Zemřel Pasi Ikonen

Takovou zprávu jsem snad na blog ještě nepsal, ale nedalo mi to... Pasi Ikonen byl nejen příjmením jednou z ikon, se kterými jsem v orienťáku vyrůstal. Výkonnostně to byl idol spíš pro generaci mých bráchů, ale možná skrze ně jsem o něm slyšel poprvé.

S Pasim jsem se nikdy osobně nebavil, ale zažil jsem ho aspoň na jednom z repre soustředění. Matně bych tušil, že to bylo ve Slovinsku 2014, ale dost možná jinde na jihu. Mám z toho veselou historku, na kterou si jednou za čas s úsměvem vzpomenu:

Trénink hromadného startu v údolí bez výrazných cest. Všichni se postaví za mapy, ale není jasné, jakým směrem se bude vybíhat. Start. Dav se chvilku motá, a pak vyráží víceméně jedním směrem. Pasi už tou dobou zamířil na opačnou stranu.

No a za dvě tři minuty se Pasi vrací přes start a míří směrem za ostatními.

A za ním někdo se smíchem anglicky volá: "Pasi, kdes nechal buzolu?"

Jo, právě absencí používání buzoly v orientačním běhu se Pasi Ikonen proslavil. Byl tak vlastně speciální ikonou pro většinu mladých českých orienťáků, kteří (stejně jako já) měli na začátku kariéry buzolu spíše jako hezký přívěsek. Než se zejména na severu těžce poučili, že se buzola sakra hodí. A to i u nás.

No, ale zjevně to jde i bez ní. Stačí jen mistrně číst mapu. Tak jako Pasi Ikonen.

Pasi, děkuji za inspiraci a slibuju, že si za 14 dní ve Švédsku dám na tvoji počest jeden trénink "Na Pasiho" (bez buzoly)!

Oznámení na webu finského svazu.

Říjnový (ne)trénink

Podzimní sezóna pro mě vlastně dříve skončila, než začala. Pokračující problémy s achilovkou (aspoň se zdá, že už se podařilo najít příčinu), nic moc covid, a pak ještě jedna opravárenská nehoda - to všechno znamenalo, že za posledních několik týdnů jsem si dal od běhání v podstatě úplné volno.

Jak to bude v budoucnu, teď asi nechám rozhodnout achilovku. Poslední dobou už byl trénink v podstatě na bolest, a kdyby se to nemělo zlepšit, tak moc nedává smysl. Ale naděje umírá poslední, tak snad se mi podaří ji dát dohromady :)

Z výletů

Tobiš (a únorový trénink)

Letošní únor stál skutečně za to. Tentokrát jdou stranou tréninkové výkony - hlavní hvězdou února byl pro nás s Bárou malý Tobiáš, který se vyloupnul na svět 12. 2. 2021 v 22:23. Čas si tedy vybrat umí :)

Máme z něj radost, ale zároveň je to pro nás i dost náročné (samozřejmě dvojnásob pro Báru). Ale věřím, že během pár týdnů si to všechno sedne.

Ale abych se trochu zmínil i o tom běhání, tak trénink docela jde. Na druhou stranu mě teď zase pobolívá achilovka, takže běžecké zmírnění s narozením Tobiáše přišlo docela vhod. Věřím ale, že to je jen přechodná věc a snad na svůj trénink brzo navážu. A doufám, že se už brzy podívám i do lesa na závody!

Rozloučení se sezónou '19

Orienťácká sezóna roku 2019 je už zcela za mnou. Symbolicky ji uzavřelo oddílové soustředění na Broumovsku. Počasí nám sice nepřálo, ale myslím, že jsme si to parádně užili. Jak sobotní bojovku, tak nedělní oddílové štafety. Díky moc Edovi, Vaskovi a Tomovi za uspořádání!

Náš tým horolezců

V lese to byla parádní listopadová atmosféra - bláto, déšť a zima :) 

A výhledy stály za to

Teď už je pomalu čas se vrhnout do přípravy na další rok. Letošní sezóna mě zase trochu navnadila a s ohledem na to, jak vypadala moje loňská zimní příprava, tak i lehký trénink může přinést velký posun.

