ZHL Vědárna

Přiznávám, neměl jsem od nedávného závodu ZHL ve Vědecké knihovně zase tak velká očekávání. Nicméně bylo fajn být (velmi) příjemně překvapen. A tomuto indoor orienťáku se to rozhodně povedlo!

Budovu vědárny znám z dob jejího otevření, kdy jsem ještě chodil na gympl. Pár let jsem tam sice nebyl, ale i tak jsem tušil, co mám zhruba čekat. Nicméně orienťák je přeci jen něco jiného, než si jít vyzvednout nebo přečíst knížky. Nemluvě o tom, že jsme dostali přístup i do míst, kam se běžný čtenář nedostane.

Trať HE

Výsledkem byl parádní a zajímavý závod, ve kterém nebylo potřeba tolik valit, jako spíš přemýšlet. Když jsem po prvních čtyřech kontrolách pochopil "o co jde" (to už jsem nabral ke dvěma a půl minutám ztráty), tak to začalo hezky odsýpat a až mě překvapilo, že nakonec z toho vypadlo moc hezké 12. místo se ztrátou lehce přes tři minuty za vítězem.

Jak byla trať zamotaná, tak to znamenalo, že se po knihovně dalo pohybovat jen celkem bezpečně pomalou rychlostí :) - foto SHK

Byla pak radost si to ještě jednou oběhnout s Tobišem, byť skoro lituju, že jsem si to nedal třikrát jako brácha, který si to na místě domluvil s pořadateli a oběhl si ještě DE a P :)

S Tobišem - foto SHK

A malý závoďák v akci - foto SHK

Moc díky, byl to jeden z top orienťáckých zážitků posledních let!

VčP Jinolice

V podzimní sezóně jsem nakonec stihl ještě jeden závod - výchoďák v Jinolicích, který i uzavíral oficiální orienťáckou sezónu. Počasí na listopad vyšlo krásné a slunečné, až mě mrzelo, že jsem jel skutečně jen na otočku.

Závod to byl fajn, byť jak už je mým posezónním zvykem, tak se mi úplně nepovedl. Jednak mě už od začátku závodu bolelo lýtko (těžko říct z čeho, ale přešlo mě to při chůzi až dneska) a jednak mi to mapově úplně netáhlo.

Zásek přišel hned na čtvrté kontrole, kde jsem si poctivě přečetl, že kontrola je na východní patě srázku. A jsem si celkem jistý, že byla na jižní, respektive možná jihovýchodní. Sice zdánlivá drobnost, ale vzhledem k umístění kontroly v prudkém svahu byla o pár výškových metrů níže - a já při (ne zcela ideálním, to uznávám) postupu zprava jen zkontroloval správnou stranu srázku a pak jen bezradně kroužil - protože kontrola z mé strany nebyla vidět.

Trať H21C s mými postupy

Pak už jsem zvolil pomalejší tempo (což je vidět i na mezičasech), ale i tak jsem se nevyhnul chybě hned na šestku, kde jsem evidentně neustál odbočení z cesty. A pak ještě několika dalším kličkám (třeba odběh z jedenáctky).

Ale i přestože jsem se závodem trochu protrápil, bylo to fajn proběhnutí v zajímavém terénu. Díky!

VčP Dlouhá louka

Bylo to rozhodnutí doslova na poslední chvíli (protože mladý se sotva vyhrabal z měsíční nemoci), ale o uplynulém víkendu jsme vyrazili na oblasťák u Týniště nad Orlicí. A protože jsem se hlásil až na místě a už jsem veterán (tak co bych se honil za body), přihlásil jsem se jen do kategorie T - dost možná poprvé.

I tak na mě ale čekala skoro 7-kilometrová trať, ovšem v docela rychlém (byť zarostlém) terénu. Nutno říct, že mi lesy směrem na Týniště úplně nesedí (viz Číčová před dvěma a půl lety) a i tentokrát jsem se v lese místy motal a úplně nechytil styl mapování.

Trať T s mými postupy - nejvíc mě mrzí paralelní chyba na 5. kontrolu, kde jsem se nechal rozhodit (podle mě divnými) porosty/cestami cca 200 metrů před kontrolou - ale spolu s tím je tam i řada zbytečných nepozorností

Byly to ale moc fajn závody, za krásného počasí a navíc i s možností potkat spoustu lidí, včetně rodiny. Takže rozhodně spokojenost!

