Nejdůležitější závod

Poslední týdny jsem na blogu moc aktivní nebyl. Budiž mi omluvou, že se po sportovní stránce nic zásadního neodehrálo. Lehce trénuju (co mi škola, ale hlavně zdraví dovolí) a letošními ambicemi je už jen pěkně si zaběhat. Tentokrát mě to ale nemrzí, protože přesně před měsícem, 19. srpna (tak typicky v sobotu), jsem vyběhl na svůj nejdůležitější závod. A jak jsem celý život v lese běhal na vlastní pěst, jsem moc rád, že tentokrát to bylo a je v doprovodu té osoby nejpovolanější, Barunky :)

Více fotek v našem albu

LONG Supí hora

Je na čase zveřejnit nějaký ten komentář ke klasice z poslední víkendovky, která se běžela na mapě Supí hora, tedy ve skalách a kopcích, a skýtala tak řadu možností pro zajímavé volby. Jak jsem běžel já, jsem už psal v článku o samotné víkendovce, tady jen přihodím svůj zákres, a pak rozbor některých zajímavých postupů. Snažil jsem se tomu chvilku věnovat, ale zabralo to hodně času, takže jsem se podrobněji díval jen na to nejzajímavější. Koho by zajímaly kompletní postupy, tak doporučuji podívat se na Route Gadget téhle klasiky, kde jich je většina zakreslena (a jsou k tomu samozřejmě i mezičasy).

Takže začneme s čistou tratí dospělých (pro ty, co by si ji chtěli projít, pak případně porovnat své postupy s mými, a poté i s jejich rozborem):

Čistá mapa klasiky (protože ji Radovan nedal na web, tak jsem si musel poradit v Route Gadget)

První část trati s mými postupy

Druhá část mapy s mými postupy

A teď nějaký slíbený komentář k mužské trati. Je to spíš porovnání variant, než opravdový rozbor. Pro ten by ještě možná bylo zajímavé změřit délky a převýšení, ale v tomto případě vycházím spíš z předpokladu, že rychlost jednotlivých borců v různých terénech je hodně podobná. Takže rozdíly budou pramenit spíš z vlastní výhodnosti/nevýhodnosti jednotlivých postupů. Srovnání je, až na postupy se výřezy mapy, založeno jen na časech dospělých, ačkoli junioři měli celou první část stejnou a dosahovali hodně srovnatelných časů (ale mezičasy měli v jiném souboru, což by srovnávání hodně protahovalo :-) ). Taky jsem se rozhodl psát jména po příjmeních, ať se v tom dá lépe vyznat.

K5: První zajímavý postup přišel na pátou kontrolu. A rovnou to je jeden, který jsem se rozhodl zvlášť vykreslit (v Malování, protože nic jiného nemám po ruce :-D ). Vznikly tři základní varianty - tmavě modrá obíhačka vrchem po cestě (Schuster, Kubát), červená rovně (Dlabaja, Chromý) se světle modrou variací (Smola) a zelená spodem po cestě (Král, Šedivý).

Postupy na 5. kontrolu

Nejrychlejší byli červení - Dlabaja 7:22 a Chromý 7:49, varianta Smoly se ukázala pomalejší 8:11. Hodně jim však šlapala na paty "juniorská" tmavě modrá obíhačka - Kubát za 8:00 a Schuster 8:17. Nejpomalejší byla jednoznačně spodní zelená obíhačka - Král 8:15, Šedivý 8:24.

K7: Tady se na obíhačce po cestě nakupovalo možná něco k 15 vteřinám.

K8: Varianty rovně a zprava po cestě byly přibližně stejně rychlé, maximálně obíhání bylo malinko pomalejší. Na druhou stranu nabízelo pohodový běh takřka po rovině a prostor pro promýšlení další postupů.

K10: Varianty vrchem i dolem se zdají časově shodné.

K13: Většina volila obíhačku po cestě, rovně se spíš ztrácelo, ačkoli Hájek dokázal jít postup bez ztráty.

K16: Další zajímavá volba, která opět nabízela obíhačky vrchem (červená - Kodeda?, Šedivý, Kubát, Petržela, Jirásek), spodem (světle modrá - Dlabaja, M. Kamenický), několik možností prodrat se rovně (světle zelená Hájek, tmavě zelená Smola) a spojení obého (tmavě modrá Chromý).

Postupy na 16. kontrolu

Nejrychlejší zřejmě byla horní obíhačka (byť po závodě hodně podceňovaná) - Šedivý za 3:59, Kubát 4:00, Petržela 4:02 a tak dále (vítěz Kodeda bohužel nemá zakresleno, ale mám takové tušení, že šel také tenhle postup). Tomuhle času dokázala konkurovat opět volba rovně - Hájek (světle zelená) za 4:01 a Smola (tmavě zelená) 4:09. Spodní obíhačku šel nejrychleji Dlabaja za 4:15, což už značí objevující se ztrátu. Tmavě modrá kombinace (Chromý) už byla jasné ztrátová - 4:27.

K20: Přestože jsem volbu údolím podél spojnice považoval za jasně lepší, obíhačka dokázala minimálně držet krok a možná byla i o malinký kousek rychlejší.

K22: Nejrychlejší byly zřejmě postupy okolo spojnice rovně (s využitím patřičných údolí).

K24: Tady většina volila oběhnutí se závěrečným vykroužením údolí (viz mé postupy), Seběhnout do údolí bylo asi trochu pomalejší, byť nikterak výrazně.

K26: Kdo na závěr trati nenašel odvahu jít rovně, ztrácel něco k půl minutě (!) na obíhačce.

