Pyynikin testijuoksu

V sobotu byl na programu první testijuoksu - testovací běh na vršku Pyynikki. Počasí vyšlo (po dlouhé době svítilo slunce a teploty byly okolo 5-6 stupňů), takže skoro ideální podmínky na to oběhnout si tuhle skoro 8 kilometrů dlouhou trať. Běželo se hromadným startem a celkem slušným tempem. Já jsem se snažil trochu propracovat dopředu, ačkoli jsem trať vůbec neznal, takže vedení jsem se spíš vyhýbal.

Trať běhu

Okolo poloviny se vybíhá prakticky od jezera nějakých odhadem 50-60 výškových metrů po slavných schodech, na kterých v zimě trénují hokejisti (nosí si jeden druhého na zádech). Tam všichni znatelně zpomalili (v podstatě až do chůze), zatímco já to neznale vyběhl pěkně po špičkách nahoru. Trest přišel záhy na dvoukilometrové atletice po prakticky rovné silnici. Totálně jsem ztuhnul, ale na vůli jsem dokázal tempo celkem udržet.

Výhled z Pyynikki snad dává trochu tušit, že to není úplná rovina (schody bohužel vyfocené nemám) - tahle fotka je ze začátku srpna, mimochodem

Nakonec jsem doběhl čtvrtý, porazil pár borců z Punakone týmu (elitní mužský tým Pyrintö), a čas měl okolo 28:45. To na první pokus rozhodně není špatné, ačkoli podmínky byly skutečně ideální. No uvidíme, jak se to vyvine až se na tenhle testovací okruh dostanu příště (asi v lednu a asi už za sněhu).

Mapový trénink Särkijärvi

Nová tréninková sezóna se pomalu rozjíždí a s ní i společné tréninky několika klubů v Tampere a okolí. Jedním z takových byl i sobotní one-man relay na mapě Särkijärvi asi 60 kilometrů severně od Tampere. Moc krásný čistý les, terén ne zas tak mapově náročný. Zato běžecky to bylo opravdu ostré tempo - běh v kontaktu vždycky nutí jít naplno a dobré 3/4 trati jsem pořád běžel s dost slušnými běžci, takže ani trochu nešlo polevit.

Mapa tréninku

Celá trať se skládala ze dvou polovin, které ještě byly rozděleny do dvou okruhů. Na konci druhého okruhů se daly otestovat volby postupů (povinně jednou po cestě a jednou terénem). Docela se mi dařilo a celých 10 kilometrů (včetně 2km meziběhů) jsem šel lehce nad 70 minut, což rozhodně není špatný čas na to, že tři týdny předtím jsem pořádně netrénoval.

Jukola kemp

Přestože teď poctivě plním plány odpočinkového období (= skoro neběhat), tak pozvánce na menší tréninkový kemp Tampereen Pyrintö v terénech Jukoly příštího roku jsem neodolal. Ostatně, bylo mi přislíbeno, že to bude jen pohodové nenáročné soustředění.

No už první trénink - nočák - mě upozornil na čem do příštího roku pracovat, protože v nočních je to skutečně slabota. Je mi ale jasné, že tohle se za jednu tréninkovou sezónu dotáhnout nedá, nicméně rozhodně na tom chci letos zapracovat. No ale po nočním jít do sauny a do jezera (venku pět stupňů) pak rozhodně za ten protrpěný trénink stálo.

Mapa nočáku

Pak přesun do hotelu ve Vantaa (ano, Jukola je za rok prakticky hned vedle letiště Helsinek), na pozdní večeři a spát. Nutno říct, že se mi běhání na severu opravdu líbí, protože takové luxusní ubytování jsem na soustředění předtím nikdy nezažil :-)

Druhý den byl hlavní ostrý trénink, opakované starty v dalším sousedním terénu Jukoly. Je jasné, že to příští rok bude pekelně rychlé, les je hodně čistý se skvělou viditelností. Převýšení spíš menší, takže průměry na kilometr půjdou hodně nízko. No a všudypřítomné skalní plošiny tomu dodávají punc pěkného finského terénu. No a poté už jen týmový sraz a volno, další fáze nebyla, přeci jen teď zrovna není vrcholné tréninkové období, takže jsme to rozhodně nehrotili.

