Závěr roku 2010

Rok 2010 se blíží k závěru, nový tréninkový rok už ale dávno jede. Tenhle týden už vlastně načínám třetí cyklus, což je jeden ze tří zásadních v zimní přípravě.

Poslední týden druhého cyklu byl pro mě trochu volnější, abych nabral trochu sil do hlavních tréninkových měsíců. Kros na Monaku jsem na Štědrý den raději vynechal, ale běhu z Borohrádku 25. už jsem neodolal. Tradiční slávistická akce Běh po stopách zlatého prasete zažila moji účast poprvé, ale myslím, že ne na posledy. Nakonec jsem v lehkém sněhu a teplotě jen těsně pod nulu uběhl za 137 minut necelých 27,5 km, což už je určitě solidní zápis do tréninkáče (zvlášť když byla tak polovina v tempu 4:30/km a často i pod).

Teď už mě ale čeká větší záběr a to tradiční soustředění ve Vítkovicích. Tentokrát to vypadá, že budou i běžky, což se bude určitě hodit, abych jen pořád neběhal.

Přeji úspěšný nový rok!

ZHL u Harmonie

Trošku opožděně, ale neměl jsem přístup na internet, komentář ke čtvrtému závodu letošní Zimní hradubické ligy, kterým byl opět sprint a který se konal opět v Hradci. Navíc se běželo asi minutu během od baráku, takže mi ani nevadilo, že oproti předchozímu týdnu připadlo trochu víc sněhu (nemusel jsem si krom bundy nikde nic nechávat).

Mapa s postupy

Tentokrát jsem si v sobotu před závodem dal pro změnu 125 minut vytrvalosti (z toho přes 80 minut v celkem hlubokém, ale hlavně namrzlém sněhu, což bylo pekelně vysilující), což ale opět položilo celkem slušný základ. Zase se mi běželo docela dobře, byť únava už byla znát od začátku. Snažil jsem se zejména v prvních dvou třetinách trati, které se odehrávaly na sídlišti, třetinu, která byla v zarostlém bordelu už jsem  trochu vypustil a hlavně dával pozor, abych si něco neudělal. Taky jsem tam pak dostal polovinu z minutové ztráty na zvítězivšího Edu.

Chyb jsem zase moc neudělal, jen nějaké drobné postupové zbytečnosti v částečně vypuštěné poslední třetině, kde bych to při závodě asi šel víc rovně, ale i tak myslím zase spokojennost. I s 5. místem, díky kterému se stále držím na 3. místě průběžného pořadí ZHL.

ZHL Labská kotlina

Dnešní ZHL byla vlastně prvním orienťáckým závodem nové sezóny. Závod píšu z důvodu toho, že jsem to nijak nešetřil a před tím jsem se i slušně rozcvičil a rozběhal, tak abych pak mohl běžet opravdu naplno. Samozřejmě vzhledem k tomu, že v podstatě o nic nešlo a byl to spíš tréninkový závod, tak jsem nijak neupravoval sobotní trénink a těch 100 minut (z toho 80 minut v lese v hlubočáku) bylo v posledních minutách už dost znát.

Co se týče mapových chyb, tak to byl v postatě čistý závod, nejsem si vědomý ničeho, co by stálo za řeč. Ona trať ani nebyla nijak náročná (a ani nešla v tomhle terénu postavit), prostě sprint, který byl třeba víc odběhnout, než odmapovat. Možná by neuškodilo víc voleb postupů, ale jinak to bylo postavené pěkně. Vzhledem k tomu, že včera do Hradce okolo poledne přišla slušná obleva, sníh už byl většinou jen na trávě (a to hodně mokrý, takže se v tom špatně běželo) a jen místy byl i led (zvlášť uklouzaná byla třeba sběrka), ale vše jsem absolvoval bez pádů, na to jsem dával bacha :-)

Výsledkem bylo 2. místo v HE rovnou půl minutu za Sosákem, což je myslím na takhle běžecké trati hodně slušný výkon (na 8. kontrole jsem po jediné jeho větší chybě a důvodu, proč mi nedal o 20 sekund víc, byl dokonce i ve vedení).

MCVV '10

Další z tradičních krosů začátku nového tréninkového roku za mnou, Malá cena Velké Verandy mi tentokrát přinesla víc radosti než Klokan kros před týdnem. I tuhle neděli se sice běželo na sněhu, ale Veranda mě zastihla v poněkud lepší fomě (byť po tréninkově poměrně náročném týdnu) a konečně se mi podařilo překonat osobák z roku 2006. Rozdíl sice jen 5 sekund, ale za daných podmínek (-7 stupňů, sníh), kdy všichni běhali spíš pomaleji, to byl skvělý výkon.
18:21 mi nakonec stačilo na 7. místo v mužích (a zároveň 7. celkově, takže mě konečně neporazil nikdo z jiné kategorie). Takže opět spokojennost, jsem rád, že se mi po orazu následujícím v závěru loňské sezóny podařilo zase dostat do běžecké fazóny. Tak teď jen aby vydrželo zdraví :-) Protože ty nejdůležitější tréninkové měsíce jsou teprve přede mnou...

