Možná poslední velký finský závod před návratem domů, to byla klasika v sousedním prostoru letošní Jukoly, na závodech Finnspring. Podle informací, které jsem dostal, jsem čekal jednoduchý a rychlý terén (mělo to odpovídat loňskému podzimnímu soustředění na Jukolu). Skutečnost ale nemohla být odlišnější a řekl bych, že jsem si zaběhl jednu z nejtěžších klasik v životě.
Mapa patnáctka, hojně nasáté bažiny, bez cest a terén úplně odlišný od čehokoliv, v čem jsem asi kdy běhal. To všechno přispělo k tomu, že tenhle závod byl výzva jak fyzicky, tak mapově. Nastoupil jsem tak s tím, že poběžím opatrně a budu zrychlovat až postupně.
Bohužel už jedničku jsem nedoběhl a nechal na ní pěkných pár minut. Vzal jsem to ale celkem s klidnou hlavou a hlavně se z toho poučil a dokázal se s měřítkem postupně sžít. I tak to ale bylo náročné vyčíst v mapě i větší detaily a když jsem pak po doběhu viděl desítku mapu, tak to byl až neskutečný rozdíl v čitelnosti.
Mapa s postupy
Poučen minulým závodem jsem se snažil jít hlavně víc na jistotu do dohledávek a to se mi celkem dařilo. Chyb jsem sice pořád vyrobil pěknou řádku, ale na to, že kontroly rozhodně nesvítily a byly vesměs zašité, to bylo hodně výrazné zlepšení. Trochu mě ale na druhou stranu pozlobila buzola a pečlivost provedení postupu, to je ale ruku v ruce s delšími postupy klasiky (nicméně musím, zejména na pečlivost, dávat větší pozor).
Výsledek nic moc a přes dvě hoďky v lese, ale nemůžu to hodnotit opět jinak než pozitivně. Chyb méně a fyzicky už to taky bylo v tomhle těžkém terénu lepší. Opět jsem zaběhl nějaké top postupy, mezi kterými je tentokrát i jeden delší (na 16. kontrolu), což je myslím celkem slibné. Teď to chce udržet vzestupnou tendenci v mapové formě a naladit se konečně do té běžecké.
P.S. GPS záznam závodu elity (v podstatě stejná délka jako moje trať), dalšího nominačního závodu finského týmu pro mistrovství Evropy
Žádné komentáře:
Okomentovat