Mapa z opakovaných startů (viz čísla vlevo) - chyby na 6. a 9. kontrolu, jinak čistě a v maximální tempu

No a v neděli byl na pořadu výběh po národním parku Nuuksio. Necelé dvě hodinky rozhodně zadarmo nebyly, ale stály za to, moc pěkné místo na běhání, bez nějakých strhujících výhledů, ale s krásným vesměs čistým lesem a skalními plotnami.

Takže celkově super tréninkový kemp, nakonec přeci jen ne zrovna úplně nenáročný, ale rozhodně přínosný. Nové zkušenosti s terény a první výraznější tréninky do nového roku.

Výsledky, výsledky

Uplynulý tréninkový rok nepřinesl jen kvalitní trénink, ale i další zlepšení výkonů na závodech. Jarní sezónu jsem ostatně už z hlediska výsledků shrnul v tomto článku, takže nemá cenu se tu moc opakovat. Nejlepším výkonem roku je pořád český pohár na klasice ze závěru jarní sezóny. Na podzim jsem ostatně moc super výkonů nepřidal, protože ve Finsku jsem často hodně chyboval a spíš se rozkoukával. Nicméně na samotném konci jsem myslím ve třech štafetových závodech předvedl, že i podzim byl letos povedený.

Pokud bych měl seřadit Smålandskavlen, MČR šfafet a družstev podle spokojenosti s výkony, tak by to byl opravdu těžký úkol. Všechny tři závody jsou pro mě celkem úspěšné a pokud některý v jistém ohledu zaostává, tak to v jiném zase dohání.

• MČR štafet - to bylo nejslabší běžecky a i na mapě jsem se trochu rozkoukával, přeci jen to byla dost změna oproti Finsku.
• MČR družstev - drobná zaváhání a mírná únava, celkově ale docela čistý závod.
• Smålandskavlen - z této trojice asi běžecky nejlepší, pár chybek ale bylo a spokojenost mi kazí i delší farsty, které mě ve výsledkové listině posunuly dozadu (přeci jen to člověka moc nepotěší, že dostane víc, než by si běžecky i mapově zasloužil - i když ví, že to bylo kvůli farstám).

MČR družstev - foto: Kade

Co se týče zbytku podzimních závodů, tak ty nelze moc objektivně hodnotit. Výsledky ani výkony sice nebyly nic moc, ale víceméně jsem s nimi byl tehdy i teď celkem spokojen, protože každý další z nich vždycky přinesl nějaké to výraznější zlepšení. A přiznejme si, na běhání ve finských terénech jsem rozhodně ze začátku mapově ani běžecky neměl - alespoň tedy na vyšší úrovni. Závody tak byly spíše o zkušenostech a ty skutečně i přinesly, takže s nimi jsem rozhodně spokojený.

Rozhodně tak tenhle rok musím prohlásit za extrémně povedený. Konečně se vydařily obě sezóny, jarní a podzimní, a s ohledem na celkový výkonostní skok to byl i můj nejlepší závodní rok, který jsem kdy ze závodního hlediska měl. No a protože mi prodlužili studium v Tampere i na jarní semestr, očekávám i příští rok další výrazný posun hlavně v práci s mapou. Pomalu ale končí čas bilancování a přespříští týden už bude na čase s tím začít i něco reálně dělat.

Součty, součty, součty

Tak kompletní tréninkový rok 2010/2011 je za mnou, co jsem natrénoval, to jsem natrénoval a už to nejde změnit. Letos to ale stálo za to - vždyť před pár dny jsem oslavil naběhané čtyři tisíce kilometrů. Samozřejmě kilometry nejsou to hlavní, letos jsem o víc než čtvrtinu zvedl trénink v rychlosti a vůbec se snažil běhat v trochu lepším tempu, takže to i přes pobyt ve Finsku naskakovalo mnohem rychleji.

