SM-pitkämatka se blíží

Protože se zřejmě moje sláva jakožto šlapače podrostu rozšířila daleko za hranice naší ostružinami a travinami velmi požehnané domoviny, rozhodli se mě otestovat i ve Finsku během mistrovství na klasice. Takže mě pro jistotu nalosovali hned na první místo čtvrtého rozběhu z pěti, abych ty dohledávky prý neměl tak jednoduché. Jediné štěstí, že aspoň cestu ze sběrky mi prošlape Thierry Gueorgiou, jehož rozběh, který zahajuje, startuje minutu před mým - pokud samozřejmě nedoběhnu před ním, což je dost možné, protože zatímco on slavil tři zlaté medaile z nedávného mistrovství světa, já jsem dávno plaval ve finských bažinách a klopýtal mezi kamením.

Teď už ale vážně. První opravdové závody ve Finsku se pro mě blíží a bude to zkouška opravdu hodná svého jména. Už jen více než devět kilometrů v rozběhu asi nebude zadarmo a ti co se dostanou na šestnáct kilometrů dlouhé A finále, mají o nedělní zábavu postaráno. Vůbec nevím, co od sebe čekat, zatím si tu ty poslední čtyři týdny připadám doslova jako začátečník - jak mapově, tak běžecky. A zatímco v mapě vidím jistý posun, tak při běhu si naopak připadám s každým tréninkem zničenější a zničenější. No uvidíme - taktika je jasná, jak by řekl 39. vicemistr světa na klasice Dan Hájek: "... Šetřit síly, jak to jde, a ze začátku chodit na pěšiny a ne zbytečně chodit do toho lesa, kterej je tady těžkej..." (12:12-12:20). No a protože má tenhle kluk pod čepicí (jinak by mě pořád neporážel), nezbývá se než držet jeho rad, přeci jen mojí doménou je jasně sprint (jak dokazuje první průběžné místo v českém Sprint Cupu).

No takže vážnou notu jsem v tomhle textu opravdu neudržel, což myslím jen naznačuje, jaký respekt z tohohle závodu cítím. Bude to opravdu drsné, tak mi držte palce, ať se mi daří aspoň v mezích posledních čtyř týdnů...

Trénink česko-polského bratrství

Někdy není nad to napsat poněkud nadnesený nadpis, jako je případ toho nad tímto článkem :-) Každopádně v neděli (po hodně náročném týdnu, který má v součtu přes 12 hodin zátěže) jsem vyrazil zpátky do lesa Kauppi (viz Iltarastit) na jeden z posledních mapových tréninků před finským mistrovstvím na klasice. Tentokrát mě doprovázeli dva polští reprezentanti, kteří bydlí asi tak padesát metrů ode mě v protějším domě, Monika Gajda a Jacek Morawski. No abych to uvedl na pravou míru, spíš jsem já doprovázel je, protože trénink včetně mapy přichystali oni. Díky moc nejen za trénink.

Trať, kterou jsem běžel, byla zároveň i posledním úsekem loňské Jukoly pro mladé - obíhal ale všechny varianty farstování, takže to bylo delší než 5,5km

Trať měla něco k šesti kilometrům, což jsem jen ocenil, protože poslední dva dny mi při tréninku vždycky totálně došlo. I tentokrát to bylo v závěru už na hraně - nezbývá než doufat, že se do mistrovství dám do kupy, jinak už jen těch devět kvalifikačních kilometrů v bažinách a kopečcích bude o přežití. No to bude asi i tak :-/

Co je povzbuzující, je narůstající mapová forma. Tentokrát jsem se obešel bez velkých chyb, jen s drobnostmi v dohledávkách (drobnostmi s ohledem na to, jaké chyby jsem tu dělal zpočátku). Už jsem se trochu naučil používat buzolu a vím, kdy má opravdu cenu zpomalit až zastavit a kdy ne. Nicméně tyhle příměstské lesy jsou pořád jen slabým odvarem toho, co mě čeká v těch závodních. Tam to asi bude ještě jiná úroveň - ale uvidíme.

Změny na blogu

Na blogu proběhlo v poslední době pár změn. Původně jsem uvažoval o kompletní změně designu, ale nakonec jsem to přesunul až na další rok, došlo tak jen k drobným kosmetickým úpravám vzhledu a zejména přidání nových funkcí.

