Italia numero uno

Tak tady je první den. S mapami mě naštěstí zachránil Radovan a jeho článek na repre stránkách, aspoň je zatím nemusím hledat. Budu sem dávat postupy jen když to bude zajímavé...

Den 1

A jsou na řadě první tréninky. Nejprve sudá-lichá, kdy jeden z dvojice dovede druhého do velkého kolečka, kde se druhý musí najít a pokračovat do malého kolečka-kontroly. Stejně jako loni jsem byl spolu s Murkem (členem realizačního týmu) roznášet. Dostali jsme 15 minut náskok s tím, že máme roznést jen 6 z 15 kontrol. Jenže už na jedničku (cestou jsme roznesli 12. kontrolu, z níž jsem šel rovnou do malého kolečka, aby jsme přiroznášení neztráceli čas) jsem se stočil a výsledkem bylo, že jsme kontrolu postavili o jeden závrt vpravo. V závrtech mi to nikdy moc nešlo a navíc mapa nebyla z nejlepších. Už na začátku jsme si všimli, že vrstevnice zcela nesplňují svůj účel a ekvidistance je poněkud pohyblivá v rozmezí cca 5-10m. Některé závrty tak, ač se zdály z mapy malými, byly ve skutečnosti dost hluboké - docela matoucí.
Nakonec jsme se však našli a kontrolu pověsili správně. Utrpěli tím asi jen dvě dvojice, takže se to ještě docela zvládlo. Zbytek se už roznesl docela v pohodě a posléze už jsme mohli pokračovat po už rozestavených lampionech. Do cíle jsme dorazili po víc jak hodině a půl - ani ostatní nebyli o moc rychlejší. Já jsem toho měl plné zuby, po nemoci jsem v těch třech dnech, kdy jsem se pokoušel rozběhat, překonal zhruba stejnou vzdálenost jako během tohohle tréninku. Takže těch 9km vzdušnou čarou (a cca 12km, kolik reálně naběhal třeba Dým s GPS – navíc bych odhadl, že při roznášení jsme ještě nějaký ten kilometr přidali) mi dalo dost zabrat.

Spojená verze map obou závodníků (každý měl vždy buď jen velké nebo malé kolečko)

Odpoledne se pak pokračovalo okruhy. Na(ne)štěstí to bylo na jiném místě - terén tu byl sice víc kopcovatý, ale prakticky bez kamenitého podkladu a závrtů. Naopak přibylo hustníků tvořených pichlavými listnatými stromky, kterými se dalo docela dobře probíhat, pokud tedy člověk zkousl těch několik škrábanců. První dva okruhy, které se nemusely běžet naplno, jsem si trochu zkrátil (nemusely se běžet celé), abych ušetřil síly na poslední, který byl měřený. Hned v prvním kopci se ale ukázalo, že jsem se pošetřil málo :) No a pak následovaly nějaké chybky, korunované kroužením kolem 4. kontroly, kterou jsme nemohl v hustníku vůbec najít. Výsledná ztráta byla tak velká, že jsem mezi muži úspěšně skončil jako poslední (aspoň, že jsem porazil nějaké holky )...

Odpolední okruhy (bohužel mi ze tří nevyšel právě ten jediný měřený s pěti kontrolami)

Večer jsme ještě měli večeři ve městě, kde jsme bydleli (Vico del Gargano), ve velké nově otevřené restauraci, kde jsme ochutnali několik místních jídel (z nichž prý nejexkluzivnější byla taková obdoba české hrachovky). Celé se to ale neslo v nekonečném čekání, až něco donesou, protože jídlo bylo rozděleno na několik chodů mezi nimiž byli desítky minut dlouhé mezery, kdy vždycky všem vyhládlo (není divu, když jeden chod tvořila třeba 1/8 pizzy – u stolu nás sedělo asi 14, což je na dvě přinesené pizzy docela dost). No, ale zas tak hrozné to taky nebylo, nakonec jsem se i docela najedl.