Takže toť zhruba vše. Samozřejmě neběželo dost lidí na to, aby byly odhady ztrát nějak průkazné (taky by to samozřejmě chtělo vědět, jestli neudělal nějakou chybu, která by se na zákresu postupu neprojevila), ale pro nějaký hrubý náhled to myslím bylo dostačující. Případné komentáře uvítám ;-)

Ještě je dobré si uvědomit, že ačkoli mohl být nějaký postup časově o něco rychlejší, je třeba se na vše dívat v kontextu celé tratě - pokud to byl náročný běh přes kopce lesem, tak mohl závodníka do dalšího pokračování i pěkně utavit...

Co mi přišlo, tak hodně lidí chodilo buď hodně rovně nebo naopak obíhalo. Jak už psal Radovan, vítěz Šéďa obíhačkami naběhl o tři kilometry víc než o sedm sekund pomalejší druhý Bingo. Zdá se, že se tady hodně projevovaly zvyky a celková taktika do závodu. A ukázalo se tím i to, že ideální varianty ve své podstatě ne vždy existují, závisí na individuálním běžci a jeho vlastnostech ;-) Důležité není běžet proti ostatním, ale proti trati a najít tu pro sebe nejlepší volbu.

Val to nejkratší cestou

Zhruba tak by se daly shrnout závody minulý týden ve Zlíně a jeho okolí. Největší a asi jediné pořádné volby si člověk užil v pátek na sprintu, pak už to bylo jen všechno rovně (maximálně s lehkým vykroužením údolí). O svých výsledcích už jsem psal v předminulém příspěvku, takže teď se budu spíš věnovat postupům.

Páteční sprint byl pekelně rychlý a kdo neumí točit na dráze, tak ten neměl šanci uspět ani tady. Hned na jedničku byl jeden chyták okolo plotu. Ten se u mě ujal a okradl mě o pár vteřin - nicméně nachytávky na jedničku opravdu moc ocenit nedokážu, nejsem fanoušek takovýchto věcí. Poslat závodníky na novou mapu a než se v ní pořádně zorientují, tak je poslat do špatné volby, to spíš podle mě vypovídá o malé fantazii stavitele, než o mapových schopnostech běžců. Pak to byl ťukec a valení mezi kontrolami. Šestka byl opět plot zevnitř, to už jsme si ale přečetl na startu, nicméně v té rychlosti, ve které jsem vběhl na křižovatku, kde se dalo odbočit, jsem tu díru zaznamenal až pozdě a nemělo se smysl moc vracet, ztráta byla pár vteřin. Osmička byla chytře zaražená za keřem, ale vcelku rychle jsem ji našel a nenechal se odlákat na vedlejší kontrolu, kterou razila naprostá většina lidí.

Na devítku jsem se poprvé trochu zasekl, přeci jen vběhnutí do parku podchodem vyžadovalo rychlé zorientování na dost malém prostoru, protože jsem se nemohl předem připravit při pohledu zdálky (zajímavý prvek pro stavbu tratí na sprintu). Při odběhu z jedenáctky jsem se rozsekal na chodníky z parku a ještě po třináctku jsem byl trochu mimo a až pak se dostal zpět do závodu. Mimochodem 12, 13, 14 byly zajímavé volby kolem bloků domů. Dle mého názoru dost vyrovnané s rozdíly maximálně v řád pár vteřin. Pak už nebylo co řešit a šlo se až na 22. kontrolu tou nejkratší cestou, na předsběrku jsem asi nezvolil tu nejlepší variantu, ale ztráta v mezičasech není nijak velká. Suma sumárum běžecky slušný sprint s pár drobnými chybami, terén i stavba v pohodě - prostě jeden z nejlepších sprintů, který jsem kdy běžel.

Mapa s mými postupy ze sprintu

Klasika už byla stavbou trochu slabší. Nic dobrého nevěštily už neustálé omluvy stavitele i pořadatelů, že to asi kvůli kolizi s rallye nebude ideální. Volbami tedy trať elity nic moc, ale jinak to parametry klasiky splňovalo, čemuž nahrával i terén. Na jedničku jsem vyrazil celkem opatrně (věrný radě a příkladu svého trenéra :-D ), jen cestou na dvojku jsem začal prohlížet volby, trochu vypadl z mapy a zaznamenal první ztrátu. Na čtyřku se mi zase běželo tak pěkně, až jsem po cestě přeběhl místo, kde jsem chtěl odbočit. I na šestku to bylo ode mě takové nijaké a navíc korunované chybou v dohledávce, stejně tak i na sedmičku. Pak ale kolem mě někdo profrčel a já si uvědomil, že bych mohl taky trochu přidat, jestli nechci být poslední, přeci jen to byla elita a ne nějaká "flákačka" na výchoďáku. Pak už to šlo pěkně, volbu na 11 jsem řešil jako snad všichni ostatní rovně (ztrátu jsem nabral hlavně v závěru). Udělal jsem jen pár drobnějších chyb v dohledávce, jinak už to byl čistý závod, jen trochu okořeněný lehkými křečemi v závěru, když už jsem běžel víc jak 100 minut.

Mapa s mými postupy z klasiky

Z hlediska voleb byl zajímavý postup na 17. kontrolu - první tři v kategorii zvolili rozdílné postupy (viz zákres postupů na stránkách závodu) - ale rozdíly téměř nebyly. Stavba byla až na absenci větších voleb opravdu pěkná, užil jsem si to (ocenil jsem i fakt, že většinu kopců jsme si odbyli už v první polovině :-D ) - a taky chápu, že předělávat to v šibeničním termínu je těžké. Jen škoda, že stavitel nevyužil nabídky mapaře a nevložil menší middlovou pasáž na kopec jižně od kontroly číslo 16, na což jako na zajímavý terén upozornili už Bet při zákresu postupů či Mrazák na svém blogu.

