Vánoční sprint '12

Rok se s rokem sešel a v sobotu proběhl další ročník tradičního Vánočního sprintu. Dějiště bylo opět situovány příjemně blízko k domovu. Tentokrát se běželo v Třebši a já to měl na kraj závodního prostoru pár desítek metrů.

A závod to byl jako tradičně moc příjemný. Po školním náporu minulého týdne jsem byl fyzicky dost utahaný, a tak je výsledné deváté místo celkem slušné. Ačkoli žádná sláva to taky není.

Mapa s postupy

Škoda zbytečných postupových chyb na 8. a 23. kontrolu, mohlo to být rozhodně o kus lepší. Trochu bych na tomhle místě rozporoval jinak hodně vymakané rozbory postupů z webu závodu. Na závěrečnou kontrolu byl dle mého postup jižní stranou minimálně nastejno.

Zvlášť pokud člověk při severní variantě vyhlížel (ve skutečnosti zavřenou) branku do areálu, aby postup malinko narovnal. A hlavně byl v cestě v samotném závěru koridor ze sběrné kontroly do cíle a okolo něj spousta lidí. Takže poslední metry byly spíš kličkovanou. Věřím, že se zabalenou mapou byl měl být severní postup rychlejší, v realitě závodu vycházel podle mě spíše nastejno.

Každopádně díky moc pořadatelům za další skvělý ročník.

Výsledky s mezičasy

K Veveří

Protože práce do školy a učení je požehnaně, ani jsem se během uplynulého víkendu nedostal domů. Nicméně i tak jsem si našel dost času na to jít si pořádně zaběhat - přeci jen učit se několik dní v kuse prostě nejde a běhání je příjemným odreagováním.

Obora

Na sobotu jsem zvolil ještě skoro neoběhanou trasu přes oboru severního okraje Brněnské přehrady až k Veveří. Už lehce nasněžilo a udělal se pěkný den, takže to byla radost pořádně se proběhnout.

Brněnské lesy

Nakonec jsem toho měl po víc než 100 minutách přeci jen dost. Neběžel jsem totiž nijak pomalu a navíc se teprve rozbíhám do nějaké delší vytrvalosti. Nicméně super proběhnutí!

Veveří

Posléze v Brně ještě víc víc nasněžilo, takže teď by byly fotky zase o kus hezčí. Zatím je ten sníh příjemná změna, ale už vidím, že se za měsíc budu těšit, až to zase sleze a půjde normálně běhat :)

Dubina a Veranda

Zimní sezóna se pomalu rozbíhá a s ní přichází i spousta příležitostí si kvalitně v rychlosti zatrénovat. Na uplynulý víkend připadly hned dvě akce - sobotní sprint na pardubické Dukle a nedělní Malá cena Velké Verandy.

Dukla nabízela (alespoň z mé paměti) orienťákem neposkvrněný terén. Do lesíka u silnice jsme se bohužel nedostali, a tak celá trať vedla sídlištním bludištěm. Co je na Dukle zajímavé, je fakt, že se jedná o starou bytovou výstavbu - tedy malé bytovky postavené poměrně blízko u sebe. Běhání mezi nimi je tak přeci jen trochu zábavnější než mezi velkými paneláky s velkými mezerami mezi sebou.

Mapa trati s mými postupy

Jinak to ale nebylo nijak mapově náročné, a tak rozhodoval hlavně běh. Mapově jsem ztratil možná v jednotkách vteřin a běželo se mi celkem slušně, takže výsledné páté místo je určitě super výsledkem. Ztráta jeden a půl minuty na vítězného Erika Rosta je slušná pálka, ale přeci jenom takový sprinter nejsem, abych mu mohl konkurovat.

Na neděli připadal další tradiční kros - Veranda. Po sobotním sprintu a večerním slučáku ze základky jsem měl malinko obavy z výkonu, ale ty se nakonec ukázaly jako liché. Za cíl jsem si dal běžet pod devatenáct minut a jako velkou spokojenost, když půjdu pod osmnáct a půl. Můj osobní rekord byl přitom 18:21.

Po startu

No a nakonec jsem to vytáhl na 18:03 a tím o vteřinu překonal osobák mého bráchy (super!). Tentokrát mi hrálo dost věcí do karet - tratě byly celkem suché (byť na pár místech bylo tradičně kluzko) a přede mnou běžel Udr, kterého jsem poměrně brzo stáhl na 15-20 sekund, a pak už jen dělal, co jsem mohl, abych se ho na tuhle vzdálenost udržel.

V kopcích už jsem toho měl plné zuby (tentokrát jsem je tak mnohem rychleji vyšel spíš než vyběhl)

Takže opět spokojenost s víkendem a dva kvalitní rychlostí tréninky - skvělé!

Výsledky sprintu v kategorii HE s mezičasy

Stránky Malé ceny Velké Verandy (zdroj fotek)

Klokan kros '12

Po dvou letech jsem se zase vrátil na trať jednoho z mých nejoblíbenějších a nejtradičnějších krosů. Klokan kros v lese na Dubince už jsem běžel mnohokrát a pokaždé se na něj těším (asi tím, že je jen jednou za rok, takže mezitím zapomenu na to trápení na trati :D).

Na startu - foto: Zuzka

Letos byly podmínky takřka ideální - být ještě trochu méně mokro, nedalo by se tomu snad už nic vytknout. Nějak si nepamatuji, jestli jsme vůbec kdy běžel tenhle kros v krátkém rukávu, ačkoli je to dost dobře možné.

Můj výkon byl hlavně během druhého okruhu (tedy prvního žlutého) celkem utrápený, ale pak jsem se celkem oklepal a rozběhl to. Výsledkem čas 42:38 a celkové třetí místo v HE. To je můj druhý nejlepší čas na trati HE, za svým maximem jsem zaostal o nějakou tu minutku, ale to klidně může být momentálním rozpoložením a tím, že jsem na běh ne úplně vyladil.