I dráha mi letos vyšla - 16:17 bylo zlepšení o dvacet sekund

Co je tedy asi mnohem zajímavější je 492 hodin zátěže (zvýšení asi o 12%) a 352 hodin běhu (zvýšení skoro o 20%). Skok v hodinách nebyl tak velký, protože loni jsem docela často chodil hrát různé míčové hry nebo jezdil na kole, k čemuž jsem se letos bohužel výrazněji nedostal. Co mě zvlášť těší, a byl to i jeden z tréninkových cílů na letošek, byl skok v regeneraci na 168 hodin (hlavně protahování), což je o nějakých 55% víc než loni. A myslím, že to opravdu prospívá. V rychlosti (střední intenzita a výš + běžecké závody) jsem se dostal na 33 hodin (skok o pěkných 30% nahoru). Na mapových trénincích a závodech jsem strávil celkem 80 hodin (opět třetinový nárůst), za což je zodpovědné zejména Finsko - a nutno říct, že to je při mých závodech opravdu poznat, ty tři měsíce mě posunuly úplně na jinou úroveň.

Takže s uplynulým rokem po tréninkové stránce určitě spokojenost. A rozhodně je s čím se srovnávat v roce novém, ačkoli to bude hodně náročné vzhledem k tomu, že jsem sezónu skončil teprve v neděli, a tak opravdový trénink budu začínat po odpočinku skoro o měsíc později než loni. No ale nevadí, nehoním čísla, ani kilometrová, ani hodinová, to bylo vždycky jen pro zajímavost a dodatečnou motivaci - prioritou je pocit, který budu mít až na jaře vyběhnu do lesa.

Smålandskavlen '11

Letošní podzimní sezóna byla opravdu hodně dlouhá a náročná. A hlavně skončila o skoro měsíc později, než jsem zvyklý. Celý říjen už jsem ostatně cítil, že trochu přetahuju a v nohách jsem rozhodně neměl nejlepší pocity. Protože jsem ale slíbil, že na konci října pojedu do Švédska na štafetový závod Smålandskavlen a byl jsem vybrán do prvního týmu, rozhodně jsem v posledních dnech přípravu nepodceňoval.

Podél doběhu

Vše začalo už v pátek přesunem nočním Finskem na trajekt z Turku - s ním jsme brzy ráno dorazili do Stockholmu a dopoledne se přesunuli o pár set kilometrů jižněji do hotelu ve Vimmerby. Protože jsem startoval až v neděli ráno, šel jsem si nejdřív koupit něco k jídlo a projít se po městě, abych se trochu protáhl po vší té dlouhé cestě. Večer jsem se samozřejmě byl rozběhat, a pak už jsem ležel v posteli a sledoval online výsledky mých prvních dvou úseků, které běžely z intervalového startu v noci a měly určit můj handicap pro ranní start. Bohužel se nám úplně nedařilo tak, jak jsme si plánovali a bylo z toho skoro čtrnáct minut ztráty na první Kalevan Rasti a hlavně start mimo kontakt s nějakými lepšími běžci.

Mapa se všemi kontrolami a mými postupy

No ale štafety se nikdy nevzdávají, a tak jsem přesně dle pokynů od prvních metrů běžel skutečně naplno. Les kousek od Vimmerby tomu rozhodně nebránil a jak ho popsal kouč TP, byl to park. Myslím, že u nás by k tomuhle popisu měli námitky, ale musím uznat, že viditelnost v lese byla skoro stejná jako na jakýchkoli českých závodech. Jen občas se objevila krátká náročnější mapová pasáž. Běžel jsem celkem dobře, pár zaváhání jsem vyrobil, ale nic extrémně velkého. Ztrátu jsem měl na trati dlouhé lehce přes sedm kilometrů hodně přes šest minut, ale skoro polovinu můžu přičíst farstování. Jen když se podíváte na varianty na druhou kontrolu, tak vám musí být jasné, že to na stejné délky v rámci úseku stavěno rozhodně nebylo. No ale nevadí, aspoň měli ostatní zase ty lepší kontroly.

Varianty tratí (moje farsty červeným fixem + levá větev při větvení mezi úseky) - doporučuji se zejména podívat na rozhození druhé kontroly :-)

I tak jsem ale posunul náš tým z 30. na 26. pozici, ze které se to ještě podařilo po celkových pěti úsecích tohohle závodu dotáhnout na 20. místo. To sice nebyl výsledek, který bychom si v TP představovali, ale já jsem byl se sebou spokojenný, rozhodně jsem slušně zabojoval a když to porovnám s prvními závody tady ve Skandinávii, tak vidím obrovský posun a skoro až nechápu, jak jsem mohl v některých terénech vůbec vyrábět chyby.