No a k middlu už jen krátce. Postavený byl pěkně, zajímavá místa na mapě se taky našla. Jen běhat se v tom v mém případě nedalo, takže z toho nemám moc dobré pocity. Navíc to ani mapově nebylo ideální. Chyby moc rozebírat nebudu, jsou vidět z mapy, a z mezičasů jejich velikost stejně nevyluštím, protože nedokážu odhadnout, co je za ztrátu z běhu a co z mapy. Nejslabší výkon z celého víkendu.

Mapa z middlu (se "skalní stěnou" vytvořenou při pádu v kamenném poli na druhé kontrole)

Celkově tedy pěkná trojice závodů hodná celorepublikových závodů. Pár chybek by se možná našlo, ale jinak vysoká laťka pro další...

Fotka ze startu sprintu od Romana Zbranka

Oblastní mistrovství u Zdechovic

Takže ještě zpětně k oblastnímu mistrovství ve Zdechovicích, kde jsem obsadil 5. místo na krátké trati a 15. místo na sprintu (obojí H21C). Počasí celkem vyšlo (jen mi na startu trochu sprchlo), tratě i mapa byly celkem v pohodě (tisk na laseru mi nevadil, ke stavbě se vyjádřím průběžně), organizace byla pohodová, jen bufet prý nebyl ideální, ale sám jsem neměl moc času to ověřit osobně.

Mapa z krátké s postupy

Startovka pro krátkou mě do lesa poslala skoro tři hodiny po startu prvních. Z důvodu, že už jsem měl za necelé tři hodiny znovu vybíhat na sprint, jsem proto zpočátku nezařadil moc vysoké tempo. K rychlejšímu běhu mě vyburcovala až hloupá chyba na 4. kontrolu a zejména doběhnutí pozdějším jičinským vítězem na 8. kontrole o dvě minuty. Pak už to celkem šlo, tedy až na zaváhání na 9. a 18. kontrole, kde jsem to úplně neumapoval. Na těchto třech chybách jsem nechal cca 1:20, což by ale na vítězství stejně zdaleka nestačilo, zbytek byla ztráta na běhu, který nebyl úplně ideální, a taky na pomalém začátku. Jinak tratě se mi líbily, dobrá práce.

Mapa ze sprintu s postupy

Výrazně nespokojený se svým výkonem jsem ale na sprintu. Ten mi totiž vůbec nesedl (ani mapově ani běžecky). Chyb jsem vyrobil nepočítaně, tedy asi čtyři, ale to je na sprintu zoufale moc, a když už jsem se konečně mohl rozběhnout, tak to zase vůbec netáhlo - částečně jsem asi nebyl v běžecké formě, ale určitě se  trochu podepsala i kratší pauza po minulém závodě. Výsledek tak byl docela tragický.

Co se týče samotného závodu, tak terén na sprint to nebyl nijak výjimečný, moje trať (H21C) se mi moc nelíbila, a tak jsem celkem litoval, že jsem nešel do H21A, protože ta vypadala mnohem lépe. Co bych nejvíce vytkl (přiznávám, že to může být ovlivněno tím, že se mi závod nepovedl :-D ), tak byl úvod trati, který měl potenciál být tou nejzajímavější částí. Na můj vkus se moc nevyužila polootevřená část s hustníky a naopak okolí kontrol 3, 4 bych si klidně i odpustil a nahradil ho delším postupem na volbu, protože to v této oblasti zavánělo když už ne špatnou mapou, tak pro člověka v závodní rychlosti dosti nepřehledným terénem pro umístění kontrol. Celkově to ale rozhodně špatné nebylo.

Na závěr nezbývá, než shrnout, že se jednalo o kvalitní oblastní závody s pár mouchami (viz předchozí text) ve skvělém middlovém terénu, které viděly můj ucházející výkon na krátké a ne moc uspokojivý na sprintu.

VčP Vyhanice

Takže jelikož už jsou mezičasy, můžu se trochu přesněji vyjádřit ke svému výkonu na sobotní krátké trati.

Moje mapa s postupy

Na jedničku jsem zvolil mírně opatrnější postup, abych se trochu dostal do mapy a aspoň částečně se vyhnul bordelu pod nohama, který pokrýval paseku. Na dvojku jsem vyrobil první chybu, kdy jsem netrefil průsek a trochu se zasekal v hustníku. Trojku jsem naopak vyhrál. Hodně slušný byl i postup na 5. kontrolu, kde jsem zaznamenal jen pár vteřin ztráty. Drobné chybky (po cca 15 vteřinách) byly na 7. (spíš postupově, po té pasece se moc dobře neběželo) a 8. kontrolu (špatné přečtení dohledávky). Desítka taky nebyla ideální a rázem jsem měl v zádech Wojciecha Dwojaka.

Vzhledem k tomu, že mě dotáhl zrovna před nejdelším postupem trati, se mi ho moc nechtělo pouštět před sebe, protože jsem měl jisté obavy, že by mi hned cuknul. Vyběhl jsem proto co nejrychleji na cestu a tam zařadil ten nejvyšší rychlostní stupeň, kterého jsem byl v té chvíli schopný. Díky tomu se přede mě dostal až nad lomem těsně před kontrolou, který byl s velkou rezervou ohraničen páskou, čehož si všiml dříve než já a díky tomu tolik neklesnul dolů a nemusel vybíhat zpátky do kopce. V dohledávce jsem byl nicméně rychlejší a 12. kontrolu tak bral ještě před ním (mimochodem s 3. nejlepším mezičasem - o pár vteřin mě porazil právě Wojchiech Dwojak a už celkem o dost vítězný Osin).

