STK Švédsko '25

Po roce zase klaplo soustředění ve Švédsku, což je pro mě - přiznávám - takový celoroční svátek. Byť už mnohem méně o mém závodění/trénování, jako čím dál víc o trénování ostatních. Ale přiznávám, i tak jsem dostatečně využil příležitostí zaběhat si "na sebe" :)

Při tréninku hagaby - myslím, že je trochu vidět vysoké borůvčí, ve kterém jsme odběhali většinu tréninků (a tolik borůvek a brusinek jsem snad ještě v lese nepotkal)

Poprvé jsem i vyrazil na svazové stacionární tréninkové kempy (STK), kde se během léta točí na stejných trénincích různé české kluby a jejich dorostenci. A myslím, že to bylo fajn, přijet na nachystané a roznesené tréninky. Jasně, v něčem nás to omezovalo (nemohli jsme si to úplně udělat po svém), ale zase nám to dalo prostor se věnovat jiným věcem. A většina volného času se teda zaplnila i tak. Ačkoliv oproti loňskému Finspångu jsem si Ånnabodě po obědě i zvládl na chvilku lehnout a i po snídani jsem se hned nemusel převlékat do běžeckého na roznos.

Nakonec jsme během kempu zvládli nějakých deset fází v terénu, který pro mě byl jeden z těch drsnějších, ve kterých jsem ve Skandinávii běhal. Částečně za to může, že už do takového terénu s vysokým borůvčím a nestabilní podložkou jednoduše nemám natrénováno - dřív bych to možná hodnotil jinak. A zároveň jsem na první polovinu kempu vybrali tréninky, které byly v těch náročnějších prostorech. A na ty méně náročné pak už zbývalo méně sil :)

V lese bylo občas i o něco víc vrstevnic, než je obvykle ve Švédsku zvykem - a některé svahy byly fakt orientačně i běžecky brutální (tento na fotce je vlastně ten hezky běhatelný)

A na posledním tréninku došlo i na typické čisté vršky kopců - to jsem jinak celé soustředění nepotkal - hned se běhalo jinak

Každopádně to bylo super - mapově se sice ne vždy dařilo, ale pořád to tam je, takže většinou mi to v lese celkem šlo a neměl jsem blbý pocit, když jsem radil při rozborech nebo při stínování. Výsledkově už jsem myslím naše dorostence netrápil, už jsou na mě příliš dobří :D

A vydařilo se i počasí - na koupání sice chladněji, ale na běh ideál

A znamením toho, jak mě soustředění odvařilo, je to, že jsem skoro dva týdny nebyl kvůli různým nemocem a bolístkám běhat... Ale stálo to rozhodně za to!

Níže pár map z tréninků (vykopírováno z Liveloxu):

Jeden z našich úvodních middlů - tady jsem ještě nechápal, proč bylo v neoficiálních informacích zmíněno, že začátek je podložkou spíše kontinentální terén :) To jsem ještě netušil, jaké borůvkové orgie nás následně čekají

Klasika mi dala zabrat - chybou na jedničku, a pak hlavně silově - sice jsem to ustál, ale více než 70 minut v tomhle terénu bylo hodně drsných

A za mě i výkonnostně celkem povedený hromadný start 1. úseků - škoda chyby na trojku (zabočení ke špatnému kopci)

A poslední trénink - okruhy - tam už se mi nenapárovala GPS, ale stejně to byl trénink na pohodu s hodně stínováním. A hlavně trénink za odměnu - typický hezký švédský les.

Červnový trénink

Červen byl sportovně docela klidný měsíc. Na univerzitě bylo (pro změnu, haha) práce až nad hlavu, takže jsem byl rád, když jsem se dostal aspoň na chvilku proběhnout. Ale i tak se to párkrát vydařilo - nejvíc jsem si to užil u nás na chatě v Železných horách, kam se teď už tak často nedostanu.