Trocha bilancování

Ačkoliv jsem zjistil, že letos už jsem oficiálně mohl celý rok běhat veterány, tak jsem jako zlom měl v hlavě až mé dnešní narozeniny, kdy jsem té pětatřicítky dosáhl i kalendářně. Přestože si v dospělých určitě ještě zazávodím a den ze dne běhat nepřestanu, tak je to asi dobrá příležitost sesumírovat si mou výkonnostní sportovní kariéru.

Teda, ta reálně už skončila před pár lety okolo covidu, který přišel v roce, kdy jsem naposled ještě poctivě trénoval. A pak už šel orienťák hodně na druhou kolej. Ale i tak jsem měl občas kratší období, kdy jsem dokázal i trochu soustavněji potrénovat.

V hlavě jsem si vše srovnal už na konci léta na soustředění ve Švédsku během prezentace pro naše žáky a dorostence. Slidy z ní jsou níže. Občas mi tam asi mohl nějaký detail utéct a s časem se zkreslit, ale díky blogu můžu někdy od juniorů vidět docela přesně, "jak šel čas."

Byla to rozhodně jízda, kterou bych neměnil. Byť mi přinesla i spoustu bolesti a trápení (sportovního i nesportovního). Zdaleka ne vše šlo vždycky dobrým směrem - no, upřímně, většinu času to dobrým směrem nešlo. Některé věci bych s odstupem dělal jinak a určitě by to dopadlo lépe. Ale po bitvě je každý generál :)

Vím, že mě "co by kdyby" asi nikdy úplně neopustí a budu si vzpomínat na časy, kdy to "běhalo nejlíp". Ale to je asi přirozené - spolu s tím, že když takové doby člověk prožívá, tak to úplně nedocení.

Díky všem, co se mnou na téhle cestě byli. Přestože už se s řadou z vás nevidím tak často, jak byste si zasloužili a jak bych chtěl, tak to není nic, na co bych zapomněl.

O patnáct let mladší a s výsledkem, kterého si nejvíc považuji (byť výkon tak zářný nebyl) - aneb MČR družstev 2009

Teď už je čas na veteránskou éru :) A přestože jsem si to zejména v mladých dospělých představoval jako konec světa, tak teď vím, že to tak není :D

A dokud mě to bude bavit, budu pokračovat i s blogem. A taky s psaním tréninkáče - byť kdo si ho dneska ještě píše do Excelu?

MČR štafet a družstev '24

Moje nejoblíbenější závody, skoro domácí terén, jedno poprvé a jedno naposled - to byly uplynulé mistrovské závody u Vacenovic.

Na letošní štafety a družstva jsem chtěl ještě naposled potrénovat, ale jak už čtenáři blogu ví, letos se to moc nedařilo. Práce bylo hodně (což bylo fajn), ale zejména mě brzdily neustálé nemoci. Z tréninku tak nic moc nebylo a o to větší radost mám z výkonů, které jsem předvedl. I kvůli tomu, že zasáhla další nemoc a chvilku to vypadalo celkem bledě. V sobotu jsem totiž měl veteránskou premiéru ve štafetě s Hopem a Jedlou (celkově 2. místo) a v neděli naopak svou (alespoň mentálně) dospěláckou derniéru v áčkovém družstvu a jeho posledním úseku.

Sobotní třetí úsek v H105 - běžecky asi maximum, mapově trochu roztržité - přeci jen, poslední týden jsem se místo rozběhání na mapě spíš doléčoval z další nemoci letošního roku

Sobotní pódium H105 - po mnoha letech zase na štafetových stupních - foto: Jiří Čech

Nedělní 7. úsek v áčkovém družstvu DH21 - dokonalé to nebylo, ale skoro ano (jen jsem prostě dostal na běhu) - velmi důstojné rozloučení, mám velkou radost

Co dál? Uvidí se - tak či tak zkusím napsat alespoň krátké shrnutí k těm mým orienťáckým, předveteránským rokům. Už jsem si to ostatně sesumíroval ve Švédsku v prezentaci pro žáky/dorost :)

A nakonec (o pár týdnů později) i pár mých fotek ze SHK alba:

Zářijový trénink

Září bylo sportovně celkem slabé. Od soustředění v Hodoníně to šlo sportovně spíš dolů, vše navíc korunoval nějaký táhnoucí se kašel, který jsem chytil od Tobiše, který chudák strávil doma většinu měsíce.