Na trati - foto: Zuzka

Takže určitě spokojenost, byť prostor ke zlepšení rozhodně je! Uvidíme, co tenhle víkend - ačkoli i ten pojímám spíš jako zpestření a dál se soustředím hlavně na to, abych se rozběhl do nějaké vytrvalosti.

Výsledky

Rozloučení se sezónou

Tradičním přelomem starého a nového tréninkového roku je podzimní oddílové rozloučení se sezónou. Letos se ve svém novém pojetí konalo v okolí Kosti v osvědčeném zázemí kempu Junior Plus.

Podzimní les

Skvělý pískovcový terén

Premiéru si na rozloučení odbyla celodenní sobotní bojovka. A byla to premiéra opravdu výživná. Náš tým dal takticky ostatním až hodinový náskok - to abychom se měli za kým táhnout. Šifry nám šly zpočátku trochu ztuha, ale s průběhem hry jsem pomalu získávali na tempu a postupně začali dotahovat.

Do luštění jsme se zapojili všichni - dva jsme dokumentovali, Vorel dělal stolek, Karel se někde schovával a zbytek přemýšlel

Náš tým bez fotícího Bobana - foto: Boban

Naši nezadržitelnou cestu do čela nakonec zastavil až nedostatek tekutého paliva a tma. I tak jsme nachodili něco mezi patnácti až dvaceti kilometry, což bylo druhý den pěkně cítit. Večerní program už byl na pohodu.

Druhý den ráno následovaly štafety. Boj o medaile se nám nenastoupením jednoho nejmenovaného favorita malinko zjednodušil, ale o napínavé okamžiky nebyla nouze.

Oddílové štafety - foto Zuzka

Mezi pískovcovými skalami byly postavené opravdu krásné okruhy a až na výběhy kolmo do kopce byla úplně radost si zase zazávodit. A náš tým nakonec díky vyrovnanému výkonu hrdinně urval druhé místo. Super!

První z okruhů - bohužel mapa byla dost rozmačkaná, tak jsem lepší sken nedokázal pořídit

A teď už pomalu začíná příprava na další rok. Na rozloučení jsem se pro jistotu zase nachladil, ale věřím, že to bude brzy v pořádku a bude moct konečně začít s tréninkem.

Zhodnocení podzimu '12

Podzimní sezóna už je nějaký ten týden za mnou a já jsem uprostřed odpočinkové periody, která je tentokrát hlavně ve znamení doléčování zranění. V tomhle ohledu to není žádná sláva, ale věřím, že se všechno konečně zlomí a s novým tréninkovým rokem se budu moct zase vrátit k běhání.

Čas volna je ale zároveň skvělou příležitostí k ohlédnutí se za letošním podzimem. Nebude to nic dlouhého - vždyť jsem kvůli zraněnému kolenu absolvoval jen tři závodní víkendy.

Úvodní štafetovo-sprintový víkend se vydařil až nečekaně dobře. Na sprintu jsem sice dostal notný výklep, ale na štafetách už to s dvěma týdny tréninku kupodivu šlo. Začal jsem tak konečně věřit, že si budu moct zaběhnout mistrovství štafet a družstev a zachráním tak svůj podzimní vrchol.

MČR klasika - foto: Kade

Dlouhodobě jsem se těšil na mistrovství na klasice v okolí Kosti. Kvůli zranění sice sešlo z nějakého útoku na lepší umístění, ale na druhou stranu jsem si to aspoň mohl parádně užít. Zvlášť tedy sobotní kvalifikaci, která byla myslím hodně povedená a nakonec mi nechyběla ani minuta k postupu do A-finále.

Spolu s přeci jen narůstající formou se zvyšovalo i moje natěšení na poslední mistrovský víkend, štafety a družstva. Bylo jasné, že na útok na medaile by nám zase po nějaké době muselo pořádně přát štěstíčko. No, nakonec jsme z toho myslím vyšli tak, jak jsme i dopadnou měli. Sedmé místo v družstvech myslím odpovídá naší marodce/účasti.

MČR štafet - foto: Zuzka

Takže kolem a kolem, vzhledem k tomu, z čeho jsem vycházel, byla myslím podzimní sezóna veleúspěšná. Doufám, že se mi na ní už brzo podaří navázat pořádným tréninkem, aby to příští rok nabralo pořádné grády! :)

Pořádání Petříkovice

Po snad dvouleté absenci na nějakém větším pořádání našeho oddílu kvůli mému pobytu ve Finsku jsem se tenhle víkend účastnil závodů i z té druhé strany. Oproti minulým létům jsem nebyl v úseku roznosu/sběru kontrol, ale Boban si mě už dopředu ulovil na IT. Za což jsem byl dvojnásob rád, protože jsem pořád ještě lehce nemocný.

Ráno na shromaždišti

Seznámení s pořadatelským softwarem bylo zajímavé a naštěstí tenhle konkrétní program používali poprvé i Boban s Vorlem (hlavní tahouni našeho IT centra), takže jsem nebyl za úplnou trubku. Srovnání s jinými programy nemám, ale prý je ten náš nový od Krämera zase o něco lepší.

IT centrum

Musím říct, že pořádání byla pohoda. Komplikací se sice pár vyskytlo, ale spíš menších a všechny se je víceméně podařilo vyřešit. Já jsem se naučil spoustu nových věcí, ačkoli ke spoustě jsem se - naštěstí - ani nedostal. Protože v IT se toho musí nastavovat a řešit opravdu dost. A myslím, že až příště na nějakých závodech půjde pomalu vyčítání, tak se rozhodně na pořadatele zlobit nebudu :)

Začínající podzim

Takže díky moc klukům, že mě vzali mezi sebe a pokud budou chtít, rád se k nim zase někdy přidám a pomůžu jim s jejich prací.

P.S. Rád jsem zase taky potkal kluky z Finska, kteří tu byli na tréninkovém kempu, bylo fajn si s nimi zase popovídat!

MČR štafet a družstev '12

Poslední z vrcholů letošního závodního roku je za mnou. Štafety a družstva vždy patřila k mým nejdůležitějším závodům a nejinak tomu bylo i letos. Myslím, že přes všechnu smůlu, která mě poslední dobou stíhala, jsem se za ty čtyři týdny tréninku dokázal kvalitně připravit a když už jsem nebyl přímo oporou, tak jsem rozhodně nekazil výkony ostatních.

