Takovou zprávu jsem snad na blog ještě nepsal, ale nedalo mi to... Pasi Ikonen byl nejen příjmením jednou z ikon, se kterými jsem v orienťáku vyrůstal. Výkonnostně to byl idol spíš pro generaci mých bráchů, ale možná skrze ně jsem o něm slyšel poprvé.
S Pasim jsem se nikdy osobně nebavil, ale zažil jsem ho aspoň na jednom z repre soustředění. Matně bych tušil, že to bylo ve Slovinsku 2014, ale dost možná jinde na jihu. Mám z toho veselou historku, na kterou si jednou za čas s úsměvem vzpomenu:
Trénink hromadného startu v údolí bez výrazných cest. Všichni se postaví za mapy, ale není jasné, jakým směrem se bude vybíhat. Start. Dav se chvilku motá, a pak vyráží víceméně jedním směrem. Pasi už tou dobou zamířil na opačnou stranu.
No a za dvě tři minuty se Pasi vrací přes start a míří směrem za ostatními.
A za ním někdo se smíchem anglicky volá: "Pasi, kdes nechal buzolu?"
Jo, právě absencí používání buzoly v orientačním běhu se Pasi Ikonen proslavil. Byl tak vlastně speciální ikonou pro většinu mladých českých orienťáků, kteří (stejně jako já) měli na začátku kariéry buzolu spíše jako hezký přívěsek. Než se zejména na severu těžce poučili, že se buzola sakra hodí. A to i u nás.
No, ale zjevně to jde i bez ní. Stačí jen mistrně číst mapu. Tak jako Pasi Ikonen.
Pasi, děkuji za inspiraci a slibuju, že si za 14 dní ve Švédsku dám na tvoji počest jeden trénink "Na Pasiho" (bez buzoly)!
Žádné komentáře:
Okomentovat