Po Spring Cupu, na kterém jsem se prakticky úplně vydal ze všech svých zbylých sil jsme naštěstí měli jen pár hodin cesty, než jsme dorazili do ubytování v celku ucházejícím baráku poblíž Göteborgu. Zastavili jsme se zde však jen na chvilku a vzápětí vyrazili zpět do města na večeři. Chvíli jsme bloudili po městě a hledali, kde že mají v neděli okolo osmé otevřeno. Nakonec se však na nás štěstí usmálo a skončili jsme v pizzerii. Ještě než nám začali nosit naše objednaná jídla, donesl číšník na každý stůl po míse salátu (zdarma), který jsme notně hladoví spásali daleko dříve, než se objevil hlavní chod. Já jsem si dal kebab a přestože se to zdálo oproti pizzám jako malá porce, nakonec jsem se z něj najedl myslím mnohem líp. Po návratu na ubytování se musela řešit poměrně nemilá věc - místo klíčů ke dvěma pokojům, které byly objednány, jsme měli jen jeden. Trenéři rozhodli, že na postelích budou spát holky a několik vybraných kluků. Výběr spočíval v kámen-nůžky-papír a já vypadl už v prvním kole, opravdu nenadšen, že se zase nevyspím v posteli. Toho dne se však na mě usmálo štěstí a díky umu Štěpána Kodedy se podařilo otevřít i pokoj druhý. Super! Na postelích se leželo nádherně.
Náš pokoj byl tuším asi pro šestnáct lidi, ale byl průchody rozdělen do tří částí. Já spal v té prostředním spolu s již zmiňovaným "zámečníkem" Štěpánem Kodedou a výpravou maďarských juniorských reprošů. To zde uvádím hlavně proto, že právě oni se starali o každodenní zábavu, když se vzájemně učili různé české/maďarské sprosté výrazy a imitovali Švédy (pravý "Swedish guy" chodí jako správný skejťák s kalhotama u kolen a drsnou kšiltovkou, taková je teď aktuální severská móda :) ).
V pondělí jsme ti, co už byli ve Švédsku přes týden, měli po luxusní snídani (švédské stoly) celé dopoledne volno, aby jsme si odpočali. Ostatní vyrazili na krátkou hadici na sousedící mapu. Odpoledne jsme se už zapojili všichni a vyjeli na okruhy. Počasí nebylo nic moc, poprchávalo, v lese byla docela mlha a na zemi i zbytky sněhu (to už bylo ale opravdu poslední setkání se sněhem ve Švédsku). I tak to byl ale celkem fajn trénink a pro mě jeden z nejpovedenějších. Hlavně se mi snad poprvé letos běhalo na severu dobře, aniž by mě něco bolelo (otlačené paty z orientek jsem si rychle "umrtvil" v bažině).
Úterní dopoledne se neslo ve znamení prvního závodu o "prize money" (dalšími byla klasika a sobotní middle), kdy měl vítěz tréninku dlouhých postupů brát 15 euro za svůj výkon. Já jsem nezačal moc šťastně, na jedničku jsem se zamotal a šestiminutová chyba naskočila ani nevím jak. Pak už to však byla skoro pohodička. Běželo se vcelku dobře a jen na druhém dlouhém postupu jsem se v půli rozhodl změnit svou volbu přímého postupu v obíhačku (což se obecně dělat nemá) a to byla chyba. Chvíli předtím jsem se ale prodíral nad kolena hlubokou bažinou a pak horolezil přes dvacetimetrový sráz, takže jsem toho měl v tom okamžiku, kdy jsem naběhl na tu krásnou cestu, docela dost :) Na posledním (třetím) postupu jsem pak dokonce zaběhl třetí nejrychlejší čas, což byl rozhodně super výsledek. Odpolko se šly odpočinkovějším tempem krátké postupy.