Výrazně se protáhl pravý panel, kde přibyla možnost sledovat poslední komentáře a taky se podívat, které ze článků jsou za posledních 30 dní nejčtenější. Do prezentace fotek přibylo pár nových kousků (až budu mít nějaké ze závodů ve Finsku, tak se tam určitě objeví) a zejména se objevil odkaz na moji galerii fotek na Picase, kde si můžete prohlédnout nějaké obrázky z Tampere. Určitě to tam občas sledujte, nová alba budou přibývat.

No a protože teď všude okolo slýcháme o sociálních sítích, tak aktualizace šablony mi umožnila přidat i tlačítka na sdílení v těch nejpopulárnějších (Twitter, Facebook a Google+). Kdyby měl někdo potřebu si číst víc o tom, jak se tu mám, tak si mě může najít na třetí jmenované, kterou využívám hlavně ke komunikaci s rodinou. Takže teď, co se týče změn, zase na nějakou dobu na blogu hotovo :-)

Mapový trénink Naappila-Valkjärvi

Jen co se naskytla první příležitost podívat se za hranice Tampere na nějaký ten mapový trénink, tak jsem ji využil. Mapa Naappila-Valkjärvi leží pár desítek kilometrů severně směrem na Jyväskylu a je to terénem přeci jen jiná třída než všechny ty příměstské mapy, na kterých tu můžu běhat (snad až na Makkarajärvi). Les na ní je mnohem víc uzavřený a zelený (ač se to z mapy nemůže zdát, tak v Česku by to bylo zelené skoro celé - a co by nebylo, tak by mělo aspoň zelené šrafy). A protože poslední dny sem tam v Tampere i zaprší a odpoledne před tréninkem byla slušná průtrž, slibovalo to, že bažiny budou konečně stát za to.

Postavená trať byla opravdu náročná - moc možností běžet po cestách se nenabízelo, takže to bylo po dvou dnech náročných tréninků spíš klopýtání. Ze začátku jsem šel hodně, hodně opatrně - na postupu na třetí kontrolu jsem si začal načítat volbu na čtyřku, což byla samozřejmě chyba, protože jsem ztratil kontakt s mapou a trojku začal hledat mnohem dřív. A čtyřku jsem pojistil nepohlídaným začátkem, který mě výrazně odchýlil z postupu.

Mapa s postupy

Pak už to vesměs šlo, jen dvě menší myšky. Někdy je to tu opravdu náročné - často je nejlepší zapomenout na vegetaci v mapě a v realitě, protože to pro v ČR běhajícího závodníka naprosto neodpovídá. Některá místa jsou porostově opravdu nepřehledná, viditelnost minimální a záchytných bodů taky moc nebývá - pak nezbývá než jít na buzolu, věřit si, že jdete dobře, a modlit se. Prostě orienťák na poněkud drsnější úrovni - ale krása.

A na závěr k bažinám. Opravdu stály za to, dvakrát jsem skončil do půlky stehen (to znamená už dost výrazné problémy při snaze dostat se ven). Při druhém pokusu jsem se navíc hodně slušně nahodil bahnem a musel jsem vypadat dost divoce a zabláceně, když se mě po doběhu ptali: "What happened to your face?" No a měli z toho srandu.

Iltarastit Kauppi

Uplynuly přesně tři týdny a já jsem vyrazil na další Iltarastit, který se tentokrát konal v lese hned vedle mé školy. Vše začalo jako tradičně tím, že mi ujel autobus (jenže tady autobusy jezdí klidně v předstihu - tenhle měl víc než dvě minuty, když jsem mu mával), takže jsem se rozhodl, že na místo konání poběžím. S batohem těch třicet minut nebyla žádná sranda, ale zvládl jsem to.

Za šest eur jsem si koupil nejdelší variantu (7 km), celý nákup zvládl ve finštině (ačkoli konverzace byla ve stylu - "Ahoj, sedm" - "Tady máte" - "Díky" - "Díky") a šlo se. Nevím proč, ale tady je zvykem před startem pořádně šlukovat mapu. Protože jsem si nechtěl zkazit trénink, tak jsem jen zhruba kouknul na jedničku, abych aspoň věděl na jakou stranu a nemusel hned točit mapou (startovní lampion je hned za startovní krabičkou, takže se spolehlivě pozná, kdo se na to díval předtím a kdo ne).