Aspoň jedna momentka z lesa - od Šaštína, kam jsme se nakonec dostali jen na začátku září

Ze závodů tak kvůli počasí (zrušené závody) a nemoci nebylo nic. Tak se snad dám aspoň dohromady pro víkend, kdy mě čeká mé oblíbené MČR štafet a družstev. Byť letos to vypadá, že bude důležité dodat, že se zároveň běží i Veteraniáda :)

VT Hodonín '24

Poslední týdny byly opravdu tréninkově poctivé - sotva týden po návratu ze Švédska měl dorost soustředění u Hodonína (Dubňany a Šaštín). Protože do Dubňan to mám pár kilometrů na kole, dal jsem si s nimi dva tréninky sám a k tomu jeden společně s Tobiášem.

Jo, u Šaštína, tam jsou parádní lesy (těm šeredným částem jsme se vyhnuli)

Bylo to moc fajn, byť dubňanský les asi moc nových fanoušků nezískal :) Po několika týdnech sucha byl podrost už sice běhatelný, ale jinak to pořád nebyl žádný zázrak. To v zimě je to mnohem lepší :D Ale terény u Šaštína (přesněji Šajdíkove Humence) byly vyloženě za odměnu!

Sobotní opakované starty v Šajdíkových Humencích - začátek nic extra, ale pak už fajn (16. kontrola nebyla)

Hromaďák (s dvěma výměnami map) na Dubňanském lese - docela fajn (byť pomalé), mrzí hlavně chyba na 106 (vpravo nahoře), tam jsem ty hustníky nepobral

VT Švédsko '24

Po pěti letech zase ve Švédsku, tentokrát se slávistickým žactvem a dorostem. Bylo to náročné, ale byla to paráda!

Foto zájezdu (na cestě na místo)

Z lesa

Podobně jako v předchozích několika kempech jsem jel pomáhat při roznosu/sběru a poprvé výrazněji i při rozborech. To v reálu znamenalo, že jsem se přes den skoro vůbec nezastavil, jídlo dojídal se zpožděním a už studené, prostě tak jak to má být :) Přestože nás jelo na necelých 40 trénujících 10 dospělých, tak bych si troufl říct, že se tam z nás nenudil snad nikdo.

Na kochačku po posledním tréninku

Fajn bylo i to, že jsem se po 19 letech vrátil na místo činu, do klubovny Finspångu, kde jsem začal svou severskou orienťáckou cestu. Při výletu jsme zajeli na Göta kanál i do Linköpingu, kde jsem taky už byl. Takže došlo i na trochu nostalgie.

Klubovna Finspångu (s tělocvičnou trochu skrytou za stromy)

Göta kanál a zdymadla na něm

Jeden z tréninkových okruhů, které jsem stavěl

Hlavní ale bylo trénování - i s pomáháním jsem si dokázal docela zaběhat, takže za tenhle kemp jsem měl v nohou okolo 90 kilometrů, což za 8 dní (a 12 tréninků/závodů) není málo. A rozhodně je to trénink, který už jsem dlouho neměl. Každý den jsem ale poctivě chodil do sauny a překvapivě jsem to celé zvládl bez nějakých bolístek (asi pomohla i měkká podložka, o tom žádná). Na konci už jsem byl ovšem se silami na krajíčku a trvalo mi celý týden, než jsem se z toho tak nějak oklepal.

Byla to každopádně super akce a jsem rád, že mě na ni na jaře Marťa oslovila. Rád si to někdy zopakuji!

Na závěr ještě dvě mapy s postupy:

Čtvrteční middle pořádaný OK Kolmården - asi jediný vyloženě nepovedený trénink - do lesa jsem šel hodně rozhozený a podle toho to i dopadlo

A závěrečný middle už na cestě zpět - oblasťák u Linköpingu - v podstatě čisté (s drobnými chybkami), dostal jsem vyloženě na běhu - rychlý terén, ale místy vyloženě za odměnu

Do Švédska

Po pěti letech opět směřuji na soustředění do Švédska. A je i celkem symbolické, že se zájezdem mladých slávistů (hlavně žáci/mladší dorost) mířím jako trenér do Finspångu, kde jsem před 19 (!) lety začínal své severské zkušenosti. Bohužel to bylo ještě o tři roky dřív, než jsem začal psát tenhle blog, takže alespoň přikládám pár archivních fotek. Počasí bude seversky chladné - jen lehce nad 20 stupňů. Ale aspoň to nevypadá, že by nás čekal sníh, jak před těmi dvěma dekádami (to byl ale taky konec dubna) :)

Těším se!