Klokan kros '10

Letošní Klokan kros stál po delší době opět za to. Z pátku na sobotu přišel sníh i do Hradce a teploty se konečně podívaly i pod nulu. Podmínky tak konečně už zimní...

Ke konci prvního okruhu - foto: Zuzka

Já jsem chtěl původně atakovat svůj loňský výkon - 41:58 na 11kilometrové trati, ale po sobotní mírné mi bylo jasné, že letos na to ani nebudou podmínky, ani forma. Začal jsem spíš opatrně (ačkoli jsem si na trati spíš říkal, jestli jsem to nepřepálil), v druhém z pěti okruhů mě ale začala bolet záda a měl jsem skoro chuť to zapíchnout. Nicméně dalo se to kousnout a okolo poloviny závodu to nakonec i přešlo. Jenže i když jsem předtím běžel pomaleji, moc sil jsem stejně nenašetřil, a třetí okruh byl pěkně protrápený. V půlce čtvrtého okruhu mě doběhl Zvíře, což mě trochu nakoplo, já ještě našel trochu té dodatečné vůle závodit a na závěr jsem přeci jen přidal, abych se nenechal přeběhnout.

A ke konci třetího... - foto: Zuzka

Čas z toho byl nakonec celkem slušný - 43:28 (tj. o 90 sekund pomaleji) - a zase jsem se trochu víc přiblížil nejlepším, byť tentokrát až z 8. místa. Tak zase za rok...

Výsledky s mezičasy

Jak jsem "běžel" kros

Konečně zase medaile (asi po roce :-D )
a asi pátá nebo šestá v mé rozsáhlé sbírce...

Dneska jsme se Zelím a Kamendou vyrazili na závod Brněnského běžeckého poháru do Jehnic. Závodníků se prý nakonec sešlo 800, v mužské, 10,2 km dlouhé trati, nás běželo 296. Na startu jsem se absolutně takticky postavil dozadu (na Kamendovu radu, že to všichni budou od začátku smažit), takže jsem první kopec vyšel skoro pěšky, než jsem se trochu propracoval dopředu. Kamenda už mezitím mizel kdesi za horizontem, Zelího, startujícího jednu řadu přede mnou, jsem předběhl či lépe řečeno předešel až v průběhu kopce.

Na druhou stranu mi fakt, že až skoro do poloviny závodu předbíhám každých dvacet metrů jednoho člověka, dodal trochu psychické energie. Běžecky to nebyl žádný zázrak, včera jsem sice vypustil velkou část úseků na střídačce, ale přesto nebyl úterní běh zrovna odpočinkový. Naštěstí jsem kousek před sebou neustále viděl Karla Fučíka a Danáče, kterých jsem s menším odstupem držel. Postupně se trochu začal přibližovat i Kamenda, který mi pak okolo poloviny závodu náhle zmizel (jak se ukázalo později, byl jedním ze dvou lidí, co to zabalili). Potom jsem ještě předběhl pár lidí (v závěru i Danáče, který ale včera zřejmě pošetřil ještě míň než já) a v závěru si dal na doběhu stahovačku Karla Fučíka, který mi ale o vteřinku odolal.

Celkově jsem tak byl na 19. místě se ztrátou 4:13, což beru za super výsledek. Pokud byste chtěli prohlédnout výsledky, tak mě hledejte pod jménem Jakub Kamenický, protože Kamendovi se podařila jeho sabotážní akce s výměnou čipů, takže místo diskvalifikace je 19. a Zelí místo 108. pozice diskvalifikovaný :-) Prostě bordel...

Zelího to celkem zmohlo (a to ani nevěděl, že ve výsledcích bude disk)

Resty z "loňska"

Tak konečně uzavřu mapové příspěvky z loňského roku - tedy loňského tréninkového roku. Jde o poslední výchoďák a mapku z "bojovky" letošního rozloučení. Na postupech z posledního výchoďáku je vidět, že jsem byl lehce unaven a už mi to tak nemyslelo :-) Zlatým hřebem je postup na 16. kontrolu aneb proč to jít skoro pod čarou po cestě, když si můžu přidat nějaké metry výškové i délkové...

Ortofoto, na kterém se běhala bojovka (někdy to bylo celkem záludné se v tom vyznat)

Mapa z výchoďáků s postupy

Podzimní soustředění

Tak rozloučení se sezónou bylo pěkně náročné. Nepamatuju si, že bych byl z nějakého podzimního soustředění takhle vyřízený. Na druhou stranu to ale stálo za to...

