Prosincový trénink

Náročný rok se pomalu chýlí ke konci. V první půlce prosince už jsem v práci mlel hodně z posledního a nemohl se dočkat Vánoc, kdy jsem si aspoň trochu vydechl. Leden asi taky bude stát za to, ale aspoň jsem načerpal něco nových sil.

Naštěstí jsem si našel i čas na pravidelné běhání - zejména během víkendů. Nijak to teď nehrotím, sezóna je i v ideálním případě hodně daleko. A ty hlavní závody mě jako obvykle čekají na podzim. Tedy doufám :)

A protože jsem toho během prosincového běhání moc nenafotil (chodím teď většinou kvůli práci až hodně pozdě), tak alespoň zvířátko na hezký závěr roku. Ať vám to v novém roce běhá a ideálně správným směrem!

Trénink do nové sezóny

Nešťastný rok už se pomalu začíná blížit ke svému konci a spolu s tím začal i trénink do toho následujícího. Ze začátku to šlo hodně ztuha - zpětně bych řekl, že byla poznat fyzická i psychická únava z protažené v podstatě celoroční přípravy. Postupně jsem to ale rozběhal a už je to příjemnější :)

Podzimní počasí někdy stojí za to

Uvidíme, jak to letos tréninkově půjde. Když bude čas, rád bych loňský trénink ještě rozumně posunul. Čas ale bude oříšek, do ledna asi bude pokračovat náročné období ve škole, a pak budu mít zase jinou radost :) Ale myslím, že se to nějak skloubí a na jaro budu solidně připravený. Rád bych si ještě pořádně zazávodil, než pověsím orientky na hřebík.

VčP Markoušovice

Už to tak vypadá, že letošní 4týdenní závodní sezónu jsem uzavřel předminulý týden v Markoušovicích u Trutnova. A byl to v rámci možností příjemný závěr. Krásný terén Čížkových kamenů, slušný výkon (byť běžecky žádná sláva) - nakonec to vůbec neurazilo.

Mapa H21C s mými postupy

Ve finále jsem závěr letošní sezóny uvítal. Po MČR štafet jsem měl problémy s levou achilovkou (ještě nad ty mé chronické obtíže), takže od výchoďáku si ordinuji volno od velkého běhání. A co bude dál, se uvidí. Chuť potrénovat na jednu stranu je - když se po delší době občas zadaří, je to fajn. Na druhou stranu, letošní "marné" trénování se moc v závodech projevit nestihlo. Ale ještě bych si rád zkusil MČR na klasice a posunout svoje výsledkové maximum. K tomu ostatně stačí bez křečí dokončit to správné finále :)

MČR štafet '20

Není každý den posvícení - a bohužel to zrovna padlo na zřejmě jediný mistrovský závod, který letos poběžím. Na štafety (a družstva) jsem se chystal v podstatě od jara jako na své jediné velké závody. A v uplynulou sobotu se to prostě nesešlo.

Nevím, zda jsem se málo rozběhal, nebo kde byla chyba - ale už od začátku to prostě moc netáhlo. Ani mapově jsem se moc nechytal a do mapy jsem se pořádně za celý závod nedostal. Ne že bych dělal nějaké velké chyby, ale v těch kudrlinkách se to nasčítalo. Celkově jsem našemu áčku rozběhl dost mizerně.

Mapa H21 s mými postupy

Po závodě tak pachuť zlepšil jen parádní bronz našich holek. Medaile byla jen otázka času, jsem moc rád, že jim to konečně cinklo. My jsme "utrpěli" obhajobu loňského 23. místa. Nic moc.

A to kdybych tušil, že to dost možná budou moje první a poslední velké závody... Družstva, můj úplný vrchol jsou aktuálně zrušená a moc velkou šanci nedávám ani tomu, že si zaběhnu nějaké další závody. Tedy krom zítřejšího výchoďáku na Čížkových kamenech - kde jsem pořádně letos s mapou začal (VT Jestřebí hory), tak po nějakých třech měsících asi pro letošek skončím. Letos to je fakt smutné.