Žádnou svou sportovní fotku nemám tak alespoň mládí vpřed :)

V červenci nás ale s Tobišem čeká Botas, takže se těším, jak tam budu bojovat v H21A (sice na to nemám naběháno, ale řekl jsem si, že nebudu lenoch).

Březnový a dubnový netrénink

Jak letošní (tréninkový) rok dobře začal, tak se v posledním měsíci a půl zlomil špatným směrem. Po většinu času mě trápily různé bolístky, kvůli kterým jsem nemohl běhat. A v posledních týdnech to pak úplně zabila práce. Suma sumárum, mizérie.

Aspoň se mi ale podařilo vyšetřit si jeden den na přechod Moravského krasu, což byla paráda.

Kousek od Macochy

Tak snad v květnu klapne zase nějaký závod.

Krátký den '25

Rok se s rokem sešel a čekala mě opět - už tradiční - lednová akce: štafetový Krátký den v Dubňanech. Běžel jsem, jako už v minulosti vícekrát, 4. úsek, který se odehrával za soumraku. Čelovku jsem většinu času nesl zbytečně, ale na posledních deset minut už jsem si přeci jen přisvítil a hodilo se mi to.

Mapově i fyzicky to byl celkem klidný výkon, se kterým jsem opravdu spokojený. Určitě mě i trochu popohnalo, když jsem na 13. kontrolu doběhl pardubický tým, se kterým jsem se pak zhruba polovinu trati míjel.

Jako vždy to byla povedená akce, kterou jsem si užil. Včetně závěrečného dramatického posledního úseku v podání Anežky, po kterém jsme skončili na parádním 4. místě. Sledoval jsem sice jen online, ale bylo to drama!

Trať 4. úseku s mými postupy (jak je vidno, chodilo se hodně rovně :) )

No a v neděli jsem si ještě dal nachystaný mapový trénink. V únavě předchozího dne a ne úplně vyspaný jsem se místní tour de ostružiny celkem protrápil. Ale zvládl jsem se tím aspoň protrápit celým, byť oproti předchozímu dni to nebyl zrovna zážitek, který bych si rád zopakoval.

A nedělní trénink (tentokrát bez postupů) - zejména od 17. kontroly dál to byl slušný napalm

Celkově fajn závody a doufám, že za rok znova!

Zářijový trénink

Září bylo sportovně celkem slabé. Od soustředění v Hodoníně to šlo sportovně spíš dolů, vše navíc korunoval nějaký táhnoucí se kašel, který jsem chytil od Tobiše, který chudák strávil doma většinu měsíce.

Aspoň jedna momentka z lesa - od Šaštína, kam jsme se nakonec dostali jen na začátku září

Ze závodů tak kvůli počasí (zrušené závody) a nemoci nebylo nic. Tak se snad dám aspoň dohromady pro víkend, kdy mě čeká mé oblíbené MČR štafet a družstev. Byť letos to vypadá, že bude důležité dodat, že se zároveň běží i Veteraniáda :)

VT Hodonín '24

Poslední týdny byly opravdu tréninkově poctivé - sotva týden po návratu ze Švédska měl dorost soustředění u Hodonína (Dubňany a Šaštín). Protože do Dubňan to mám pár kilometrů na kole, dal jsem si s nimi dva tréninky sám a k tomu jeden společně s Tobiášem.

Jo, u Šaštína, tam jsou parádní lesy (těm šeredným částem jsme se vyhnuli)

Bylo to moc fajn, byť dubňanský les asi moc nových fanoušků nezískal :) Po několika týdnech sucha byl podrost už sice běhatelný, ale jinak to pořád nebyl žádný zázrak. To v zimě je to mnohem lepší :D Ale terény u Šaštína (přesněji Šajdíkove Humence) byly vyloženě za odměnu!

