V půlce měsíce jsem se konečně vyhrabal z nemoci (po nějakých pěti týdnech) a zase začal trochu běhat. První běhy nebyly úplně katastrofa, až mě to mile překvapilo. Na druhou stranu, nijak jsem to běhání nehrotil, tak ani nebyl důvod.
Když to nebylo na běhání, tak alespoň na (velmi krátké) procházky ano - tady hrad Beckov na začátku prosince
V lednu už to snad bude zajímavější - když všechno klape, čekají mě alespoň dva závody. Tak už se těším!
Závěrečné týdny tohoto roku se nesou spíše ve znamení nemoci (a shonu) než nějaké posezónní pohody. V půlce listopadu na mě přišlo druhé kolo chorob - průběhem dost možná covid, ale naštěstí o něco lepší než loni. Aspoň, co se týče horeček, protože jinak se mi táhne taky druhým týdnem...
Takže místo pár posezónních závodů jsem zalezlý doma a zčásti pobíhám jen okolo Tobiáše, který to chytnul taky. Ale už to vypadá lepší, tak snad i bude!
Doslova do poslední chvíle to vypadalo, že z asi posledního závodu sezóny nic nebude a zůstanu doma. Ale nakonec jsem se rychle zabalil a pár minut před startem dorazil na výchoďák do Vítězné. Zkrácené rozcvičení, nenavozená koncentrace znamenala krásně hloupou chybu hned na první kontrolu :) Pak už to bylo postupně lepší, byť chybám jsem se stejně nevyhnul. Jako o týden dříve na MČR družstev, i tady jsem se mapově dostal do závodu až v jeho polovině. Fyzicky to bylo lepší, byť tentokrát mě dost brzdilo šlapání kopřiv a ostružin. Kde jsem ale šel čistě a nešlapal, byly z toho celkem hezké mezičasy okolo desítky. Ale můj výsledek myslím plně odpovídá výkonu.
Jinak závody to byly moc hezké, les parádní a trať se mi taky moc líbila. Tak jsem rád, že to nakonec klaplo, byť pod stresem.
Uvidím, jak se podaří najít si čas na přípravu pro příští rok. Vypadá to ale nadějněji než pro letošek - a když se to naplní, bude potřeba si vyhodnotit, co se dařilo a co už méně. Tak aby to moje závodění zase za něco stálo.
Po celých čtyřech letech jsem se opět účastnil klubového vrcholu sezóny - MČR štafet a klubů. V sobotu mě čekala jedna z našich mixových štafet. Sice jsem kvůli marodce mohl běžet i naše áčko v H21, ale rozhodl jsem se raději šetřit síly (no, ani jsem nemusel, viz níže). Mixový závod jsem si ale celkem užil, relativně to odsýpalo a bavilo mě to. V závěru přišla asi největší chyba na diváckou kontrolu, ale jinak to bylo celkem povedené.
V neděli mě čekal finiš našeho áčka. Nebudu chodit okolo horké kaše, závod se mi teda vůbec nepovedl. Začátek byl totálně nekontrolovaný (do 10. kontroly v podstatě větší či menší chyba na každou druhou kontrolu). A neodsýpalo to ani fyzicky. Celkově z mojí strany opravdu špatný výkon - pokud budu chtít běhat naše lepší štafety, budu s tím muset zase něco udělat, protože takhle týmu moc nepomůžu. Fyzička je jasná, ale bude taky potřeba opět dostat pod kontrolu mapu. No, snad příště...
Podzim se zatím nese ve znamení celkem intenzivního závodění (na poměry posledních let), z čehož mám opravdu radost. A jelikož Tobiš už se rozkoukává v HDR, tak snad si tenhle trend udržím.
Uplynulá sobota byla ve znamení testování závodní formy před MČR štafet a družstev. Tedy pro mě spíše jen družstev, štafetu máme kvalifikovanou jen jednu a do ní tři lepší borce :) Terén jihomoravské ligy v Uhřicích sice úplně relevantní nebyl (větší kopce, čistý les), ale pro mě je teď každý závod dobrým testem.
A test se celkem vydařil. Pár chybek se vyskytlo - byť jedno přeběhnutí (12. kontrola) mě stálo dvě minuty. Ale v rámci možností to byl celkem kontrolovaný výkon, který jsem ustál i fyzicky (byť ke konci už to na mě bylo tak akorát a nohy už jsem sotva držel v nastoleném tempu). Výsledkem bylo třetí místo s nějakými pěti minutami na vítězného Osvalda Kozáka, což rozhodně není zlé.