Mapa Iltarastitu s postupy - bohužel mapa zdevastovaná, takže to foťák moc nedokázal zaostřit - trať a mapu v čitelném formátu najdete na Route Gadget Iltarastitu

Vše šlo celkem dobře, než jsem vlétl do bludiště finských cestiček. Tam mi i busola byla k ničemu, když se všelijak kroutily a klikatily. No poučení pro přístě - když se v nich nejde vyznat, tak nasadit směr a na cesty se neohlížet. Takže hned na jedničku skoro dvě minuty ztráty - což jsem ještě podpořil tím, že jsem do dohledávky vlétl s očima upřenými na okolí druhé kontroly, takže jsem dohledával, jako bych byl někde jinde. Pak už to ale šlo. Další zádrhel přišel až na pětku, kde jsem nějak nezvládl porosty a řádné to pročesal (už postup na tuhle kontrolu ale nebyl podle plánu).

Na jedenáctku jsem mířil do chyby, ale poučen k čemu je buzola, jsem se z toho bez problémů dostal. Stejně tak jsem hrdý na mapování na dvanáctou kontrolu, která byla hodně těžká. Těsně jsem ji minul (cestičky před ní byly spíš přáním mapaře, když tam všude byla holá skála), ale dokázal jsem se zachytit o kousek dál a vrátit se.

Výsledkem toho byl sedmý flek (oproti čtrnáctému před třemi týdny), ztráta sedm minut (taky o hodně menší než minule), takže krom té jedničky hodně velká spokojenost. Jen při běhu zpátky na mě nemusela padnout taková únavová krize.

P.S. Příště si možná vezmu ten mapník, mapa se mi při běhání dost trhala.

P.P.S. Výsledky naleznete pod tímto odkazem.

MS ve Francii přes internet

Právě proběhlé mistrovství v OB ve Francii začalo hodně zvolna - ale pak už jen gradovalo a gradovalo. Alespoň tak se mi to zdálo - vzhledem k tomu, že jsem byl tou dobou pár tisíc kilometrů jinde ve Finsku. I tak mi ale internet pomohl vše sledovat skoro naživo. A stálo to za to.

Když se rozběhla kvalifikace na klasické trati, nebylo to nic extra - ze začátku nešly ani mezičasy z kontrol, takže jsem přešel na komentář z World of O. Ten jsem za chvilku nahradil rádiem z arény a hned to bylo poněkud živější. Skutečný zlom však přišel až po zpřístupnění živého video přenosu, čehož jsem si všiml při finále na klasické trati (možná už byl na sprint, ale to jsem nebyl doma). To v kombinace s GPS trackingem závodníků přineslo opravdu skvělý divácký zážitek i na takovou dálku.

Myslím, že tohle je přesně cesta, kterou by se měly všechny velké orienťácké akce ubírat - nabídnout volný online přístup k těmto datům. Za poplatek nabízet některé prémiové služby (větší rozlišení, vlastní server atp.) a zadarmo klidně přidávat reklamu.

Co se týče závodní stránky, nemůžu hodnotit, jaké to ve skutečnosti bylo, ale zejména co se týče štafet vše bylo velmi divácké. Jak už jsem napsal na Twitteru, zejména ženské štafety považuji za vůbec nejlepší přenos z orientačního běhu, který jsem kdy viděl. Režie nebyla nic moc, ale dostatek kamer a GPS tracking (a samozřejmě náročný terén a trať) umožnily udělat ze závodu divácké drama, které by ještě před nějakou dobou nebylo ani možné.

Pěkné bylo i odlehčené zpravodajství z tábora českého týmu, které se objevovalo na Facebooku. To by si Honza Reproš mohl za rok (i dříve) klidně zase zopakovat. Jen by příspěvky mohly být pravidelnější :-)

Myslím, že orientační běh může v internetu najít hodně silného spojence, však se stačí podívat, kam až se dostal takový portál World of O, se všemi svými sekcemi. Tohle je budoucnost služby pro diváky ale i závodníky, tady je třeba hledat vzory. Tak teď už jen nějaké pořádné webové stránky, které by doplnily "Jak to vidí Béďa", jediné opravdové české o-zpravodajství.

Novinky ze Země tisíce jezer

Jistě vás zajímá, co nového se událo od doby posledního článku. Bylo toho opravdu hodně - ve škole jsem úspěšně dokončil intenzivní kurz finštiny (no řekněme, že jsem ale hodně v začátcích, nicméně nějaký základ pro další studium je) a přespříští týden mi začíná normální výuka.

Ohledně běhání to bylo mnohem rozmanitější. Protože byl kurz opravdu hodně časově náročný, tak nějaké rekordy v tréninkových objemech rozhodně nepadaly, ale ani jsem to neflákal. Vždycky dvakrát týdně se mi podařilo dostat se na mapu, což je tady hodně zásadní, protože si před závody rozhodně potřebuji aspoň trochu ujasnit, jak ve finských terénech běhat a jak se orientovat v mapách. I tak ale bude první závod hodně drsnou a dlouhou zkouškou.

