Šlapání podrostu na finský způsob

Moje štěstí na brzké starty ve kvalifikacích už se svojí frekvencí blíží statistické anomálii, ale z toho, že jsem šel na kvalifikaci mistrovství Finska na klasice první ze svého rozběhu, už jsem si ani hlavu nedělal. Šanci postoupit do A finále bych na rovinu neměl ani kdybych šel v závěru. Ostatně běžet přes 16 kilometrů v místních bažinách se mi zatím ani jako odměna nezdá. A tak mi ani nevadilo, že jsem se prodíral zarostlými bažinami, zarostlými hustníky a čímkoli jiným zarostlým - tohle hlavně bylo o tom, jestli ustojím svůj první závod tady.

Mapa z kvalifikace s postupy

Závod jsem začal přesně podle pokynů opatrně, ale už cestou na jedničku jsem uznal, že dneska to asi bude pěkný sprint, tak jsem taky začal zrychlovat. Do nějakého závodního tempa jsem se ale odvážil až cestou ze čtyřky, kdy už jsem považoval způsob mapování jako pochopený. No a šlo to.

Důkaz toho, že se neumím tvářit, když mě někdo fotí

Chyb jsem opravdu moc nevyrobil - drobné zaváhání na jedničku, klasickou chybku na trojku, a pak na desítku (to bylo spíš neuvědomění si, že tady ten podrost opravdu znamená, že se tam moc běžet nedá). Jinak to bylo všechno čistě nalezené a ke konci už jsem měl docela velkou jistotu a důvěru v sebe sama. Takže spokojenost a zítra se pokračuje v B2 finále (tady nemají C finále a tak dále, ale B1, B2, B3,...).

P.S. Jo a v rozběhu jsem skončil někde ve 2/3 - tady to je opravdu jiná liga a na mistrovství, kde je startovné přes 30 eur, žádní netrénující borci snad ani nejezdí. Mimochodem, že to nebyla v úvodu sranda si ověřil i Thierry, který to měl do A finále skoro těsné.

Mapový trénink Saarijärvi

Ve Finsku už mám za sebou jedenáct mapových tréninků a konečně se to začíná trochu projevovat. Nebo možná pomohly pokyny od Jarna před startem. Možná obojí. Každopádně v minulém týdnu spíše klesající kvalita výkonů v lese se totálně obrátila a nejlepší mapový a běžecký výkon na finských mapách byl na světě. Nadšení po doběhu a dobré pocity byly tak silné, že mi nezbylo než se usmívat. Tohle byla naprostá spokojenost.

Můj výkon se neobešel bez chyb a popravdě jsem jich napočítal asi sedm. Všechno to ale byly dohledávkové maličkosti, které se vůbec nedávají srovnávat s průměrnými záseky, které jsem tu předtím vytvářel. A navíc, jako vždy, ke konci nabraly mé výkony ještě jiné úrovně a já jsem si dovolil prohnat i nějakého pyrinťáckého juniora (nakonec jsem byl rychlejší).

Mapa s postupy

Snad trochu pomohlo, že na Saarijärvi jsou docela velké bažiny, které pravidelně rozdělují prostor. To je něco jako u nás hustníky - tedy přesně to, co je mojí silnou stránkou, orientace podle liniových objektů. Měl to být v rámci možností relevantní prostor k blížícímu se finskému mistrovství na klasice, takže kdyby se mi podařilo zopakovat takovýhle běh, tak bych byl spokojený (byť na A finále by to přeci jen nestačilo, na to ještě musím vyladit běžeckou techniku a sílu - to není otázka jednoho měsíce, ale aspoň jednoho roku, abych se aspoň dokázal přiblížit ostatním a neztrácel na tom tolik).

SM-pitkämatka se blíží

Protože se zřejmě moje sláva jakožto šlapače podrostu rozšířila daleko za hranice naší ostružinami a travinami velmi požehnané domoviny, rozhodli se mě otestovat i ve Finsku během mistrovství na klasice. Takže mě pro jistotu nalosovali hned na první místo čtvrtého rozběhu z pěti, abych ty dohledávky prý neměl tak jednoduché. Jediné štěstí, že aspoň cestu ze sběrky mi prošlape Thierry Gueorgiou, jehož rozběh, který zahajuje, startuje minutu před mým - pokud samozřejmě nedoběhnu před ním, což je dost možné, protože zatímco on slavil tři zlaté medaile z nedávného mistrovství světa, já jsem dávno plaval ve finských bažinách a klopýtal mezi kamením.