Klasika, kterou jsme šli ve středu byla dalším z mých vydařených tréninků. Sice jsem na těch 7,5 km dostal od vítěze "pěkných" 10 minut, ale od většiny repre mě dělilo jen pár minut, pokud vůbec. chyby jsem přitom neudělal prakticky žádné, jen jsem na začátku musel trochu víc probíhat bažinami, protože s patami to bylo čím dál horší...
Odpoledne se pak šel krátký lesní sprintík se startem a cílem na bahnité bývalé skládce (zasypané). Tam už to bohužel trochu drhlo a chybičky se taky objevily.
Čtvrteční ráno jsem se už necítil úplně fit. Únava se docela dostavila a já byl rád, že dnešek bude trochu odpočinkovější. Nejprve nás trenéři převezli na opačný konec mapy sousedící s naším ubytováním, načež jsme se vraceli po libovolných kontrolách zpět. Vzhledem k tomu, že v okolí Göteborgu bude letos probíhat juniorské MS, tak zde byly rozneseny kontroly pro modelové tréninky reprezentací, kterých jsme právě využívali. Tempo jsem volil záměrně pomalé, protože už jsem toho začínal mít fyzicky docela dost. Na konci jsem si svůj výběh ještě nechtěně prodloužil, když jsem si spletl správný podchod pod silnicí, který mě měl vyhodit přímo před naším ubytováním, a na místo toho jsem podběhl silnici asi o kilometr jinde :) Navečer byl první trénink s norskou repre - sprint v Göteborgu, vyběhl jsem až okolo sedmé večer a 3,3 km zaběhl za necelých šestnáct minut, což se nezdá tolik, ale na vítěze jsem stejně ztratil dvě minuty, z nichž polovinu ukrojilo opětovné počáteční chybování a zbytek pak únava, kvůli které už jsem nezvládal běžet tak rychle (čímž ale netvrdím, že i kdybych nechyboval a běžecky mohl, že bych vyhrál...). Zdá se, že se budu muset víc soustředit při startu a prvních minutách a trochu to potrénovat, protože s tím mám evidentně problémy...
v pátek už mi bylo vyloženě špatně. Běháním v neustále mokrém lese jsem i přes veškerou mou snahu nastydl a rýmu jsem měl už jako hrom. Navíc mě začalo i trochu bolet v krku. Dopolední štafety jsem zkazil skoro hned na začátku, kdy jsem přehlédl jednu kontrolu a v domnění, že teď následuje dlouhý postup, se nechal odvézt o cca 200 m dál, než jsem si to uvědomil a musel se vrátit. To už byla obrovská ztráta, na jejíž dohánění jsem v sobě už ani nemohl najít sil (a motivace také příliš ne). O několik kontrol dál následovala hustníková pasáž, kde jsem si to taky pěkně užil (takhle zarostlý kus lesa jsem ve Švédsku snad ještě nezažil a rád jsem ještě vzpomínal na "normální" místní podrost). Kombinace tmavě zeleného hustníku/bažiny/srázů byla opravdu vydařená. Doběhl jsem daleko za prvními. Cestou zpátky jsem jako několikrát dříve řídil. Zmiňuji se o tom, protože jsme se s vedoucím vozidlem zamotali na dopravních komunikacích v Göteborgu, a tak jsem si docela zajezdil v hustém provozu, kde pořád někdo troubil, že mu vjíždím do pruhu. Ono se tam totiž nejezdí moc dobře, když tam odbočku oznamují pár desítek metrů předem (někdy ani to ne) a sotva na ně zareaguje první řidič, natož pak ten, co za ním jede v závěsu (tedy já) a pořádně ani cestu nezná :)
Odpoledne už bylo volné a já ho skoro celé proležel. Zdálo se mi, že na mě leze horečka, v krku mě bolelo při každém polknutí a navíc, když jsem se rozležel, začalo mě bolet i chodidlo, na které jsem při štafetách tvrdě dopadl. Hotový hypochondr...
