Šlapání podrostu na finský způsob

Moje štěstí na brzké starty ve kvalifikacích už se svojí frekvencí blíží statistické anomálii, ale z toho, že jsem šel na kvalifikaci mistrovství Finska na klasice první ze svého rozběhu, už jsem si ani hlavu nedělal. Šanci postoupit do A finále bych na rovinu neměl ani kdybych šel v závěru. Ostatně běžet přes 16 kilometrů v místních bažinách se mi zatím ani jako odměna nezdá. A tak mi ani nevadilo, že jsem se prodíral zarostlými bažinami, zarostlými hustníky a čímkoli jiným zarostlým - tohle hlavně bylo o tom, jestli ustojím svůj první závod tady.

Mapa z kvalifikace s postupy

Závod jsem začal přesně podle pokynů opatrně, ale už cestou na jedničku jsem uznal, že dneska to asi bude pěkný sprint, tak jsem taky začal zrychlovat. Do nějakého závodního tempa jsem se ale odvážil až cestou ze čtyřky, kdy už jsem považoval způsob mapování jako pochopený. No a šlo to.

Důkaz toho, že se neumím tvářit, když mě někdo fotí

Chyb jsem opravdu moc nevyrobil - drobné zaváhání na jedničku, klasickou chybku na trojku, a pak na desítku (to bylo spíš neuvědomění si, že tady ten podrost opravdu znamená, že se tam moc běžet nedá). Jinak to bylo všechno čistě nalezené a ke konci už jsem měl docela velkou jistotu a důvěru v sebe sama. Takže spokojenost a zítra se pokračuje v B2 finále (tady nemají C finále a tak dále, ale B1, B2, B3,...).

P.S. Jo a v rozběhu jsem skončil někde ve 2/3 - tady to je opravdu jiná liga a na mistrovství, kde je startovné přes 30 eur, žádní netrénující borci snad ani nejezdí. Mimochodem, že to nebyla v úvodu sranda si ověřil i Thierry, který to měl do A finále skoro těsné.