Pak už začala být trať spíše seběhem a Wojciech mi začal trhat. Na 17. kontrole už jsem ho definitivně ztratil z dohledu, jen abych ho skoro seběhl ve výběhu na 18. (předváděl tam hodně podivný postup). Pak už to moc o ničem nebylo, jen se nějak dostat do cíle (sil už mi ale moc nezbývalo, takže doběh byl trochu utrpením).

Celkově tedy slušný závod, jen těch drobnějších chyb tam bylo na můj vkus přeci jen více. Než jsem byl doběhnut, tak jsem figuroval na nějakém 14. místě (na 11. kontrole - o kontrolu dál už jsem byl ale 9.). Kdyby mě nedoběhl, pak bych mě, přiznávám, pravděpodobně o trochu větší ztrátu, ale jsem si skoro jistý, že bych to někam k té nejlepší osmičce stejně směřoval - zvlášť, když jsem i nadále chodil své postupy (kdybych se táhl, tak by mě pravděpodobně utekl a ještě bych k tomu měl párkrát výrazně horší mezičasy, protože on volil občas velmi nezvyklou stopu) - spíš mě tak donutil trochu přidat na rychlosti, což je u mě trochu problémem ještě více umocněným faktem, že po zimě ještě úplně nevím, co od sebe můžu běžecky v lese očekávat.

ČPŠ Chlumec n. Cidlinou

Jak jsem slíbil v posledním příspěvku, podívám se trochu podrobněji na můj první letošní závod, kterým byl Český pohár štafet umístěný v prostoru kousek od Chlumce nad Cidlinou.

Nejprve lehce obecně k samotnému závodu. ten se běžel na mapě "V Borůvkách", která byla lehce vylepšenou verzí loňské s názvem "Ropná pole". Změn nebylo tolik - v zásadně zejména mnohem lepší tisk zelené a z hlediska promapování třeba úprava hustníku okolo kontroly 11 (dost problematické místo - o tom později) či dalších spíše drobnějších věcí.

Loňská mapa Ropná pole

Klíčovým prvkem tratí byly především různé ploty, což byly jediné překážky, které mohly změnit závod v něco jiného než jen prostý běh rovně (jak tomu jinak i většinou bylo - viz mé postupy). Ploty se ale ukázaly trochu dvojsečnou zbraní. Problémem bylo především jejich překonávání (rozuměj procházení), které se mělo v ideálním případě odehrávat jen v místech v mapě nakreslených. V reálu zde bylo různých děr mnohem víc (sám nevím, jestli jsem vždy prošel nějakou z označených), což samozřejmě poskytovalo výhodu těm, kteří na ně natrefili. Krom toho tu byly taky nešťastně zavřená vrata na jedné z předdiváckých kontrol, což nutilo závodníky obíhat jiným postupem a ztrácet cenné vteřiny.

Samotné farstování bylo celkem dobré (píšu o H21). Hned na prvních pár kontrol byly dosti odlišné větve spojující se tuším až někde na čtvrté kontrole. Vyváženost těžko komentovat, nepamatuji si přesně umístění kontrol, ale pokud to bylo adekvátní, pak se úvod rozhodně zapsal mezi nejlepší kusy celé trati a to zejména díky tomu neustálému přesýpání pořadí, kdy jsem byl jednou mezi prvními, a pak najednou hluboko vzadu. Já jsem se s tímhle dokázal vypořádat v pohodě a možná až na postup 2-3 bych nic neměnil (ani tady to nebylo nic výrazného - běželo se slušným tempem).

Moje mapa s postupy

Pak následovalo několik kratších postupů s celkem výraznou farstou na 8. kontrolu, která dost roztrhala čelní skupinu, ve které jsem běžel (z toho důvodu, že si nikdo nevšiml, že plot by měl být průchozí ve směru spojnice, a čelo hnalo směrem k brance). Jedna z kontrol byla totiž třeba na konci potrubí, což byla s ohledem na postup přes onu branku dost výrazná výhoda.

Další zlomovější okamžik (a řekl bych, že asi jediná opravdu nevychytaná farsta od stavitele - tedy myslím, že to byla farsta, mapy jiných úseků u sebe nemám) byla kontrola číslo 11. Protože pokud měl někdo kontrolu na konci vodoteče (cca 100m před mojí), musel být minimálně o dobrou půl minutu zvýhodněn. Světle zelený hustník, který po ní totiž následoval, byl totiž hustě pokryt posekanými stromky - v čemž skoro ani nemá cenu běhat, protože je to dost náročné na zvedání kolen a asi by se tím ani výrazně nezískalo.

Start H21 (pěkně ostré tempo hned od počátku, takže raději v předních pozicích mapuji, dokud ještě nejsem moc utavený) - foto: Drbča

Pak nicméně následovala dost pěkná volba 12-13. Když se dívám na mezičasy (mám druhý nejlepší se ztrátou tří vteřin na rychlíka Maldu z Tesly Brno), tak moje varianta lesem byla oproti asfaltu minimálně o dobrých 10-12 vteřin rychlejší. Je to i logické. Nebyla vůbec náročná (plot a výrazná rozhraní vedoucí ke kontrole) a v závěru nevedla do pravého úhlu. Zajímalo by mě, kdo ještě z prvních úseků zvolil tuto zdánlivě méně výhodnou volbu. Z těch pár, co byli zrovna přede mnou, pravděpodobně nikdo.

