Po dlouhých letech ilegality mimo hlavní soutěž se na neoficiální MČR rodinných štafet vrátila legendární štafeta Jiráskovi. Zkušené členy týmu jsme tentokrát nechali odpočívat a (ne)vzpomínat na více či méně hrůzostrašné zážitky z minulých ročníků (mamka, taťka, Radek) nebo koučovat (Aleš).
Tým vsadil na generační obměnu a je jasné, že bude ještě nějaké roky sbírat zkušenosti.
Přestupem jsme získali na rozběh oporu Dáju. Na druhém úseku pak Juli visela na zádech těm nejlepším. A na posledním úseku přišel s comebackem někdejší slavný závodník pyšnící se (snad i několikanásobným?) titulem nejmladšího účastníka Rodinných štafet.
Vymazání čipu je základ. Pro jistotu tak padesátkrát.
Předávka a poslední taktické pokyny
Počínali jsme si zkušeně a doběhli pro 16. pozici v nejprestižnější kategorii LPU. Ztráta 52 minut na vítěze dává tušit, že ještě rok dva a už půjdeme i na ty medaile!
Trať 3. úseku s mými postupy (bohužel, na začátku se GPS nějak divně chytla)
Po závodě následovala domácí porada stran fungování našeho družstva. Ačkoli o tom nikdo z účastníků neví, byl identifikován velký potenciál toho, že bychom příští rok mohli nasadit i druhý tým. V souvislosti s tím asi bude potřeba zavést nějaká porovnatelná nominační kritéria. Pravděpodobně to bude kombinace věk-počet nemocí-míra odmítání účasti. Do áčka už má tak jistou nominaci Juli.
Naše výhra za 16. místo (realizační tým nám evidentně moc nevěřil, přeci jen, na startu bylo 29 štafet...)
Žádné komentáře:
Okomentovat