Sice se běžecky počítám mezi vytrvalce, ale můj vzdálenostní rekord už takových 15 let drží špatně změřený přeběh z Trhové Kamenice přes Seč, Lichnici až na chatu. Tehdy jsem si nějak špatně změřil trasu v cykloatlasu (jo, mobily s navigací ještě nebyly...) a místo plánovaných 25 kilometrů běžel zhruba 36 - navíc v pekelném horku. Od té doby jsem se snad nad třicítku nepodíval. Až do uplynulého víkendu, kdy jsem se vyhecoval k účasti na závodě Partyzánská v Radějově.
O téhle menší místní akci jsem se dozvěděl náhodou z plakátku v Hodoníně. Dlouho jsem váhal s účastí, protože délka byla na mě přeci jen trochu moc: 36 kilometrů, navíc se skoro 1200 metry převýšení. Nabízela se sice poloviční distance (s 800 metry převýšení), ale ta zase nevedla přes vyhlídkové Čertoryje, kam jsem se chtěl rozhodně znovu podívat.
Nakonec jsem si přeci jen troufnul. Cíl byl jasný: ve zdraví doběhnout. A když to bude pod čtyři hodiny, bude to super. Výsledek byl mnohem lepší, dokonce 3:22:30, což stačilo na páté místo. Navíc bez nějakého zranění, byť poslední hodinka a půl už byla v křečích. A stehna mě pekelně bolí i dva dny poté.
Celkově ale obrovská spokojenost, můj výkon mi udělal radost. A před organizátory smekám za parádně organizačně zvládnutý závod. Rád si ho někdy v budoucnu zopakuji - jen to bude chtít lehce natrénovat, aby ty křeče dorazily o něco později :)