Pokud vás zajímá na čem trénuji, tak pod tímhle odstavcem najdete moji zatím nejoblíbenější místní mapu, mám ji dvacet minut běhu od domu. Terén místy opravdu náročný, všechno sedí, já se občas ztratím, ale je to super. Zakresleny jsou všechny tři tréninky, které jsem na ní šel - první byl už předtištěný (tréninkový závod Iltarastitu), dokreslený červeně byl na postupy mimo cesty (ten mi celkem šel), tmavě modrý pak na kratší a střední postupy (tam už jsem vyrobil tři chyby, z toho jednu obrovskou paralelku na nevině vyhlížející trojku).

Mapa Makkarajärvi

No a krom samotného tréninku jsem měl taky spoustu zařizování v klubu. Je toho celkem dost a v Tampereen Pyrintö to mají pěkně rozděleno mezi velkou řadu lidí, takže se s nimi postupně potkávám a poznávám a zařizuji a zařizuji. Naštěstí jsou všichni hodně přátelští a ochotní, takže to vůbec není takový problém. No a ve čtvrtek jsem se jim definitivně upsal (propiskou) do konce příštího roku, tak uvidíme, jak se mnou budou spokojení, ačkoli než se ve Finsku naučím běhat, tak to asi ještě nějaký pátek potrvá :-)

A od teď chodím ve slušivé červené

Co tě doma nenaučí o běhání ve Finsku 1

Letošní mistrovství v OB ve Francii začalo včera, ale u mě už se nedávno rozběhla příprava na to v roce 2013, které se uskuteční ve Finsku. Samozřejmě ještě uvidím, jestli se ještě dokážu svou úrovní vypracovat, ale jsem proto rozhodnutý mnohé udělat. Teď mě čeká jeden rok ve Finsku, kde doufám naberu spoustu zejména mapových zkušeností a vylepším svoji mapovou a běžeckou techniku. No a pak už to bude jen o vyladění fyzičky.

V tomhle článku a možná několika dalších, které na něj budou navazovat, jsem se rozhodl zveřejňovat svoje postřehy, které tu během pobytu získám. Co díl, to zhruba pětice bodů o běhání ve finských terénech a na finských mapách.

Tak takhle to vypadá v lese v okolí Tampere (v lepším)

1. Obíhačky po cestách jsou opravdu ultimátní. Jen pozor, abys běžel po té správné, změť pěšinek je často neskutečná a vyznat se v ní vyžaduje výrazné zpomalení - ale i tak se běh po nich oproti terénu vyplatí.
2. Mapy opravdu sedí. Když člověk pochopí leckdy zvrácenou generalizaci, tak mapa opravdu odpovídá skutečnosti. A to až neskutečně. Myslím, že od místních mapařů by se ti naši mohli mnohému učit, na finských mapách je radost běhat, na našich dost často ne.
3. Podle zelené jen když víš, kde jsi. Podle zelené se tady dá orientovat opravdu jen, pokud člověk ví, kde je. Našinci totiž často přijde zelené úplně všechno, pokud se ale potká skutečně zelený kus lesa, tak je to většinou opravdu dobře poznat.
4. Pokud nevěříš buzole, ani sem nejezdi. Změť cest, kamenů a vrstevnicových tvarů je na mnoha místech tak složitá, že ji nelze přečíst jinak než ve velkém zpomalení (zastavení). I tak ale existuje riziko zvolení špatné cestičky a podobně. V první řadě tedy věř buzole a ne svým představám, jaké objekty vidíš.
5. Kup si lupu. Pořízení lupy na svoji buzolu považuji za jeden z nejlepších nahodilých nákupů, které mě kdy potkaly. Přečíst křížení vlnících se pěšinek mezi kameny bych bez toho rozhodně nezvládl, možná tak v sedě pod lampičkou. Naprostá nutnost pro plynulou orientaci v mapě, dohledávky a jiné klíčové body, ve kterých je třeba přesně číst mapu.

První týden v Tampere

Moro!

První týden v Tampere je pomalu za mnou a já už mám za sebou opravdu hodně. Program kurzu skoro neumožňuje vydechnout a občas mi přijde, že mi ani na nic dalšího nezbývá čas. Od devíti ráno do tří až čtyř odpoledne mám intenzivní kurz finštiny, pak občas ještě následuje nějaký společný program.