Sobotní štafety byly zvláštní. Už před startem mě totiž Eda informoval o tom, že bude naše kategorie kvůli záměně kontrol zrušena. Tušil jsem to ale nějakou dobu předtím, přeci jen Zdeněk se na prvním úseku pořád nevracel z lesa a vyklusávající skupina okolo Roumana... To bylo celkem jasným vodítkem.

Divácký průběh v sobotu - foto: Zuzka

Takže jsem to vychladil a celou trať šel jako trénink. Protože Zdeněk poctivě hledal správnou krabičku, předával mi až někde vzadu, takže ani nebylo s kým v lese běžet. Osobně se mi terén i tratě líbily - ačkoli kdo ví, jaké by to bylo, kdybych opravdu závodil.

Sobotní mapa s postupy

Na neděli přišel déšť a citelné ochlazení, takže bylo přede mnou mrznutí, než dojde na můj poslední úsek. Navíc se mi podařilo v sobotu během čekání na odjezd ze shromaždiště pěkně prochladnout, takže příjemně mi rozhodně nebylo (o tom jsem raději takticky řekl jen Jedlovi :) ).

Družstva se pro nás jako obvykle v posledních letech nezačala vyvíjet úplně ideálně a po prvních úsecích jsme se pohybovali mimo kontakt na čelo až někde na začátku druhé desítky. Nutno říct, že všichni podali super výkon, jen to letos prostě nestačilo. V závěru ale na 5. a 6. úseky nastoupili Eda a Zuzka a díky nim jsem já vybíhal na finiš ze šestého místa.

Za mnou šel půl minutky Beťák, takže to byl spíš úprk a snaha, aby mě předběhl co nejpozději. Definitivně se přede mě dostal na druhou kontrolu, ale záda jsem mu viděl až do devítky. Pak jsem ale začal trochu chybovat a když jsem ztratil kontakt, tak už to nebylo tak rychlé.

Nedělní mapa s postupy

Nakonec z toho tak bylo pro naše družstvo sedmé místo (a pro mě super sedmý čas na úseku). Myslím si, že super výsledek. Neporazil nás žádný B-tým a všichni, co byli před námi, byli minimálně papírově mnohem silnější. Osobně jsem spokojený jak se svým, tak naším společným výkonem. Rozhodně jsme nepropadli a když si vezmu, kolik smůly se nám letos lepilo na paty, tak to je to skvělé být sedmí.

Já jsem si ze závodu odnesl zase trochu rozhozené koleno a hlavně slušné nachlazení. Ale už je po sezóně, takže obojímu můžu dát v klidu čas na vyléčení. Dal jsem tomu všechno a stejně tak hodlám za rok.

Nedělní šampionát v bahenních zápasech - foto: Zuzka

MČR klasika '12

Tak a je to za námi. Jeden z nejočekávanějších závodů letošní české sezóny, mistrovství na klasice na Kosti. A musím říct poměrně rozporuplný pocit z lesa.

Ani tak ne nad mými výkony. Sobotní kvalifikace mi rozhodně sedla a 10. místo v rozběhu a pouhých 51 sekund od postupu do A finále, to jsem teda nečekal ani v nejdivočejších snech. Zdá se, že můj druhý nejdelší běh za poslední čtvrt rok mi sedl, protože jinak to nechápu. Když koukám na postupy, tak tam přitom časová záloha ještě byla. No, dobrý signál k následujícímu víkendu!

Sobotní kvalifikace s mými postupy

Neděle už byla náročnější. Přeci jen, týdny bez pořádného tréninku si vybraly svou daň, a tak mi to kvůli vší té únavě moc neletělo. Navíc mě začalo hned ze začátku bolet koleno, takže místo nad kontrolami jsem spíš přemýšlel, jestli to nezapíchnu.

Nakonec ale zvítězila moje bojovnost (nebo hloupost) a oběhl jsem to všechno. Chyb už bylo tentokrát víc, ale nic velkého. Takže suma sumárum opět spokojenost.

Nedělní trať H21B s mými postupy

No ale zpět k tomu, co mi přišlo rozporuplné. A to bylo mé částečně nenaplněné očekávání ke stavbě tratí. Kvalifikace byla z mého pohledu super. Terén možná nebyla úplně očekávaná parádička, ale co postup, to volba, nad kterou se muselo přemýšlet. Od začátku do konce mě to tak bavilo - a to přesto, že jsem silově určitě slušně ztrácel.

Co mě ale moc nezaujalo, byl sobotní koncept finálové trati. Alespoň u trati béčkového finále jsem se s mnoha lidmi, co ho běželi, shodl, že vlastně vůbec nebyla o volbě. A postavit místy běžák/místy prodloužený middle v takovémhle terénu, to se musí umět.

Doběhová aréna finále

Jednoznačně zklamání - "volby" byly až na jednu výjimku o tom, zda na to běžec silově má (tj. chodí rovně přes údolí) nebo už ne a jde okolo. A tomu, jestli se jde zprava nebo zleva skály teda volba moc neříkám.

Ale na závěr - obrovská pochvala za generalizaci. Ve Finsku jsem si na ni opravdu zvyknul a po návratu mi často dělalo problémy vyznat se v "českých" detailech. Teď to ale bylo přesně jak i má být.

Celkově pěkné průměrné české mistrovství na klasice, které ve vzpomínkách udrží asi jen nasazení Trac-Tracu (který bohužel nebyl na velkoplošné obrazovce na shromaždišti úplně ideálně vidět) a důkaz, že i skály se dají zmapovat do patnáctkového měřítka.

P.S. A milí stavitelé tratí, už se prosím odnaučte dávat občerstvovačky na postupy! Nebo přes ně aspoň nestavte volbu postupu...

