... a s turisty se tu nemazlí

Protože teď dost často trénuji rychlost, která je pro mě fyzicky i psychicky náročná, tak jsem se rozhodl dát si taky jednou trénink, který mám nejraději, ale na který se v tuhle dobu obvykle nenajde moc prostoru - dlouhou vytrvalost. Vyrazil jsem do lesa a po turistických cestách na víc než dvě hodiny někam do neznáma.

Na kraji tohohle jezera moje znalost terénu končila 

Turistické cesty tu rozhodně nejsou žádné dálnice jako u nás 

 Ale stojí to za to ...

 ... dokud nevedou bažinami - přes které jsou naštěstí položené klády ...

... a nebo taky nejsou - aneb tady moje cesta skončila

Tohle bylo krom pár modrých fáborků jediné, co napovídalo, že tudy něco vede 

A zase zpátky 

V Tampere už je nějaký ten týden podzim

Co tě doma nenaučí o běhání ve Finsku: Kvalifikační speciál

Po čase jsem nabral zase nějaké nové zkušenosti o běhání ve Finsku, takže můžu navázat na první článek o běhání tady. Tentokrát nás čeká kvalifikační speciál, ve kterém se zaměřím na některé zvláštnosti a odlišnosti kvalifikací na finské mistrovské závody (tuším, že je tu mají na sprint, krátkou, noční a klasiku).

• Start v kvalifikaci. Ve Finsku mají velmi dobře promyšlený systém kvalifikací na mistrovské závody. Startovat může kdokoliv (kdo zaplatí těch více než třicet eur startovného), ale jeho startovní pořadí se odvíjí od jeho postavení v žebříčku, takže ti podle něj nejhorší startují v úvodu. Tímto částečně nespravedlivým systémem (tratě se obvykle o několik minut zrychlují nejen startem rychlejších závodníků, ale prošlapáním cest, které v místních terénech vznikají opravdu rychle) pro běžce bez dobrého místa je ale zároveň dosaženo spravedlivého závodu pro ty, kteří skutečně mají na to běžet ve finále.

Tahle cestička v lese před závodem nebyla (a může se stát, že se klidně může vinout od kontroly ke kontrole, čímž se závod z velké části pro později startující stává takovým krosem)

• Náročnost kvalifikovat se. Úroveň elitních běžců ve Finsku je skutečně někde jinde. V podstatě tu nemůžete udělat jedinou chybu - a to vesměs ani na kvalifikaci klasiky - a pokud nejste výjimečný talent, tak už od začátku musíte běžet naprosto naplno, protože:
• Vyrovnanost kvalifikace. Protože tam, kde je u nás jeden člověk, jich je ve Finsku deset. Není problém, aby se do jedné minuty poskládalo v kvalifikaci klasiky třeba deset a více lidí. Půlminutová chyba může znamenat propad o pět šest míst a vypadnutí z šancí se kvalifikovat.
• Jednoduchost kvalifikace. Na druhou stranu jsou kvalifikační závody z mapové stránky vesměs mnohem jednodušší než finále. A to často až výrazně a neporovnatelně s českými mistrovskými závody. Vždyť stačí srovnat mapy z letošní kvalifikace na mistrovství Finska na klasice a jeho finále - kvalifikace mezi velkými kopci a bažinami po cestách, finále lesem mezi menšími kopečky...
• Startovní rozestupy v kvalifikaci. Se startovními intervaly se tu nikdo nepáře - na klasickou trať se jde po dvou minutách, na krátkou dokonce po minutě. Vzhledem k tomu, že, krom zahraničních závodníků bez žebříčkových závodů, máte díky nelosovanému startovnímu pořadí běžet se stejně výkonnostně zdatnými soupeři, tak to ani nevadí a závod se alespoň příjemně rychle odběhne.
• Délka kvalifikace. Čas vítěze je ve Finsku výrazně kratší než u nás - na krátké okolo dvaceti minut (ta má ale zároveň finále ve stejný den), na klasice čtyřicet pět minut.

Z tohohle seznamu je jasně vidět, že postoupit do finále v místních podmínkách opravdu není žádná sranda. Musíte totiž zaběhnout vesměs naprosto čistý závod a navíc v hodně vysokém nasazení. V příštím díle se podíváme na to, co je společné všem větším závodům tady ve Finsku.

SM viesti

Hlavní hřebem celého víkendu, ale bylo mistrovství Finska štafet. Už při večerním meetingu v sobotu a ze studia starých map, to vypadalo, že to v některých částech bude celkem sranda (ostatně přiblíženou ukázku zlatého hřebu jste si mohli prohlédnout už v úvodním článku o tomhle víkendu). A béčko Pyrinta se mnou na třetím úseku znamenalo, že o opravdovou zábavu bude postaráno.

A bylo - z výsledků se pětiminutová ztráta na áčko obsazené dvěma finskými a jedním (skoro) švýcarským reprezentanty může zdát jako pěkná, ale pravda je taková, že kluci asi neměli svůj den. Ostatně chyby v rozmezí 5-15 minut (ne celkově, ale na jednu kontrolu!), které tam skoro každý z borců v prvních dvou týmech vysekl, neznamenají, že ve finské reprezentaci neví koho vybrat, ale že to bylo zatraceně těžké.