Sobota už byla opravdu zoufalá a můj organismus si před snídaní řekl, že už toho má asi opravdu dost a jak později Petr vtipně poznamenal, zařadil restart, následkem čehož mě museli v jídelně křísit a pak mě odtáhnout na pokoj. Middle, na který jsem byl příhlášen, jsem už ani neběžel, jen jsem si došel na start pro mapu a kouknul se na pár kontrol.
Ještě před druhou jsme vyrazili po ose Göteborg - Trelleborg-(trajekt)-Sassnitz - Berlín - Ústí - Praha - Hradec domů a když jsme konečně dorazili, byl jsem opravdu rád, že už to mám za sebou. Takhle jsem se na soustředění teda ještě nikdy nezřídil :)
Náš pokoj byl tuším asi pro šestnáct lidi, ale byl průchody rozdělen do tří částí. Já spal v té prostředním spolu s již zmiňovaným "zámečníkem" Štěpánem Kodedou a výpravou maďarských juniorských reprošů. To zde uvádím hlavně proto, že právě oni se starali o každodenní zábavu, když se vzájemně učili různé české/maďarské sprosté výrazy a imitovali Švédy (pravý "Swedish guy" chodí jako správný skejťák s kalhotama u kolen a drsnou kšiltovkou, taková je teď aktuální severská móda :) ).
V pondělí jsme ti, co už byli ve Švédsku přes týden, měli po luxusní snídani (švédské stoly) celé dopoledne volno, aby jsme si odpočali. Ostatní vyrazili na krátkou hadici na sousedící mapu. Odpoledne jsme se už zapojili všichni a vyjeli na okruhy. Počasí nebylo nic moc, poprchávalo, v lese byla docela mlha a na zemi i zbytky sněhu (to už bylo ale opravdu poslední setkání se sněhem ve Švédsku). I tak to byl ale celkem fajn trénink a pro mě jeden z nejpovedenějších. Hlavně se mi snad poprvé letos běhalo na severu dobře, aniž by mě něco bolelo (otlačené paty z orientek jsem si rychle "umrtvil" v bažině).
Úterní dopoledne se neslo ve znamení prvního závodu o "prize money" (dalšími byla klasika a sobotní middle), kdy měl vítěz tréninku dlouhých postupů brát 15 euro za svůj výkon. Já jsem nezačal moc šťastně, na jedničku jsem se zamotal a šestiminutová chyba naskočila ani nevím jak. Pak už to však byla skoro pohodička. Běželo se vcelku dobře a jen na druhém dlouhém postupu jsem se v půli rozhodl změnit svou volbu přímého postupu v obíhačku (což se obecně dělat nemá) a to byla chyba. Chvíli předtím jsem se ale prodíral nad kolena hlubokou bažinou a pak horolezil přes dvacetimetrový sráz, takže jsem toho měl v tom okamžiku, kdy jsem naběhl na tu krásnou cestu, docela dost :) Na posledním (třetím) postupu jsem pak dokonce zaběhl třetí nejrychlejší čas, což byl rozhodně super výsledek. Odpolko se šly odpočinkovějším tempem krátké postupy.
Klasika, kterou jsme šli ve středu byla dalším z mých vydařených tréninků. Sice jsem na těch 7,5 km dostal od vítěze "pěkných" 10 minut, ale od většiny repre mě dělilo jen pár minut, pokud vůbec. chyby jsem přitom neudělal prakticky žádné, jen jsem na začátku musel trochu víc probíhat bažinami, protože s patami to bylo čím dál horší...
Odpoledne se pak šel krátký lesní sprintík se startem a cílem na bahnité bývalé skládce (zasypané). Tam už to bohužel trochu drhlo a chybičky se taky objevily.