Pak už to bylo o propletení se areálem a pár kontrolách v lese (pár vteřinek chyb na 17 a 19). No a pak si taky vzpomenout, že se má vzít sběrka ;-) Kluci přede mnou ji v zápalu sprintu na doběhu minuli (já za nimi snad pětkrát kontroloval, jestli to mám v mapě správně přečtené a sběrka není náhodou někde jinde) a ztratili dobrých 20 vteřin, což na tomhle jistě zamrzí. Tím mi také zajistili 2. místo na úseku s 36 vteřinami ztráty na Karla Fučíka z MZLU Brno.

Celkově to byl pěkný úvod do sezóny, sice nic extra, ale adekvátní této úrovni. A to do hodnocení nezahrnuji šibeniční termín, ve kterém to Magnus uspořádal (za to tedy všechna čest, zvládnout to za dva tři týdny).

Stránka závodu

Mapy z Adamova

Tady jsou mapy z posledních áček. Jak tak kreslím postupy a koukám na mapu, tak se mi zdá čím dál více nepřesná. Třeba taková 18. kotrola (sobota), byla pár metrů od nějaké, celkem výrazné, cesty (a navíc mi nějak probleskuje hlavou - což ale není zdaleka jistota - že mě přišlo, že jsem ji spíš razil v jámě, než na kupce - to je hodně divné). U sobotní dvojky mi moc nesedly porosty. No a ani průseky na sobotní i nedělní jedničku mi nepřišly uplně OK (směrově i klasifikačně). Neumluvě o podrostech. Ale na druhou stranu, běžet se na tom dalo...

Sobota: Trochu moc opatrný začátek - nebyl jsem si jistý, jak to vydržím fyzicky a mapově, takže jsem začal hodně s rozvahou. Na tom jsem asi trochu ztrácel (ale asi méně než na případných chybách), protože do opravdu rychlého tempa jsem přešel až někam na 6. kontrolu. Pak jsem se trochu svezl na zádech H21E běžícího Luboše Matějů z Pragovky, který měl stejných 5 kontrol, a na poslední z nich (12.) ho trochu trhnul. Pak přišla největší hloupost závodu - minutová ztráta na 15. kontrolu, kdy jsem zbytečně seběhl dolů na občerstvovačku (a navíc na nějakou falešnou o rozcestí níž, kde se jen přelévala voda) a přidal si dost výškových metrů. Pak už to vcelku šlo až na 18. kontrolu, která byla tak trochu z kategorie na náhodu (zvlášť díky rozdílu mapa/reál)...

Sobotní mapa

Neděle: Tady už jsem šel naplno od začátku. Trochu jsem ale na jedničku ztratil, když jsem si, poté co jsem potkal o dvě minuty dříve startujícího Zelího (tj. Tomáše Zelenku z PHK), musel zastavit a zkontrolovat, že mám správnou mapu, protože on ji neměl. Závod jsem běžel z hlediska chyb čistěji, než o den dříve. Trochu jsem "zavlnil" před jedničkou a musel si zastavit před pětkou, ale jinak jsem šel vcelku vyrovnaně. Jen sil mi bohužel po včerejší vrcholové anabázi (napočítal jsem si skoro 550m - což, ačkoli jsem určitě vždy nešel ideální postupy - trošku nesedí s deklarovanými 330m) znatelně ubylo, takže dva stoupací postupy kolmo do kopce byly útrpným pochodovým cvičením...

Nedělní mapa

Bohemia obrazem

Trocha doplnění ke krátkému článku o 5denních. Omlouvám se, že ne všechny mapy jsou úplně čitelné, holt skenr je skenr a ten nemám...

Nejprve fotka ze závěrečného vyhlášení...

1. etapa s postupy

1. etapa pro mě byla neskutečným utrpením, což se ukázalo při zkratkovitém zahnutí jiným směrem na 5. kontrolu. Po doběhu jsem litoval, že jsem se nepřihlásil do H21C, protože můj běžecký výkon (zřejmě díky soustředění Dánsko/Norsko) byl hrůzný...

2. etapa s postupy

2. etapa byla naprosto nečekaným opakem té první. Najednou jsem mohl běžet a nebýt chyb v závěru, byl bych dokonce na 2. místě.

3. etapa s postupy

Ve třetí etapě jsem startoval dost zezačátku a podle toho to i dopadlo - skoro 4 minuty chyb stačily jen na začátek druhé desítky. Ale byla to ta mapově nejdrsnější etapa - neustálé dohledávky, protože mapa byla v měřítku 1:7500. Těžko popisovat někomu, kdo tuhle trať neběžel.

4. etapa s postupy

A vítězná etapa - to podstatné už jsem zmínil minule. Vyvážená mapa i rychlý běh.

5. etapa s postupy

Poslední etapa byla korunovaná spoustou chyb a už ne tak skvělým během...

OBpostupy.cz

Protože se mi moc nechce do zdlouhavého převádění map s postupy na blog, tak se vše na blogu objeví až zítra. Pokud se však chcete podívat na to, jak jsem vyhrál 4. etapu, tak jsem si včera (výjimečně) dal tu práci a nakreslil své postupy na web obpostupy.cz. Je tam krásně vidět, že rozhodující byl zejména postup na druhou kontrolu, který jsem (až na malý oblouček v polovině) dokázal realizovat vcelku bez chyby a přes správnou volbu cesty. Stejně tak jsem urval vítězství i na druhém dlouhém postupu (přes vrcholovou prémii), ale tam už se na mě tolik neztrácelo...