Tréninky jsem tu měl spíš kratší, ale zato hodně výživné. Po pondělním Iltarastitu mě Jarno, vedoucí tréninkové skupiny Tampereen Pyrintö, nabídl, jestli se nechci zúčastnit menšího běžeckého závodu v Pirrkale (městečko kousek od Tampere, kde je místní letiště) a dokonce se nabídl, že mě tam odveze, když mám tak plný program, že bych se tam po vlastní ose autobusem dostával jen těžko. A poučen z domova, že se mám snažit jezdit všude, kde to půjde, jsem souhlasil.

Závody to byly opravdu jen malinké, přes 300 účastníků :-) Pro každého doběhnuvšího medaile, občerstvení při průběhu do dalšího kola a samozřejmě v cíli. Podrobnosti si můžete prohlédnout níže, bohužel bez mé závodní fotky, fotograf mě nestihl. Běželo se 10,6 km ve dvou okruzích.

Profil jednoho okruhu - z toho je vidět, že zejména první polovina byla pořád nahoru a dolů

Trať vyznačená na mapě

No a přestože už jsem od prvního kilometru měl všeho plné zuby, snažil jsem se, co se dalo, abych zaběhl nějaký slušný výsledek. První kolo se vesměs běželo ve velké skupině, to druhé už jsme běželi s jedním borcem ve dvou, když nám první utekli a ostatní odpadli. Nakonec z toho bylo 5. místo a čas 38:19, což na takovou délku a profil rozhodně není špatné, a já jsem byl hodně spokojený. Kompletní výsledky lze nalézt na blogu závodu (výsledky jsou hned první odkaz v článku ze 4.8. - bohužel na ně nejde přímo odkázat).

Medaile z běhu

Následují nějaké fotky z Tampere - pro další představu, jak město a jeho okolí vypadá...

Tampere je bývalé tovární město, takže v centru je spousta relativně starých cihlových budov

Tammerkoski - říčka spojující dvě hlavní jezera Tampere, mezi kterými je výškový rozdíl, takže je na ní vystavěno hned několik vodních elektráren

Pohled z Pyynikki na Pyhäjärvi, jedno z oněch dvou velkých jezer, u kterých Tampere leží

Pohled z Pyynikki směrem do města (centrum je trochu vpravo)

Ruská ponorka v přístavu Tampere - žert studentů místní vysoké technické školy

A takhle si někteří Fini žijí jen kousek od města

Pohled do lesa, ve kterém se občas objeví i několikametrové kameny

Iltarastit Hepolammi

Slovo dalo slovo a já jsem už necelých 24 hodin po příjezdu do Tampere vyrazil na místní orienťáckou akci - Iltarastit - pondělí mapové tréninky pro kluby z okolí Tampere. Téhle večerní zábavy se tentokrát zúčastnilo nějakých 520 lidí, to jen pro představu, v jakých řádech to tu v Tampere chodí. Já jsem si střihl nejdelší - 7km - trať, abych ty Finy trochu proškolil, jak se má běhat v jejich domácích terénech...

A samozřejmě vyškolili oni mě. Teda spíš moji taktiku, kterou jsem načerpal z pečlivého studování map z okolí Tampere. Postupy po cestách v tomhle lese opravdu bývají hodně rychlé. Horší je, že tam těch cest je ve skutečnosti mnohem víc (spíš asi od běžců), takže o srandu je zaděláno, když se člověk snaží běžet podle nich. Buzolu jsem samozřejmě trochu hodil za hlavu, což se tady asi dělat nemá. První zásek na čtyřku a hned na pěkných pár minut, další super výkony jsem přidal na sedmičku a osmičku. Jinak to docela šlo. No ale popravdě, ke konci už jsem se v terénu začínal celkem výrazně vyznávat. Takže věřím, že to časem opravdu půjde.

Mapa s postupy - důležitá poznámka pro příště: bílá nerovná se čistý a rychlý les

No a protože je prostor téhle mapky opravdu blízko Yrttikatu, kde bydlím (SZ roh mapy zabírá skoro ulici, která k nám vede), vydal jsem se tam částečně i dneska, když jsem byl vyklusávat. Cestou jsem vzal ještě nejbližší jezero, a pak nafotil, jak to v tom lese teda vlastně vypadalo.

Takové pěkné rozcestníky tu mají na každém rohu

Kaukajärvi

Místní bílý les s cestou

Pohled na čtvrť Lukonmäki, ve které se nachází Yrttikatu (v pozadí další čtvrti Tampere)

Místní Rozárka - jen tahle má přes 60 metrů převýšení

A na závěr exkluzivní video z Hepolammi, jak to tam vypadá: