Jak jsem se učil kreslit v OCADu

Myslím, že už mapy z listopadového školení začínajících kartografů bylo malinko poznat, že trochu umím ovládat software pro kreslení map OCAD. Je pravda, že před hodně dávnem jsem v něm něco málo nakreslil, ale víc jsem se v něm naučil až loni, když jsem v červnu začal obkreslovat ortofoto Hodonína.

Většinu kreslení, které mi zabralo dobře ke sto hodinám, jsem pak udělal na podzim, kdy jsem do podkladů zapojil i StreetView (v prostoru jsem "naživo" mapovat nebyl). Většina prostoru poblíž silnice s ním šla zmapovat hodně do detailů a věřím, že i přesně. Samozřejmě, zvlášť z počátku mě hodně zpomalovalo, že jsem ještě neměl ovládání (a fígle) OCADu v ruce, nemluvě o přepínání mezi podrobnějšími podklady a kreslením na jedné obrazovce mého malého notebooku.

A protože mi bylo líto, aby mapa skončila jen tak na disku nedokončená, na začátku tohohle týdne jsem si na ni sedl a dokreslil těch pár posledních bloků baráků.

Popravdě, mapa samozřejmě není nic moc - některé detailnější oblastí jsem dělal jen z velmi špatného ortofota a úroveň počátečního kreslení (které jsem neupravoval) stojí, slušně řečeno, za nic. Přesto tuhle mapu vidět celou a hotovou nese nějaký pocit spokojenosti, že jsem to dokončil.

Vinice kros

Další kolo Zimní hradubické kolo je za mnou. Tentokrát přišel pro změnu na řadu kros - na pardubické Vinici. Běžel jsem ho úplně poprvé a musím říct, že to je pořádně drsný závod.

Běželo se 7 okruhů s původně udávanou délkou 1100 metrů (na GPS jsem naměřil ale lehce přes 8,5 km) a třemi výběhy do kopce. Bylo celkem mrazivo a hlavně namrzlo - botasky se při lezení do svahu ukázaly jako špatná obuv, ačkoli s tak zmrzlou zemí by pomohly snad jedině hřebíky (a v těch bych stejně neběžel, tak je to jedno).

Na seběhu prvního kopce - foto: Fyjalka

Už po prvním kole mě ale pomalu začala dohánět únava ze sobotních 20 kilometrů, takže jsem se začal poměrně záhy zpomalovat. Někdy po třetím kole jsem měl chuť to zabalit (kecám, bylo to už v průběhu kola druhého), ale nějakým zázrakem jsem přeci jen doběhl všech sedm kol - a za 41 minut na 6. místě. Nutno říct, že startovní pole nebylo příliš velké.

Jak jsem čekal, byl to pořádný trénink na psychiku, byť ještě mnohem tvrdšího ražení, než bych si jen mohl pomyslet. Zničený jsem z toho ještě dneska, tak snad se brzo oklepu, byl to přeci jen asi moc drsný kros na to z jakého tréninku jsem do něj šel. Ale jsem spokojený, že jsem to zvládnul :)

Výsledky

Do čtvrtého cyklu

Nový tréninkový rok se prozatím vyvíjí slibně. Občas nějaký ten super výkon (Monako), většinou utahané běhání (PZP Sezemice) - ale to je jen dobře. Kde bych se dříve trápil a sotva podal výkon odpočatý, teď běhám často líp rovnou z únavy plného tréninku.

Prozatím hodně pozitivně hodnotím, že jsem se mnohem víc dokázal dostat v běhu v terénu a s mapou. Delší mapou v terénu se pořád dokážu po nějakých 70-80 minutách protrápit, ale s každým týdnem se ta hranice posouvá dál a dál.

A nějaké mapové tréninky uplynulých dní:

Nočák - první okruh (6:30/km dle GPS, ale tempo na pohodu) - v podstatě bez chyb a spokojenost

Nočák - druhý okruh bez cest - už mnohem horší (5. chybějící vodoteč - respektive nevykreslovaná pod cestou, 6. trocha hledání zmizelého reflexu, jinak zbytek úplně vlastní chyby - vesměs z už nesoustředění se na trať)

Sobotní mapa - první letošní koridory, párkrát jsem byl lehce mimo, ale celkově spokojenost - šachovnici už jsem nešel, protože mě ještě čekal běh domů - mimochodem, tenhle trénink jsme běželi už v roce 2011

PZP Sezemice '14

Po necelém roce jsem se opět zúčastnil Pardubického zimního poháru a shodou okolností opět v Sezemicích. Počasí bylo podobné (blátivo, ale slunečno a okolo 10 stupňů) - a to i když se tentokrát běželo v lednu a loni v březnu.

Měl jsem za sebou hodně náročný týden, takže jsem byl celkem rozlámaný, nevyspalý a prostě tak nějak bez šťávy. Už dopoledne, kdy jsme s Mírou pobíhali po golfovém hřišti v Dřítči a jeho okolí (kvůli přípravám únorové Hradubické ligy), jsem se zrovna moc necítil. Ale i tak jsem se těšil.

Mapa s mými postupy (bohužel byly ukradeny kontroly 12 a 14, ale něco jsem slyšel dopředu, tak jsem se na nich příliš nezdržel)

Délka sprintu byla 3 kilometry, ale v reálu jsem naběhl skoro 5 kilometrů. Na trati jsem byl skoro 23 minut - hodně se obíhalo a běželo se spíš po kluzké bahnité zemi, takže to moc rychlé nebylo. Vítězný Lukáš Hovorka mi ale nadělil skoro dvě minuty. Počítám, že vesměs na běhu (chyba asi jen ve volbě na 7. kontrolu, kdy jsem neviděl ploty okolo kostela).