Mapa s postupy

Posílen pokyny jsem přesně podle instrukcí běžel hodně, hodně opatrně. První zaváhání bylo na trojku, kde jsem očesal skoro všechny ostatní kontroly, ale celkem rychle se nakonec našel. Pak na sedmičku drobné zaváhání (právě na tuhle kontrolu a farsty okolo se dělaly ty obrovské chyby) - věřte nebo ne, ještě 50 metrů před kontrolou jsem přesně věděl kde jsem, ale terén byl tak členitý a nepřehledný, že jsem se za ten kousek stihl ztratit. I tak se mi ale dařilo držet nějaké dvě minutky ztráty na svůj druhý a čtvrtý úsek (když nepočítám jejich velké chyby), což je hodně dobré, protože to rozhodně nejsou nějaká ořezávátka.

Nejdrsnější byl ale závěr, respektive série kontrol po divácké. Tam už jsem začal chybovat mnohem víc, přeci jen už se na mě podepisovala únava nejen z běhu, ale i z neustálého podrobného čtení mapy. Nakonec jsem to ale zvládl ukočírovat, stáhl průběžně tři místa a doběhl s výsledkem, který byl myslím podle očekávání. Nebo lehce nad ním, protože potom, co tam nasekali za chyby ostatní, asi nečekali, že se vůbec vrátím :-)

Závody se konaly na jediném kopci v širokém okolí - má asi 80 výškových metrů nad okolní rovinou a místní mu říkají Hora (a tak tu mají i sjezdovku)

Mimochodem, hodně zajímavý byl systém farst - až do čtyřky různé větve, pak jiná sedmička, desítka a toť vše. Takže velká škoda, že jsem běžel skoro celé úplně sám, protože zejména druhá část by bývala byla ve společnosti nějakých jiných běžců o poznání rychlejší.

Ačkoli se to nemusí z téhle fotky zdát, tak atmosféru by ty finské štafety mohly českým jen závidět, tady se moc nefandí, víceméně jen tleská na doběhu vítězům

Takže toť z letošních finských závodů asi vše. Mistrovství na nočním jsem se rozhodl z taktických a logických důvodů vynechat a na konci října ještě pojedeme do Švédska na Smålandskavlen. I tak mě ale pořád čeká můj vrchol podzimní sezóny, na který se teď můžu v klidu soustředit a trénovat - mistrovství štafet a hlavně klubů. Uvidíme, jak to zvládnu u nás nakopnout po téhle bažinové anabázi.

SM keskimatka

Moje třetí závody a hned druhé mistrovství - letos na podzim tedy zrovna nějaké krajáky neobjíždím. Tentokrát mě čekalo mistrovství Finska na krátké trati - jednoduchý (na finské poměry) a hlavně pěkně bažinatý ale i rychlý čistý terén. Prostě zase něco o trochu jiného.

Pozor orientační běžci...

Tentokrát mě výjimečně nenalosovali úplně na začátek, takže jsem mohl občas využívat pomalu se objevujících se cestiček, které notně zvýhodňují později startující. Tak či tak mě ale čekal hodně zběsilý závod, který se sestával prakticky ze tří různorodých částí - úvodního prodírání se notně nasáklými bažinami (místy po kolena), hustníkovou náročnou pasáží a rychlým závěrem do cíle. To vše za 26 minut (vítěz za dvacet). Tentokrát jsem nezačal tak opatrně, ale nějaké rezervy tam pořád byly. Chyba byla snad jen jedna, lehké podběhnutí trojky asi na necelých třicet vteřin, jinak víceméně čisté.

Mapa s postupy

Můj výkon samozřejmě zdaleka nestačil na účast v áčkovém finále, ale rozhodně jsem s ním byl docela spokojený. Po doběhu jsem původně myslel, že si normálně odběhnu svůj odpolední béčkový závod, ale nakonec jsem byl argumenty přesvědčen (ale ne donucen) druhou fázi vypustit a proměnit se jen v diváka, abych pošetřil síly na další den, kdy byly na programu štafety.

Louka na finský způsob

Ulička adaptace na bažiny aneb tudy do karantény

A jak to vypadalo v lese (závěrečná rychlá jednoduchá partie)

A panoramaticky to samé místo

P.S. Finské závody se vůbec od těch českých v několika věcech liší - o tom v nějakém speciálním článku :-)

Mistrovský finský víkend

Tenhle víkend se toho událo opravdu hodně. Z toho důvodu jsem se rozhodl rozdělit jej na dva články - o sobotním middlu a nedělních štafetách. Na první z nich se můžete těšit snad už zítra, na druhý pak okolo středy, podle toho, jak mi to vyjde časově.

Pro zvědavé aspoň krátce. S oběma mými výkony jsem spokojený, opět se mi podařilo snížit počet chyb. Jen už by mohlo být na čase začít výrazněji stahovat tu ztrátu na nejlepší. Ačkoli to bych chtěl asi moc, aby se to stalo během tak krátké doby :-)

Sobotní middlová kvalifikace byla v notně bažinatém a jednoduchém lese. Na to ještě potřebuji nějaké zkušenosti, abych se dostal dál. No a neděle byla, podle mnohých, v jednom z nejtěžších finských terénů - no posuďte sami níže. Podle pokynů jsem běžel opatrně a podařilo se mi tak vyhnout se velkých chybám, byť zaváhání se našlo požehnaně. Jen škoda, že jsem ostatní štafety viděl jen asi na třech čtyřech kontrolách, takhle to byl jeden dlouhý individuální běh, což je velká škoda, na to, že nejtěžší část byla nefarstovaná...

Vítejte ve Finsku (zvětšeno asi 1,5krát)

Zhruba reálná velikost (samozřejmě v reálu se ty linie daly číst, tady to je trochu zničené změnou rozlišení)