Po Jarním poháru mě čekal další závodní víkend doma v České republice a opět stejná kombinace - klasika a štafety. Vzhledem k tomu, že se pomalu blíží MS v Olomouci, sjela se na závody téměr kompletní světová špička. A všechno probíhalo na české poměry opravdu ve velkém...Sobotní klasika pro mě byla testováním rychlosti s jakou se zvládnu vrátit zpět do závodní formy po soustředění ve Švédsku, které bylo následováno nemocí. Startoval jsem relativně pozdě, a tak jsem měl dost času poslechnout si komentář začínajícího závodu. Musím přiznat, že to byl zážitek - ať už angličtina s protahovanými slabikami severského komentátora nebo poněkud archaické výrazy toho českého. Komentátorské dvojici se však dařilo popisovat průběh závodu na takové úrovni, jak u nás není zdaleka zvykem. Hlavně poutavě! Než jsem se ale nadál, přišel čas, kdy jsem musel vyrazit na start. Dokonce i trochu prokouklo sluníčko - počasí bylo pro běh ideální. Co se týče samotného závodu, nebyl to nějaký zázrak. Tedy ze strany stavitele. Slyšel jsem i něco o špatné mapě, ale to jsem příliš nezaznamenal, protože jsem naprostou většinu závodu strávil na cestách. Trať byla postavená opravdu jednoduše, alespoň se mi to tedy po návratu z mnohem obtížnějšího severu zdálo. A tak jsem jen běžel a běžel. Až na nějaký ten kopec nebo podrost to bylo skoro jako na dráze. Nakonec z toho bylo 6. místo v H20B (7 minut ztráta na prvního na 9,9km/230m, ale na třetí místo mi přebývaly jen dvě minuty).
Od štafet, které se konaly druhý den, jsem očekával úplně jiný závod. Ne snad o moc víc mapově obtížný, ale mnohem fyzicky náročnější. Ono 7,7km s 445 metry převýšení, které jsem nakonec běžel, mluví za vše. Navíc bylo jasné, že i tak to bude hodně rychlé - v mužích startovalo hodně reprezentačních štafet. Opět jsem měl tu čest jít druhý úsek v nejlepší slávistické štafetě, kterou rozbíhal Heppy a finišoval Jedla. A Heppy nezklamal a předal mi ve vedení mezi českými týmy a na slušném místě celkově. Už na jedničku mě čekal výběh téměř na vrchol nedalekého kopce a z něj prudký seběh a opětovné stoupání. A pak zas a znova. Po sobotní klasice jsem se zas až tak svěží necítil, a tak jsem se dopředu tlačil jen silou vůle. Naštěstí nebyla žádná z kontrol nějak víc obtížná, aby potrápila můj unavený mozek, a tak jsem šel mapově čistě. Přes veškerou svou snahu jsem vedoucí pozici ztratil a předával zase třetí (mezi českými klubovými štafetami) za ZBM a SSU. Naštěstí byl Jedla ve formě a s přehledem nás vytáhl na už "oblíbené" druhé místo. I díky naší štafetě teď proto vede SHK ligu klubů.
Víkend nakonec dopadl docela úspěšně - mapově bez problémů, ale tu fyzičku to ještě chce vyladit...
Od štafet, které se konaly druhý den, jsem očekával úplně jiný závod. Ne snad o moc víc mapově obtížný, ale mnohem fyzicky náročnější. Ono 7,7km s 445 metry převýšení, které jsem nakonec běžel, mluví za vše. Navíc bylo jasné, že i tak to bude hodně rychlé - v mužích startovalo hodně reprezentačních štafet. Opět jsem měl tu čest jít druhý úsek v nejlepší slávistické štafetě, kterou rozbíhal Heppy a finišoval Jedla. A Heppy nezklamal a předal mi ve vedení mezi českými týmy a na slušném místě celkově. Už na jedničku mě čekal výběh téměř na vrchol nedalekého kopce a z něj prudký seběh a opětovné stoupání. A pak zas a znova. Po sobotní klasice jsem se zas až tak svěží necítil, a tak jsem se dopředu tlačil jen silou vůle. Naštěstí nebyla žádná z kontrol nějak víc obtížná, aby potrápila můj unavený mozek, a tak jsem šel mapově čistě. Přes veškerou svou snahu jsem vedoucí pozici ztratil a předával zase třetí (mezi českými klubovými štafetami) za ZBM a SSU. Naštěstí byl Jedla ve formě a s přehledem nás vytáhl na už "oblíbené" druhé místo. I díky naší štafetě teď proto vede SHK ligu klubů.
Víkend nakonec dopadl docela úspěšně - mapově bez problémů, ale tu fyzičku to ještě chce vyladit...
Žádné komentáře:
Okomentovat