Na Kost

Už zítra začíná mistrovství na klasice a pískovcový terén okolo hradu Kost napovídá, že to bude další pořádně tvrdý závod na klasické trati. V sobotu by navíc mělo dojít na více jak dvouhodinový přímý přenos z finálového závodu mužů (a ze záznamu i žen). Poprvé bude na čistě českých závodech použito GPS, takže o atraktivní podívanou mezi pískovcovými skalami nebude nouze.

Jsem zvědavý i na generalizaci mapy, zatím vše z ukázek vypadá hodně dobře (vlevo závodní mapa 1:15000, vpravo starší mapa 1:7500 - samozřejmě obě jsou velikostně srovnané)

I já se těším do lesa. Po třech týdnech běhání si nekladu jiné ambice, než si to pořádně užít a dávat pozor na moje koleno. Můj podzimní cíl leží ještě o jeden týden v termínovce dál, takže žádný stres z tréninkového manka se v tomhle případě nekoná.

Nicméně i tak jsem nic neponechal náhodě a snažil se za tu krátkou dobu připravit co nejlépe. I když o nějaké super výsledky nepůjde, určitě si budu chtít pořádně zazávodit. A jsem zvědavý, co všechno si na závodníky pořadatelé přichystají.

Trojkombinace u Konopiště

Koleno se mi konečně umoudřilo a po týdnu opětovného běhání (průměrný trénink asi 30 minut mírnou intenzitou) jsem mohl vyrazit na své první podzimní závody. A musím říct, že to byla dobrá volba - oboje štafety i sprint pod pořadatelstvím Pragovky a Sparty se opravdu pořadatelsky vydařily.

Sobotní program začal sprintem okolo zámku Konopiště. Naprosto nečekaně jsem se dostal s rankingem v polovině druhé dvoustovky do H21E, což mi ale až na riziko posledního místa ani trochu nevadilo. Aspoň jsem si mohl proběhnout eliťáckou trať.

Konopiště a ve stínu stromu schovaná kontrola

Rozhodně jsem nepočítal, že budu jakkoli závodit, zvlášť když jsem nějaké dva měsíce neběhal rychle. Na druhou stranu jsem si rozhodně ani neplánoval, že budu sekat chyby jak na běžícím pásu. No ale odpovídalo to tomu, že mapu jsem měl v ruce de facto po třech měsících a nějak jsem se nemohl sžít se čtyřkovým měřítkem, takže jsem neustále přebíhal kontroly.

No a taky jsem se jako spousta ostatních nachytal v zámku do slepé uličky. Tyhle nachytávky pro závodníky zrovna nemusím a trať bych přes ně nestavěl, ale to je asi věc názoru. Jinak to byl sprint moc pěkný a dokázal myslím prověřit úplně vše od běhu, přes plánování postupů až po jemnou mapařinu.

Mapa sprintu s mými postupy

Odpolední přesun na dost brzký start štafet (běžel jsem vlastně tři hodiny po doběhu sprintu - a to ještě jen díky tomu, že jsem šel až druhý úsek) a tentokrát jsem svoje očekávání bohatě překonal. Z dopoledne jsem byl pekelně unavený, ale koleno drželo a ostatním to zřejmě vůbec nesedlo, protože jinak si tak relativně malou ztrátu nedovedu vysvětlit.

Start sobotních štafet

Naše snahy dostat na mistrovství i druhou štafetu se bohužel nevydařily a tak letos pojedeme jen s jednou (už to začíná být trochu smutné, naše letošní týmová marodka). Ale nedá se s tím teď nic dělat, podíl na letošních štafetách a jejich výkonech asi máme všichni.
Jinak závod byl opravdu pěkný - takové klasické štafety se vším, co by měly mít. Moc se mi nelíbily tři kolmé výběhy, ale to přičítám tomu, jak mě to bolelo kvůli mému nucenému netrénování.

Mapa sobotních štafet s mými postupy

Zlatým hřebem ale byla asi až neděle. Tentokrát jsem běžel až třetí úsek, za což jsem byl opravdu rád, protože fyzicky jsem si připadal, jako kdybych si den předtím střihl dvě dlouhé trati (jak mě bolely stehna a zadek :) ). Všechno jsem ale zvládl rozběhat a mohl si tak užít super závod, ve kterém nebyla nouze o dramatické chvilky (dvě paralelní chyby v dost kritických momentech, kdy šlo o umístění, a pak nečekané příjemné rozuzlení po doběhu).

A terén, ten byl opravdu super. Zvlášť partie s krátkými postupy byly vyloženě za odměnu a daly mi rozvzpomenout si na Finsko a mapování podle vrstevnic. Ani mi tak nevadí, že jsem je běžel úplně sám a tím určitě lehce ztratil oproti nějaké skupině. Mohl jsem si je díky tomu 100% užít.

Mapa nedělních štafet s mými postupy

Takže super víkend - jeden očekávaný výsledek na sprintu a dva výkony vysoce nad očekáváním ve štafetách. Únava a rozlámanost totální, ale zpětně jsem strašně rád, že jsem na tyhle závody vyrazil. A nejlepší zpráva na závěr - koleno je pořád v pohodě!

A jede se na závody

Tak, několikátý návrat po problémech s kolenem je tady a zatím to vypadá nejnadějněji (ale nechci zakřiknout). Už celkem normálně běhám, byť spíše kratší dobu, a celkem bez bolesti a příjemně. Koleno mám preventivně zatejpované kinesiotejpy a zatím pohoda.

O víkendu tak konečně pojedu na závody. Kalendář je v tomhle ohledu hodně vstřícný, takže žádná dlouhá klasika, která by dala kolenu zabrat, ale sprint a dvoje štafety. Určitě si nemaluji nějaké super výkony, spíš se budu snažit otestovat, že je noha v pořádku, a budu chtít zaběhnout mapově čistý závod.

Už se na orienťák opravdu těším, v posledních týdnech jsem si od něj odpočinul až moc. Pokud se tomu tedy vůbec dá říkat odpočinek, když z toho má člověk pramalou radost. Každopádně o víkendu jedu a už se opravdu upřímně těším!