Víkendovka SD SHK září '20

O uplynulém víkendu proběhla druhá letošní víkendovka slávistické skupiny dospělých. Zopakovali jsme loňský formát a na podzim opět vyrazili v sobotu na závod Ligy Vysočiny, následovaný odpoledním tréninkem. V neděli nás pak čekal závod Východočeského poháru.

A počasí vyšlo fakt parádní (z rozhledny u Zubří)

A byl to celkem povedený víkend, alespoň závodně jsem si výrazně zlepšil náladu po strašidelném jihomoravském oblasťáku v Soběšicích. Nutno však přiznat, že ten mě velmi dobře připravil na veškeré šlapání trávy a ostružin - po Soběšicích už to všude vypadá jako v nádherném čistém lese. Ale až na drobné šlapání pasek kvůli mému brzkému startovnímu času byl sobotní závod slušně letecký. Ale aspoň za sebe jsem se rozhodně nenudil, bylo nad čím přemýšlet a tempo se příjemně střídalo. Nakonec z toho bylo pěkné páté místo. Pár zaváhání jsem na trati předvedl a určitě jsem to mohl o minutku urychlit. Ale i tak spokojenost.

Sobotní liga Vysočiny - H21C s mými postupy

Odpoledne jsme se přesunuli do mnohem pomalejšího terénu u Vranova (u Nasavrk). Sem-tamy od Vojty byly nakonec v hodně zavřeném lese (byť z mapy to vypadalo v pohodě), navíc s těžkou podložkou a v závěru i se zarostlou pasekou. Na mě padla celkem únava, tak jsem nohy celkem tahal a mapa taky nebyla nic extra. Takže s touto fází jsem moc spokojený nebyl. Náladu ale napravilo fajn večerní týmové posezení u pizzy.

Kontroly na sem-tamech

V neděli jsme pro změnu vyrazili skoro na druhou stranu, ke Kopidlnu, na klasickou (spíše zkrácenou) trať. Před startem šly všemožné zvěsti o tom, jaká je to v lese divočina (nesedící mapa). No, nebyl to žádný zázrak, ale běžet se na ní rozhodně dalo :) A mně se běželo pěkně, po sobotě jsem měl hodně zatuhlé achilovky, ale cestou na pětku už jsem je celkem rozběhl. Navíc jsem hned na jedničku doběhl Koštu, se kterým jsem pak pokračoval většinu trati, takže i to mi lehce pomohlo (i když jsem většinou běžel před ním). Mapově to bylo skoro čisté a výsledkově ze závodu vypadlo krásné druhé místo.

Nedělní trať H21C s mými postupy

Takže víkend parádní. Tento týden mám na programu hodně odpočinkový, a pak už bude na čase se rozběhávat na blížící se mistrovství štafet (snad nám ho nezruší...).

JmL Soběšice

No, skoro se mi o mém prvním letošním oficiálním závodě ani nechce psát. Nesedlo si totiž vůbec nic - běh, mapa ani terén. Předstartovní nervozitu jsem celkem bez problémů zvládl, těžkou jedničku si se zpomalením do dohledávky zkušeně našel... a pak už to šlo z kopce dolů.

Na druhou kontrolu mě rozhodilo prodírání se ostružiním. Už dlouho se mi nestalo, že bych se na postupu musel dvakrát vracet, protože to prostě dál nešlo. Jako fakt nešlo. Bohužel ve snaze dohnat ztrátu jsem na trojku vesele vyrazil přes údolí a přestal si hlídat buzolu. Což mě krásně vytrestalo a od té doby už jsem se jen vezl.

Někde v půlce trati (4,6 km a 310 převýšení!) už mi to i přestalo táhnout. Začal jsem vymýšlet prapodivné postupy, což samozřejmě nikdy nedopadne dobře. No a poslední tři kontroly v totálně fekálních ostružino-kopřivo-trávo-čímsi pro mě byly skutečným utrpením. Přešel jsem do pochoďáku a kdybych měl víc cti, tak to snad i zabalím. Ještěže nejkratší cesta z toho saigonu vedla přes sběrku do cíle.