Mapa H21C s mými postupyA teď už na ta družstva, těším se! Ostatně poslední roky jsem je kvůli covidu a nemocem vynechával...
Po nějaké době jsem se opět podíval na celostátní závody a rovnou to bylo na moji oblíbenou sprintovo-štafetovou trojkombinaci. Byl to pro mě hodně specifický víkend probíhající ve vysokém tempu - v sobotu rychle na závody do karantény, po doběhu do školy a učit dálkaře, z výuky hned na štafety, a ze štafet zase rychle domů. V neděli až na tu výuku v podobném duchu.
I tak jsem si to ale užil. Byť na rovinu, moje výkony byly dost slabé. Významnou roli samozřejmě hrál omezený trénink. Ale část výsledku přinesla i celková nerozzávoděnost - ta se mi vymstila zejména v sobotu, kdy jsem na sprintu třikrát zvolil špatný postup. No a pak znovu v lese při štafetách, kde jsem na dvou chybách nechal dohromady více než tři minuty - jednou na směrové chybě a v druhém případě na malé sebedůvěře (že jdu správně).
Aspoň neděle už byla slušnější, byť ke konci závodu už tolik sil nezbývalo. Aspoň jsem se ale vyhnul větším chybám, byť nějaká zaváhání se taky vyskytla.
Každopádně víkend jsem si opravdu užil a už se těším na MČR štafet a družstev. Tedy na štafety mě čeká maximálně MIX, protože jsme nekvalifikovali béčko (a do áčka máme tři jasně lepší nominanty). Ale i tak to bude určitě fajn vrchol podzimní sezóny.
Po několika letech jsem se zase dostal k pořádání závodů. Tentokrát jsme měli áčka na Kolibě a já za úkol šéfovat úseku hlídání kontrol. Oba dny to znamenalo i v lese pěkných pár hodin strávit jako jeden z hlídačů. Naštěstí bylo hezky a během toho hlídání jsem tak zvládl přečíst i jednu krátkou knížku :)
A dokonce se poštěstilo utrhnout trochu času a proběhnout si sobotní trať middlu pánské elity. Mapově to byl o dost lepší výkon než před týdnem (a to jsem běžel jen na 30centimetrové kolíky a se znalostí umístění 3 kontrol). Běžecky jsem samozřejmě dostal naloženo a při závodě bych skončil v závěru výsledkové listiny (ale ne úplném).
V poslední době se i Hodonínsko dostává na mapu orienťáckého světa - po dvou Krátkých dnech a před MČR štafet a družstev 2024 se konal přímo v Hodoníně sprint jihomoravské ligy. Městskou část Bažantice relativně znám, byť je na druhé straně města než bydlím, ale i tak jsem necítil při závodě nějakou výhodu: Byla to totiž hezky svižná trať (ale ne hloupá), na které se hodily hlavně rychlé nohy. Ty už nějakou dobu nemám, ale i tak z toho byl celkem slušný výkon a hlavně bez mapových chyb. A za hezkého počasí to byl moc hezký závod!
Po pár měsících jsem si zase odskočil na měřený trénink (závod) - kousek od fakulty se v Jundrově konala brněnská letní liga. S další náplní dne to sice byla celkem honička, ale i tak bylo fajn si zase trochu zazávodit. Samozřejmě jsem dostal kotel, ale mapově to byl celkem kontrolovaný výkon, za který jsem rád.
Jelikož Tobiše "tůtání" celkem chytlo, objezdil jsem nakonec na jaře více závodů, než jsem čekal. Asi posledním v jarní části sezóny byla krátká trať u Brna. Podle očekávání byl les řádně zarostlý vysokou trávou (což ještě umocňovalo to, že jsem vybíhal hodně na začátku). Ve finále mi to ale tolik nevadilo, byť pár kontrol bylo na náhodu nebo o prodírání se ke kontrolám.
Za posledních pár týdnů se skoro nedostanu ven běhat, takže moje tempo bylo notně zadržené. Navíc mapově nebyl závod z mé strany zdaleka čistý. Ale i tak jsem si to celkem užil, vzal jsem to totiž celkem na pohodu.
Díky změně plánů na poslední chvíli jsem o uplynulé sobotě vyrazil na jihomoravský oblastní žebříček do Blanska. Na plánu byla klasika a já vyrazil na trať možná až příliš opatrně. Letos na jaře nemám odběháno a za poslední týdny ani moc naspáno, tak jsem nevěděl, co se mnou závod udělá. Když mě ale na 9. kontrole seběhl jeden ze soupeřů, přeci jen jsem přidal a na 18. kontrolu mu pak definitivně cuknul.
