Necelých 18 dní dřiny (včetně neustálého cestování) ve Skandinávii bylo opravdu náročných. Krom několika závodů (celkem jsem jich absolvoval šest) se každý den konal alespoň jeden trénink. Často jsme běhali i dvoufázově, takže času na opravdovou regeneraci moc nebylo. Po necelém týdnu jsem už onemocněl a abych řekl pravdu, asi se to pak se mnou táhlo celý zbytek soustředění. Nikdy jsem se ještě necítil tak vyčerpaný, že jsem po tréninku lehnul, ležel do večeře, a pak v tom zase pokračoval až do večerky. Nebýt toho, že jsme na poslední týden přejeli na ubytování, kde jsme konečně dostali slušné porce jídla, které většinou nebylo z pytlíku, asi bych po Spring Cupu nedal dohromady alespoň na chvíli. I tak jsem to ale bohužel nevydržel až do finále. Ještě dnes se z toho doma doléčuji.Kdyby někoho zajímal předběžný seznam mých nemocí a zranění, se kterými jsem se na severu a poté potýkal, tak tady je :) Je to jen tak pro pobavení, ne aby z toho někdo vyvozoval, že nás tam snad týrali a že orienťák je tak bestiální sport :D
Bolest v kolenou (obou), vyražená čočka (o se mi sice nic nestalo, ale oko v ohrožení bylo), žaludeční problémy se zvracením a nedobrovolnou jednodenní totální hladovkou, horečka, bolavé paty, bolest v chodidle, rýma, bolest v krku, bolest v uchu a velké finále v kolapsu na snídani - prostě sranda, ale už je to o mnoho lepší...
To by bylo z hlediska fyzičky, o které ale nemůžu říct, že by mě zklamala, prostě toho bylo na mě hodně. Teď k něčemu záživnějšímu, mapě. Co se hlavně začátku týče (závody) moc se mi ve Švédsku nevedlo (první závody), to bylo hlavně z důvodu špatně zvolené taktiky, jak mapově běhat ve skandinávských lesích. To jsem si ale relativně rychle uvědomil, stačil jediný middle, ostatní dva závody (štafety a druhý middle) ve skutečnosti ztroskotaly na něčem jiném - štáfle na vyražené čočce a middle na přílišné důvěře ve švédské borce. Část v Ärle už byla lepší, v první polovině to byl spíše zápas s první únavou a bolestí v kolenech, než s mapovými problémy. Poté jsme přejeli do Dánska, kde jsem na nočním běžel asi svůj nejlepší zdejší závod, ačkoli ani zde se svým výkonem nejsem úplně spokojený (opět špatná mapová taktika volby postupů a dohledávek, naštěstí jsem si to poměrně brzy uvědomil a upravil ji). Klasika a štafety pak už byly jednoduchými záležitostmi, při kterých jsem ztrácel jen na běhu.
v Göteborgu zřejmě kvalitní strava dokázala zázraky a opět mi umožnila, abych se po několik dní věnoval tréninku naplno, aniž bych byl příliš limitován únavou. A bylo pro mě relativním překvapením, že krom jedné věci jsem (pokud jsem nebyl už nemocný nebo přinejmenším velmi unavený) na severu neměl další problémy. Tou věcí byly startovní momenty, na kterých jsem poměrně dost ztrácel a jsou asi tak jedinou záležitostí, ve které jsem objevil svou větší slabinu, kterou ještě musím tréninkem omezit.
A jak se mi tam tedy líbilo? Hodně, jako vždycky. Škoda jen toho počasí a nemocí, které mě tu zastihly a poněkud to pokazily. No, nemůže být prostě každý den posvícení (tohle pořekadlo se stává mým oblíbeným, které říkám po každém pokaženém tréninku/závodě). Toť tedy asi vše ke švédskému soustředění, věřím, že mi pomohlo ve výkonech nejen pro tuto sezónu.
Bolest v kolenou (obou), vyražená čočka (o se mi sice nic nestalo, ale oko v ohrožení bylo), žaludeční problémy se zvracením a nedobrovolnou jednodenní totální hladovkou, horečka, bolavé paty, bolest v chodidle, rýma, bolest v krku, bolest v uchu a velké finále v kolapsu na snídani - prostě sranda, ale už je to o mnoho lepší...
To by bylo z hlediska fyzičky, o které ale nemůžu říct, že by mě zklamala, prostě toho bylo na mě hodně. Teď k něčemu záživnějšímu, mapě. Co se hlavně začátku týče (závody) moc se mi ve Švédsku nevedlo (první závody), to bylo hlavně z důvodu špatně zvolené taktiky, jak mapově běhat ve skandinávských lesích. To jsem si ale relativně rychle uvědomil, stačil jediný middle, ostatní dva závody (štafety a druhý middle) ve skutečnosti ztroskotaly na něčem jiném - štáfle na vyražené čočce a middle na přílišné důvěře ve švédské borce. Část v Ärle už byla lepší, v první polovině to byl spíše zápas s první únavou a bolestí v kolenech, než s mapovými problémy. Poté jsme přejeli do Dánska, kde jsem na nočním běžel asi svůj nejlepší zdejší závod, ačkoli ani zde se svým výkonem nejsem úplně spokojený (opět špatná mapová taktika volby postupů a dohledávek, naštěstí jsem si to poměrně brzy uvědomil a upravil ji). Klasika a štafety pak už byly jednoduchými záležitostmi, při kterých jsem ztrácel jen na běhu.
v Göteborgu zřejmě kvalitní strava dokázala zázraky a opět mi umožnila, abych se po několik dní věnoval tréninku naplno, aniž bych byl příliš limitován únavou. A bylo pro mě relativním překvapením, že krom jedné věci jsem (pokud jsem nebyl už nemocný nebo přinejmenším velmi unavený) na severu neměl další problémy. Tou věcí byly startovní momenty, na kterých jsem poměrně dost ztrácel a jsou asi tak jedinou záležitostí, ve které jsem objevil svou větší slabinu, kterou ještě musím tréninkem omezit.
A jak se mi tam tedy líbilo? Hodně, jako vždycky. Škoda jen toho počasí a nemocí, které mě tu zastihly a poněkud to pokazily. No, nemůže být prostě každý den posvícení (tohle pořekadlo se stává mým oblíbeným, které říkám po každém pokaženém tréninku/závodě). Toť tedy asi vše ke švédskému soustředění, věřím, že mi pomohlo ve výkonech nejen pro tuto sezónu.
Žádné komentáře:
Okomentovat