Teď už ale vážně. První opravdové závody ve Finsku se pro mě blíží a bude to zkouška opravdu hodná svého jména. Už jen více než devět kilometrů v rozběhu asi nebude zadarmo a ti co se dostanou na šestnáct kilometrů dlouhé A finále, mají o nedělní zábavu postaráno. Vůbec nevím, co od sebe čekat, zatím si tu ty poslední čtyři týdny připadám doslova jako začátečník - jak mapově, tak běžecky. A zatímco v mapě vidím jistý posun, tak při běhu si naopak připadám s každým tréninkem zničenější a zničenější. No uvidíme - taktika je jasná, jak by řekl 39. vicemistr světa na klasice Dan Hájek: "... Šetřit síly, jak to jde, a ze začátku chodit na pěšiny a ne zbytečně chodit do toho lesa, kterej je tady těžkej..." (12:12-12:20). No a protože má tenhle kluk pod čepicí (jinak by mě pořád neporážel), nezbývá se než držet jeho rad, přeci jen mojí doménou je jasně sprint (jak dokazuje první průběžné místo v českém Sprint Cupu).

No takže vážnou notu jsem v tomhle textu opravdu neudržel, což myslím jen naznačuje, jaký respekt z tohohle závodu cítím. Bude to opravdu drsné, tak mi držte palce, ať se mi daří aspoň v mezích posledních čtyř týdnů...

Trénink česko-polského bratrství

Někdy není nad to napsat poněkud nadnesený nadpis, jako je případ toho nad tímto článkem :-) Každopádně v neděli (po hodně náročném týdnu, který má v součtu přes 12 hodin zátěže) jsem vyrazil zpátky do lesa Kauppi (viz Iltarastit) na jeden z posledních mapových tréninků před finským mistrovstvím na klasice. Tentokrát mě doprovázeli dva polští reprezentanti, kteří bydlí asi tak padesát metrů ode mě v protějším domě, Monika Gajda a Jacek Morawski. No abych to uvedl na pravou míru, spíš jsem já doprovázel je, protože trénink včetně mapy přichystali oni. Díky moc nejen za trénink.

Trať, kterou jsem běžel, byla zároveň i posledním úsekem loňské Jukoly pro mladé - obíhal ale všechny varianty farstování, takže to bylo delší než 5,5km

Trať měla něco k šesti kilometrům, což jsem jen ocenil, protože poslední dva dny mi při tréninku vždycky totálně došlo. I tentokrát to bylo v závěru už na hraně - nezbývá než doufat, že se do mistrovství dám do kupy, jinak už jen těch devět kvalifikačních kilometrů v bažinách a kopečcích bude o přežití. No to bude asi i tak :-/

Co je povzbuzující, je narůstající mapová forma. Tentokrát jsem se obešel bez velkých chyb, jen s drobnostmi v dohledávkách (drobnostmi s ohledem na to, jaké chyby jsem tu dělal zpočátku). Už jsem se trochu naučil používat buzolu a vím, kdy má opravdu cenu zpomalit až zastavit a kdy ne. Nicméně tyhle příměstské lesy jsou pořád jen slabým odvarem toho, co mě čeká v těch závodních. Tam to asi bude ještě jiná úroveň - ale uvidíme.

Změny na blogu

Na blogu proběhlo v poslední době pár změn. Původně jsem uvažoval o kompletní změně designu, ale nakonec jsem to přesunul až na další rok, došlo tak jen k drobným kosmetickým úpravám vzhledu a zejména přidání nových funkcí.

Výrazně se protáhl pravý panel, kde přibyla možnost sledovat poslední komentáře a taky se podívat, které ze článků jsou za posledních 30 dní nejčtenější. Do prezentace fotek přibylo pár nových kousků (až budu mít nějaké ze závodů ve Finsku, tak se tam určitě objeví) a zejména se objevil odkaz na moji galerii fotek na Picase, kde si můžete prohlédnout nějaké obrázky z Tampere. Určitě to tam občas sledujte, nová alba budou přibývat.

No a protože teď všude okolo slýcháme o sociálních sítích, tak aktualizace šablony mi umožnila přidat i tlačítka na sdílení v těch nejpopulárnějších (Twitter, Facebook a Google+). Kdyby měl někdo potřebu si číst víc o tom, jak se tu mám, tak si mě může najít na třetí jmenované, kterou využívám hlavně ke komunikaci s rodinou. Takže teď, co se týče změn, zase na nějakou dobu na blogu hotovo :-)