Čtvrteční ráno jsem se už necítil úplně fit. Únava se docela dostavila a já byl rád, že dnešek bude trochu odpočinkovější. Nejprve nás trenéři převezli na opačný konec mapy sousedící s naším ubytováním, načež jsme se vraceli po libovolných kontrolách zpět. Vzhledem k tomu, že v okolí Göteborgu bude letos probíhat juniorské MS, tak zde byly rozneseny kontroly pro modelové tréninky reprezentací, kterých jsme právě využívali. Tempo jsem volil záměrně pomalé, protože už jsem toho začínal mít fyzicky docela dost. Na konci jsem si svůj výběh ještě nechtěně prodloužil, když jsem si spletl správný podchod pod silnicí, který mě měl vyhodit přímo před naším ubytováním, a na místo toho jsem podběhl silnici asi o kilometr jinde :) Navečer byl první trénink s norskou repre - sprint v Göteborgu, vyběhl jsem až okolo sedmé večer a 3,3 km zaběhl za necelých šestnáct minut, což se nezdá tolik, ale na vítěze jsem stejně ztratil dvě minuty, z nichž polovinu ukrojilo opětovné počáteční chybování a zbytek pak únava, kvůli které už jsem nezvládal běžet tak rychle (čímž ale netvrdím, že i kdybych nechyboval a běžecky mohl, že bych vyhrál...). Zdá se, že se budu muset víc soustředit při startu a prvních minutách a trochu to potrénovat, protože s tím mám evidentně problémy...
v pátek už mi bylo vyloženě špatně. Běháním v neustále mokrém lese jsem i přes veškerou mou snahu nastydl a rýmu jsem měl už jako hrom. Navíc mě začalo i trochu bolet v krku. Dopolední štafety jsem zkazil skoro hned na začátku, kdy jsem přehlédl jednu kontrolu a v domnění, že teď následuje dlouhý postup, se nechal odvézt o cca 200 m dál, než jsem si to uvědomil a musel se vrátit. To už byla obrovská ztráta, na jejíž dohánění jsem v sobě už ani nemohl najít sil (a motivace také příliš ne). O několik kontrol dál následovala hustníková pasáž, kde jsem si to taky pěkně užil (takhle zarostlý kus lesa jsem ve Švédsku snad ještě nezažil a rád jsem ještě vzpomínal na "normální" místní podrost). Kombinace tmavě zeleného hustníku/bažiny/srázů byla opravdu vydařená. Doběhl jsem daleko za prvními. Cestou zpátky jsem jako několikrát dříve řídil. Zmiňuji se o tom, protože jsme se s vedoucím vozidlem zamotali na dopravních komunikacích v Göteborgu, a tak jsem si docela zajezdil v hustém provozu, kde pořád někdo troubil, že mu vjíždím do pruhu. Ono se tam totiž nejezdí moc dobře, když tam odbočku oznamují pár desítek metrů předem (někdy ani to ne) a sotva na ně zareaguje první řidič, natož pak ten, co za ním jede v závěsu (tedy já) a pořádně ani cestu nezná :)
Odpoledne už bylo volné a já ho skoro celé proležel. Zdálo se mi, že na mě leze horečka, v krku mě bolelo při každém polknutí a navíc, když jsem se rozležel, začalo mě bolet i chodidlo, na které jsem při štafetách tvrdě dopadl. Hotový hypochondr...
Sobota už byla opravdu zoufalá a můj organismus si před snídaní řekl, že už toho má asi opravdu dost a jak později Petr vtipně poznamenal, zařadil restart, následkem čehož mě museli v jídelně křísit a pak mě odtáhnout na pokoj. Middle, na který jsem byl příhlášen, jsem už ani neběžel, jen jsem si došel na start pro mapu a kouknul se na pár kontrol.
Ještě před druhou jsme vyrazili po ose Göteborg - Trelleborg-(trajekt)-Sassnitz - Berlín - Ústí - Praha - Hradec domů a když jsme konečně dorazili, byl jsem opravdu rád, že už to mám za sebou. Takhle jsem se na soustředění teda ještě nikdy nezřídil :)
Žádné komentáře:
Okomentovat