen minimálně na polovinu. Budu to ještě muset odzkoušet s nějak připevněnými držáky (asi tejpovačka). Jsem zvědavý, jak to pak bude vypadat.
4. Camelbag - pro mě zatím nejlepší způsob pro občerstvování při dlouhém běhu. Vak na pití umožňuje pít poměrně často a přitom nevypít tolik (v porovnání s hrdlem lahve/lahviček na opasku). Dobře utažený batoh prakticky nijak neposkakuje a zátěž je dobře rozložená. Jediným problémem může být, že díky větší zátěži na páteř to není ideální pro časté běhání. To pak velké množství lidí (vcelku oprávněně) rozbolí záda.
5. Podpůrný tým - největší jistota. Běžec se nemusí s ničím tahat a přitom se napije. Ideální je nějaký neběžec popř. ne tolik trénovaný jedinec, který jede na kole (v autě?) s vámi (ne nutně pořád) a veze vám pití. To je ideál.

No vzhledem k tomu, že podpůrný tým moc nemám (ačkoli táta se mnou občas na kole vyjede), tak pro mě vychází nejlépe camelbag. Ten dává možnost si na běhání i někam popojet a civilizovanější věci si pak schovat do batohu. Ale ani opasek není ke kratšímu a častějšímu (zátěž na záda není tak hrozná) běhání k zahození, ještě ho ale budu muset trochu otestovat.