Sobotní opakované starty v Šajdíkových Humencích - začátek nic extra, ale pak už fajn (16. kontrola nebyla)

Hromaďák (s dvěma výměnami map) na Dubňanském lese - docela fajn (byť pomalé), mrzí hlavně chyba na 106 (vpravo nahoře), tam jsem ty hustníky nepobral

VT Švédsko '24

Po pěti letech zase ve Švédsku, tentokrát se slávistickým žactvem a dorostem. Bylo to náročné, ale byla to paráda!

Foto zájezdu (na cestě na místo)

Z lesa

Podobně jako v předchozích několika kempech jsem jel pomáhat při roznosu/sběru a poprvé výrazněji i při rozborech. To v reálu znamenalo, že jsem se přes den skoro vůbec nezastavil, jídlo dojídal se zpožděním a už studené, prostě tak jak to má být :) Přestože nás jelo na necelých 40 trénujících 10 dospělých, tak bych si troufl říct, že se tam z nás nenudil snad nikdo.

Na kochačku po posledním tréninku

Fajn bylo i to, že jsem se po 19 letech vrátil na místo činu, do klubovny Finspångu, kde jsem začal svou severskou orienťáckou cestu. Při výletu jsme zajeli na Göta kanál i do Linköpingu, kde jsem taky už byl. Takže došlo i na trochu nostalgie.

Klubovna Finspångu (s tělocvičnou trochu skrytou za stromy)

Göta kanál a zdymadla na něm

Jeden z tréninkových okruhů, které jsem stavěl

Hlavní ale bylo trénování - i s pomáháním jsem si dokázal docela zaběhat, takže za tenhle kemp jsem měl v nohou okolo 90 kilometrů, což za 8 dní (a 12 tréninků/závodů) není málo. A rozhodně je to trénink, který už jsem dlouho neměl. Každý den jsem ale poctivě chodil do sauny a překvapivě jsem to celé zvládl bez nějakých bolístek (asi pomohla i měkká podložka, o tom žádná). Na konci už jsem byl ovšem se silami na krajíčku a trvalo mi celý týden, než jsem se z toho tak nějak oklepal.

Byla to každopádně super akce a jsem rád, že mě na ni na jaře Marťa oslovila. Rád si to někdy zopakuji!

Na závěr ještě dvě mapy s postupy:

Čtvrteční middle pořádaný OK Kolmården - asi jediný vyloženě nepovedený trénink - do lesa jsem šel hodně rozhozený a podle toho to i dopadlo

A závěrečný middle už na cestě zpět - oblasťák u Linköpingu - v podstatě čisté (s drobnými chybkami), dostal jsem vyloženě na běhu - rychlý terén, ale místy vyloženě za odměnu

Dubnový trénink

Po spíše promaroděném březnu byl duben tréninkově výrazně veselejší. Sice zase marodil Tobiáš, takže závody jsme nakonec neobjeli žádné, ale aspoň jsem se už pravidelněji dostal ven běhat. Není to žádná sláva, pořád bylo hodně práce, ale věřím, že i to se bude postupně zlepšovat.

Jedna jarní momentka s juniorem mizícím v dáli

I když jsem nebyl na závodech, tak jsem aspoň stihl dva mapové tréninky v hodonínských terénech, které se snad budou hodin na podzim na mistrovství štafet a družstev. A snad se mi i v květnu podaří trochu zapracovat na objemu tréninku, protože zatím se držím zhruba na úrovni loňského roku = žádná velká sláva pro závodění.

Březnový trénink

Březen byl sportovně klidnější měsíc. V první polovině jsem léčil táhnoucí se nachlazení (a předtím bolavou kyčel), a tak ani nedošlo na nějaké závodění. Byl jsem rád, když jsem se v druhé polovině měsíce alespoň rozumně dostal k běhání. Uvidíme, co v dubnu.

Momentka z letošního brzkého jara

Krátký den '24

Už potřetí se v Dubňanech kousek od Hodonína konala česká obdoba Tiomily/Jukoly, Krátký den. Předchozí ročníky byly parádní (opravdu si cením žabiňáckého pořadatelského servisu) a tentokrát se běželo i v jiném lese, takže jsem se opravdu těšil.