Tady pár zmiňovaných archivních fotek z okolí klubovny:

Zemřel Pasi Ikonen

Takovou zprávu jsem snad na blog ještě nepsal, ale nedalo mi to... Pasi Ikonen byl nejen příjmením jednou z ikon, se kterými jsem v orienťáku vyrůstal. Výkonnostně to byl idol spíš pro generaci mých bráchů, ale možná skrze ně jsem o něm slyšel poprvé.

S Pasim jsem se nikdy osobně nebavil, ale zažil jsem ho aspoň na jednom z repre soustředění. Matně bych tušil, že to bylo ve Slovinsku 2014, ale dost možná jinde na jihu. Mám z toho veselou historku, na kterou si jednou za čas s úsměvem vzpomenu:

Trénink hromadného startu v údolí bez výrazných cest. Všichni se postaví za mapy, ale není jasné, jakým směrem se bude vybíhat. Start. Dav se chvilku motá, a pak vyráží víceméně jedním směrem. Pasi už tou dobou zamířil na opačnou stranu.

No a za dvě tři minuty se Pasi vrací přes start a míří směrem za ostatními.

A za ním někdo se smíchem anglicky volá: "Pasi, kdes nechal buzolu?"

Jo, právě absencí používání buzoly v orientačním běhu se Pasi Ikonen proslavil. Byl tak vlastně speciální ikonou pro většinu mladých českých orienťáků, kteří (stejně jako já) měli na začátku kariéry buzolu spíše jako hezký přívěsek. Než se zejména na severu těžce poučili, že se buzola sakra hodí. A to i u nás.

No, ale zjevně to jde i bez ní. Stačí jen mistrně číst mapu. Tak jako Pasi Ikonen.

Pasi, děkuji za inspiraci a slibuju, že si za 14 dní ve Švédsku dám na tvoji počest jeden trénink "Na Pasiho" (bez buzoly)!

Oznámení na webu finského svazu.

H.S.H. Vysočina Cup

Je to s podivem, ale (snad až na nějaké žákovské závody) jsem letos poprvé vyrazil na Botas (H.S.H. Vysočina Cup). A byla to fajn výprava, byť docela uspěchaná a lehce stresová, protože každý den zahrnovala příjezd na poslední chvíli, trhání Tobiše od sebe, letmý start, a z cíle rovnou cestu s Tobišem na start HDR. Ale v rámci toho jsem si to moc užil a rád si to brzy zopakuji :)

První etapa H21B - na to, že jsem vyrazil do lesa totálně nezkoncentrovaný, to bylo překvapivě dobré. Chybky proběhly jen na 12. a 16. kontrolu, ale celkem kontrolovaně. Tak jen fyzicky to byla bída.

Druhá etapa H21B - do lesa jsem šel hned na začátku a zejména z kraje trati to znamenalo poctivé šlapání trávy (a řekl bych, že se pro později startující musel závod dost zrychlit). Jinak se na téhle etapě asi nejvíce projevila fyzička - prostě tempo na klasiku chybělo. Navíc jsem vysekl i pár chyb - a na 16. kontrolu si šeredně narazil koleno. Ale doběhl jsem a druhý den se koleno podařilo rozpohybovat.

Třetí etapa H21B - hendikepové starty jsem měl vždycky rád a po výsledcích předchozích dvou etap to vypadalo na celkem fajn závod. No, začal jsem ho stupidní paralelní chybou na druhou kontrolu. Pak jsem se ale docela dostal do závodu a ke konci už to bylo ve velmi hezkém závodním tempu. A tak z toho byla fajn stíhačka a super tečka za pěknými závody.

I na HDR trati je potřeba doplňovat tekutiny

Krátká ŽB Roštín

Jak letošek začal tréninkově pozitivně, tak posledních pár měsíců nestojí za moc. Z plánované jarní sezóny se tak vyklubaly jen dva závody. Druhým byl žebříček B Morava v Chřibech, takže relativně kousek od Hodonína.