Na sobotní dopoledne byl naordinovaný přechod z Bílé Třemešné do Lázní Bělohrad. Počasí přálo, a tak to celkem příjemně uteklo. Cestou jsme nabrali nějakého chudáka psa, kterého se ne a ne zbavit - myslím, že tohle ale nebyl důvod, proč byl pojmenován jako Eliška :-D Na konci nám už lehce docházely síly (já jsem toho měl taky dost, zřejmě proto že jsem kus cesty fungoval jako šerpa - a nejen pro věci dotyčné osoby). Na odpolední fázi, takovou běhací bojovku od Káji, se nikomu moc nechtělo. Nakonec se to ale, myslím, líbilo snad každému. Jen by si ve městě měli opravit ukazatel k Raisovu muzeu, který mě nasměroval úplně na druhou stranu, než měl. Třetí sobotní fáze pak začala večeří a táhla se, zvlášť pro některé, až daleko za nedělní posun času o hodinu zpět.

Eliška a Eliška

Nedělní výchoďák pak měl jasný náběh na utrpení roku. Naštěstí něco sil mi ještě zůstalo a když nesloužila hlava, tak aspoň nohy běžet dokázaly. Od poloviny to sice nebylo zdaleka ono, ale nakonec jsem to vcelku se ctí doběhl.

Po doběhu posledního letošního závodu

P.S. Mapa a vlastní fotky budou až se vrátím z Brna, takže někdy během pátku.

P.P.S. Tady použité fotky jsem vybrakoval z rajčat Boba a Vorla (díky). Zvídavý čtenář tam odhalí další zajímavé fotografie ;-)

Rozloučení se sezónou

Konec tréninkového roku je tady - poslední podzimní oddílové soustředění a na pár měsíců zase poslední závod, jičínský výchoďák v Dřevěnici. A příští týden se pojede zase s čistým tréninkáčem odznova, tak doufám, že se mi podaří přes zimu trénovat minimálně stejně kvalitně jako loni. Na druhou stranu obsazení i umístění našeho privátu v Brně napovídá, že by to mohlo být i lepší (minimálně do kopců asi pěkně posílím :-D ).

Odpočinek po sezóně

Pomalu se blíží konec letošního tréninkového roku a tím pádem i začátek toho dalšího. Tedy je přesně to období, kdy si člověk může odpočinout od nějakého náročnějšího běhání a dělat jen to, na co má aktuálně chuť. Kluci na privátě v Brně to řeší tak, že vesměs neběhají vůbec :-D Já teda občas vyrazím, za pochybných pohledů, co že to zase blázním, na hodinku k nám do obory, ale taky to rozhodně nepřeháním. No ale za pár týdnu se to začne pomalu měnit (byť opravdový zápřah bude až po novém roce), tak jsem zvědavý, s čím se kluci při tréninku vytáhnou...

Výchoďák na Bradle

Vybaven vypůjčenou buzolou (děkuji Kubovi) jsem vyrazil na svůj předposlední letošní oblastní závod, tentokrát pořádaný Vrchlabím na Bradle. A ukázalo se, že když mi střelka ukazuje na sever, tak mi to v tom lese i trochu jde :-)

Hned začátek závodu prověřil morálku a trénovanost po konci podzimní sezóny. Sice existovala varianta  to na jedničku oběhnout a nejít těch nějakých 90 výškových metrů napřímo, ale nakonec jsem uvážil, že bych si zas zak moc nepomohl. Pak se trať linula v duchu stoupání-klesání-traverz i dál a až na ty výběhy to bylo celkem příjemné. Kontroly vesměs nezašité, což se na výchoďákách taky cení. Tak jen závěrečná část v hustníkách a ostružinách být nemusela - vlastně z toho mohl být pěkný middle, kdyby se to ještě lehce pokrátilo někde jinde. Postupy totiž byly stejně vesměs rovně pod čarou nebo se vyhýbaly nějakým překážkám.

Mapa s postupy

Celkově z toho vypadlo 4. místo, s necelými 3 minutami ztráty na vítězného Vaskáče a minutou na druhého Edu (a dvěma vteřinami na třetího) - takže spokojenost. V lese se mi běželo celkem pěkně jak fyzicky, tak mapově. A navíc přes ranní pochmurné počasí nakonec v lese ani nepršelo.

Jak se mi rozbila buzola

Včerejší výchoďák stál teda za to. Jednak jsem byl po páteční tělocvičně notně rozlámaný a jednak se mi pokazila buzola. Zespodu střelky se uvolnil magnetek, takže mi v jednu chvíli ukazovala na západ, pak třeba na jih a jednou jen kousek od severu. Výsledkem toho pak bylo pár naprosto zbytečných chyb (než jsem pochopil, že tentokrát opravdu není chyba ve mně), které mě stály slušný výsledek s minimální ztrátou na nejlepší. No, z toho plyne ponaučení - na buzolu se nedá vždy spolehnout :-) Srandu z téhle události, která by třeba na posledních závodech - družstvech - asi tak vtipná nebyla, mi kazí jen fakt, že nová Silva Jet nestojí zrovna pár korun...