Náš tým se tentokrát skládal hodně ztěžka a chvilku to vypadalo, že se ani nepřihlásíme. Nakonec jsme přeci jen běželi, byť mimo soutěž (chyběl nám poslední dámský úsek). Ale i tak to bylo fajn!

Na mě připadl nejdelší, pátý úsek. Měl jsem z toho trochu respekt: v noci teď skoro neběhám a ještě před pár týdny jsem měl za sebou poměrně dlouhou běžeckou pauzu. Nakonec to ale nebylo tak zlé. Docela velkou část trati jsem běžel v kontaktu a rozhodně ne nutně v závěsu.

Na předsběrce - foto: Tomáš Bubela

Mapově to šlo taky hezky - až do 16. kontroly, od které se to začalo trochu sypat. Tuhle chybu jsem i s 20. kontrolou ještě ustál, ale na 21. kontrolu už jsem nechal více jak tři minuty hloupým odchýlením v dohledávce. Vůbec jsem to místo v noci nepochopil... Dneska jsem se tam byl proto vyklusnout a je mi to trochu jasnější: krom toho, že jsem nedržel směr (buzola) mě vytrestala i poměrně složitá vrstevnicová situace (nevyčetl jsem, že kontrola je vlastně v údolí). V mapě je to zachycené dobře, jen moje koncentrace selhala (doháněl jsem ztracený kontakt z 20. kontroly, co k tomu říct...).

Mapa 5. úseku s mými postupy

Zbytek závodu už jsem pak mohl jen lehce přitlačit na pilu, ale nebylo extra co řešit. Výsledek hrozný nebyl, ale měl jsem na víc. I díky ztrátě kontaktu z této chyby bychom byli skončili na 9. místě (pravděpodobně, neměli jsme ten poslední úsek, kde už ale byly rozestupy hodně velké).

Na neděli pak pořadatelé připravili neměřený trénink na mapě z předchozích dvou ročníků. Dali jsme si s kluky hromadný start. Díky tomu jsem asi dvě třetiny trati běžel v poctivém tempu, ale absence tréninku se přeci jen projevila - a já byl rád, že měl trénink jen 7,3 km :) Ale i tak jsem měl radost z celkem povedeného mapového výkonu na hezky postavené trati.

Nedělní trénink s mými postupy

Krátký den byl opět fajn akcí. Tak snad za rok znovu!

Prosincový trénink

V půlce měsíce jsem se konečně vyhrabal z nemoci (po nějakých pěti týdnech) a zase začal trochu běhat. První běhy nebyly úplně katastrofa, až mě to mile překvapilo. Na druhou stranu, nijak jsem to běhání nehrotil, tak ani nebyl důvod.

Když to nebylo na běhání, tak alespoň na (velmi krátké) procházky ano - tady hrad Beckov na začátku prosince

V lednu už to snad bude zajímavější - když všechno klape, čekají mě alespoň dva závody. Tak už se těším!

Promaroděný listopad

Závěrečné týdny tohoto roku se nesou spíše ve znamení nemoci (a shonu) než nějaké posezónní pohody.  V půlce listopadu na mě přišlo druhé kolo chorob - průběhem dost možná covid, ale naštěstí o něco lepší než loni. Aspoň, co se týče horeček, protože jinak se mi táhne taky druhým týdnem...

Takže místo pár posezónních závodů jsem zalezlý doma a zčásti pobíhám jen okolo Tobiáše, který to chytnul taky. Ale už to vypadá lepší, tak snad i bude! 