Uvidím, zda se dostanu k tomu, abych zakreslil i nějaké další závody. Určitě by si to krom první etapy zasloužily i tři zbývající (tedy 2., 3. a 5.) - aspoň by bylo zajímavé sledovat animaci, jak se různě předbíháme (zejména v nedělním handicapu). Rozhodně se ale na moje volby můžete exkluzivně těšit nejdříve na mém blogu (a to snad zítra).

MČR klasika

Slíbil jsem, že se ještě vrátím k mistrovství na klasice, které po mě moc dobře nedopadlo. Nejprve k organizační stránce - závody to byly dobře uspořádané, o tom žádná řeč, Aljoša prostře umí. Terény už sice moc zajímavé nebyly, ale pro klasiku se ještě vcelku daly využít. Přiznávám se, že mě dost překvapil "middlový" charakter obou klasik (zejména kvalifikace), kdy většinou nešlo o nějaké volby, ale o to se co nejrychleji dostat ke kontrole a hlavně ji úspěšně najít. Tomu moc neodpovídal tisk, který mi místy přišel až titerný (v mapě se nedalo moc dobře v běhu číst).

A teď k mým výsledkům - v sobotu jsem do kvalifikace vyběhl v dobré běžecké formě, ale mapa tentokrát opravdu zaostávala - byla z toho spousta chyb - problémy na dohledávce a špatné odběhy. Nebylo to tím, že bych se na to nesoustředil, jen jsem prostě nedokázal sladit rychlost běhu a mapování. V neděli to pak už bylo o trochu lepší - přesto jsem tu nějakou tu chybku udělal - ale jinak to byl mnohem lepší závod - oceněný těsným vítězstvím v B finále :)
Vzhledem k tomu, že většina klasiky byl spíš takový middle, nabízím rozbor (respektive srovnání možných postupů) jediného opravdu záludného postupu, kterého jsem si všiml (byl v úvodu nedělní tratě).

Postup 3-4 byl jedinou velkou volbou, před kterou jsem byl na MČR na klasice postaven

Vzdušnou čarou je délka postupu na 4. kontrolu cca 1950m. Abych řekl pravdu, na tuhle volbu jsem se soustředil už cestou na jedničku a dost jsem váhal mezi postupem spodem a vrchem. Nakonec jsem šel horní (červenou) variantu, kterou jsem si vybral prakticky až těsně za trojkou, a přiznávám že jsem dost váhal, zda jsem volil dobře, spodek se mi najednou zdál přeci jen kratší. Nakonec se ale ukázalo, že to pro mě bylo rozhodně nejrychlejší - jedinou nevýhodou byla trojice hustníků, které bylo třeba překonat (ačkoli jen ten prostřední byl zarostlejší) při běhu na horní cestu.
Při rozhodování bylo nutné si uvědomit, jak moc se spodní cesta kroutí, ačkoli se to opticky moc nezdá. Pro srovnání délky a převýšení čtyř variant, které jsem vybral: červená (2300m/80m), žlutá (2180m/125m), zelená (2320m/120m) a modrá (2550/125m). Jak už jsem napsal, pro mě byla jistě nejvýhodnější červená, ačkoli se domnívám, že žlutá by pro rychlého běžce mohla být hodně zajímavou variantou, ačkoli i ona (stejně jako zelená a modrá) by byla dost zpomalena slušným svahem ke kontrole.

Saská klasika šmrncnutá Kokořínskem

Slíbil jsem, že se ještě vrátím k mistrovství Saska s nějakým kratším rozborem zajímavých postupů sobotní klasiky. Jen pro rekapitulaci - trať měla 8,9km a 490m převýšení a já ji překonal za 89 minut, což žádný super čas není, nicméně na vítězství stačil :)

Ještě než začnu, dodám pár slov k mapě. Její kvalita byla ucházející, bez nějakých výrazně slabších míst. Skály, které jsou na hřebenech, měly až tak 10-20m (odhadem) a ty zelené šrafy všude možně jsou husté kapradiny (hodně špatně se přes ně běhalo).

Postupy:
1 - 2. První zajímavější postup přišel hned na dvojku a mě dvě relativně správné varianty: buď úplně zleva na jistotu po cestě (což bylo delší) nebo se jakýmkoli způsobem dostat k tomu tmavě zelenému hustníku a podél něj. Já jsem se bohužel zasekal na hraně toho světle zeleného hustníku a zdálo se mi, že se tam nikde nedá slézt, takže mě to zatáhlo až do kapradí k oplocence. Konec ještě poznamenalo naražené koleno, které mě ještě víc rozhodilo z rytmu, a tak jsem v dohledávce kontrolu minul.
2 - 3. Velmi zajímavá volba, škoda že nemám možnost většího srovnání. Od pohledu se mi zdá má cestovka dost výhodná a až na nebezpečí minutí té cesty tmavě zeleným hustníkem (začátek byl skutečně zarostlý) i dost bezpečná až k dohledávce (tu jsem zase trochu podcenil, výsledek je jasně vidět). Druhá nalezená možnost je začít se hned od dvojky šplhat do toho sedýlka s občerstvením a odsud zase dolů. Je to většinou cestovka, ale o 50 výškových metrů bohatší, navíc s méně jistou dohledávkou. Přijde mi míň výhodná.
3 - 4. Čtvrtá kontrola a třetí volba. Tentokrát tři možnosti - přímo přes skály nebo doleva/doprava po cestě okolo skal. Rovně (vše cca) 1450m/130m převýšení, zleva po cestě okolo skal (odděluje se od mé varianty v údolí) 2000m/110m převýšení, zprava (od míévarianty se odděluje až na cestě těsně pod číslem 7) 2300m/105m převýšení. Z toho je asi zcela jasné, že ač se postup rovně zdál hrůzostrašný, byl o dost kratší a moc velké převýšení si na něm člověk taky nepřidal. Myslím, že časové rozdíly by mezi variantou rovně/zleva nebyly moc velké, ale vyzněly by pro kratší cestu. Rozdíl by trochu smazala lepší podložka na cestě a snáze běhatelné kopce. Postup zprava nebyl nijak výhodný.