Mapa s postupy - zejména vydařené jsou "buzolové" postupy 17 a hlavně 18 ("tady to je nějaké zarostlé, mrknu na buzolu, ať se neodchýlím - jejda, fakt jdu asi blbě" - no nešel jsem) - jen na těchle dvou nějaké 4 minuty, k tomu pak pár myšek v průběhu (odkaz na celou mapu tady)

Mapové resty

Tady jsou ještě mapy z minulých dvou mistrovských víkendů. Tím mám pro letošek splněno :-) A s postupy zase až napřesrok (nebo možná u nějakého výchoďáku, pokud to bude stát za to).

Kvalifikace MČR klasika

Finále A MČR klasika

MČR štafet

MČR klubů

Zářijový ranking

Úspěšný podzim nejen ve štafetových, ale hlavně individuálních závodech, přinesl své ovoce a skok z 86. na 59. místo v rankingu. Mám o šest tisíc bodů víc než na konci loňského roku - tam by ale můj současný bodový stav stačil na 40. místo. Tak buď se letos rozdávalo nějak víc bodů (změny v ranku nějakých závodů) nebo nevím :-) Každopádně slušný podzimní základ pro běhání elity v příštím roce...

3000+

Teď, když už na své kvality nebudu upozorňovat soupeře, musím tu veřejně oslavit malé tréninkové jubileum. Během závodu družstev (asi někde v okolí mé největší chyby) jsem poprvé v životě překonal 3000 naběhaných kilometrů za tréninkový rok. V součtu s běžkami to hodně pravděpodobně dotáhnu na víc než 3500 km, což by znamenalo 15% navýšení oproti loňsku. No, musím říct, že se to v lese nakonec na podzim přeci jen projevilo - kvalitní byla zejména letní příprava.

Takže solidní základ do dalších let a pokud to se mnou Jedla jako trenér (a samozřejmě i zdraví) vydrží, tak se příští rok mám na co těšit!

P.S. Děkuji všem svým fanynkám a fanouškům, borcům a borkyním z oddílu, Jedlovi za tréninkáče a podporu, rodině a zejména mamce (která se musí pravidelně vypořádávat s následky, které 3000 naběhaných kilometrů přináší - zvlášť po pobytu v bahně a lese). Takže asi všem :-D

Nejlepší podzimní výkony - 2x disk

Ač se to může zdát, v nadpisu není žádná ironie. Tenhle víkend jsem předvedl asi to nejlepší za letošní podzim. Ne že by některý z dvojice závodů mohl konkurovat kvalifikaci na klasiku, ale konečně se mi podařilo dobře zaběhnout a udržet laťku i v neděli.

A přitom tomu týden nijak nenasvědčoval. Nejdřív jsem se zapomněl podívat do tréninkáče (kde bylo samozřejmě a zcela logicky volno) a v pondělí po mistrovském finále klásy si vyrazil na mírnou v kohoutovických kopcích. Hloupost tohohle běhu se ukázala až další den, kdy jsem se po rozběhání na úseky, přes celkem pohodovou tepovku, poněkud klepal. Řekl jsem si - hochu, takhle asi ne (stejně jsem ale to, co jsem měl, odběhal :-D). Těsně před závody na mě zas padla nějaká demotivační nálada. Prostě náběh na pěkný propadák a ne úspěch.

V sobotu už ale bylo všechno jinak. Chuť závodit se vrátila a v lese jsem neměl problémy držet se hlavního balíku. Když jsem byl navíc na divácké před Heppym, zadoufal jsem, že bych ho mohl konečně na rozběhu porazit. No ale osud tomu tentokrát nechtěl a nachystal mi trochu drsnější pytlík, takže až příště. I tak 8. místo na prvním úseku pro naše béčku, dvě minuty ztráty na vedoucí štafetu a zhruba minuta na druhé a třetí. Prostě začátek směřující k dobrému umístění béčka.

Bohužel zas nastoupila smůla. Kuba na druhém úseku zaběhl hodně slušně a udržel prakticky i šanci na první desítku. Jenže bohužel došlo na nejhorší a Vask se na třetím úseku zranil a byl nucený to zabalit - 1. disk víkendu.

Vinou Vaskova zranění jsem se dostal do prvního družstva, kam jsem se sice toužil dostat (ostatně celá moje letní příprava směřovala na tenhle závod), ale rozhodně ne takhle.

Závod se už od začátku úplně nevyvíjel dle našich představ (byť s dlouhými farstami jsme počítali) a já na trať vybíhal až v závěru druhé desítky (19.). V lese jsem udělal jednu hloupou minutovku na rádio, ale jinak jsem běžel, co se dalo a zaznamenal 5. čas na úseku a posun družstva o 8 míst dopředu. I tak mi ale velká část čela závodu nadělila něco přes dvě minuty. I potom jsme celkem stahovali, ale mimo kontakt s vedoucími družstvy už jsme byli téměř jistě mimo hru o medaile. Nakonec to vypadalo na sedmé místo, ale špatně oražená kontrola nás poslala mimo umístěné. Takže druhý disk víkendu v mém týmu.

Tak snad příště...