Trať H21C s mými postupy

No, tohle nebyla vydařená premiéra. Má ale dvě pozitiva. Zaprvé už hůř být nemůže. A zadruhé, jen o dva dny později jsem odběhal hodně solidní úsekový trénink. Takže v nohách to je, jen trochu víc srovnat mířidla. A k tomu budu mít dost příležitostí hned o víkendu, kdy máme skupinovou víkendovku :)

Letní trénink

Alespoň telegraficky k tréninku během letních prázdnin. Ten se myslím podařil - nejprve jsem si dal pauzu v Rakousku (s jedním poctivým výběhem přes vrchol Hundstein - 2 117 m.n.m.), a pak už jsem přešel do pravidelného tréninkového rytmu. Nejvíc jsem ale hrdý, že jsem se po letech donutil do delších intervalů v rychlosti. V té mám naběháno za jeden cyklus asi nejvíc od roku 2014 - i když se pořád nic nezměnilo v tom, jak tyto tréninky nemám rád :)

Z výběhu na Hundstein

Kvůli práci se teď ale bohužel nedostávám tak často na mapové tréninky. Ale v tom ohledu věřím, že bude na co navazovat z jara. A navíc už se blíží první letošní závody, tak se snad dostatečně mapově rozběhám před podzimními vrcholy roku - mistrovstvími štafet a družstev. Jsem celkem zvědavý, jak moc se letošní trénink projeví v lese. Věřím, že ano a že mi to dá chuť v podobném duchu navázat i do zimní přípravy. Doufám, že ta už bude na plnohodnotnou sezónu roku 2021.

VT Jestřebí hory '20

Po úspěšné víkendovce v Deštném následovalo v rychlém sledu další soustředění. Tentokrát jsem se přidal ke skupině dorostu na soutředění v Jestřebích horách (Radvanice). Základnu jsme měli na Jestřebí boudě, kousek od Žaltmanu - parádní ubytování, jen s trochu divokou cestou k němu.

Tréninky byly nastaveny skutečně intenzivně. S Bárou jsme kvůli cestě z Hodonína vynechali čtvrteční fázi, a tak jsme začali až v pátek dopoledními okruhy na Čížkových kamenech a odpolední vrstevnicovkou na Chvalči. Sobota patřila middlu (který se málem odvolal kvůli dešti, ale nevzdali jsme se a odměnou bylo na běh parádní počasí), zkrácené a nočáku. No a neděli jsme uzavřeli scorelaufem, ke kterému jsem si přidal krátký výběh po místních pevnostech.

Mapa middlu na Čížkových kamenech s mými postupy

Musím říct, že to bylo opravdu fajn. Hezké terény (na nových Čížkových kamenech jsem ještě nebyl, protože na loňské MČR, které tam proběhlo, jsem nedostal divokou kartu), počasí, ubytko a hlavně celá skupina účastníků. Byl jsem příjemně překvapený, jak naši dorostenci (junioři) běhali, myslím, že se můžeme jako skupina dospělých brzy těšit na nové posily.

Z okruhů na Čížkových kamenech

Z okruhů na Čížkových kamenech

Dokreslování části mapy na sobotní zkrácené

Jestřebí hory

Bunkry v Jestřebích horách (nedělní proběhnutí)

Jestřebí hory

Bunkry v Jestřebích horách (nedělní proběhnutí)

Bunkry v Jestřebích horách (nedělní proběhnutí) - T-S 44

Bunkry v Jestřebích horách (nedělní proběhnutí) - uvnitř T-S 43

Jestřebí bouda

Víkendovka SD Deštné '20

Jak jsem slíbil, vracím se ještě o týden zpět, k prvnímu letošnímu soustředění, víkendovce skupiny dospělých v Deštném. Byla to parádní akce - bylo skvělé zase být se spoustu lidí, které jsem pěkných pár měsíců neviděl. Ubytování u Hepnerových bylo parádní, počasí vyšlo a les na tréninky stál také za to. Prostě další z povedených akcí,

Program začal pátečními seběhy, které stavěl Ráďa a rozhodně nás nešetřil. Tedy hlavně směrem nahoru (přes 100 metrů převýšení mezi cílem a startem). Les na mapách Orel/Sfinga mě příjemně překvapil. Nebylo to rozhodně nijak nudné a les byl místy pěkně záludný. A kopce se taky daly běhat, takže věřím, že to bylo pro každého solidní potrénování. Já jsem sice vyráběl celkem dost chyb, ale bral jsem to jako úvodní seznamovací trénink.

