Rozloučení se sezónou '17

Po delší době jsem zase vyrazil na oddílové Rozloučení se sezónou. Tentokrát jsme se přesunuli do Prachovských skal a pořádně je prochodili během sobotní bojovky. Byla to paráda, díky moc za uspořádání!

Pohled z Císařské chodby v Prachovských skalách

 Náš hrdinný bojovkový tým

Nejdůležitější závod

Poslední týdny jsem na blogu moc aktivní nebyl. Budiž mi omluvou, že se po sportovní stránce nic zásadního neodehrálo. Lehce trénuju (co mi škola, ale hlavně zdraví dovolí) a letošními ambicemi je už jen pěkně si zaběhat. Tentokrát mě to ale nemrzí, protože přesně před měsícem, 19. srpna (tak typicky v sobotu), jsem vyběhl na svůj nejdůležitější závod. A jak jsem celý život v lese běhal na vlastní pěst, jsem moc rád, že tentokrát to bylo a je v doprovodu té osoby nejpovolanější, Barunky :)

Více fotek v našem albu

Oddílové modely #2

Tradičně se zpožděním shrnutí minulého víkendu. Navazuju v něm na oddílového bušiče do klávesnice a borůvčí, Kubu. Začněme od začátku, štafetový a sprintový víkend v Telči a u Telče mě celkem rozsekal:

Ještě než se vybarvilo...

Takže jsem si dal volno a až ve čtvrtek v osm (večer) vyrazil na sprintové úseky podél řeky. A v sobotu se šlo na to. Nezvolil jsem razantně-urputnej profi přístup, ráno jsem místo výklusu vyrazil do Carrefouru na nákupy a kafe jsem si ani letos nedal. Přesun, totální oblečení (všechny dederonové kalhoty jsem zapomněl v Brně, takže 3/4 elasťáky) a start.

Docela to běželo, na 6. a 8. kontrolu jsem zvolil nové postupy a vyplatilo se. Pytlík jsem proběhl celkem rozumně, jen na 10. kontrolu byl zbytečný oblouk přes dvanáctku. Tou dobou už bylo jasné, že to bude slušné, tak jsem přihodil drobná zaváhání na 15. a 16. kontrolu. Pak už to zbylo jen doklepat, pod 24 to s chybkami nešlo, ale ani tak jsem nic moc nevypouštěl a dofinišoval za 24:23. Super zlepšení...

Na neděli jsem si tak mohl naordinovat první model. Únava byla, ale zároveň jsem měl chuť trochu pohnout s osobákem. A docela to šlo...

Až na 20. kontrole se projevily mé houbařské sklony. "Nově" vzrostlé kapradí (to si od posledně vážně nepamatuju) a luxusní zásoba hub mě donutila vytáhnout mapu z mapníku a použít tenhle houbařský košík orienťáků. No dvě minutky v čoudu a s nimi i osobák. Chvilku jsem přemýšlel, zda to nezabalím - ale to nedělám, takže 32:46.

Jeden a půl kila na jednom fleku, tomu se nedalo odolat

A teď vážně :) Víkend podařený, své cíle jsem si relativně splnil. V neděli jsem byl chvilku hodně vzteklý kvůli netrefení kontroly, ale lepší teď, než na závodech :) Modely jsem chtěl zaběhnout pod 25 a 31 minut, na obojí mám a dokonce bych i řekl, že i na časy o fous lepší. A to je hlavní!

Rodinky '14

Po dlouhých letech ilegality mimo hlavní soutěž se na neoficiální MČR rodinných štafet vrátila legendární štafeta Jiráskovi. Zkušené členy týmu jsme tentokrát nechali odpočívat a (ne)vzpomínat na více či méně hrůzostrašné zážitky z minulých ročníků (mamka, taťka, Radek) nebo koučovat (Aleš).

Tým vsadil na generační obměnu a je jasné, že bude ještě nějaké roky sbírat zkušenosti.