Celkově tedy solidní výkony na úsecích, ale jinak se to nevydařilo, co se dá dělat. Teď konečně přichází nějaké to volno a po něm zase do tréninku, protože příští rok už v té elitě nechci hrát druhé (nebo žádné) housle. A pořád jsou tu družstva, které už nás klub pár let nevyhrál...

Poslední letošní (velké) závody

O víkendu mě čekají poslední letošní velké závody. Ještě možná pojedu na nějaký ten oblastní žebříček, ale i to je dost na vážkách. Chuť do nějakého závodění mě už přešla, na mistrovství štafet i klubů udělám maximum pro týmy, ve kterých běžím, ale pak bych za letošní sezónou s jejími úspěchy a hlavně zklamáními nejraději udělal velkou tlustou čáru.

Zítra zase po půl roce rozbíhám štafety, tak jsem zvědavý, jak mi to půjde, jak už jsem psal, kvůli klukům se budu rozhodně snažit...

P.S. Jo a zapomněl jsem na ty mapy z klasiky - tak snad příští týden s těmi z tohoto víkendu. Teď už nemám náladu se do toho pouštět.

Úspěch na klasice

Na letošním mistrovství na klasické trati jsem zažil jeden ze svých největších mistrovských úspěchů. Jak jsem opatrně zmiňoval, sobotní délka kvalifikace i terén by mi mohly dost sedět. A taky pekelně seděly - 11,5 km dlouhou trať jsem prolétl za nějakých 66 minut a 7. místem v rozběhu si vyběhl nedělní A finále. Chyb jsem během závodu moc nedělal, spíš jen takové drobnosti, a i běžecky to bylo super.

V neděli jsem si tak mohl oběhnout 17,6 km mistrovské trati - utrpení i zážitek zároveň. Před televizními kamerami jsem se nakonec rozhodl nechybovat (asi kvůli tomu nebudu v záznamu), ale jinde (zvlášť v motýlku, kde jsem byl v asi největší krizi) jsem jich pár vyrobil. Na tohle ještě nemám, to je jasné, ale z, řekl bych, velmi rovného běhu s mnohem zkušenějším Lubošem Matějů z Pragovky v závěrečné čtvrtině plyne myslím slušný příslib do dalších let. Takže celkově 29. místo a asi nejlepší podzimní závodní víkend.

P.S. Mapy budou asi v pátek, už mi začala škola a já si je nechal doma...

P.P.S. Jinak se mi organizačně závody moc líbily - zveřejnění rozlosování byla sice chybka, ale mně vůbec nevadila

Mistrovství na klasice

Zítra mě čeká mistrovství na klasice. Pro změnu budu zase šlapat trávu (potřetí ze čtyř podzimních intervalových závodů), tak snad jí (a hlavně podobných vychytávek) moc nebude. Cíl na zítra je nicméně jasný - jít co nejvíc na pohodu, nedělat zbytečné chyby a ukázat co mám natrénováno. A zlepšit kvalifikační skupinu z mistrovství na krátké (takové písmeno snad ani klávesnice nemá). Pokud zaběhnu kvalitně, tak šance na postup tam jistá je, ale vše se musí odvíjet z předchozího a byl by to hodně velký úspěch.

Vzhledem k tomu, že díky zveřejnění startovních listin včetně kvalifikačních skupin vím s kým poběžím, tak mě ani nečeká ta nejdrsnější skupina, tak aspoň v tom mám celkem štěstí. A neběžím v Jen doufám, že jim ulítlo převýšení, protože pokud bychom skutečně měli o 65-85 m víc stoupání než ostatní skupiny (rozdíl proti jedné víc než 20%), tak bych skutečně začal pochybovat o zdravém rozumu stavitele. Ale snad tomu tak není a je to jen překlep. Uvidíme zítra a snad se mě podzimní forma bude držet i nadále...

Mapy z Rýmařova

Trochu opožděně mapy z posledních víkendových áček v Rýmařově. Bohužel to byl trochu velký formát, tak se mi to nechtělo nijak skládat v nějakém grafickém editoru, tak jsem to klasicky nafotil.

Krátká trať (1. místo H21A) - ve vedení jsem byl na prvních dvou kontrolách, na 8. kontrole jsem byl až 14. s 2 minutami ztráty, pak však přišla silná střední část (byť s další chybkou na 10)  a na 15. kontrole už jsem zae vedl - chyby v závěru už mě o to nepřipravily. 6 vyhraných mezičasů (1, 9, 11, 12, 17, 21) a čtyři další do nejlepší pětky (4, 6, 22, cíl) z celkem 23 - vesměs to jsou delší úseky (= stále ještě rezerva v mapě).

Klasika (6. místo H21A) - fyzicky už pěkně utahané - jeden nejlepší mezičas a celkem pět do nejlepší šestky - z chyb zamrzí cca tříminutová postupovka na 7. kontrolu, kde jsem se totálně zasekal v hustníku, a která mi vlastně zkazila celý závod.