Aspoň s mapou a příjemným proběhnutím spokojenost. Výkon nic extra, ale věřím, že až dospím spánkový deficit, tak to bude zase dobré!

Výsledky

P.S. Díky moc pořadatelům za možnost si zaběhnout!

ZHL Dubina a trénink po novém roce

Půlka ledna a na pořadu bylo další kolo Zimní hradubické ligy - tentokrát prodloužený sprint na pardubickém sídlišti Dubina. Musím říct, že závod navázal na tradici příjemných ZHL a navíc přinesl možnost si po letech zase zkusit ražení do průkazek (a zjistit, nakolik je to pomalejší, než při použití SportIdentu).

Protože skrz Dubinu občas probíhám při trénování v Pardubicích, věděl jsem, že nás bude čekat slušný sprintový terén. A popravdě to ještě předčilo mé očekávání. Trať i mapa se povedly, takže jediné, co bych vytknul, je formát prodlouženého sprintu. Přeci jen, když už sprint, tak raději normálně dlouhý (nebo dvoukolový?). Je ale fakt, že jsme díky délce vymetli všechna zajímavá místa.

Co se týče mého výkonu, tak jsem celkem spokojený. Vyrobil jsem pár drobnějších chybek (dohledávky 12., 16. a 25. kontrola) a občas jsem nevybral nejlepší stopu (24.), ale celkově to šlo. Hodně zásadní bylo běžet mapově plynule a mít připravený už dopředu postup na další kontrolu - a to se mi celkem dařilo.

Mapa HE s mými postupy

Běžecky to taky ušlo. Někde na 12. kontrolu už mi sice začalo malinko docházet, ale tempo jsem myslím udržel slušné. Běžecký výkon byl ale očekávaný - měl jsem za sebou tři dny tvrdého tréninku v podobě hlavního tréninkového bloku týdne.

Takže celkově spokojenost s mým kontrolovaným výkonem (6. místo, čas 21:21) a pochvala pořadatelům za pěkně uspořádaný závod.

Výsledky ZHL Dubina

Ještě na závěr krátkou zmíňku k tréninku. Po novém roce jsem přešel na kompletně nový systém. Inspirací pro něj byla již zmiňovaná přednáška Radka Novotného z první části školení T2 na téma nových trendů ve vrcholovém tréninku.

Na nový systém teprve najíždím - 3. týden 3. cyklu jsem si dal jako testovací a zatím z toho mám velmi dobré dojmy. Ve zkratce jde - s ohledem na mé hlavní disciplíny - o mnohem větší podíl času v terénu a s mapou i během zimy. A velkou změnu v přístupu k rychlostnímu tréninku, který se posouvá taky směrem do lesa.

Beru to jako velký experiment - na jaře se ukáže, zda to byl dobrý směr nebo ne. Ale zatím tomu dost věřím! :)

GPS postupy pro pobavení

Protože jsem byl uháněn, abych se pochlubil, jak jsem hledal kolíky na Závoře, a už jsem přiznal, že jsem vynechal jednu kontrolu, tak pro pobavení přidávám GPS postupy:

Kdo nezná - pro úplné zvětšení pravé tlačítko myši a "otevřít obrázek na nové kartě" (nebo "kopírovat URL adresu obrázku", čímž na něj získáte odkaz) - tentokrát to chce maximální přiblížení :)

Na 5. kontrolu jsem tak nějak zapomněl - tou dobou už mě tlačil po česání trojky čas, tak jsem ji přeběhl a už se mi nechtělo vracet (raději jsem chtěl oběhnout zbytek trati). Na svoji obranu musím říct, že to byl můj první letošní nočák :)

A bloudění v balvanovém poli na 3. kontrole stálo za to. Tam jsem poctivě nabíhal znovu a znovu. Tohle je na nočák kontrola na náhodu, pokud nemáte fakt silné světlo, které by dokázalo osvítit okolí, aby bylo poznat, kde je to údolíčko (mezi těmi balvany fakt není nějaká vrstevnice poznat).

Jinak jsem poctivě hledal (50centimetrové dřevěné) kolíky kontrol - krom 11. kontroly jsem je všude našel. A na 11. jsem si byl dost jistý - a i tak jsem dvakrát vylezl nahoru k tyči, která se krásně odrážela od světla, a od které to bylo celkem jasné.

Pro porovnání postupů mrkněte na mapu v článku ze soustředění, které jsme v tomhle terénu měli na konci letních prázdnin (měli jsme tam, tuším, jednu kontrolu jinde). Je fakt, že v noci jsem teď nerozběhaný, ale myslím, že bude poznat, že obtížnost noční Závory je ještě někde jinde.

No byl to super zážitek a pokud mi to vyjde, ještě dám někdy druhé kolo - v té noci se to moc neokouká...

A ještě postupy z dnešního (denního) tréninku na Biřičce. Snažil jsem se to chodit poctivě na směr a kolečka na postupu jsem využíval jen, když tam byly oplocenky. Jinak až na dohledávku čistá buzola...

Silvestrovský Ádr

V podstatě na poslední chvíli došlo ke změně a nakonec jsem místo do Vítkovic vyrazil na závěr roku do Adršpachu. Stálo to za to - něco jsem naběhal ve skalách, zaběhl si jako nočák trať finále middlu M20 na Závoře (ještě jiný level než za dne) a vydatně zavýletoval.

Adršpachské skalní město

Adršpachské skalní město

Pohled z Křížového vrchu (vzadu bílé Krkonoše)

Náznak zimy v Adršpachu

Náznak zimy v Adršpachu

Teplické skalní město - ten kopec vpravo nahoře je část embargovaného prostoru na letošní MČR na krátké trati

Teplické skalní město - Martinské stěny