A pro veselejší náladu zvířátka na konec - hezká hejna (hus?) nad Hodonínem z poloviny listopadu

Pořádání ŽA Koliba

Po několika letech jsem se zase dostal k pořádání závodů. Tentokrát jsme měli áčka na Kolibě a já za úkol šéfovat úseku hlídání kontrol. Oba dny to znamenalo i v lese pěkných pár hodin strávit jako jeden z hlídačů. Naštěstí bylo hezky a během toho hlídání jsem tak zvládl přečíst i jednu krátkou knížku :)

A v lese to bylo vyloženě houbové království (tolik hub jsem neviděl od Erasmu ve Finsku)

A dokonce se poštěstilo utrhnout trochu času a proběhnout si sobotní trať middlu pánské elity. Mapově to byl o dost lepší výkon než před týdnem (a to jsem běžel jen na 30centimetrové kolíky a se znalostí umístění 3 kontrol). Běžecky jsem samozřejmě dostal naloženo a při závodě bych skončil v závěru výsledkové listiny (ale ne úplném).

Trať M21 s mými postupy

Brněnská letní liga Jundrov

Po pár měsících jsem si zase odskočil na měřený trénink (závod) - kousek od fakulty se v Jundrově konala brněnská letní liga. S další náplní dne to sice byla celkem honička, ale i tak bylo fajn si zase trochu zazávodit. Samozřejmě jsem dostal kotel, ale mapově to byl celkem kontrolovaný výkon, za který jsem rád.

Mapa s mými postupy

Červencový trénink

Léto začalo sportovně celkem klidně. Relativně pravidelně se mi daří dostat se aspoň na kolo (s Tobišem na zmrzlinu) a k běhání tak jednou týdně. V tom ohledu věřím, že srpen bude výživnější a běhání dám o kousek víc. Závody mám každopádně v plánu až v září - a doufám, že na podzim toho objedu víc než na jaře. Přeci jen, štafetové lokality jsou pro mě geograficky příznivější. Už se docela těším!

Momentka z kratšího výběhu na dovolené v Rakousku (tam jsem zrovna běhání moc nedal, ale jinak to byla poctivě aktivní dovolená)

Jyväskylä '23

Trvalo to celých 11 let, než jsem se zase podíval do Finska, kde jsem strávil rok na Erasmu a kde vyvrcholila v dobrém i zlém moje závodní kariéra. Díky programu Erasmus+ jsem vyjel na pár dní do Jyväskyly, kde jsem učil na místní univerzitě. No a pár dní před odjezdem, kdy už se konečně usadil můj nabitý pracovní program, mě napadlo, že bych mohl zkusit vyrazit i na nějakou mapu. Naštěstí i ve Finsku mají naši obdobu areálů pevných kontrol a já si celkem ambiciózně vytiskl hned tři mapy. Ambiciózně kvůli tomu, že jsem byl na místě 4 noci, z nichž na tu první jsem dorazil hodně pozdě (takže trénink i v seversky dlouhém dni nepřicházel v úvahu). Znamenalo to tak vlastně každý den vyrazit běhat. Což se i podařilo - a přestože jsem byl na konci už hodně rozlámaný (k mapám bylo potřeba z mého hotelu i kus doběhnout), tak to stálo hodně za to.

Momentka z prvního tréninku - ano, byl i sníh (místy po kotníky)

A tady jsou mapy z tréninků - pořadí kontrol jsem volil podle toho, jak dávaly smysl a jak nabízely hezké postupy. Cestám jsem se snažil maximálně vyhýbat (po cestách můžu běhat v Hodoníně :) ).

První trénink s mými postupy - mezi 9 a 8 kontrolou jsem se běžel podívat na místní sjezdovky (takže chyba byla jen v nedoběhnutí na 2. kontrolu)

Druhý trénink s mými postupy (4 a 14. kontrola slabší v dohledávce, ale celkově fajn)

Třetí trénink s mými postupy (úplně čistě a navíc moc hezký les)

Bylo to krátké a intenzivní - ale naprosto parádní. A při cestě zpátky jsem se na dvě hodinky stavil i v Tampere, abych tam omrknul stará místa. Po těch letech jsem to tam občas i poznal :) Tak snad zase někdy!

