JmL Kohoutovice

Poměrně na poslední chvíli padlo rozhodnutí zúčastnit se jihomoravského oblasťáku v Kohoutovicích. Přestože les nesliboval úplný mapový zážitek, přeci jen je pár kilometrů od baráku, takže by byla škoda toho nevyužít. Na mě v H21C čekala docela výživná trať v délce 9,7 kilometru, na které jsem ale nabral skoro 500 metrů převýšení. Mapově jsem udělal pár drobných chybek, ale ztrátu jsem nabral zejména na běhu. Podobně jako o týden dřív to úplně netáhlo a na konci (běžel jsem skoro 80 minut) už jsem byl rád za cíl.

Mapa sobotní trati H21C s mými postupy

Teď mě na dva týdny čeká oddech od orienťáku. Zpátky k mapě se vrátím asi až na víkendovce skupiny dospělých na Závoře, kde se budeme chystat na MČR na krátké trati, které se poběží ve  k Závoře velmi podobném terénu a skoro "co by kamenem dohodil".

MČR sprint Čáslav

Přestože jsem nikdy nepatřil k nejrychlejším sprinterům, tato disciplína mě vždycky bavila a celkem i šla. Proto jsem se těšil na letošní mistrovství v Čáslavi. Byl jsem bez nějakého většího očekávání stran výsledku (už jenom kvůli natrénovaným kilometrům), ale celkem namlsaný slušným výkonem o týden dřív v Šumperku.

Tentokrát mi ale závod úplně nesedl. Částečně se na tom asi podepsal náročný pracovní týden, takže jsem už na startu cítil, že mám dost jalové nohy. Zároveň se k tomu ale přidalo v průběhu i pár zbytečných mapových kliček. Zejména ty na šestou a osmou kontrolou byly úplně zbytečné. Pak jsem ještě drobně zaváhal a vběhl do dvora při přeběhu silnice ze 12. kontroly (mimochodem, přeběh silnice byl určitě o pár metrů posunutý doleva - takže ústil přímo do onoho dvora). Zbytečná zaváhání, která se na celkem běžeckém sprintu prostě nedala dohnat.

Trať H21A s mými postupy

Spousta lidí tratě kritizovala, já z nich mám takové smíšené pocity. Nemyslím si, že by nebylo o čem přemýšlet - ale na druhou stranu byl potenciál terénu ne úplně využitý. Ale těžko říct, jak bylo omezeno použití centra města kvůli souběhu s jinými akcemi. Podobně hodnotím i svůj výkon - neurazil, ale ani nenadchnul.

Trojkombinace Šumperk

O uplynulém víkendu proběhla jarní trojkombinace sprintu a štafet, tentokrát v Šumperku a blízkém okolí. Za sebe musím říct, že to byly povedené závody - jak co se týče organizace, tak mých výkonů.

Slušným začátkem byl hned dopolední sprint v Šumperku, který jsem proběhl bez větších chyb a v celkem dobrém tempu. Nějakých 15-20 sekund by se na trati možná posbíralo (volba na trojku, 16. a 18. kontrola), ale jinak jsem byl spokojený a ztrátu jsem měl jen lehce nad minutu.

Trať H21A s mými postupy

Před odpoledními štafetami se slunečné počasí stihlo proměnit v déšť, a pak jen zataženou oblohu. To mi spolu s prasklým čelním sklem auta (kamínek cestou do Šumperka) moc radosti nepřineslo, ale nakonec to na mém výkonu v lese nebylo znát. Trať byla hodně rychlá a zhruba polovinu z ní jsem běžel s Olafem (vesměs za ním visel), takže to odsýpalo ještě o něco víc. Drobné chybky jsem vyrobil a do kopců bylo znát, že nemám naběháno (i nějaké křeče proběhly). Ale celkově fajn výkon, kterým jsem vytáhl naši štafetu na konečné 18. místo.

