Moje nejoblíbenější závody, skoro domácí terén, jedno poprvé a jedno naposled - to byly uplynulé mistrovské závody u Vacenovic.
Na letošní štafety a družstva jsem chtěl ještě naposled potrénovat, ale jak už čtenáři blogu ví, letos se to moc nedařilo. Práce bylo hodně (což bylo fajn), ale zejména mě brzdily neustálé nemoci. Z tréninku tak nic moc nebylo a o to větší radost mám z výkonů, které jsem předvedl. I kvůli tomu, že zasáhla další nemoc a chvilku to vypadalo celkem bledě. V sobotu jsem totiž měl veteránskou premiéru ve štafetě s Hopem a Jedlou (celkově 2. místo) a v neděli naopak svou (alespoň mentálně) dospěláckou derniéru v áčkovém družstvu a jeho posledním úseku.
Sobotní třetí úsek v H105 - běžecky asi maximum, mapově trochu roztržité - přeci jen, poslední týden jsem se místo rozběhání na mapě spíš doléčoval z další nemoci letošního roku
Sobotní pódium H105 - po mnoha letech zase na štafetových stupních - foto: Jiří Čech
Nedělní 7. úsek v áčkovém družstvu DH21 - dokonalé to nebylo, ale skoro ano (jen jsem prostě dostal na běhu) - velmi důstojné rozloučení, mám velkou radost
Co dál? Uvidí se - tak či tak zkusím napsat alespoň krátké shrnutí k těm mým orienťáckým, předveteránským rokům. Už jsem si to ostatně sesumíroval ve Švédsku v prezentaci pro žáky/dorost :)
Žádné komentáře:
Okomentovat