Páteční seběhy (čtyři okruhy)

V sobotu byla na pořadu královská etapa - přeběh z Louisina údolí, přes Velkou Deštnou na sprint po hřebenech, a pak přes Zdobnici do Kačerova. Tam už nás čekalo mnohachodové menu od Ádiny mamky (moc děkujeme). A po dlouhém trávení, lehkém koupání, jsme se přesunuli zpět do Luisina údolí. Večer pak bylo grilování a společné utužování kolektivu.

Týmová fotka z Velké Deštné

Fotka z přeběhu

Parádním zážitkem byl i vložený sprint po hřebenech Orlických hor (stavěla Andrejka) - tedy sprint to moc průměrem na kilometr nebyl, prodírání klečí občas stálo za to :)

Momentka z oběda

Na neděli jsem nachystal vrstevnicovku. Jako tradičně na ní bylo několik záludných kontrol, ale myslím, že se povedlo. Trať byla primárně downhillem z více než 1000 m.n.m., ale pár stoupáků se na ní taky našlo. Pro mě už to byl pěkný povedený trénink - běžecky i mapově. Jen je pravda, že už jsme byli na stejné mapě podruhé a část kontrol jsem roznášel, tak jsem měl trochu výhodu :)

Nedělní vrstevnicovka

S víkendovkou jsem otevřel a zase uzavřel jarní sezónu tohoto podivného roku. V tom ohledu bylo fajn se trochu porovnat s ostatními, abych věděl, jak na tom jsem. Vypadá to celkem nadějně, je na čem stavět. Přes léto plánuji pokračovat v tréninku, vypadá to, že první závody pro mě budou až v září.

Červnový trénink

Dubnový a květnový trénink

Poslední dva měsíce utekly hodně rychle. Po březnové karanténě jsem se postupně propracoval zpět k pravidelnému tréninku. Nebyl to úplně zázrak - sice jsem byl díky home office poměrně flexibilní, na druhou stranu ale práce postupně přibývalo a přibývalo. A tak pohled na moje odtrénované hodiny nebyl tak uspokojující, jak bych si přál.

Na druhou stranu se mi myslím podařilo udržet se ve formě. Odběhal jsem řadu mapových a/nebo rychlých tréninků, takže snad bude na čem stavět. Navíc, květen už byl o dost lepší než duben, a tak věřím, že trend je spíš vzestupný.

Z výběhu v Chřibech

Pro letošek trénuji spíš pro dobrý pocit. Kolik toho na podzim odběhám, je otázkou. Snad to na nějaké závody vyjde, ale je jasné, že letos to prostě nebude ono. Závody budou spíš vypadat jako zimní ligy a spoustu známých dost možná ani neuvidím. Prostě to zatím směřuje k takovému jalovému roku. Na druhou stranu, loni se mi podařilo běhat celkem ve zdraví, a tak snad letos položím aspoň solidní tréninkový základ pro příští sezónu, která se snad zase přiblíží normálu. Uvidíme.

KaRUNténa

S novým příspěvkem jsem si dal trochu na čas. Nebyl úplně prostor něco sepisovat - a vlastně ani moc nebylo co. Během měsíce se moje sportovní plány obrátily vzhůru nohama a z plánované týdenní pauzy na horách se staly dodatečné dva týdny bez tréninku kvůli karanténě. Poctivě jsem aspoň každý den minimálně hodinu cvičil, ale když jsem se minulý víkend zase podíval ven, byl to svátek. Postupně tak zase začínám trénovat. Zatím spíš pro dobrou náladu, než pro nějaký cíl. Ono to totiž zatím vypadá, že jarní sezóna skončí v propadlišti dějin. To je ale v současné situaci ta nejmenší starost. Tak snad už to brzy bude za námi!

Aspoň pozitivně z Rakouska - snad se nám hranice zase brzy otevřou

A tady už jarní český les (Žďánické vrchy)

Kohoutovice opáčko, BZL: Kauflauf a Hruška cup

Je tu březen a s ním se blíží i začátek nové závodní sezóny. Popravdě, i přestože jsem letos po dlouhé době hodně poctivě přes zimu trénoval na mapě, tak se normálních závodů už nemůžu dočkat. Ještě mě ale čekají tři týdny proložené horami v Rakousku.