Závody tedy celkem úspěšné, na obou celkem dost chyb, v sobotu jsem se však dokázal těch velkých vyvarovat. Neděle už nedopadla úplně podle mých představ jak mapově, tak fyzicky, ale i tak slušný výkon, na který lze navazovat.

Celkově se projevily jasné rezervy v krátkých postupech, na tom do příštího roku musím zapracovat...

Nice jog, lad

Další celkem vydařený víkend - už si začínám pomalu myslet, že tohle nebude tak docela náhoda. V lese se mi běhá dobře, občas se to sice zadrhne, ale jinak se teď při závodě pohybuji asi mnohem plynuleji a rychleji než kdy předtím. O to víc je pak, jako dneska, oproti jaru cítit, že na klasiky v chlapech ještě nemám naběháno dost kilometrů. Protože byť jsem šel o dva kiláky kratší áčka, tak mi v závěru dost docházelo. Na příští týden a mistrovství na klasice si tak nedělám žádné finálové (nemyslím kvalifikační) naděje na extra umístění, ale kdo ví, třeba mi to sedne. Cílem tak bude spíš potvrdit závodní pohodu i formu a trochu ještě potrápit nejmenované adepty na první družstvo.

Jo a abych vlastně uvedl, proč jsem mimojiné tak spokojenný, tak krom vlastního výkonu, jsem byl úspěšný i umístěním a to na middlu 1. a na klasice 6. - obojí samozřejmě v H21A. Tak snad z toho konečně kápnou nějaké pořádné body do rankingu, abych v téhle kategorii nemusel běhat i napřesrok.

Rýmařovská áčka

Po dvou letech zase zavítám do terénů u Rýmařova, ve kterých už jsem se párkrát jako předběžec na mistrovství světa v roce 2008 proběhl. Tentokrát mě čeká hned dvojí účast v H21A, protože se mi (hlavně přes prázdniny) nepodařilo nasbírat dost rankingových bodů, abych se konečně dostal do té elity. No nic, i tak mě jistě čeká slušná konkurence, zase si nedělám iluze, že bych to měl s přehledem vyhrát, na to tam ještě dost slušných běžců bude. V neděli mě navíc čeká dost brzký start, ale třeba to bude výhodou a potkám na trati nějaké vláčky eliťáků...

Východočeská trojkombinace

O prvním zářijovém víkendu už tradičně proběhla závodní trojkombinace - dvoje štafety a sprint. Sobotní program začínal sprintem pořádaným Trutnovem v Janských lázních a byl to opravdu silný zážitek. A to v mnoha ohledech. Rozhodně si tam tenhle závod vysloužil celou řadu nej (objektivně i subjektivně) - nejdelší, nejtěžší fyzicky (souvisí s předchozím) i mapově, nejzáludnější s nejčastějším čtením popisů, s asi nejvíce volbami. A dala by se asi vymyslet i spousta dalších věcí.

Co se týče mého výkonu, tak ten byl od začátku trochu pomalejší (při zákazu orientek se moje silniční botasky na trávě ukázaly hodně velkým průšvihem) - což se ale obrátilo ve slušnou výhodu. Když se podívám do mezičasů, tak jsem se dostával na stále lepší a lepší pozice, jak postupně mí soupeři chybovali. Sám jsem sice pár chybek vyrobil, ale nic extra zásadního. Nakonec z toho bylo nejlepší letošní umístění (překonávající tuším 6. místo z jiného sprintu, pro změnu v Brně) - 4. místo s velkou ztrátou na vítěze, ale s ne tak velkou na zbylé dva borce. Jinak taková malá poznámka na závěr - "běžecký podklad je většinou asfalt, beton a chodníková dlažba" se možná naplnilo (51% je přeci jen vždy více než 49%), ale v člověku to nevyvolává představu seběhu prudkými travnatými svahy, které v silniční obuvi pekelně kloužou.

Mapa sprintu s postupy

Před štafetami na mě lehla celkem velká únava, protože už předchozí sprint byl pekelně náročný (165 metrů převýšení se opravdu naplnilo). A představa dalších 440 mě moc netěšila. Navíc když mi Jedla přinesl štafetu na prvním místě, jak jsem očekával, nebyl jsem zrovna nejlépe naladěn. A to byla chyba, protože jsem tak zaváhal hned na první dvě kontroly a ztratil úplné čelo. Pak jsem se ale konečně probral a najednou jsem běhal buď v čele celé asi pětičlenné skupiny, která se tam vytvořila, nebo, když se zrovna odněkud z houštin vynořil Sosák, tak za ním. Až když nás zezadu seběhl Šumperk (Víčko), tak se konečně ustálilo i nějaké intenzivnější tempo, které mě trochu urychlilo. Nakonec z toho bylo předání na 6. místě v hodně velké skupině, nějakou vteřinku či dvě za pozdějšími vítězi, takže spokojenost.

