Spring Cup: Shrnutí

Už je skoro tradicí, že ke konci března mířím do Dánska na Spring Cup. Je to super příležitost dostat po zimě zase pěknou kládu a nechat si trochu shodit sebevědomí o dobře odtrénované zimní přípravě

Vyrazili jsme v pátek ve tři (jako ráno), naštěstí ale cesta nebyla zas tak hrozná - navíc jsme ji trochu okořenili nechtěným výlet do Kodaně, když nám policisté uzavřeli odbočku. Naštěstí jsem měl s sebou GPS, takže jsme se odtamtud docela rychle vymotali. Večer pak byl noční sprint. Bohužel letos pořadatelé zařadili i noční štafety, takže pro závod jednotlivců nebylo dost lidí, aby se normálně vypsaly běžné kategorie. Tím pádem pro mě noční trochu ztratily své kouzlo - zatím vždy jsem tam dobře zaběhl, tak bych se na "normální" konkurenci dost těšil.

Kodaň z okénka

Teď to ale měla být výjimka z dobře zaběhnutých nočáků. Do závodu jsem z předchozích zkušeností z Dánska šel s tím, že se vyplatí obíhat po cestách. Bohužel, ne vždy to šlo - to jsem pak poznal, že letos mapaři dělali svoji práci trochu jinak než obvykle. Výsledkem byl například na mapě čistý průběžný les v reálu blokovaný popadanými stromy nebo menším hustníkem. A vzhledem k tomu, že tu zřejmě nedávno i dost pršelo, změnily se prakticky všechny bažinky v jezera. Nějak sem se s tím prostě nepopasoval a prožil dost hrozný závod (51./91 - 24 lidí ale bylo disk - hlavně kvůli dvěma sběrkám, které se snadno zaměnily).

Mapa nočního

Shromaždiště klasiky a štafet (s nezvyklým podrostem - podobný pak byl na velké planině při štafetách - pro běh náročné)

V sobotu byla klasika a já se chystal napravit si trochu reputaci. No hned na jedničku jsem nechal tři minuty poté, co jsem se cca 10 metrů od kontroly (neviděl jsem si), rozhodl, že jsem ji už zřejmě přeběhl a obrátil se zpět. Na dvojku to samé v menším. Pak už to byly spíš menší chybky a nekonečný běh. Nějak mi to netáhlo, několik borců mě doběhlo, ale neměl jsem sil se jich držet - hrůza, protrápený jsem si doběhl pro další výkon v závěru výsledkové listiny (41./49). Odpoledne jsem se pak jen snažil shromáždit zbytky sil (kterých jsem v sobě moc nenalézal), protože druhý den jsem měl jít poslední, nejdelší úsek v naší štafetě.

Mapa klasiky (9,3km)

Nakonec jsem vše hodil za hlavu a opět uvěřil v dobrý výkon (navíc už jsem v té chvíli konečně pochopil styl mapování a byl připraven, že bílý les neznamená při postupu okolo hustníků vždy výhru). Vzhledem k tomu, že hanba start (hromadný start ještě nevyběhlých úseků) byl jen 3 hodiny po startu, těsně jsme to nestihli (a to mé předchozí úseky běželi těsně pod 6min/km) a já šel spolu se snad polovinou startovního pole dohromady (zdaleka jsme tedy nebyli sami).

Přema z Magnusu nám slušně rozběhl štafetu (Přema-Petr-Robo-já)

No hned na jedničku to byla chybka - narazil jsem na další problém místních map - nebyly v nich nakresleny všechny průseky - předtím mi to nevadilo, teď to ale bylo pro orientaci zásadní. Tentokrát jsem se ale dokázal po chybě chytit a někde okolo 6. kontroly jsem se docela slušně rozběhl a místo, abych za někým běžel, jsem se sám dostal do vedení. A běželo se mi skvěle (ale zas tak rychlé to nebylo, nějak mi to teď v rychlosti neběhá), výsledkem bylo, že jsem nás vytáhl o dalších 6 příček na 53. místo - docela super výsledek, spokojenost alespoň s jedním závodem. Chyb sice bylo dost, ale jinak jsem běžel slušně...

Mapa ze štafet (cca 12,8km za necelých 73 minut - cca 5:42/km - snad můj nejrychlejší nesprintový závod)

No, a pak jen cesta domů, s kritickou dvouhodinovkou, kdy nebylo jisté, že stihneme trajekt, ale vše vyšlo. V Hradci jsem byl něco před druhou (ráno). Unavený, ale spokojený po posledním závodě. Ono to letos nějak půjde...