Zpátky v ČR

Od závodů u Eindhovenu v první polovině listopadu už jsem nakonec žádné další holandské závody neabsolvoval. Důvodem byla kombinace práce, počasí a neatraktivnosti terénů. Na druhou stranu jsem vesměs poctivě chodil na spinning a plavání, takže věřím, že to bude na jaře znát :) Ve spinningu teď chci pokračovat i v Brně, je to docela fajn náhrada za běhání, kterému se teď snažím kvůli achilovce nějakou dobu cíleně vyhýbat.

Ve Skotsku

Na začátku července jsme si s Bárou odskočili na skoro dva týdny do Skotska. Nejprve jsme si dali za šest dní West Higland Way z Glasgow do Fort William (152 km oficiálně, reálně jsme nachodili tak o pětinu víc), a pak jsme po krátkém oddechu pod Ben Nevisem půjčili auto a vyrazili na ostrov Skye. Co den, to trochu jiná krajina a hlavně jsme zažili opravdu "neskotské počasí" (jen jeden den mrholilo, jinak slunečno nebo polojasno a okolo 25 stupňů).

 Lesy u Loch Lomond

Glencoe 

 Hrad Eilean Donan

 Skye - Old Man of Storr

Skye - všudypřítomné ovce 

 Skye - všudypřítomné ovce 

 Skye - Neist Point

Skye - tulení kolonie

P.S. Mimochodem, tohle je jubilejní 750. publikovaný příspěvek. Po tempu úvodních let (klidně přes stovku zápisků ročně) se teď držím nižších desítek. Ale věřím, že i tak dosažení té tisícovky bude trvat o něco méně než dalších deset let, co už tento blog běží :)

Velikonoce a první polovina dubna

Na letošní velikonoční soustředění (Suché u Boskovic) jsem se dost těšil, ale na druhou stranu jsem měl i dost obav, co na větší zátěž moje noha. Nakonec to bylo mnohem lepší, než jsem čekal a odběhal jsem velkou část tréninků. Byť spíš pohodovým tempem bez nějakého velkého sprintování. Celkem mě to i naladilo do jarní sezóny a když se to neobrátí horším směrem ve Švédsku (o tom dále), mohl bych se podívat i na nějaké závody. Byť v mém podání hodně navolno pojaté.

 Ukázka tréninku z Velikonoc - suchá-lichá

Ukázka tréninku z Velikonoc - vrstevnicovka

Horší to bylo v jiném ohledu. Bohužel jsem (asi po špatném jídle) strávil většinu týdne po soustředění v posteli s horečkami a následným průjmem. A jelikož se to sešlo s odevzdáváním dizertace (předevčírem), pokračoval jsem v mezidobí maximálně s krátkým výklusem.

211-stránkové veledílo :)

Každopádně dnes odjíždíme na soustředění do Švédska s královéhradeckým TSM. Škoda, že ani u mě, ani u Báry se to nepotkalo s ideálním zdravotním stavem, ale věřím, že i tak si severské terény užijeme a trochu si oddechneme od práce :)

Lednový netrénink

Poslední týdny zavládl na blogu klid - což odráží i tréninkovou pauzu, kterou jsou si naordinoval. Bohužel jsem chytil aktuálně populární "nemoc" zvanou bolavé lýtko. Už šest týdnů mě bohužel při běhání bolí namožený lýtkový sval. Běhání tomu moc nepomáhá, takže teď můžu maximálně protahovat, posilovat, chodit a plavat.

Tím pádem ani není o čem psát. Uvidíme, kdy se to srovná - ale nic moc si z toho nedělám. Sice bych rád zase běhal, ale věřím, že to nebude trvat dlouho a všechno to bude zase v pohodě.

Rozloučení se sezónou '17

Po delší době jsem zase vyrazil na oddílové Rozloučení se sezónou. Tentokrát jsme se přesunuli do Prachovských skal a pořádně je prochodili během sobotní bojovky. Byla to paráda, díky moc za uspořádání!