Mapa sobotních štafet

Nedělní štafety mi, jak už jsem psal, vůbec nevyšly. Selhání na mé straně, kontakt na dobré běžce jsem měl, nohy ale prostě nemohly. V závěru už se mi začalo zatmívat i v hlavě, takže to šlo celé do pekel. Nakolik za to mohlo, že jsem do čtyř do rána koukal do stropu, nebo že jsem byl prostě unavený z předchozího dne, nevím, ale to už stejně na mém čase nic nezmění.

Mapa nedělních štafet

Celkově tedy dva podařené závody a jeden nepodařený. Žádný zázrak, ale cítím, že jsem se tréninkově přes prázdniny dostal zase o kus dál...

Drsný víkend

Tenhle víkend mě totálně odrovnal. Po dlouhé době jsem zase v lese nechal všechno, na co jsem měl natrénováno. Však z toho vypadly dva skvělé výsledky - 4. místo v takticky odběhlém sprintu v H21A v Janských Lázních (opravdu to bylo moc dlouhé - jinak, jak jsem říkal po doběhu - nejtěžší český sprint, co jsem kdy běžel - jak mapově, tak fyzicky; moc se mi to ale celkově líbilo). Odpoledne jsem pak  na štafetách na druhém úseku po úvodních zbytečných mapových zaváháních stihl zachytit čelní skupiny pronásledující první dvojici a na můj vkus jsem se v ní až moc často dostával do vedení. Doběhl jsem tak s ne moc velkou ztrátou za vedoucími štafetami.

Neděle byla bohužel přesný opak, přes noc jsem nenaspal víc než tři hodiny, protože jsem prostě nějak nemohl usnout. Takže už na jedničku jsem byl pěkně zadřený, protože předchozí náročný den prostě vyžadoval trochu větší zregenerování sil. Výraznější chybu jsem udělal až v závěru, jinak to bohužel bylo na tom běhu. No ale nedá se nic dělat, teď je potřeba se z toho oklepat a příští týden zase všem ukázat, na co mám letos natrénováno. A ostatně, o tomhle víkendu to dopadlo dva ku jedné ve prospěch výkonů, se kterými jsem hodně spokojený.

P.S. Mapy a nějaký případný podrobnější komentář v nejbližších dnech.

Český pohár v běhu do vrchu

Když se koukám na parametry tratí všech tří závodů tohohle víkendu, tak mě trochu hlodají výčitky, že jsem asi trochu podcenil přípravu v Hradci na Rozárce (pro neznalé asi nejprudší kopec v Hradci). Ne, teď už vážně. Jsem zvědavý, jak se mužské kategorie ve sprintu vejdou do 15 minut vítěze. Snad jedině, když to nebude stavěné na moc velké obíhačky. Jinak to vypadá na další v řadě českých sprintů, které se neběhají okolo 15 minut a méně, ale v nejlepším 15 minut a více. Přitom ve světě je to naopak.

Štafety už samozřejmě poskytují víc prostoru pro vlastní invenci, ale i tak to bude asi pěkná zabíračka. Vsadím se, že se to pěkně roztrhá. Což samozřejmě není na škodu, byť já mám raději trochu kontaktnější závody. No ale třeba se mýlím a bude to úplně jinak...

Běžecká forma je, na výjezdu se mi celkem dařilo, jen jsem tam zřejmě při půl hodině čekání na bus trochu nastydl :-/ Ale snad to bude zítra v pohodě, abych mohl podat co nejlepší výkon.

Mapy z Karst Cupu

Slíbené mapy s postupy z Karst Cupu. Celkem dost chyb, ale mnohdy to co vypadá jako chyba v 1. nebo 2. etapě byla často vracečka, když už to zeleným dál nešlo probušit. Mapy byly prostě nějaké rozporuplné (občas se tmavě zelenou dalo proběhnout lépe než bílým lesem a čtyřmetrové výrazňáky byly občas taky extrém), ale vyhráli zase ti nejlepší borci, takže to tak hrozné být nemohlo...

1. etapa - ze začátku jsem měl dost problémy z měřítkem (viz pětidenní, takže dvojka už byla kriticky nedoběhlá), na trojku jsem zase zjistil, že hustníkem to tady fakt nepůjde

2. etapa - hodně povedený závod, šel jsem ho hodně opatrně, takže větší chyba byla až na předposlední kontrolu, která byla na jiné hrázce

3. etapa - krátká - ze začátku jsem to chladil, protože mě bolelo koleno, ale okolo devítky jsem se zase rozeběhl

4. etapa - postavěná přes ty největší humusy v celém prostoru, to, v kombinaci s jistou únavou z noci, pro mě bylo utrpení...

Celkově tedy celkem pěkné závody, další zajímavé terény odškrtnuty a důležité zkušenosti nabrány.

P.S. Skener funguje, jak vidíte, skvěle. S většími formáty (je na A4) má sice problémy, ale malé mapy vyhodí nádherně. Jsem rád, že jsem si ho konečně pořídil...