Pořád bez běhání

Ačkoli se moje noha před dvěma týdny začala zase vyvíjet dobrým směrem a já jsem opět začal běhat, minulý čtvrtek se vše opět zlomilo, takže jsme, kde jsem byli. V úterý jsem byl u fyzioterapeutky a teď mám úplné volno. Tentokrát i bez kola. Jen protahování a cvičení, které nenamáhá koleno.

Všechno má ale svá pozitiva, a tak se dostalo třeba na věc, kterou už jsem dlouho plánoval. Kolikrát jsem si říkal, že vyrazím darovat krev, ale pokaždé nějak nebyl čas nebo se to nehodilo kvůli tréninku. Ovšem jelikož teď mám volno, tak jsem dnes vyrazil.

Na transfúzní stanici panovala překvapivě veselá atmosféra, a tak jsem svůj první odběr celkem zvládl. Ke konci už jsem ten půl litr cítil, ale se ctí jsem to ustál. Tak doufám, že tohle pouštění žilou udělá dobře mým postranním kolenním vazům a konečně se zase vrátím k tréninku.

Jedna pro diváky, dobrou chuť

Každopádně první áčka podzimní sezóny jsem vypustil, ovšem na štafety a sprint se chystám. A minimálně sprint si obklusnu. Tak se mám aspoň na co těšit.

Jak to jde?

Když jsem před pár týdny psal, že jsem se zase vrátil do pořádného tréninku, vše šlo relativně jako po másle. Postupně jsem zvyšoval dávky a po dvou a půl týdnech jsem se zase začal cítit dobře při rychlostních trénincích. Jenže pak před dvěma týdny, na konci července, přišel zlom a já začal cítit lehkou bolest v postranních vazech pravého kolena.

Následovalo okamžité volno od běhání. Naštěstí, protože jsem na kole nic necítil, tak jsem se to snažil nahrazovat aspoň na něm. Když jsem se ale po pauze znovu zkoušel rozběhnout, nebyl stav mé nohy o nic moc lepší, pořád jsem v ní cítil napětí. Nic vážného, utrženého nebo tak, ale prostě nepříjemný pocit, že by něco takového mohlo přijít.

Takže se pořád tak nějak plácám, teď jsem se aspoň uvrtl na pomoc s tréninkovým kempem švédských juniorů na juniorské mistrovství příští rok, tak mám radost, že aspoň něco v souvislosti s orienťákem dělám.

A na závěr jedna kontrola z Kutné Hory ze švédského tréninku

Uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet, doufám, že už konečně výrazně lepším směrem, abych se mohl postupně vrátit zpátky k tréninku a byl schopný aspoň trochu běhat.

Letní příprava

Léto už je v plném proudu a potom, co jsem si dal vydatné volno, abych se trochu vzpamatoval z té formy neformy, která mě provázela celou jarní část letošní sezóny, jsem se zase vrhl do tréninku. Původní plány na červenec se mi sice na poslední chvíli poněkud přesypaly, ale to se holt nedá nic dělat, trénovat se dá všude.

Teď se spíš zaměřuji na nějakou obecnou přípravu, ale s přelomem na srpen přejdu víc do rychlosti, protože to je přesně to, co mi na jaře chybělo. Pořádná energie v nohou, to jsem ve finském sněhu nezvládl natrénovat, a tak teď to hodlám dohnat.

Přes léto komplet vynechávám vícedenní závody, možná se ukážu na jednu etapu na Ceně východních Čech, ale nic víc. Mapové tréninky si určitě nějaké dám, ale spíš zaměřené na fyzičku. Prostě tak, abych byl zdravě natěšený na podzimní sezónu. Příprava bude směřovat hlavně k MČR štafet a družstev a částečně i na mistrovství na klasice, tak uvidíme.

Sprint v Letohradě

Trochu neočekávaně jsem nakonec vyrazil i na sprint do Letohradu. Bára totiž projevila zájem si vyzkoušet, co to ten orienťák v reálu je, a tak jsem nás oba v týdnu před závodem dohlásil a jelo se. Sprint se myslím ukázal jako vhodná disciplína pro první závod a myslím, že při něm získala hodně zkušeností až vyrazí zostra i do lesa. A výsledek byl podle mě super - první polovina v příchozích, to zdaleka není špatné.

Já jsem si oběhl trať H21A, na start jsem dorazil na poslední chvíli (byl malinko dál) a navíc jsem se ještě snažil Báře vysvětlit co a jak, takže jsem se ani pořádně nerozcvičil. Myslím ale, že z toho stejně měla pořádný guláš! No ale všechno se nakonec zvládlo.

Trať příjemně ubíhala a až delší postupy na 11. a hlavně 12. kontrolu zabolely. Chybku jsem nakonec vyrobil jen na 15. kontrolu, ale to bylo spíš, že jsem nezvládal v tom místě přečíst porosty a rozhodl se, že bezpečnější bude jít na kontrolu od cesty.

Moje mapa s postupy

Počasí se opravdu podařilo a tak to byl moc pěkný závod. Na sprint trochu delší, ale nevadilo to - aspoň se prošly všechny zajímavé části města. A taky musím pořadatele na závěr pochválit za kontrolu skákání zdi u kontroly 12 (a následné pro hříšníky "nucené" oražení diskvalifikační kontroly z rukou pořadatele) - to je cesta, jak závodníky naučit respektovat klíč - samozřejmě jen, když se toho nezneužívá na špatně čitelných místech.

Klasika na Čiháku

Jarní část sezóny za mnou a přede mnou pár týdnu volna. Protože si ale výraznější oddech chci dopřát až začátkem července, tak aby to bez běhání nebylo tak dlouho, pořád ještě lehce trénuju. A v rámci toho (a zajištění kvalifikace na MČR na klasice, což by mi kvůli málo závodům v rankingu mohlo uniknout) jsem tak vyrazil za Žamberk na česko-polské hranice, na louku u osady Čihák, která byla centrem oblastního přeboru na klasické trati.