Závod to byl hezký a výkonově o něco lepší než můj první letošní závod. Ale i tak žádná sláva: tři chyby (vcelku zbytečné a víceméně je přičítám tomu, že jsem mnoho závodů letos neodběhl) a k tomu fyzicky slabší (několikatýdenní kompletní výpadek kvůli další nemoci). Každopádně jsem si to užil a třeba přes léto budu mít větší štěstí, co se týče závodění a pravidelnosti tréninků.

Trať H21B s mými postupy

Liga Vysočiny Lubná

Na poslední chvíli klaply první letošní závody - Liga Vysočiny v Lubné. A byl to hodně rozporuplný zážitek. Závody se mi líbily, ale vůbec jsem si neporozuměl s mapou. Po dlouhé době mám pocit, že to mapově nesedělo - u 7. kontroly už jsem málem hledání vzdal (ono špatně se hledá výrazný strom mezi dalšími výraznými stromy, co nejsou v mapě) a u 10. kontroly jsem měl mapu tak poctivě načtenou, že při přiběhnutí k bažince na světlině jsem poslušně zahnul doleva na domnělou bažinku v lese (tak jak mi říkala mapa) - jen, abych zjistil, že jsem byl správně a jen ta poctivá světlina v mapě nebyla. U 14. kontroly už jsem se nechal malými hustníčky navíc (které byly před mým malým hustníčkem s kontrolou) rozhodit jen trochu. Lehké (jen milimetrové) otazníčky mám i u 1. a 11. kontroly - tam to ale dost možná bylo zcela na mé straně. Stejně jako nezvládnutý směr v hustníku na 12. kontrolu a vydání se po prasečí stezce v polovině postupu na 17. kontrolu.

Mapa H21C s mými postupy

Pozorný čtenář si jistě spočítá, že jsem jmenoval zhruba polovinu kontrol... No, byla to tragédie. Za kterou si ale do velké míry můžu sám :) Ostatně, jak už to tak bývá, vyhráli ti, co vyhrát měli, takže regulérní to evidentně bylo. Tak či tak, byl to oblastní žebříček. A když si odmyslím moje potýkání se s mapou, byl to závod, za který jsem moc rád!

Dubnový trénink

Po spíše promaroděném březnu byl duben tréninkově výrazně veselejší. Sice zase marodil Tobiáš, takže závody jsme nakonec neobjeli žádné, ale aspoň jsem se už pravidelněji dostal ven běhat. Není to žádná sláva, pořád bylo hodně práce, ale věřím, že i to se bude postupně zlepšovat.

Jedna jarní momentka s juniorem mizícím v dáli

I když jsem nebyl na závodech, tak jsem aspoň stihl dva mapové tréninky v hodonínských terénech, které se snad budou hodin na podzim na mistrovství štafet a družstev. A snad se mi i v květnu podaří trochu zapracovat na objemu tréninku, protože zatím se držím zhruba na úrovni loňského roku = žádná velká sláva pro závodění.

Březnový trénink

Březen byl sportovně klidnější měsíc. V první polovině jsem léčil táhnoucí se nachlazení (a předtím bolavou kyčel), a tak ani nedošlo na nějaké závodění. Byl jsem rád, když jsem se v druhé polovině měsíce alespoň rozumně dostal k běhání. Uvidíme, co v dubnu.

Momentka z letošního brzkého jara

ZHL Studánka '23

O uplynulém víkendu jsem si odběhl další závod zimních lig - na mně docela známém pardubickém městském lese Studánka. Neběhám tam tak často, ale tušil jsem velmi dobře, co mě mělo čekat. A tak mě v lese překvapila zejména podmáčená podložka, která mi spolu s celkovou únavou posledních týdnů dala docela poctivě zabrat :)

Trať, jejíž polovinu tvořil scorelauf, byla tak akorát dlouhá a náročná v rámci možností terénu. Až na dvě chybky (drobné přeběhnutí a zbytečné obíhání bažiny) jsem předvedl mapově pěkný výkon a konečné 4. místo v HE rozhodně beru, byť na nejlepší chyběla trocha (nebo spíš hodně) té rychlosti.

