Jen co se naskytla první příležitost podívat se za hranice Tampere na nějaký ten mapový trénink, tak jsem ji využil. Mapa Naappila-Valkjärvi leží pár desítek kilometrů severně směrem na Jyväskylu a je to terénem přeci jen jiná třída než všechny ty příměstské mapy, na kterých tu můžu běhat (snad až na Makkarajärvi). Les na ní je mnohem víc uzavřený a zelený (ač se to z mapy nemůže zdát, tak v Česku by to bylo zelené skoro celé - a co by nebylo, tak by mělo aspoň zelené šrafy). A protože poslední dny sem tam v Tampere i zaprší a odpoledne před tréninkem byla slušná průtrž, slibovalo to, že bažiny budou konečně stát za to.
Postavená trať byla opravdu náročná - moc možností běžet po cestách se nenabízelo, takže to bylo po dvou dnech náročných tréninků spíš klopýtání. Ze začátku jsem šel hodně, hodně opatrně - na postupu na třetí kontrolu jsem si začal načítat volbu na čtyřku, což byla samozřejmě chyba, protože jsem ztratil kontakt s mapou a trojku začal hledat mnohem dřív. A čtyřku jsem pojistil nepohlídaným začátkem, který mě výrazně odchýlil z postupu.
Mapa s postupy
Pak už to vesměs šlo, jen dvě menší myšky. Někdy je to tu opravdu náročné - často je nejlepší zapomenout na vegetaci v mapě a v realitě, protože to pro v ČR běhajícího závodníka naprosto neodpovídá. Některá místa jsou porostově opravdu nepřehledná, viditelnost minimální a záchytných bodů taky moc nebývá - pak nezbývá než jít na buzolu, věřit si, že jdete dobře, a modlit se. Prostě orienťák na poněkud drsnější úrovni - ale krása.
A na závěr k bažinám. Opravdu stály za to, dvakrát jsem skončil do půlky stehen (to znamená už dost výrazné problémy při snaze dostat se ven). Při druhém pokusu jsem se navíc hodně slušně nahodil bahnem a musel jsem vypadat dost divoce a zabláceně, když se mě po doběhu ptali: "What happened to your face?" No a měli z toho srandu.
Žádné komentáře:
Okomentovat