Přestupem jsme získali na rozběh oporu Dáju. Na druhém úseku pak Juli visela na zádech těm nejlepším. A na posledním úseku přišel s comebackem někdejší slavný závodník pyšnící se (snad i několikanásobným?) titulem nejmladšího účastníka Rodinných štafet.

Vymazání čipu je základ. Pro jistotu tak padesátkrát.

 Předávka a poslední taktické pokyny

Počínali jsme si zkušeně a doběhli pro 16. pozici v nejprestižnější kategorii LPU. Ztráta 52 minut na vítěze dává tušit, že ještě rok dva a už půjdeme i na ty medaile!

Trať 3. úseku s mými postupy (bohužel, na začátku se GPS nějak divně chytla)

Po závodě následovala domácí porada stran fungování našeho družstva. Ačkoli o tom nikdo z účastníků neví, byl identifikován velký potenciál toho, že bychom příští rok mohli nasadit i druhý tým. V souvislosti s tím asi bude potřeba zavést nějaká porovnatelná nominační kritéria. Pravděpodobně to bude kombinace věk-počet nemocí-míra odmítání účasti. Do áčka už má tak jistou nominaci Juli.

Naše výhra za 16. místo (realizační tým nám evidentně moc nevěřil, přeci jen, na startu bylo 29 štafet...)

Piškot kap '13

Rok se konečně s rokem sešel a asi při páté příležitosti jsem konečně vyrazil na legendární Piškot kap. A musím říct, že to byla evidentně chyba, že jsem tuhle parádní oddílovou akci zatím vynechával!

Po jistých peripetiích s odjezdem jsme ve čtvrtek odpoledne dorazili na místo. Akorát jsme shlédli zlatý běh Zuzany Hejnové a vyrazilo se na krátké běžecké prozkoumání okolí. Krátké se sice malinko protáhlo, ale bylo to příjemné. Večer následovala kvalitní příprava na pivní, završená posezením u televize :)

V pátek jsme po ránu vyrazili s Pájou na pěkně zvlněnou cestu nad chatou. Po návratu jsem zjistil, že Boban s Vorlem skoro ještě spí. Když se v deset vypravili na snídani, usnul jsem zase já, protože jsem kvůli jistým basovým zvukům nemohl v noci do čtyř usnout.

Pak následovala pěší výprava na vrchol Šerák, kde krom oběda došlo i na dezert v podobě borůvkových knedlíků. Cesta nahoru byla utrpení a měl jsem toho opravdu plné zuby. Cesta dolů utekla už mnohem příjemněji v plánování podzimního rozloučení se sezónou.

Pohled z Keprníku (1423 m. n. m.)

Večer přišla první etapa Piškot kapu - sprintík mezi hustníky u sjezdovek. Moc krásná trať, opravdu mě to bavilo - a odnesl jsem si třetí místo. Večer opět pokračovala zábava, ačkoli já se zas tolik po předchozím dni neúčastnil. Ovšem vzhledem k tomu, že se to konalo ve společenské místnosti, kde jsme s Vorlem a Havlim spali, tak jsem vydržel celkem do závěrečných fází.

Mapa sprintu (byl dvoukolový)

Dějiště nočního sprintu při pohledu z opačného svahu

V sobotu dopoledne následovala královská etapa - horský běh. Na jedničku jsem si celkem zazávodil, pak jsem ale zvolil jinou stopu a malinko zvolnil. Přeci jen, kluci na mých pár týdnů tréninku běželi až moc dobře. Na trojce jsem sice ještě potkal Šabyho, ale borůvkové lány byly nad moje morální síly a prostě se nedalo jinak, než se do nich malinko pustit. A zbytek už na pohodu.

Odpoledne se objednaly pizzy, zajelo se pro zásoby, a potom hurá koupat do tůňky místního Vražedného potoka (pokud to je od teploty vody, tak přídomek Vražedný sedí). Jak jsme zjistili s Vorlem, když se člověk zabalil do vrstvy listí na dně tůně, zas tak studená ta voda nebyla. Každopádně další z hřebů programu :)

Koupání v tůňce

Navečer přišly pivní - statečně jsem se probojoval až do finále, byť třetí exované pivo už do mě zas tolik nepadalo. Každopádně pak už se večer rozvíjel v pohodovém tempu zpěvu, konzultací o pěstování živého plotu a operace vidličkou.

Poslední etapou byl běh na mapě Lesního hospodářského plánu. Vzhledem k počtu naspaných hodin i jisté únavě jsem to spíš obklusnul. A celkově si tak vyběhl v mém prvním Piškot kapu pěkné 5. místo!

Díky Piškotovi i všem zúčastněným za parádní akci :)

Komplet moje fotky najdete v albu na Picase.

Komplet mapy etap a komentář k nim najdete na Piškotově blogu.

Rozloučení se sezónou

Tradičním přelomem starého a nového tréninkového roku je podzimní oddílové rozloučení se sezónou. Letos se ve svém novém pojetí konalo v okolí Kosti v osvědčeném zázemí kempu Junior Plus.

Podzimní les

Skvělý pískovcový terén

Premiéru si na rozloučení odbyla celodenní sobotní bojovka. A byla to premiéra opravdu výživná. Náš tým dal takticky ostatním až hodinový náskok - to abychom se měli za kým táhnout. Šifry nám šly zpočátku trochu ztuha, ale s průběhem hry jsem pomalu získávali na tempu a postupně začali dotahovat.

Do luštění jsme se zapojili všichni - dva jsme dokumentovali, Vorel dělal stolek, Karel se někde schovával a zbytek přemýšlel

Náš tým bez fotícího Bobana - foto: Boban

Naši nezadržitelnou cestu do čela nakonec zastavil až nedostatek tekutého paliva a tma. I tak jsme nachodili něco mezi patnácti až dvaceti kilometry, což bylo druhý den pěkně cítit. Večerní program už byl na pohodu.

Druhý den ráno následovaly štafety. Boj o medaile se nám nenastoupením jednoho nejmenovaného favorita malinko zjednodušil, ale o napínavé okamžiky nebyla nouze.

Oddílové štafety - foto Zuzka

Mezi pískovcovými skalami byly postavené opravdu krásné okruhy a až na výběhy kolmo do kopce byla úplně radost si zase zazávodit. A náš tým nakonec díky vyrovnanému výkonu hrdinně urval druhé místo. Super!

První z okruhů - bohužel mapa byla dost rozmačkaná, tak jsem lepší sken nedokázal pořídit

A teď už pomalu začíná příprava na další rok. Na rozloučení jsem se pro jistotu zase nachladil, ale věřím, že to bude brzy v pořádku a bude moct konečně začít s tréninkem.

SM-pitkämatka se blíží

Protože se zřejmě moje sláva jakožto šlapače podrostu rozšířila daleko za hranice naší ostružinami a travinami velmi požehnané domoviny, rozhodli se mě otestovat i ve Finsku během mistrovství na klasice. Takže mě pro jistotu nalosovali hned na první místo čtvrtého rozběhu z pěti, abych ty dohledávky prý neměl tak jednoduché. Jediné štěstí, že aspoň cestu ze sběrky mi prošlape Thierry Gueorgiou, jehož rozběh, který zahajuje, startuje minutu před mým - pokud samozřejmě nedoběhnu před ním, což je dost možné, protože zatímco on slavil tři zlaté medaile z nedávného mistrovství světa, já jsem dávno plaval ve finských bažinách a klopýtal mezi kamením.

Teď už ale vážně. První opravdové závody ve Finsku se pro mě blíží a bude to zkouška opravdu hodná svého jména. Už jen více než devět kilometrů v rozběhu asi nebude zadarmo a ti co se dostanou na šestnáct kilometrů dlouhé A finále, mají o nedělní zábavu postaráno. Vůbec nevím, co od sebe čekat, zatím si tu ty poslední čtyři týdny připadám doslova jako začátečník - jak mapově, tak běžecky. A zatímco v mapě vidím jistý posun, tak při běhu si naopak připadám s každým tréninkem zničenější a zničenější. No uvidíme - taktika je jasná, jak by řekl 39. vicemistr světa na klasice Dan Hájek: "... Šetřit síly, jak to jde, a ze začátku chodit na pěšiny a ne zbytečně chodit do toho lesa, kterej je tady těžkej..." (12:12-12:20). No a protože má tenhle kluk pod čepicí (jinak by mě pořád neporážel), nezbývá se než držet jeho rad, přeci jen mojí doménou je jasně sprint (jak dokazuje první průběžné místo v českém Sprint Cupu).