P.S. Protože blok už letos slaví 15. narozeniny, tak pro zájemce doporučuji mrknout na příspěvky z let 2011 (podzim) a 2012 (jaro), kdy jsem byl ve Finsku :)

Únorový trénink '23

Únor je ve znamení našeho pobytu v Nizozemsku, který skončí až na začátku dubna. Protože je to pro nás s Bárou pro oba pobyt pracovní, tak společně se starostí o Tobiše je času na trénink úplné minimum. Běhání je tak spíše symbolické. Ale i tak se snažím aspoň trochu udržet v kondici, protože na závěr března mám v plánu vyrazit za odměnu i na nějaké místní závody.

S ohledem na to, že na jaře budu i dále rozcestovaný (v květnu do Finska, do toho nějaké rodinné akce), tak to na nějakou jarní závodní sezónu nevidím. Tak snad si to pak vynahradím přes léto a na podzim :)

V Nizozemsku obecně žádné pořádné lesy nejsou. Když už, tak to nejlepší jsou s jemnými vrstevnicemi a typicky více či méně otevřenými dunami. A samozřejmě hustou sítí cest. Viz mé závody z roku 2018: 1, 2, 3, 4 (až číslo 4 stojí za to)

Prosincový trénink

A je tu konec roku 2022. Co se týče orienťáku, nebyl to pro mě úplný zázrak - přeci jen je teď sport na druhé nebo spíš třetí koleji. Ale i tak jsem se na pár závodů dostal, za což jsem moc rád. Snad to bude v příštím roce minimálně stejně tak dobré.

Zatím pro to z hlediska běhání nemám úplně založeno. Času bylo v prosinci stejně málo jako v předchozích měsících. Navíc mě trápí a bude trápit noha. Aspoň už konečně vím, co s ní. Dobrá zpráva je, že to není nic neřešitelného. Blbá zpráva je, že konečné řešení je jen operativní. A tomu se chci ještě nějakou dobu vyhýbat. Ale to uvidím podle toho, jak s tím půjde při sportu fungovat. Zatím to omezeně jde a na víc stejně není prostor :)

Přestože poslední odstavec tak nevyznívá, vnímám to celkem pozitivně!

Každopádně - do příštího roku přeji všem čtenářům (i sobě) hlavně hodně zdraví - protože s ním už ty naběhané kilometry a nalezené kontroly přijdou samy.

V mezičase probíhá příprava nové generace

Listopadový trénink

Po měsíci a půl "nicnedělání" jsem se v listopadu přeci jen trochu rozpohyboval. Nijak to v tom ohledu nepřeháním - jednak šetřím achilovku a jednak vlastně ani není čas. Ale i tak jsem se aspoň na chvilku dostal i na mapu, což se rozhodně počítá.

Místo sportovní fotky alespoň výhled z kanceláře :)

Na konci ledna jedeme na dva měsíce do Holandska, takže je jasné, že z hlediska času to bude do té doby ještě masakr (uzavřít výuku z podzimního semestru i maximum rozpracovaných projektů v práci). Ale doufám, že se nám v oddíle podaří složit štafetu na Krátký den, tak abych měl aspoň nějakou další motivaci vyšetřit si trochu času pro běhání.

Říjnový (ne)trénink

Podzimní sezóna pro mě vlastně dříve skončila, než začala. Pokračující problémy s achilovkou (aspoň se zdá, že už se podařilo najít příčinu), nic moc covid, a pak ještě jedna opravárenská nehoda - to všechno znamenalo, že za posledních několik týdnů jsem si dal od běhání v podstatě úplné volno.

Jak to bude v budoucnu, teď asi nechám rozhodnout achilovku. Poslední dobou už byl trénink v podstatě na bolest, a kdyby se to nemělo zlepšit, tak moc nedává smysl. Ale naděje umírá poslední, tak snad se mi podaří ji dát dohromady :)

Z výletů