Pohled z Císařské chodby v Prachovských skalách

 Náš hrdinný bojovkový tým

Nejdůležitější závod

Poslední týdny jsem na blogu moc aktivní nebyl. Budiž mi omluvou, že se po sportovní stránce nic zásadního neodehrálo. Lehce trénuju (co mi škola, ale hlavně zdraví dovolí) a letošními ambicemi je už jen pěkně si zaběhat. Tentokrát mě to ale nemrzí, protože přesně před měsícem, 19. srpna (tak typicky v sobotu), jsem vyběhl na svůj nejdůležitější závod. A jak jsem celý život v lese běhal na vlastní pěst, jsem moc rád, že tentokrát to bylo a je v doprovodu té osoby nejpovolanější, Barunky :)

Více fotek v našem albu

Bike-O-Challenge '17

O víkendu jsme si s Bárou střihli první ročník Bike-O-Challenge, scorelaufového cyklistického závodu s časovým limitem. Pro nás oba to byla nová zkušenost, ale myslím, že jsme si to užili a celkem se nám i dařilo.

Sobotní postupy - detail na PlayMap

 V sobotu na trati - foto: Martin Tušl

Super pro nás bylo, že se jelo v Železných horách, které jednak trochu znám a jednak nejsou nijak zásadně kopcovité. Oproti plánům jsme v sobotu měli o něco méně zastávek, než jsme plánovali, a v neděli už jsme jeli v podstatě v kuse. Celkově parádní závody, které si v budoucnu rádi zopakujeme!

Na trati v neděli - foto: Martin Tušl

Nedělní postupy - detail na PlayMap

Nedělní finiš - foto: Martin Sajal

Po dojezdu

Březnový program

Už je to nějaký týden, co jsem nenapsal na blog. Ne, že by nebylo o čem, spíš jsem postrádal tu druhou podstatnou veličinu pro blogování - čas. Nevím, jestli se to nějak podstatně zlepší do konce semestru, ale potom už snad ano. V tomto článku tak pokryju, co se stalo od začátku března do začátku dubna - a uplynulému víkendu se budu věnovat už samostatně.

Hned na začátku března jsem odpořádal finále zimních azimutů. A mapa v okolí Mazurových chalup účastníky pěkně potrápila. Čas už na ní, přes moji velmi hrubou aktualizaci, byl přeci jenom znát, a tak se chybovalo v jednom kuse. I tak se ale myslím trénink líbil.

Vzápětí jsem se zabalili a vyrazil na týden na konferenci do Jihoafrické republiky. To byla extrémně zajímavá zkušenost a některé vybrané fotky z volnočasových aktivit najdete v tomto albu. A nutno říct, že na těch tréninkových kempech sportovců v JAR asi něco bude, protože ta dvě proklusnutí, která jsem tam absolvoval (v Johannesburgu to kvůli fakt hnusně smrdícím autům skoro jinak ani nejde), měla velmi pozitivní efekt na můj výkon na prvním letošním závodě, výchoďáku ve Veské.

Na doběhu výchoďáku ve Veské

Přestože moje očekávání byla skutečně nízká, rovinatý middle mi celkem sedl a výsledkem bylo pěkné čtvrté místo. Byl to celkem úprk a pár drobných chyb jsem vyrobil, ale s výkonem jsem byl rozhodně spokojený.

Trať H21C s mými postupy

No a o týden jsem si dal s taťkou a bráchy prodloužený víkend u Mikulova na kolech. Nutno říct, že po půl roce bez kola byl druhý den z hlediska sezení trochu krušný, ale jinak to bylo moc fajn!

Mikulov

Červenec a trénink

Po Ceně střední Moravy přišla zasloužená dovolená v Chorvatsku - něco turistiky, něco koupání a hlavně hodně chození po národních parcích. Bylo to moc fajn, viděl jsem pár zajímavých míst, zažil nejsilnější vítr v životě a vůbec, dobrá volba.

Jedna ilustrativní z Chorvatska

Po návratu jsem se jednak ponořil do školních úkolů (příprava projektu dizertace) a jednak se začal trochu rozběhávat. Achilovka si trochu odpočinula a byť mě po ránu občas trochu pobolívá, mohl jsem najet zpátky na svůj letošní tréninkový režim.

