Co tě doma nenaučí o běhání ve Finsku: Kvalifikační speciál

Po čase jsem nabral zase nějaké nové zkušenosti o běhání ve Finsku, takže můžu navázat na první článek o běhání tady. Tentokrát nás čeká kvalifikační speciál, ve kterém se zaměřím na některé zvláštnosti a odlišnosti kvalifikací na finské mistrovské závody (tuším, že je tu mají na sprint, krátkou, noční a klasiku).

• Start v kvalifikaci. Ve Finsku mají velmi dobře promyšlený systém kvalifikací na mistrovské závody. Startovat může kdokoliv (kdo zaplatí těch více než třicet eur startovného), ale jeho startovní pořadí se odvíjí od jeho postavení v žebříčku, takže ti podle něj nejhorší startují v úvodu. Tímto částečně nespravedlivým systémem (tratě se obvykle o několik minut zrychlují nejen startem rychlejších závodníků, ale prošlapáním cest, které v místních terénech vznikají opravdu rychle) pro běžce bez dobrého místa je ale zároveň dosaženo spravedlivého závodu pro ty, kteří skutečně mají na to běžet ve finále.

Tahle cestička v lese před závodem nebyla (a může se stát, že se klidně může vinout od kontroly ke kontrole, čímž se závod z velké části pro později startující stává takovým krosem)

• Náročnost kvalifikovat se. Úroveň elitních běžců ve Finsku je skutečně někde jinde. V podstatě tu nemůžete udělat jedinou chybu - a to vesměs ani na kvalifikaci klasiky - a pokud nejste výjimečný talent, tak už od začátku musíte běžet naprosto naplno, protože:
• Vyrovnanost kvalifikace. Protože tam, kde je u nás jeden člověk, jich je ve Finsku deset. Není problém, aby se do jedné minuty poskládalo v kvalifikaci klasiky třeba deset a více lidí. Půlminutová chyba může znamenat propad o pět šest míst a vypadnutí z šancí se kvalifikovat.
• Jednoduchost kvalifikace. Na druhou stranu jsou kvalifikační závody z mapové stránky vesměs mnohem jednodušší než finále. A to často až výrazně a neporovnatelně s českými mistrovskými závody. Vždyť stačí srovnat mapy z letošní kvalifikace na mistrovství Finska na klasice a jeho finále - kvalifikace mezi velkými kopci a bažinami po cestách, finále lesem mezi menšími kopečky...
• Startovní rozestupy v kvalifikaci. Se startovními intervaly se tu nikdo nepáře - na klasickou trať se jde po dvou minutách, na krátkou dokonce po minutě. Vzhledem k tomu, že, krom zahraničních závodníků bez žebříčkových závodů, máte díky nelosovanému startovnímu pořadí běžet se stejně výkonnostně zdatnými soupeři, tak to ani nevadí a závod se alespoň příjemně rychle odběhne.
• Délka kvalifikace. Čas vítěze je ve Finsku výrazně kratší než u nás - na krátké okolo dvaceti minut (ta má ale zároveň finále ve stejný den), na klasice čtyřicet pět minut.

Z tohohle seznamu je jasně vidět, že postoupit do finále v místních podmínkách opravdu není žádná sranda. Musíte totiž zaběhnout vesměs naprosto čistý závod a navíc v hodně vysokém nasazení. V příštím díle se podíváme na to, co je společné všem větším závodům tady ve Finsku.