Další víkend, během kterého jsem ukazoval Finům, jak se má u nich doma běhat, je za mnou a přinesl špatný výsledek a dobrý pocit. Protože ačkoli jsem skončil ve své kategorii ve čtvrté desítce a dostal nějakých 11 minut (vítěz čas 38 minut), tak jsem konečně měl pocit kontroly nad mapou a svým výkonem.
Jak jsem psal v předchozím příspěvku (který byl původně součástí tohohle článku, ale nakonec jsem ho osamostatnil, protože ne každého možná zajímají takové úvahové věci), šel jsem v minulých dvou týdnech hodně do sebe a snažil se mnohem lépe připravit na to, abych byl schopný psychicky kontrolovat závod.
A přestože to zdaleka nebylo ideální, už jsem cítil značný posun. Terén Silja-rastit byl nakonec ne zrovna jednoduchý, ale přesto se mi až na dva výpadky dařilo svůj výkon hlídat. Nějaké drobné mušky (10-30 sekund) jsem taky vytvořil, ale pokaždé jsem si okamžitě uvědomil problém a napravil ho, takže věřím, že takové věci můžu časem minimalizovat.
Horší byly dva záseky. Pětiminutovka na devátou kontrolu je vskutku slušný zářez. Víceméně pramenila z toho, že podceňuji dohledávky (viz veškeré předchozí chyby), takže jsem přečetl špatný srázek o údolíčko dřív a poslušně se poslal do obrovské paralelní chyby. Nejhorší bylo, že víceméně vše v daném místě jinak sedělo a to i směrově - hřbítek sbíhající dolů, údolíčko se srázy, kamenné plotny - jen kámen nikde. Že jsem se z toho nedostal dřív, pramenilo z toho, že jsem celou dobu ani chvilku nezapochyboval, že jsem uhnul u jiného srázku. No škoda!
Druhý zásek byla moje blbost, když jsem si přečetl kód následující kontroly a když jsem doběhl k té své (č. 13), tak tam najednou byl jiný kód! Popoběhl jsem o kousek jinam, ale všechno přesně sedělo. No nebýt tam můj oddílový kolega, tak tam ztratím víc než tu minutu (ačkoli by mě to asi brzo napadlo podívat se na kódy).
No po závodě žádná velká radost, ale zpětně ve mně převládá dobrý pocit, jak jsem až na devátou kontrolu závod zvládl. Takže pro příště - pokračovat v pečlivosti plánování a realizace postupů a víc se soustředit na dohledávky. Už za týden mě čeká klasika na Finn Spring.
Jak jsem psal v předchozím příspěvku (který byl původně součástí tohohle článku, ale nakonec jsem ho osamostatnil, protože ne každého možná zajímají takové úvahové věci), šel jsem v minulých dvou týdnech hodně do sebe a snažil se mnohem lépe připravit na to, abych byl schopný psychicky kontrolovat závod.
A přestože to zdaleka nebylo ideální, už jsem cítil značný posun. Terén Silja-rastit byl nakonec ne zrovna jednoduchý, ale přesto se mi až na dva výpadky dařilo svůj výkon hlídat. Nějaké drobné mušky (10-30 sekund) jsem taky vytvořil, ale pokaždé jsem si okamžitě uvědomil problém a napravil ho, takže věřím, že takové věci můžu časem minimalizovat.
Mapa s postupy (Route Gadget verze - bez mého zákresu, ale lepší náhled na mapu a trať)
Horší byly dva záseky. Pětiminutovka na devátou kontrolu je vskutku slušný zářez. Víceméně pramenila z toho, že podceňuji dohledávky (viz veškeré předchozí chyby), takže jsem přečetl špatný srázek o údolíčko dřív a poslušně se poslal do obrovské paralelní chyby. Nejhorší bylo, že víceméně vše v daném místě jinak sedělo a to i směrově - hřbítek sbíhající dolů, údolíčko se srázy, kamenné plotny - jen kámen nikde. Že jsem se z toho nedostal dřív, pramenilo z toho, že jsem celou dobu ani chvilku nezapochyboval, že jsem uhnul u jiného srázku. No škoda!
Druhý zásek byla moje blbost, když jsem si přečetl kód následující kontroly a když jsem doběhl k té své (č. 13), tak tam najednou byl jiný kód! Popoběhl jsem o kousek jinam, ale všechno přesně sedělo. No nebýt tam můj oddílový kolega, tak tam ztratím víc než tu minutu (ačkoli by mě to asi brzo napadlo podívat se na kódy).
No po závodě žádná velká radost, ale zpětně ve mně převládá dobrý pocit, jak jsem až na devátou kontrolu závod zvládl. Takže pro příště - pokračovat v pečlivosti plánování a realizace postupů a víc se soustředit na dohledávky. Už za týden mě čeká klasika na Finn Spring.
Žádné komentáře:
Okomentovat