Na výchoďáku už jsem nějaký ten pátek nebyl, a tak mě malinko překvapilo, jak malý závod to vlastně je (po kažtýdenních pondělních závodech v Tampere, kam klidně dorazilo tisíc lidí). Předpověď slibovala tropické teploty, a tak jsem měl malinko obavy, jak drsné to bude.

Naštěstí trochu foukalo a na trati bylo dost občerstvovaček (ačkoli, jak je vesměs špatným zvykem, spíš na postupech než na kontrolách, a to i stylem, že jsem kvůli nim musel upravovat volby postupů). Po deštích začátku týdne byly navíc řádně nasáklé bažiny a kaluže, což mě osobně vůbec nevadilo, protože se jednalo o další příjemné ochlazení nohou.

Mapa závodu i s mými postupy

Terén byl celkem pěkný a i trať měla svou výchoďákovou kvalitu. Opět jsem měl trochu problémy s českým mapováním porostů, ale vzhledem k tomu, že jsem běžel opravdu jen tak na pohodu, tak jsem se tím moc netrápil a stejně šel spíš na pocit, než na podrobné mapování.

Chyb jsem vyrobil na takových 6-7 minut, což je celkem hodně. Nejvíc mě mrzí ty na jedničku a osmičku, protože právě úvod jsem chtěl jít trochu rychleji a víc závodit. Na jedničku jsem ale nějak nepochopil cesty (nevšiml jsem si průseku, po kterém se šlo ke startovnímu lampionu a myslel si, že ho prostě dali na špatné místo). No a u osmičky jsem to podcenil a nějak špatně vyčetl, co mě čeká u kontroly v dohledávce.

Celkově ale příjemný závod - jen škoda překročených směrných časů - 96 minut u vítěze je tedy hodně za nimi. Řekl bych, že jejich odhad stavitel tentokrát hodně nezvládl. Na druhou stranu, aspoň jsem potrénoval trochu vytrvalosti!

MČR krátká '12

Jarní sezóna se pro mě pomalu chýlí ke konci a poslední velké závody jsem odběhl během uplynulého víkendu. Krátká trať už od šestnáctek není zrovna moje parketa a moje předchozí úspěchy na mistrovství mezi dospělými mě poslaly do finále D (před dvěma roky), respektive C (před rokem). Letos na tom sice nejsem běžecky tak dobře, za to jsem ale potrénoval na krátkou velmi důležitou mapu, takže letos jsem pokračoval v trendu a dostal se do finále B.

Nahrával mi i los, který mě poprvé mezi dospělými na mistrovství nepostavil na úplný začátek startovní listiny (takže jsem nemusel šlapat trávu), ale až skoro do poloviny. Bohužel, letos se pořadatelé podrost rozhodli vynechat, což je škoda.

Kvalifikaci jsem načal slušně někde okolo postupového místa, ale bohužel v půlce se to zlomilo a já začal výrazně chybovat. Obvykle to byly chyby tak do minuty, takže ne ty největší, ale na druhou stranu jsem jich dohromady vyrobil skoro za pět minut. No škoda. Trať se mi ale líbila a mile mě překvapila - zajímavé byly taky rozdíly mezi jednotlivými kvalifikačními skupinami, které byly i dost výrazné, ale to myslím nebylo na škodu.

Mapa kvalifikace (rozběh B) s mými postupy

Horší to ale bylo s mapou, která podle mě i spousty dalších lidí nebyla úplně to pravé ořechové pro závod middlu, natož pak mistrovství republiky. Hodně se diskutovalo o vrstevnicích (respektive výškovém umístění objektů) - když jeden nebo dva závodníci naprosto stejným způsobem neudrží výšku mezi dvěma objekty, tak to může být jen jejich chyba, když jich je ale pět, tak to myslím ukazuje trochu jiným směrem.

Stejně tak už v sobotu kritiku sklidily porosty, což byla kapitola sama o sobě. A když se z blízka dívám na tisk, tak i ten jsem viděl v mnohem lepších kvalitách než byla ta předvedená při závodě (na druhou stranu dodávám, že při běhu jsem si rozostřeného tisku nevšiml).

Nedělní finále pak už bylo na pohodu. Bohužel jsem ho tentokrát zkazil hned ze začátku špatným náběhem na dvojku. Na trojce jsem česal hustník a hned pár minut naskočilo. Pak mě doběhl Klápa, se kterým jsem pak až do cíle běžel v tandemu - přičemž musím přiznat, že v závěrečné hustníkové pasáži jsem mu vesměs přenechal vedení, protože tam jsem to občas vůbec nechápal.

Mapa B-finále (až na pár kontrol v hustníkách shodná s H21A - což je myslím velké plus pro srovnání a představu) s mými postupy

Z mého pohledu byla neděle už úplným zklamáním. Mapa stejně divoká jako předchozí den a stavba v druhé polovině vyloženě slabá (ta první ale byla pěkná). K tomu pár pochybných míst (na kontrolu číslo devatenáct bych se skoro rád podíval mimo závod v klidu). Zajímavý pohled na mapu a komentář k ní napsal v angličtině Chrobák a protože si myslím, že tomu hodně rozumí a má trochu smířlivější postoj vůči kvalitě mapy, tak si jeho názor určitě přečtení zaslouží.

Co se týče mých výkonů, tak ty taky rozhodně nebyly žádná extratřída. Běžecky to ještě v sobotu šlo, ale v neděli jsem měl do kopců jazyk na vestě. Mapově jsem taky sekal chyby a opět se opakovalo, že po první větší jsem vypadl z koncentrace a začal jich dělat mnohem víc. Na to se budu muset před podzimem ještě pořádně soustředit.

Mapově výživný prodloužený víkend

Další trojice závodů zpátky doma v Česku za mnou a musím říct, že patřily k těm opravdu pěkným. Navíc se do mých výkonů trochu vrátil běh a ačkoli ten daleko zaostával za mými maximy, už se konečně dalo něco zaběhnout.