Původně jsem myslel, že trénink radikálně překopám, ale nakonec asi zůstanu u toho, co se na jaře ukázalo jako úspěšné - krátké úseky po rovině na asfaltu + traverzy a mírná stoupání meziprahově v terénu + jeden další ostrý trénink podle toho, kde jsem zrovna na víkend (většinou ale terén). 

Postupně už se zase začínám rozběhávat a za nějaký ten týden se těším na závody na Českou Kanadu, to bude paráda :)

Kanadské intermezzo

Ještě než se dostanu ke sprintovému víkendu, který mám aktuálně za sebou, musím se krátce vrátit k mojí (hlavně studijní) cestě do Toronta. Krom konference jsem se stihl podívat i po městě a na Niagáry. A taky využil nabídky od Havliho a zúčastnil se místního podvečerního tréninku :)

Pohled směrem k pár z hromady mrakodrapů, které stojí v Torontu (a CN Tower, svého času nejvyšší věž na světě)

 Kanadská část Niagarských vodopádů

Jak už Havli trochu předeslal, terén ani konkurence tentokrát nedorazily - a tak jsme si na nepříliš náročné trati rozdělili první dvě místa. Ale i tak jsem rád, že jsem si zaběhl orienťák v zatím rekordní vzdálenosti od domova. Bylo to moc fajn.

A kanadské orienťácké proběhnutí - vesměs nebylo co řešit, tak jsem si hlavně hlídal, abych si nenamočil boty v bažinkách podél cesty :)

Abych nezapomněl

Poslední týdny utekly opravdu jako voda. Ani nebyl moc čas psát na blog, což snad v budoucích měsících zase napravím :)

Teď už totiž bude zase víc času na běhání. Navíc už se začínají blížit i nějaká ta soustředění (byť dneska to za oknem vypadá jako v nejhlubší zimě). Opravdový trénink ale pořád omezeně, zatím to mám stále zakázáno :/

V novém roce

Přelom roku jsem zase trávil zejména s diplomkou. Text už mám konečně sepsaný, takže teď ještě zbývá to pořádně pročíst, dodělat přílohy a formát. A v pondělí vytisknout :)

Ve všem tom shonu jsem rád, že se můžu jít aspoň proběhnout a provětrat si hlavu. Už se trochu rozběhávám a tenhle cyklus mám snad nakročeno k naběhání víc jak 100 kilometrů. Žádná extra sláva, ale pomalu už to aspoň začíná připomínat běhání. A na jaře už to snad bude i na nějakou klasiku.

Program na následující týdny je jasný - škola. Ale když to bude časově vycházet, rád bych se podíval i na nějakou ZHL či zimní azimuty. A nechal si pořádně vyprášit kožich.

Jak jsme spouštěli web sekce OB

Spouštění svazového webu byla oproti webu sekce OB celkem pohádka. Na velké obtíže jsme nenarazili a ani úprav nakonec tolik nebylo. OrientačníBěh.cz, to bylo něco jiného...

Jednak už dopředu bylo jasné, že s ohledem na 10násobnou návštěvnost oproti svazu bude počet případných komentářů o to větší. To se sice nakonec neukázalo být pravdivým, za to počet úprav, které nám přibyly na seznam, celkem seděl :)

Web, který nás provázel od roku 2002... v podobě, v jaké si ho budete i v budoucnu moci proklikávat v v archivu.

Krom dvou věcí ale nešlo o nic zásadního. Prvním problémem byla nefunkčnost starého výpisu rubriky "Jednou větou" na Béďových stránkách. Nakonec se ukázalo, že to bylo spíš technologickým postupem přejímání novinek na druhé straně a celkem rychle jsme to vyřešili.

Horší bylo, že se nám podařilo sestřelit web Mapové rady ČSOS. Tam to šlo za mnou - nepohlídal jsem si, že má Mapová rada web umístěný na doméně OrientačníBěh.cz (to sice logicky nedává smysl, když má být jako rada svazu spíš pod OrientačníSporty.cz, ale to nic nemění na tom, že jsem si to měl pohlídat :) ).

Skončilo to pár ostrými maily a protaženou "pracovní dobou" do dvou do rána, než se podařilo napravit to nejhorší.

No a když jsem si noční práci zopakoval hned druhý den při úkolech do školy, nebylo ani divu, že jsem v pátek pro jistotu onemocněl. Jako naschvál zrovna v období, kdy mám práce nad hlavu... No a o dalším až příště :)

Svazový web: Budeme spouštět

Od prvního článku o tvorbě nových stránek pro ČSOS uplynul nějaký ten měsíc. A pokud jsem říkal, že už tehdy mám odpracováno pěkných pár hodin, tak teď už je to dávno několik set.

A v zajímavých statistikách bych klidně mohl pokračovat - hodně přes tisíc e-mailů, více než dvě stě zapracovaných připomínek,... Ale to není námětem tohoto článku.

Pomalu už se totiž blížíme do finále (asi k úlevě všech zúčastněných) a už během pár hodin by měly být vidět první výsledky našeho snažení naživo.

Výřez stránek těsně před spuštěním

Z hlediska webů to bude pro svaz velká změna - pro některé z těch, které jsme oslovovali kvůli zpětné vazbě, příliš radikální, pro jiné naopak jen stěží krokem kupředu. Zdaleka se nám nepodařilo realizovat vše, co bylo původně v našich představách. Něco bylo zamítnuto, na něco prostě už nebyly síly - ale stojí za námi kus dobré práce.

Aby nedošlo k mýlce, to co se vám už brzy objeví na monitorech, nebude žádná finální verze. Nejlepší ladění prostě probíhá v plném provozu a jistě se najde tisíc a jeden detail, který půjde po zkušenostech s běžným používáním vyladit. Mějte proto pro web ze začátku pochopení a pište nám na mail, který bude pro účely komentářů na webu uveden.

Snad se vám budou stránky líbit a budou se příjemně používat :)

ŽBČ Toulovcovy Maštale

O víkendu jsem měl celkem pestrý program. V sobotu jsme byli ve Smiřicích natáčet záběry pro Českou televizi pro přenos z MČR sprintových štafet, které nás čekají tenhle víkend. A v neděli mě čekala po dlouhé době zase závodní premiéra. No a zbylý čas vesměs vyplnila diplomka.

Ve Smiřicích to byla zábava, ale teda pěkně náročná. Každý z úseků, co jsme točili, jsme pro jistotu hned několikrát opakovali, atd. Takže v nohou pěkných pár kilometrů sprintovým tempem.

Myslím, že se to pak podepsalo na neděli, kdy jsem v půlce závodu bohužel totálně fyzicky vytuhl. Na dva "závody" během dvou dní teď prostě zdaleka fyzicky nemám, takže závodní premiéra se mi dost pokazila.

Závodění se zlomilo v klopýtání někdy na 13. kontrolu, kdy při pohledu na mého soupeře z posledních 7 kontrol mizejícího přes stromky osázenou paseku (viz pokyny) došel morál. Ačkoli jsem ho o pár kontrol zase nějakým záhadným způsobem dotáhl. V deliriu jsem pak ještě na sběrku testoval doběh po louce. Ale kdybych ze zásady závody nikdy nezabaloval, asi bych to na 13. zapíchl a k ničemu takovému by nedošlo :)

Jinak to byl ale v první polovině trati příjemný zážitek. Toulovcovy Maštale mám moc rád, v místních terénech jsem se něco naběhal, když jsem jako malý jezdil na orienťácký tábor do nedaleké Budislavi :) Už se tak těším, až se sem někdy vypravím na vlastní pěst a v trochu lepší formě. Protože tenhle terén za to stojí a trochu mi i připomíná některé terény, ve kterých jsem běhal ve Finsku.

Takže jsem si to tak úplně neužil, jak jsem chtěl. Ale i tak to stálo za to se zase na závody vypravit. Už mi to chybělo :)

Ještě z MS 2014

Zdroj: WOC2014