Kriváň

První metry

Četný zástupce místní flóry - Gentiana clusii - znalci mezi čtenáři mě jistě poupraví, pokud se pletu (a zřejmě jsem se spletl, viz komentáře)

Ještě jeden záběr hořce Clusiova

Stoupání do kopce jde ztuha. První metry vzhůru jsou vždy nejtěžší – tělu pár desítek minut trvá, než si na tenhle pohyb zvykne. Zelená na Kriváň nás přitom po krátkém sestupu po asfaltu od parkoviště Tři Studničky nijak nešetří.
 

První kilometr cesty - výjimečně v lesním porostu

Je všední letní den se zataženou oblohou a turisty zpočátku moc nepotkáváme. První část cesty po vstupu na území Tatranského národního parku se táhne mezi zbytky lesů po vichřici z roku 2004 a pasekami hustě porostlými místním rostlinstvem. Míjíme ceduli s varováním, že následující lesy jsou v jistém pásmu ochrany před kůrovci - smutná československá paralela se Šumavou, jak nám ukazují stále četnější mrtvé stromy. Mezi maliním odbočuje krátká cestička k partizánskému srubu s památníkem, která je svým nenáročným reliéfem vítaným zpestřením po ostrém výstupu.
 

Mrtvé stromy

Partizánský srub

Ostrý přechod v koloběhu přírody

Po tomto přerušení cesty už jde chůze přeci jen lépe. Po necelé hodince vycházíme na hranici první kleče. Výhled je konečně trochu veselejší a taky už jsou vidět první skalní srázy. I cesta je trochu mírnější a na výstup mnohem příjemnější. Už za úrovní kleče se stavujeme na menší svačinu. Vedle zurčí malý vodopádek. Travnatým svahem hory k nám stoupá mlha. Za chvíli se přes nás převalí a viditelnost klesne na minimum. Za zády se rozlehne hrozný rámus. Trhnu s sebou a natáhnu se po foťáku. Zároveň se otočím za zdrojem toho hluku. Že by kamzíci, o kterých jsme se bavili a já doufal, že nějakého vyfotím? Nízko nad zemí se pár metrů od nás mihne stín. "Orel!" ozve se. Dřív než ho však stihnu vyfotit, mizí v mlze. Srdce mi z tohohle náhlého a bezprostředního překvapení buší ještě hodně dlouhou. Je čas pokračovat.

Kleč

Cesta nad úrovní vysokého lesa

Tentokráte neméně četná Amanita muscaria, pro nás laiky muchomůrka červená

V dáli se poprvé objevil Kriváň

Blížící se mlha

Jediný zachycený zástupce místní fauny

Postupně čím dál více přecházíme po kamení. Blížíme se ke hřebení, na kterém jsme, ještě než padla mlha, viděli procházet malé postavičky. Od posledního rozcestníku začínáme ostře stoupat a poprvé ztrácíme značku. Ukazuje se, že držet se za jinými lidmi a na vyšlapaných stezkách tady moc nestačí. Už výš na svahu se mlha zase trochu trhá a je vidět alespoň blízké okolí. Za jednou skalou dole prosvítají dosud skrytá plesa. Na vrchol už to musí být jen kousek. Potkáváme orienťáky - svět je opravdu malý. Posledních pár minut aspiruje na menší horolezeckou vložku. Pak už konečně vidím kříž na vrcholu. Kolem však nic moc vidět není, opět se zatáhlo.

Pohled z hřebenu

Dokonalé maskování

Plesa

Jediný exemplář mě neznámé rostliny těsně pod vrcholem

Kříž

Rychle se necháme vyfotit a Bob mezi davem na vrcholu nenápadně vytahuje GPS a vyráží na lov kešky. Ještě než ji najde, začíná lehce kapat. Rozhodujeme se, že nemá cenu čekat nahoře a vyrážíme dolů. Kameny začínají pěkně klouzat. Cestou potkáváme nespočet bláznů, kteří míří opačným směrem. V jednu chvíli prší opravdu vydatně, pak se však obloha protrhne a je ideální chvilka na pár fotografií. Kluci mi postupně mizí, protože vytahuji foťák každých několik desítek metrů. Tohle prostě stojí za záběr.

Cesta dolů

Plesa při cestě zpět

Konec světa

"Hořící lesy" - mizící mlha

Pohled pod Tatry

Jen co dorazíme k rozcestníku, jde se už mnohem rychleji. Pršet ale nepřestává, a tak se sestup stává nekonečným pochodem. V závěru dvouhodinové chůze už začíná být promoklému tělu celkem zima. Stavíme pár minut od auta na první větší jídlo, které jsme původně plánovali na vrcholu. Zima je čím dál větší a byť se zdá, že se konečně mraky protrhnou, už s ostatními nevydržím a musím vyrazit za suchými věcmi čekajícími u Tří Studniček.Když je mi konečně teplo, uvědomuji si, jaký to byl zážitek. Krásná tatranská příroda a divoký sestup po mokrých skalách. Tohle jsou opravdové hory...

Cesta dolů

Nový život

Mlžný opar

Poslední pohled vzhůru