Přestože to chvíli vypadalo, že závody nedopadnou, tak jsem se přeci jen dostal na své první letošní oficiální závody. Dvojice východočeských pohárů se konala v Semíně (kousek od Přelouče) a přímo v Přelouči. A myslím, že to byly závody opravdu pěkné - ne moc mapově složité, ale zároveň rozhodně ne nudné.
Moje výkony za moc nestály, ale zhruba odpovídaly tomu, kolik mám letos naběháno (= moc ne). Dopolední middle jsem navíc i trochu pokazil mapově (těsně minutá 4. kontrola, odchýlení se na 5. kontrolu a špatný odběh od 15. kontroly) - ale celkově to nebylo tak hrozné. Ztrácel jsem tak hlavně běžecky a už jen takto dlouhá trať na mě byla v terénu docela dost :)
Odpolední sprint už byl mapově čistější, byť asi se špatnou volbou na 9. kontrolu (byť jsem na ní zase tolik neztratil). Takže primárně jsem opět dostal naloženo na běhu. Ale závod to byl opět moc pěkný. Díky pořadatelům za fajnovou sobotu.
Náš dvouměsíční pobyt v Nizozemsku už se pomalu blíží ke konci. Po sportovní stránce to nebyla žádná sláva (úspěšný týden znamenal si jít dvakrát volně zaběhat), ale zase jsem si to vynahradil v jiných ohledech. Světlým okamžikem byl až náš poslední víkend, kdy jsem v neděli vyrazil na zimní ligu ve středním Nizozemí.
Závod byl v hezkém písečném lese. A přestože mapově nebyl extrémně náročný, nebyl to rozhodně ani běžák. Celkově takové příjemné proběhnutí, okořeněné krásným prvním místem o skoro 20 minut. Umístění by ale rozhodně nemělo naznačovat, že mám nějakou formu, to tedy určitě ne :)
Únor je ve znamení našeho pobytu v Nizozemsku, který skončí až na začátku dubna. Protože je to pro nás s Bárou pro oba pobyt pracovní, tak společně se starostí o Tobiše je času na trénink úplné minimum. Běhání je tak spíše symbolické. Ale i tak se snažím aspoň trochu udržet v kondici, protože na závěr března mám v plánu vyrazit za odměnu i na nějaké místní závody.
S ohledem na to, že na jaře budu i dále rozcestovaný (v květnu do Finska, do toho nějaké rodinné akce), tak to na nějakou jarní závodní sezónu nevidím. Tak snad si to pak vynahradím přes léto a na podzim :)
Po roce jsem si s týmem zopakoval účast na zimních štafetových závodech Krátký den. Nejdřív mě trochu mrzelo, že se opět běží u Dubňan na velmi podobné mapě jako loni - ale nakonec bylo fajn, že jsem to domů do Hodonína neměl moc daleko :) A ten les přeci jen nemám úplně proběhaný (při závodě mi znalost pomohla asi u 1-2 kontrol), takže to ani nebyla nuda.
Nuda nebyla ani v tom, že opět nasněžilo. Tentokrát v noci před závodem, takže v lese opět byly místy cestičky. Protože toho sněhu naštěstí nebylo tolik, tak to nebyl úplný kros. Na mě čekal čtvrtý úsek - původně avizovaný jako den/stmívání, ale čelovku jsem nakonec měl jen jako zátěž. Ale nevadilo to.
Závod se mi myslím celkem povedl. Na začátku jsem udělal dvě směrové chyby, ale pak už jsem se hezky chytnul (jen v průběhu jsem ještě jednou uhnul) - evidentně jsem byl líný nastavit si azimut. Navíc už někde ve čtvrtině jsem doběhl borce z Tesly, se kterým jsem pak absolvoval zbytek závodu, takže i to asi s mapou pomohlo. A běžecky jsem byl příjemně překvapený. Po 40. minutě mi sice začaly docházet síly, ale i tak jsem to se ctí odběhl. Naběháno úplně nemám, ale základ mi tam kupodivu pořád zůstává :)
Nakonec z toho bylo pěkné 6. místo na úseku a stejné umístění měl nakonec i náš tým. Celkově z toho byla fajn akce! No a teď už mě čeká přesun na dva měsíce do Holandska :)