A protože teď už asi tolik mapových tréninků nestihnu, poslední dva víkendy jsem se ještě snažil něco s mapou nahnat. Nejprve jsem si dal opakování loňského oblasťáku v Kohoutovicích. Vyzbrojen znalostí výhodných (a méně výhodných postupů) jsem statečně porazil sám sebe o osm minut :) O půl minutky jsem dal vítěze, nutno ale říct, že znalost terénu znamenala, že jsem běžel prakticky bez chyb.

 Loňská oblastní klasika - loni necelých 80 minut, teď necelých 72. Třeba dodat, že dobré tři minutky určitě dělaly chyby.

O uplynulém víkendu jsem pak navázal dvěma brněnskými zimními ligami. Nejdřív jsem si běžel městskou klasiku na Lesné, která rozhodně nebyla mapově ani běžecky zadarmo. Parádní volby postupů - a super třetí místo s necelými třemi minutami na Chrobáka.

Městská klasika na Lesné - GPS se chytla až z druhé kontroly (na jedničku jsem šel zprava + na dvojku pod čarou až na přechod přes silnici, a pak spodem); hodně zajímavé volby - na osmičku to zdá se bylo podstatně rychlejší horem - podobnou cestou jako začátek na devítku

V neděli pak následoval sprint v Bohunicích. I tady bylo dost voleb (ačkoli spíš stylu zleva/zprava), ale běžecky to tentokrát odsýpalo mnohem pomaleji. A ztrátu jsem měl v podstatě stejnou jako na klasice (nutno poznamenat, že na sprint se sešla opravdu dobrá konkurence) - 11. místo.

Sprint v Bohunicích - chyba (přeběhnutí) na 6. kontrolu; na 15. kontrolu asi nejlepší volba

Únorové mapové tréninky

V únoru trénink celkem utěšeně pokračoval. Snažil jsem se využívat každé šance, kdy vyrazit na mapu. Minulé dva víkendy jsem tak stihl hned pět mapových tréninků - jednu hradubickou ligu v závodním tempu, a po dvou denních a nočních trénincích svižně.

Stmívací trénink pod Lesním hřbitovem 

Denní trénink v Přelovicích s našimi dorostenci 

ZHL na Biřičce - škoda chyby na předsběrku, jinak by to bylo pěkné druhé místo 

Nočák na Biřičce - postupně zrychlovaný 

Denní trénink Běleč - ke konci už jsem toho měl plné brýle a pletl nohama

Trénink na přelomu lednu a února

Příprava na novou sezónu utěšeně pokračuje. Občas se o mě pokusí krátká viróza, ale nic, co bych za den nebo dva nevyléčil. Horší je, že se mi nedaří spát tak dlouho, jak bych potřeboval. Jinak by to ale šlapalo jako na drátkách.

Největší radost mi dělá, že se mi podařilo najet na docela pravidelný rytmus - přes pracovní týden spinning a silové cvičení, o víkendu dvě běžecké fáze (z nichž aspoň jedna mapa). Za poslední tři víkendy jsem tak stihl dvě brněnské zimní ligy (jedna lesní, druhá skoro městská) a jeden mapový trénink v kopcích.

Tentokrát obrazově jenom z prvního závodu v Radosticích, druhou mapu z BZL jsem někde zašil a mapový trénink nemá cenu ani analyzovat (tam to bylo spíš o fyzičce, mapově OK). V Radosticích už jsem byl loni na jaře, takže jsem malinko tušil, do čeho jdu. Celkem se mi podařilo i pohlídat postupy, žádné velké chyby jsem neudělal (za postup na 21. kontrolu moc hrdý nejsem, ale moc jsem tam nedostal). Celkově 7. místo s docela velkou ztrátou. Ale nešel jsem úplně naplno.