První část trati HE - scorelauf - za mě nebylo příliš co řešit

Druhá část trati HE - už normální trať s pevným pořadím kontrol

BZL Blansko '24

Po další (tentokrát ale kratší) nemoci nám na uplynulou sobotu vyšla cesta na zimní ligu v Blansku. Běželo se v mě neznámé části města a bylo to fajn proběhnutí. Můj start byl teda hodně letmý (bez většího rozběhání), ale po pauze od tréninku to zase tolik nevadilo, protože jsem zvolil spíše rozvážné tempo. Výsledek nakonec nebyl nijak zlý a ztrátu jsem měl snad jenom na běhu, protože mapově jsem šel závod bez chyb a voleb trať moc nenabízela. Ale jak už jsem psal v úvodu, bylo to fajn proběhnutí!

Trať H s mými postupy

Krátký den '24

Už potřetí se v Dubňanech kousek od Hodonína konala česká obdoba Tiomily/Jukoly, Krátký den. Předchozí ročníky byly parádní (opravdu si cením žabiňáckého pořadatelského servisu) a tentokrát se běželo i v jiném lese, takže jsem se opravdu těšil.

Náš tým se tentokrát skládal hodně ztěžka a chvilku to vypadalo, že se ani nepřihlásíme. Nakonec jsme přeci jen běželi, byť mimo soutěž (chyběl nám poslední dámský úsek). Ale i tak to bylo fajn!

Na mě připadl nejdelší, pátý úsek. Měl jsem z toho trochu respekt: v noci teď skoro neběhám a ještě před pár týdny jsem měl za sebou poměrně dlouhou běžeckou pauzu. Nakonec to ale nebylo tak zlé. Docela velkou část trati jsem běžel v kontaktu a rozhodně ne nutně v závěsu.

Na předsběrce - foto: Tomáš Bubela

Mapově to šlo taky hezky - až do 16. kontroly, od které se to začalo trochu sypat. Tuhle chybu jsem i s 20. kontrolou ještě ustál, ale na 21. kontrolu už jsem nechal více jak tři minuty hloupým odchýlením v dohledávce. Vůbec jsem to místo v noci nepochopil... Dneska jsem se tam byl proto vyklusnout a je mi to trochu jasnější: krom toho, že jsem nedržel směr (buzola) mě vytrestala i poměrně složitá vrstevnicová situace (nevyčetl jsem, že kontrola je vlastně v údolí). V mapě je to zachycené dobře, jen moje koncentrace selhala (doháněl jsem ztracený kontakt z 20. kontroly, co k tomu říct...).

Mapa 5. úseku s mými postupy

Zbytek závodu už jsem pak mohl jen lehce přitlačit na pilu, ale nebylo extra co řešit. Výsledek hrozný nebyl, ale měl jsem na víc. I díky ztrátě kontaktu z této chyby bychom byli skončili na 9. místě (pravděpodobně, neměli jsme ten poslední úsek, kde už ale byly rozestupy hodně velké).

Na neděli pak pořadatelé připravili neměřený trénink na mapě z předchozích dvou ročníků. Dali jsme si s kluky hromadný start. Díky tomu jsem asi dvě třetiny trati běžel v poctivém tempu, ale absence tréninku se přeci jen projevila - a já byl rád, že měl trénink jen 7,3 km :) Ale i tak jsem měl radost z celkem povedeného mapového výkonu na hezky postavené trati.

Nedělní trénink s mými postupy

Krátký den byl opět fajn akcí. Tak snad za rok znovu!

ZHL Pardubice '24

Po týdnech nemoci jsem se tak akorát stihl lehce rozběhat, abych zvládl první (byť neoficiální) závod roku 2024: sprint Hradubické ligy. Ten jsem si nemohl nechat ujít, protože na centrum závodů i start bylo vidět přes silnici od taťky z bytu.

S ohledem na charakter terénu byla moje znalost okolí v podstatě nulovou výhodou a místo toho bylo potřeba přibalit rychlé nohy. Ty jsem sice úplně neměl, ale v rámci možností mého netréninku to celkem odsýpalo. Mapově to bylo úplně v pohodě, nebylo tam moc co řešit - a z Liveloxu to vypadá, že dlouhá volba na 12. kontrolu byla srovnatelná okolo i středem.

Mapa trati HE s mými postupy

Celkově pěkné zimní proběhnutí (v mrazivém počasí), za které stojí pořadatelům poděkovat!