Má varianta tratě H21 (3. úsek)

Momentka z lesa (foto: Kade)

Na neděli jsme týmy dost překopali a mně tentokrát čekal druhý úsek. Oproti sobotě jsem běžel podstatně delší dobu samostatně (a když už jsem někoho potkal, tak jsem se poměrně rychle odpojil). Les byl tentokrát podstatně zavřenější, ale ve finále to bylo mimo ty největší hustníky pořád hodně rychlé. Štafetu jsem o pár míst posunul dopředu a po Edově úseku jsme nakonec skončili 24.

Prostor štafet (bližší kopce) pohledem ze sjezdovky, která se musela překonávat cestou z parkoviště

Má varianta tratě H21 (2. úsek)

Momentka z lesa - přebíhání potoku před diváckým průběhem (foto: Kade)

O víkendu mě čeká sobotní závod H21A na MČR ve sprintu v Čáslavi. Bylo by fajn navázat na pěkný výkon z Šumperka. Pak se z hlediska sezóny uvidí, na jaře jsem nestihl dotáhnout ranking do 170. místa potřebného na MČR na krátké, takže budu žádost o výjimku na právo na start. A buď to dopadne nebo ne.

TSM Švédsko '19

Opět spíše telegraficky k akci, kterou už mám víc než týden za sebou - soustředění TSM Královéhradecko ve Švédsku. Už podruhé jsem se přidal k této akci jako trenér a užil jsem si to snad ještě víc než loni. Na druhou stranu, bylo to opravdu intenzivní a přestože nás bylo celkem dost, obvykle jsem se během dne zastavil sotva na pár hodin. Na druhou stranu doufám, že to hlavně dalo něco našim dorostencům :)

Program trochu netradičně začal Tiomilou (týden předtím byly Velikonoce, takže reálně asi nic jiného nezbývalo). Oproti původním plánům realizovat se jen na veřejném závodě, jsem si nakonec zaběhl druhý úsek v béčku Snättringe. No, úplně jsem si nepotykal s Jedlovým půjčeným světlem a v konkurenci čelovek, se kterými dnes všichni ostatní běhají, to asi ani lepší být nemohlo. Tak či tak, užil jsem si 110 minut klopýtání, včetně jedné pořádné chyby těsně před koncem. V noci to v zeleném opravdu nebylo jednoduché.

 Start letošní Tiomily 

Moje postupy z letošní Tiomily (varianty B-D-F-H-J-M)

Po Tiomile kousek od Kristianstadu (takže dost na jihu Švédska) následoval přesun na hlavní tréninkovou část k Göteborgu. Co tak pátrám v hlavě, u Göteborgu už jsem minimálně jednou na soutředění byl (před 11 lety), a tak jsem věděl, že se můžu těšit na opravdu pěkné terény. A rozhodně jsem nebyl zklamaný.

Část tréninků jsem pomáhal s roznosem a sběrem, ale bylo nás celkem dost, takže jsem byl dost často "vyšetřený" na to, abych si trénink sám zaběhl. To bylo fajn - nejenom z toho ohledu, že jsem si to užil, ale byl to i cenný materiál pro večerní hromadné a individuální rozbory. Mapově jsem běhal celkem čistě (chyby jsem obvykle ustál hned v zárodku), ale běžecky jsem přeci jen ztrácel. Nohy každopádně na takový nápor kilometrů na měkké podložce úplně nachystané nebyly, a tak jsem poslední dvě fáze (scorelauf a sobotní závod) už kvůli bolavé achilovce neběžel - jen v prvním případě pomohl s roznosem a podruhé si prošel část kontrol.

Z prvního tréninku u Göteborgu

Middle z Euromeetingu 2014, který jsme si dali jako jeden z tréninků 

Prvomájový švédský oblasťák 

Trénink dlouhých postupů

Na poslední den nám i nasněžilo

Les z posledního dne

Les z posledního dne

Celkově musím zopakovat, že to bylo parádní soustředění. Skandinávie je prostě Skandinávie, navíc organizačně to, myslím, bylo taky super zvládnuté (díky všem, kteří se o to zasloužili). Noha si naštěstí s týdnem volna celkem odpočinula a o uplynulém víkendu už jsem mohl zase normálně závodit na trojkombinaci v Šumperku. Ale o tom zase v dalším článku.