No takže vážnou notu jsem v tomhle textu opravdu neudržel, což myslím jen naznačuje, jaký respekt z tohohle závodu cítím. Bude to opravdu drsné, tak mi držte palce, ať se mi daří aspoň v mezích posledních čtyř týdnů...

Nový člen repre OB

Ne, nelekejte se, nejsem to já :-D Jen píšu o štěstí, které potkalo mého drahého spolubydlícího a jednoho z autorů blogu MOFu Tomáše Zelenku (aka Zelího, popřípadě KillerZelího - jak si rád říká ve slabších chvilkách). Samozřejmě, nenalhávejme si, Zelí, přestože poslední 4 týdny fakt trénuje, nemá na to, aby byl členem jako závodník (a to přestože naběhá týdně čtyřikrát více než reproš Kamenda), a tak se rozhodl dostat do reprezentace jiným způsobem. Stal se členem realizačního týmu.

Zelí už loni v červnu tušil cosi o dohodě mezi Trimtexem a repre dospělých - a tedy tom, že staré oblečení dostanou junioři, takže si hned jednu bundičku ukradl pořídil

A protože ho Radovan mezi dospělými nechtěl, nakonec se dohodl s vedením juniorské reprezentace (nedávno v kuloárech přejmenované z reprezentace Žabovřesk Brno na reprezentaci OK99 kvůli podílu členů tohoto oddílu hradecké policie na celkovém počtu).

 A hned se začal kamarádit se svými svěřenci...

Zatím se zdá, že díky své vytříbené mapové technice se bude starat o nevděčnou práci roznašeče kontrol. No a na soustředěních, kde nebude k dispozici jídelna či restaurace (nebo alespoň prodej suchých rohlíků), se ujme vaření pro celý reprezentační tým, na co už pilně studuje...

Za to se ale nemusíš stydět, Zelí ;-)

Byť první výtvory nedopadly zrovna dobře...

Jak jsem jednou vyrazil na slávistický trénink

Dneska jsem se rozhodl, že když už mám teď volno a jsem v Hradci, tak teda využiju příležitosti a vyrazím na nějaký náš oddílový trénink. Dorostenci měli mít běhání na Rozárce, a pak tělocvičnu, tak jsem si řekl, že jim neuškodí, když jim na těch kopcích trochu natrhnu pr*el. Už o víkendu jsem se o tomhle tréninku informoval a jelikož se zdálo, že budu vítán, tak jsem i vyrazil...

Už cestou tam (běžel jsem s batohem) mě trochu přepadly pochyby, zda ta tělocvična vůbec bude, když je dnes ten státní svátek. Když jsem tam ale doběhl (o pěkných pár minut dřív, než je psán na netu začátek), zrovna v té tělárně někdo byl, takže jsem se vcelku uklidnil. Když však nikdo do stanoveného času nedorazil, pojal jsem mírné podezření a během vyrazil pod Rozárku. Taky nikdo. Párkrát jsem si ji proto cvičně vyběhl (a zjistil, že dneska bych asi nikomu moc pr*el nenatrhl), ale pořád nikde nikdo. Takže jsem vzal zase batoh, zamířil zpět k tělocvičně, zda třeba náhodou nekrouží na oválu (když je dneska tak mokro). Taky nic.

Pak jsem si oběhl s batohem další okruh přes Rozárku, kde, jak už se dá očekávat, zase nikdo nebyl, a těsně před "formálním" začátkem tělocvičny doběhl zpátky ke škole. Zase nikdo. Jelikož už jsem měl vcelku dost běhání s 4kg batohem na zádech (boty do tělocvičny, věci na převlečení, 1,5l pití), tak jsem to otočil zpátky domů. Výsledek? Pěkných 74 minut běhání - buť do kopce nebo s batohem (při výbězích do kopce jsem si ho odložil). Takže běžeckou sílu jsem taky nabral...