Vše začalo pátečním mistrovstvím ve sprintu, kde jsem se sice nevešel do hlavního mistrovského závodu, ale i v áčkách jsem si zaběhl moc pěknou trať, navíc dost podobnou té mistrovské. Děčín neposkytl úplně klasický sprintový terén, nutností si občas zastavit či přejít do chůze tak spíš připomínal italská městečka. Takže nic, co by vyhovovalo definicím normálního sprintu, ale přesně to, co si běžec užívá. Žádný tupý běh, ale potřeba pořádně zapojit hlavu i pozornost - trať, co vás na začátku chytne a pustí až v cíli.

Já jsem se pěkně nachytal už na začátku, kdy jsem vůbec nečekal síť průchodů v hradbách a slušně se v tom zamotal. Chyba jako blázen, ale nijak mě to nepoložilo. Zaběhl jsem pak řadu top mezičasů (škoda, že v oficiálních výsledcích u nich není pořadí pro porovnání - ty pak dost ztrácí smysl), ale taky jsem ještě vysekl dvě střední chybky. Celkově na třech chybách asi 1:20 a k tomu tak čtvrt minutka na pár malinkých. Ale spokojenost, běželo se mi krásně a užil jsem si to.

Mapa sprintu s postupy

Sobotní klasika pro mě byla už dopředu výzvou. Měl jsem trochu obavy ze své běžecké formy, ale naštěstí se mé trápení úplně nepotvrdilo a já běžel bez větších problémů až do cíle (byť zdaleka ne tou mojí rychlostí). A k tomu se přidala i jistá mapa - přeci jen, při klasice jsem měl dost času se na ni v klidu podívat, což je přesně to, co mi vyhovuje.

Závod to byl krásný, z mého pohledu ne moc voleb (ačkoli někteří tvrdili něco jiného). Pokud bych měl ale něco zmínit, tak to byla kvalita mapy a ta byla občas dost tragická. Podměrečné symboly (hodně těžce v patnáctce čitelné) od prohlubní až po silnice. No a co bylo horší, tak i místy nepovedená mapa. Na kontrole číslo 14 ztráceli mnozí - od velkého vývratu (jasného záchytného bodu pro kontrolu) byla kupka v úplně jiném směru.

Mapa klasiky s postupy

Neděle byla taky pořádně zajímavá - proměnlivý terén a nutnost držet pozornost. Já jsem vyběhl na pohodu a na prvních pěti kontrolách jsem se usídlil na stabilním 11.-12. místě, ale pak přišla osudná šestka v hustníku a první hledání. Zbytek hustníkových kontrol jsem pak zvládl, ale už jsem se do závodu úplně nedostal. Pak mě doběhl o dvě minutky později startující Dan Wolf a já s ním pár kontrol v pěkně slušném tempu oběhl (a rozhodně jsem při tom za ním nevisel). Bohužel jsem ho pak i zatáhl do zbytečné chyby.

Pak už jsem z mapy vypadl úplně a do konce se do ní nedostal. Tohle bude potřeba ještě potrénovat, začátky závodů, co mi vždycky dělaly problémy, zvládám, ale návrat zpátky do závodu po chybě by mohl být lepší.

Mapa middlu s postupy

Celkově tedy moc pěkné závody, pěkné a záludné terény a příjemná organizace. Jen škoda mapy pro sobotní závod - myslím si, že i tak "složitý" terén patnáctku snese, to není problém, jen je třeba vědět, co do ní dát a co ne. Na Finnspringu to také zvládli a to byl tedy terén ještě o stupeň složitější.

Trojzávod u Lipníku nad Bečvou

Jak už jsem psal v předchozím příspěvku, uplynulý závodní víkend rozhodně nešel podle mých představ. Jaro asi nebude tak ideální a na formě se zřejmě podepsaly poslední dva rozcestované měsíce, během kterých jsem si i něco prostonal. Prostě neběhá to. No ale nedá se na to vymlouvat, místo běhu budou muset nastoupit chladná hlava a čisté výkony.

Oba štafetové závody pro mě byly zklamáním. Běžeckou mizérii bohužel doplnily i zbytečné chyby. Na sobotní třetí úsek jsem ještě vyběhl celkem v pohodě, ale jakmile jsem po pár kontrolách začal cítit, že mi ostatní začínají mizet, přišlo zcela zbytečné zmatkování.

Mapa sobotních štafet s postupy

Na odpolední sprint jsem se tak snažil dostat do co nejlepší koncentrace na výkon a skutečně jsem zaběhl příjemně čistý závod. Na výsledku se podepsalo to, že jsem běžecky nestačil, ale byl jsem se sebou nakonec spokojený, protože jsem udělal maximum, na co jsem v té chvíli měl.

Mapa sprintu s postupy

Ten nejdrsnější zážitek měl ale přijít v neděli. Hromadný start se mi celkem povedl a na svou farstu první kontroly jsem dorazil jako první. Jenže ouha, ta moje byla od ostatních variant odříznutá pěkně prudkým údolíčkem a než jsem se vyškrábal zpátky nahoru na cestu, byl jsem už někde hodně vzadu.

Pak jsem se pokusil ochytračit balík a to byl začátek problémů - pomalejší postup a už se to se mnou vezlo. Ještě jsem se dokázal dopracovat do kontaktu s hlavním balíkem, ale na šesté kontrole jsem absolutně nepochopil údolí a skoro minutová chyba znamenala, že jsem byl najednou skoro sám.

Mapa nedělních štafet s postupy

Pak už to byl boj. Běžecké trápení spojené se spoustou zaváhání. Skoro jsem ani nevěřil, že je ten závod vůbec možné dokončit. Ale nakonec jsem to zvládl a nějak se do toho cíle dostal.

Celkově tedy rozhodně ne závody, jaké bych si představoval. Ale teď je to třeba hodit za hlavu a soustředit se na další víkend. Na to, abych závody odběhl čistě, zbytečně to netlačil a užil si to. To je teď to hlavní.

Helfštýnské trápení

První závody v ČR a hned kruté probuzení. Na štafetovém dvojzávodě na Helfštýně se mi opravdu nezadařilo a fyzicky jsem se úplně míjel. Z toho, jak jsem se to snažil tlačit do běhu, jsem pak i vyráběl zbytečné chyby, a tak jsem neběhal ani mapově čisté výkony. No zklamání.