No a jak závod začal složitě z hlediska postupů, přešel postupně do middlového ťukecu přerušovaného jen občasnými delšími postupy, které se však nevyplatilo chodit jinak než rovně.

P.S. Na nejbližších závodech, kde bude možnost, musím koupit kurvítko, abych mohl varianty měřit přesněji a tím se i dostat k lepším výsledkům...

ŽA Cvikov klasika 8.6.

Ještě jsem se nerozepsal o svém výkonu na klasické trati minulých áček, takže dnes to napravím...

Protože jsme opět měli stejnou trať s H18 (letos už potřetí), byl na trati motýlek, který nás měl rozdělit na dvě části (podle pořadí větví kontrol, ve kterém jsme ho probíhali), takže srovnání mezičasů bude jen vzhledem k polovině závodníků (dohledávat mezičasy v druhé skupině se mi moc nechce), nicméně ztráty budou adekvátní (v mé skupině běželi tři z prvních čtyřech závodníků, včetně vítěze).
Trať začala krátkým a jednoduchým postupem na jedničku, během kterého zřejmě stavitel předpokládal, že si stihneme namapovat nejdelší postup celé trati a první volbu. Bylo to natěsno, ale zvládnout se to dalo. Já si vybral prostřední variantu mezi těmi, které se běhaly asi nejčastěji (rovně přes vrchol nebo kolem po cestě). Tady se dalo trochu ztratit, po cestě to snad bylo o kousek rychlejší, ale největší rozdíly vznikaly až v dohledávce. Tady jsem už o dvě minuty doběhl Ondru Malého z Vizovic, který mě obvykle poráží, a i tak chvilku ve skalkách pohledal (a on mi mezitím zmizel). V tomhle místě to ale bylo jasné, jen to nechtělo zmatkovat, což se mi moc nepovedlo. Následoval další delší postup, na jehož konci už jsem byl skoro doběhnut o čtyři minuty Pavlem Hradcem. Na pětce už byla konečně občerstvovačka, kde jsem si na chvilinku oddechl a pak se krátkými postupy dostal k motýlku.
Tady se to spíš sbíhalo dohromady než rozdělovalo. První větev jsem šel sice sám (a docela slušně - mezičasy zhruba o tři místa lepší než předtím), ale v druhé už jsem běžel ve čtveřici. Celkově jsem tu potkal dobře přes desítku soupeřů (ať už na motýlek nabíhajících nebo vybíhajících). Na 14. kontrolu jsem si správně vsadil na jistý postup po cestě, ale na 15. jsem trochu zaváhal a zbytečně bežel lesem, když jsem měl jen 2-3 vrstevnice nad sebou cestu. Pak už šlo jen o to zatnout zuby a vydržet těch několik středně dlouhých postupů do cíle. A hlavně taky nezačat odbíhat od sběrky špatným směrem, což mě stálo 8. místo v H20A1.
Celkově jsem ale skončil 16. (jen o místo hůř než včerejšího dne), ale vcelku spokojený. Odběhl jsem závod bez výraznějších chyb, dostal sice necelých 16 minut na 9,2km/455m od Chrobáka, ale jinak vládla s mým výkonem docela velká spokojenost...

Neděle - klasika plná kontrastů

Nedělní závod byl opravdu plný protikladů - vrátila se energie, ale s ní i mapové chyby. Bylo šeredně, ale běželo se mi skvěle. A tak bych mohl pokračovat. Ačkoli! Nadpis neplatí na 100%...