BZL Radostice - 1. část trati

BZL Radostice - 2. část trati

BZL Radostice - tehdy to ještě vypadalo, že bude i nějaká zima 

 BZL Radostice - tehdy to ještě vypadalo, že bude i nějaká zima 

O týden později následoval další závod BZL, tentokrát prodloužený sprint v Blansku. Místy ještě namrzlo, takže poučen z Radostic jsem si tentokrát vzal i hřeby. Ještěže tak, protože krom ledovky jsme se i na pár kontrol podívali do lesa. Opět jsem to úplně netlačil, ale mělo to mnohem větší šťávu než o týden dřív. Zase z toho bylo 7. místo, ale ztráta tentokrát výrazně menší.

No a celou sérii tréninků jsem uzavřel na brněnské Pekárně recyklovanými okruhy, které jsem si připravil pár let zpátky. Teď o víkendu mě čeká další porce mapových tréninků. Jsem celkem zvědavý, jak se to projeví na jaře. Takovou hromadu mapové přípravy jsem dlouho neměl, tak by to snad na jarních závodech mohlo být poznat na jistotě v lese.

ZHL Pardubice (a další tréninky)

O uplynulém víkendu jsem si dal celkem slušný trénink v podobě tří běžeckých fází. Vše jsem zahájil na poměrně divokém nočáku na Monacu. Mapa sice označená jako rok stará, ale mezitím byl les bohatě prokácený (obrovské paseky) a taky nám nějak podezřele odrostl ;) No prostě jak v Jiříkově vidění, snad každou druhou kontrolu jsem hledal. Jedinou radost na těch 100 minutách na mapě mi dělala nová čelovka, která krásně svítila a bez problémů vydržela.

Nočák Monaco - pokud vám ze záznamu není jasné, kudy jsem běžel, tak mě to taky nebylo :)

Třináct hodin na to jsem si odskočil na oddílový běžecký test na okruzích Seník. Naše mládí mi po prvním okruhu začalo ukazovat záda, ale celkem jsem to kousnul a nedokončil tolik za nimi.

No a v neděli jsem navázal sprintem Zimní hradubické ligy na mapě Židov. Důvěrně známý prostor (v té řadě domů u 21. kontroly jsem vyrůstal) jsem si asi poprvé oběhl jako orienťák. Neměl jsem moc velká očekávání, ale trať se mi nakonec líbila. Teda až na první kontrolu a její variaci na "něco namapujte, ať je kam dát kontrolu". Bohužel, jeden namapovaný vstup do domu z dvaceti jsem hledal minutu a čtvrt (prostě jsem kontrolu několikrát přehlédl). Pak už to celkem odsýpalo a urval jsem dokonce osm mezičasů v první trojce nejlepších (a to včetně některých delších). Konečné deváté místo nic extra, ztráta skoro tři minuty na Davida Procházku.

ZHL Pardubice, trať HE (na 23. kontrolu byla na mém postupu otevřená branka ke kontrole, ale poctivě jsem oběhl)

Celkově spokojenost s poctivým tréninkem. Tento týden si dám asi lehce volnější, ale i tak mě čeká v sobotu další tréninkový závod na mapě. Věřím, že se to na jaře příjemně projeví.

BZL: Návrat ke kořenům

Přes letošní zimu velmi poctivě trénuji na mapách - někdy to jsou čerstvě postavené tréninky, jindy vytáhnu z archivu mapu nějakého starého závodu nebo tréninku. Zatímco pár let ještě velký rozdíl v kvalitě mapy nedělá, třeba první nočák na mapě víc než deset let staré už byl na hraně. V tom ohledu mě uplynulou sobotu čekal úplný extrém, další díl brněnských orienťáků, Návrat ke kořenům. Ten se běhá s průkazkami na mapách, které nejsou stará pár let, ale pár desetiletí. Tentokrát padla volba na mapu Babí lom, která je zhruba stejně stará jako já - prostor byl mapován v letech 1989-1990.

Mapa s mými postupy

A byl to zážitek. Nakonec to celkem šlo a mapa byla myslím hodně kvalitně vytvořená (na tehdejší dobu). Klobouk dolů. S čím jsem tak nakonec bojoval, byly zejména titěrné pěšinky, které se daly z mapy vyčíst jen velmi špatně. Ale jakmile jsem si na tom zvykl, byl to v podstatě trénink jako každý jiný. Díky moc za tuhle akci!