Aspoň, že sprint v Lipníku nad Bečvou jsem zaběhl se ctí a mapově čistě. I tady však absentovala běžecká kapacita a zvlášť na delších postupech jsem výrazněji ztrácel. Takže i tenhle výsledek je za tím, na co mám.

Sprint lákal na historické centrum Lipníka nad Bečvou - faktem je, že elita ho takřka nevyužila

Celkově tedy nic moc, ale být po delší době na českých závodech bylo příjemné. Víc o mých výkonech i se zákresy postupů někdy ve středu či později, teď nebudu pár dní online.

Stránky závodů (výsledky apod.)

Zpátky v ČR

Finsko už je za mnou a už jsem zase doma. A tenhle víkend je čas se podívat i na nějaké ty závody. Už ve středu jsem si připomněl, jak že se to u nás běhá a byla to pěkná zabíračka. No prostě velké kopce nejsou to, co bych si na severu natrénoval. Takže výběhy do svahů byly dost záhul.

Mapa s jednou z tratí opakovaných startů

Mapově to ale celkem šlo, byť párkrát jsem se taky nechal vycukat do příliš rizikového běhu. To jsem si moc nehlídal jak nabíhám a tak. Takže tenhle víkend bude pro mě hodně drsným návratem, ale těším se. Tak snad se i můj návrat do slávistického dresu vydaří!

Tiomila '12: Kvarn

Tak a je to za mnou. První pořádné závody, na které jsem se připravoval. Sice ta moje příprava mířila výhradně na denní úsek, ale s nočním, druhým úsekem jsem se nakonec přeci jen vypořádal se ctí a celkem slušně.

Protože mě na jaře zatím spíš míjí forma pro severské závody, do prvního týmu mi to nakonec nevyšlo. Ve druhém jsme zas podle předpokladů neměli dost lidí na to, aby se zajímavé denní úseky nešly z hanba startu (což se ale nakonec nepotvrdilo), takže jsem byl poslán hned na druhý úsek, ať si zaběhnu v kontaktu.

Start závodu

Bohužel z kontaktu se vyklubalo 21 minut ztráty na předávce a místo toho, abych nabral zkušenosti, jak to běhají profíci, tak jsem se musel prodírat skrz řady ne moc rychlých běžců a oběhnout skoro všechno sám.

Začal jsem hodně opatrně, pomalu a s respektem. Přeci jen jsem se nočním spíš vyhýbal a na mapu se snažil chodit co nejvíc ve dne. Po prvním kilometru jsem ale pochopil, že to je zbytečné, protože začátek byl opravdu jednoduchý.

Nějaké chyby jsem ale taky nasekal. Jednou jsem neudržel postup a místo rovně ho spíš běžel v oblouku. No a podruhé jsem navštívil cizí farstu (což byl tak trochu pech, protože farstovaná byla jen tahle kontrola a v úvodu skupina tří prvních kontrol). Jinak to šlo pěkně.

Mapa s postupy

Stáhnul jsem tak nějakých čtyřicet míst (což ze začátku třetí stovky není tak těžké). Čas a umístění na úseku nic extra. S tím se bohužel dalo spíš počítat, když jsem místo toho, abych šel s někým rychlým, musel obíhat ostatní a ještě přitom držet své spíš opatrné tempo. Takže vzato kolem a kolem velká spokojenost, kterou se mnou myslím měli i v klubu.

Teď je pomalu čas se začít přeorientovávat na české závody. Dokud jsem ve Finsku, tak toho hodlám využít pro mapové tréninky, ale pak bude potřeba trochu nabrat i běžeckou formu.

Finnspring

Možná poslední velký finský závod před návratem domů, to byla klasika v sousedním prostoru letošní Jukoly, na závodech Finnspring. Podle informací, které jsem dostal, jsem čekal jednoduchý a rychlý terén (mělo to odpovídat loňskému podzimnímu soustředění na Jukolu). Skutečnost ale nemohla být odlišnější a řekl bych, že jsem si zaběhl jednu z nejtěžších klasik v životě.

Mapa patnáctka, hojně nasáté bažiny, bez cest a terén úplně odlišný od čehokoliv, v čem jsem asi kdy běhal. To všechno přispělo k tomu, že tenhle závod byl výzva jak fyzicky, tak mapově. Nastoupil jsem tak s tím, že poběžím opatrně a budu zrychlovat až postupně.

Bohužel už jedničku jsem nedoběhl a nechal na ní pěkných pár minut. Vzal jsem to ale celkem s klidnou hlavou a hlavně se z toho poučil a dokázal se s měřítkem postupně sžít. I tak to ale bylo náročné vyčíst v mapě i větší detaily a když jsem pak po doběhu viděl desítku mapu, tak to byl až neskutečný rozdíl v čitelnosti.

Mapa s postupy

Poučen minulým závodem jsem se snažil jít hlavně víc na jistotu do dohledávek a to se mi celkem dařilo. Chyb jsem sice pořád vyrobil pěknou řádku, ale na to, že kontroly rozhodně nesvítily a byly vesměs zašité, to bylo hodně výrazné zlepšení. Trochu mě ale na druhou stranu pozlobila buzola a pečlivost provedení postupu, to je ale ruku v ruce s delšími postupy klasiky (nicméně musím, zejména na pečlivost, dávat větší pozor).

Výsledek nic moc a přes dvě hoďky v lese, ale nemůžu to hodnotit opět jinak než pozitivně. Chyb méně a fyzicky už to taky bylo v tomhle těžkém terénu lepší. Opět jsem zaběhl nějaké top postupy, mezi kterými je tentokrát i jeden delší (na 16. kontrolu), což je myslím celkem slibné. Teď to chce udržet vzestupnou tendenci v mapové formě a naladit se konečně do té běžecké.

P.S. GPS záznam závodu elity (v podstatě stejná délka jako moje trať), dalšího nominačního závodu finského týmu pro mistrovství Evropy