Počasí se opravdu oproti sobotě skoro dramaticky změnilo a slunečný den vystřídal déšť. Já ale na shromaždiště přijel v dobré náladě, protože jsme jeli v sobotu domů, a tak jsem se mohl pěkně (a v klidu) vyspat v posteli. A navíc, v dešti se mi běhá docela dobře, rozhodně o mnohem lépe než za třiceti/čtyřicetistupňových veder. Čekalo na mě 10,2km s 325m převýšení, což po klasice minulého týdne bylo spíš takové krátké proběhnutí. Přesto ani těch 73 minut nestačilo na dobré umístění a skončil jsem hluboko v poli poražených (až 18.).
Proč? Tentokrát jsem vyrobil spoustu parádních chyb. Třeba hned na jedničku, na krátkém postupu. Už to vypadalo na další špatný závod, když jsem se cestou na 3. kontrolu začal rozbíhat do ucházející rychlosti. Zprvu jsem to nechtěl nějak hnát, jistý si tím, že to v tempu nemůžu dlouho vydržet, ale pak jsem to přeci jen risknul. A šlo to! Tak moc, že jsem hned na přespříští kontrolu ujel doprava a z radosti, že vybíhám konečně i ty kopce, si přidal tak 6 vrstevnic a k tomu pár metrů navíc (ale mezičas jsem zas tak hrozný neměl). Takových směrových odchylek (a malých přeběhnutí) jsem pak v lese potkal ještě několik. No ale beru to pozitivně, běželo se mi opravdu skvěle :)
Z 18 mezičasů 4 do první desítky (6-8-8-9) sice není nic moc, ale aspoň jsou rozptýlené po celé trati, takže vím, že v tempu dokážu jít celou trať. Když jsem tedy doběhl a viděl, že jsem na tom opravdu mizerně, ani mi to nevadilo - hlavní bylo, že jsem se rozeběhl! Teď s odstupem už tak nadšený nejsem. Jednak jsem si uvědomil, že jen na velkých chybách jsem nechal tak 6 minut a s fyzičkou to bylo dobré jen tu neděli, tenhle týden to zase spadlo tam co předtím. Abych řekl pravdu, tak teď už opravdu nechápu, proč se nedokážu na delší dobu dostat do tempa (a jsem pořád unavený), když jsem celou zimní přípravu opravdu poctivě dřel :(
No, nic. Jinak zase zpět k organizaci. Mapa byla opět zaplněná fialovými vodotečemi, ale na to jsem si už zvykl. Novinkou byly skoro neviditelné výrazňáky a vývraty :) A taky trochu mírná klasifikace hustníků, které byly, podle mě, trochu hustší než podle mapy. Jinak vše klapalo jak minule, akorát nechápu, proč se tak zdržovalo kvůli vyhlášení (zřejmě se čekalo, až začně opravdu hodně pršet), ale to se někdy holt stane...
Zpátky jsem si zase pěkně zařídil a pořádně potrénoval jízdu za deště po mokré vozovce. Závody to byly nakonec zajímavé a až na mé výkony opravdu pěkné.


Zásadní část celé trati:
5. kontrola - jen těsně míjím oplocenku těsně pod vrcholem (přidané vrstevnice) - chyba
7. kontrola - po cestě skoro až ke kontrole (6. místo, 1:53 (ztráta 0:11 na vítěze, 0:04 na 3. místo)
10. kontrola - těsně před hustníkem s cestou na občerstvovačku (tu prostřední), odbočím po cestě o devadesát stupňů doleva)
11. kontrola - dlouhý postup (asi bez volby) - rovně, a pak lehce vpravo a po hraně hřebene až k lampionu (ztráta něco přes dvě minuty - prakticky jen na běhu)

Middle na Čeřínku

V sobotu jsem běžel svůj první letošní závod žebříčku A. Poblíž Jihlavy jsem se měl ukázat na trati dlouhé 4,8km s 200m převýšení. Vyjížděli jsme poměrně pozdě, takže jsem se vyspal tak akorát, což bylo fajn. Nicméně jsem zas pro změnu řídil, u čehož já si teda obvykle moc neodpočinu, spíše naopak. A výkon za moc nestál (ale ne kvůli tomu řízení).

Důvodem mého neúspěchu a nakonec 14. místa byl hlavně běh. Zhruba už někde po třetině trati se mi začalo běžet hodně špatně. K tomu jsem udělal i pár chyb (hlavně směrových).

Jinak závod to byl víceméně jednoduchý, pokud byl člověk dostatečně soustředěný, chyby se moc dělat nedaly, protože stavitel se spíše vyhýbal hustníkovým kontrolám a terén nic moc dalšího složitého nenabízel.
Co však mnohé mátlo a komplikovalo jim to dohledávku, byly fialové vodoteče (+ severnice, ale u těch to tolik nevadilo). Abych řekl pravdu, tmavě fialová vodoteč se za běhu od cesty nedá rozeznat. U mě se to projevilo tak, že těsně před kontrolou jsem přeběhl potok (poměrně výrazný), který nebyl v mapě. Tím pádem jsem začal přemýšlet, kde jen to asi můžu být. No, ale to byla taková drobnost. Horší bylo, když jsem nabíhal na kontrolu a z mapy se mi zdálo, že je to zcela jasně konec cesty (takže jsem nekouknul na popisy). Jenže ono ne! On to byl konec potoku s kontrolou schovanou v korytu, takže nebyla vidět, pokud jste k potoku nepřišli opravdu blízko! A kdo by hledal konec cesty v potoku???
Nicméně jinak vše v organizaci klapalo, jak mělo. Shromaždiště bylo pěkné, velké tak akorát, takže super. A s těmi mapami, jak jsem se později dozvěděl, se to zkazilo až v tiskárně Žaket, před tím bylo vše OK. To ovšem neomlouvá pořadatele, že na to závodníky před závodem neupozornili, ačkoli o tom zcela jistě museli vědět! To bylo leckdy skoro na protest a tentokrát stálo štěstí na straně jihlaváků, že ho nikdo nedal...
Pokračování o klasice zase zítra večer :)



Jedna z nejtěžších částí trati:
Kontrola 6, která byla v dobře průběžném hustníku a oblopena houfem dalších. Stačilo ale běžet na velké šutry.
Kontrola 7, 8 - pro změnu jedny z těch nejjednoduších kontrol - na hřbetě stačilo přeběhnout na druhou stranu, a pak už jste o lampión museli zakopnout.
Kontrola 9 - bylo potřeba dát směrově pozor na seběhu (náhlé zrychlení z kopce a navíc v čistém lese po několika kontrolách v kamenech)




Pro mě asi nejúspěšnější část trati - závěr (což moc nechápu, protože jsem moc nemohl)

Pořadí na mezičasech (od postupu na 20 včetně): 9-9-14-4-1

Dokonce i vyhraný doběh!

Zajímavá mini volba na 21 - po čáře se dalo pár vteřin ztratit, vyplatilo se jít v závěru zprava po louce