Napadají mě 3 možná zdůvodnění, proč jsem nikde nikoho neviděl:

1. trénink byl zrušen a všichni šli na nějakou vzpomínkovou demonstraci (nepravděpodobné, z dorostu už to nikdo nepamatuje - narozdíl od mě, protože já to v tom 1 měsíci života plně sledoval)
2. jsem slepý, hluchý a oni tam někde byli (vysoce pravděpodobné, alespoň co se týče toho zraku)
3. všichni si píchají epo, kreatin a testosteron a tréninky vypisují jen na oko, aby se neřeklo (no to by vysvětlovalo výkonnost některých osob, na druhou stranu ne všech)

Kde leží pravda? Proč nikdo na stránkách nenapsal o nějaké změně? A nebyl ten trénink nakonec? To, doufám, zjistím zítra, kdy by se měl konat další trénink. Dráha u Sokola je vcelku dobře určené místo, takže tam asi nikoho nepřehlédnu (snad).

Víkend v Žacléři

Tenhle víkend byla v plánu další akce naší (už komplet dospělácké) skvadry. Tentokrát pod patronátem Hypi v Žacléři. Jak se sluší na naši skupinu, byl víkend zcela zaplněn neustálým točením.

Zvláště pak Vorel se vyznamenal a natočil si za dva večery pěkných šestnáct kousků (otázka je, kolik z nich ale vlastně rozlil). Další ho více či méně následovali. Já jsem samozřejmě dostal pěkně na frak, to je jasné. Tedy ne že bych na zbylé borce neměl (to rozhodně ne!), ale po večerech jsem experimentoval a výsledkem byl vražedný "skořicový" nápoj s vysokým procentuálním obsahem, který však nebyl na jeho chuti absolutně poznat. Prostě takové pití pro slečinky (které chce někdo opít), které se však ujalo napříč celým spektrem. Je jasné, že zbytek večerů pak býval trochu zamlženější.

Samozřejmě ne neustálým oslavováním živ je sportovec, takže se v sobotu vyrazilo na pěší túru po Žacléřském hřebeni vzhůru. Sněhu s každým výškovým metrem přibývalo a okolo té tisícovky nad mořem už to docela stálo za to. Nekonečnou cestu dolů jsme si nakonec s Terkou zpestřili seběhem, který skončil balancováním na kluzkém sněhu pěkně prudké sjezdovky. Ale byla to pekelná sranda.

Býk ve stádě (pro ty co nechápou, nápis na cedulce) - Bob v obležení holek (které představovaly jeho "stádové svěřenkyně")

Večer (po hodince spánku) jsme se ještě s Bobem vyrazili na chvilku proběhnout s úmyslem emigrovat do Polska. Naneštěstí zákeřní polští pohraničníci sabotovali věhlasné značení Klubu českých turistů, které na poslední důležité křižovatce vypovědělo služby a poslalo nás kamsi do polí. Nicméně pohraničníci (nebo spíš myslivci) byli v sobotu nejspíš zalezlí někde doma, protože na tom holém poli jsme s čelovkami bylo jako na střelnici. Prostě od té doby, co funguje ten Schengen, tak už to není ono :-D

Výhled z Žateckého hřebene směrem do Polska (tam jsme někde večer běželi)

Celkově to byla další super akce (byť pár slabších chvilek jsem taky zažil), tak to snad někdy zase zopakujeme. Třeba i v trochu klidnějším provedení...

Jak zachraňuji český stát v době krize...

