Někdy není nad to napsat poněkud nadnesený nadpis, jako je případ toho nad tímto článkem :-) Každopádně v neděli (po hodně náročném týdnu, který má v součtu přes 12 hodin zátěže) jsem vyrazil zpátky do lesa Kauppi (viz Iltarastit) na jeden z posledních mapových tréninků před finským mistrovstvím na klasice. Tentokrát mě doprovázeli dva polští reprezentanti, kteří bydlí asi tak padesát metrů ode mě v protějším domě, Monika Gajda a Jacek Morawski. No abych to uvedl na pravou míru, spíš jsem já doprovázel je, protože trénink včetně mapy přichystali oni. Díky moc nejen za trénink.
Trať, kterou jsem běžel, byla zároveň i posledním úsekem loňské Jukoly pro mladé - obíhal ale všechny varianty farstování, takže to bylo delší než 5,5km
Trať měla něco k šesti kilometrům, což jsem jen ocenil, protože poslední dva dny mi při tréninku vždycky totálně došlo. I tentokrát to bylo v závěru už na hraně - nezbývá než doufat, že se do mistrovství dám do kupy, jinak už jen těch devět kvalifikačních kilometrů v bažinách a kopečcích bude o přežití. No to bude asi i tak :-/
Co je povzbuzující, je narůstající mapová forma. Tentokrát jsem se obešel bez velkých chyb, jen s drobnostmi v dohledávkách (drobnostmi s ohledem na to, jaké chyby jsem tu dělal zpočátku). Už jsem se trochu naučil používat buzolu a vím, kdy má opravdu cenu zpomalit až zastavit a kdy ne. Nicméně tyhle příměstské lesy jsou pořád jen slabým odvarem toho, co mě čeká v těch závodních. Tam to asi bude ještě jiná úroveň - ale uvidíme.
2 komentáře:
Dlaczego nam nie powiedziałeś, że masz bloga? Tytuł rzeczywiście wzniosły, ale jakże prawdziwy :-)
MG&JM
:-) trochu nadnesený, uznávám :-D ale bylo to super, stejně jako páteční okruhy :-D
Okomentovat