Poté, co jsem si za minulý týden koupil 3, slovy tři/troje, páry bot (2x na běhání), což je asi víc než za celý loňský rok, jsem se rozhodl, že i tenhle týden trochu rozpumpuju českou ekonomiku. Nejprve jsem nechal krásnou tisícovku na učebních materiálech, její další sestřičku (nebo spíš bratra podle toho pána na obrázku - znalci vědí...) jako vklad v menze a na kopírování, a dnes jsem to vše krásně završil 3, slovy třemi, tisíci za pořádnou florbalovou hůl a vak. Takhle jsem "rozfofroval" naše rodinné finance na dlouhé týdny, takže jestli nevzroste HDP aspoň o desetinku, tak nevím, z čeho to počítají To ani nemluvím o tom neustálém dotování Českých drah ježděním do Brna a zpátky...

Chraň bůh před dalším nakupováním!!!

P.S. Kdyby to snad někoho zajímalo, tak tady je moje nová florbalová hůl - "barvičky" sice takové holčičí, ale jinak teda fakt kvalita...

P.P.S. Za což děkuji bráchovi Radkovi, který mi ji pořídil k narozeninám

Unihoc Player Curve 1,5

MČR DT vs. Liga škol

Poté co mě Béďa označil za jednoho z favoritů sobotního mistrovství na dlouhé, jsem se rozhodl trochu otestovat svoji formu na Lize škol. Konkurence dvou škol se nezdála silná, ale stačilo si přečíst jména a bylo jasně poznat, že to bude stát za to (ono se asi 5 držitelů licence A jen tak na Lize nesejde). Bylo jasné, že trať i typ terénu budou pro mistrovství absolutně směrnými (1,6km proti 21,5km a park proti lesu), takže jsem to rozhodně nepodceňoval

Samozřejmě jsem dostal - kolik nevím, ještě nejsou výsledky, ale skončil jsem 3. za dvojicí Pája Kubát a Kuba Kamenický (jenže ani jeden neběží v mé kategorii, takže žádný stres). Jsem si jistý, že ztráta bylo jen na ražení kleštičkami (což se svým rychloražením do krabiček určitě změním) a tím, že jsem udržoval tempo, kterým poběžím i dlouhou trať (tedy nějakých 4:40min/km) tak, abych se stal vítězem s historicky největším odstupem a konečně se probojoval na titulní stranu našeho skvělého orienťáckého časopisu. Jediné co mi v tom může zabránit jsou špatné povětrnostní podmínky na sportovišti a doping soupeřů...

Nějaké ty zajímavé fotky

Těmito fotkami začíná série článků o mém cestování v červenci. Omluvte prosím horší kvalitu některých, doufám, že jejich obsah to vynahradí...

Kdyby to náhodou někdo nepoznal, tak se jedná o 14 nejvtipnějších fotek, které se mi podařilo vyfotit na zájezdu Slovinsko/Itálie.

Mistr Zeldrak (Jiří Zelinka ze Žabovřesk Brno) a jeho oslnivé dresové vzory...

V tomto oblečení se v lese opravdu neběhalo. To si jen disklé štafety z odpoledního tréninku obíhají čestné kolečko okolo hřiště neoblečené a zároveň nesvlečené.

Začátek remaku Hitchcock Ptáci aneb výhled z našeho okna v Itálii.

Italský dopravní prostředek. V kambince nebyl volant, ale řidítka jako u motorky :)

Schované kontroly tréninkového sprintu.

No jo, jak se říká, hlad je svi**.

A na závěr tradiční přehlídka obličejů :)

Kontrola 87: Na hraně

To jak pořadatelé z Pardubic při sprintu riskovali se mimojiné ukazuje i na této fotce. Narozdíl od neposečených travin se alespoň závodníkům nepodařilo porazit 87 umístěnou na posledním (sedmém - správně vychlazeném?) schůdku u Chrudimky. Snad i díky tomu, že na ni neposlali sprintery z H20A :D Kdo ví, možná ale na nebezpečí pádu krabičky a lampiónu odkazovali už v pokynech (narozdíl od té trávy), proč by tam také jinak uváděli:

v severojižním směru protéká řeka Chrudimka (šířka cca 20 – 50 m, hloubka cca 50 – 150 cm)

Možná by tak měli příště uvážit i uvedení různých délek a převýšení, podobně jako u štafet, až jim bude příště kontroly opravdu farstovat proud dravé východočeské řeky...