Při náročné mnohasetkilometrové cestě (asi 400-500 km) se kolem nás stejně jako minule střídala zasněžená a nezasněžená krajina. Zdálo se však, že "čím více na sever, tím méně sněhu". Nakonec jsme byli ubytováni v Barvagarden, skupině budov, která slouží k mě neznámým účelům. Vystřídali jsme zde jakýsi sraz důchodců, kteří v okamžiku našeho příjezdu ve velkém kouřili u dveří (další z důvodů severské dlouhověkosti?). Společně s námi tu jednu noc přebývali i švédští orienťáci, kteří se účastnili místních víkendových závodů. Věrni orienťácké pospolitosti nám, pod vedením jednoho z mála veteránů, přišli ukázat mapy z okolí. Nejprve jsem se k rozhovoru přidružil jen, abych vypomohl několika anglickými slovíčky, ale během chvíle jsem to byl já, s kým se hlavně debatovalo. Mluvili jsme o všem možném - rozdílech v mapování, problémech s lesáky, Tiomile nebo třeba nadcházejícím MS v Olomouci. Nakonec jsme jim ještě s Petrem ukazalovali na notebooku české mapy, z nichž je asi nejvíce zaujaly řady vrstevnic na loňských jabloneckých áčkách - na podobném se tu prý neběhá.
Přes noc jako obvykle začalo sněžit a v okolí Ärly, kde dosud nebylo moc sněhu, zase trochu bílé pokrývky přibylo (naštěstí ne tolik). V pondělí ráno jsme vyrazili na první místní trénink. Už cesta na něj byla super - konečně jsem se dostal i k řízení dodávky :). Sudá-lichá byl pěkný "záhul", zvlášť když jsem ji běžel s Adamem Chromým (ZBM/juniorská repre), kterého jsem si ráno vylosoval. Během těch sprintů (alespoň pro mě) přes bažiny a hustníky, jsem příliš mapovat nezvládal, takže jsem v dohledávce spíše než kontroly nejprve hledal sebe. Až na jeden případ, kdy jsem opravdu nevěděl, jsem se nakonec vždy dokázal najít (byť za cenu ujištění, že jsme opravdu tak vedle, jak mi najednou došlo...). Byla to ale fajn zkušenost, to rozhodně. Odpoledne byl na řadě "kulečník" nebo-li velmi krátké postupy (na cca 4 km 32 kontrol). To jsem šel o poznání pomaleji, ale bez chyb a s naprostou spokojeností.
V úterý se běžely okruhy, v prvním z nich však byla špatně kontrola (ostrůvek v bažině), kterou jsme pak pár minut hledal, a to mě bohužel trochu demotivovalo. Únava, kterou jsem začal cítit v nohou, jsem tak nejprve přičítal tomu, ale když jsem pak zjistil, že mi dělá problémy i doklusnout z cíle k autu, začalo by mít jasné, že něco je špatně. Hned jak jsme přijeli, jsem zalehl a toho dne už skoro nevstal. Opravdu šílených bolestí břicha jsem se zbavil (slabší povahy raděli dále nečtěte), až když jsem se na záchodě vyzvracel. Pak jsem slupl živočišné uhlí a acylpyrin (měl jsem i teplotu) a dál ležel. Tu noc jsem skoro neusnul, ale už mi bylo docela dobře. Co mě na tom nejvíce mrzelo, bylo, že jsem přišel o nočák, který byl v úterý večer a zároveň i následující středeční dopolední sprinty. A taky, že jsem za celý den v sobě udržel jen ty prášky a dva hrníčky čaje. Naštěstí to ve středu už bylo v pohodě a odpoledne jsem se to snažil alespoň rozchodit v rámci výletu do Eskilstuny (2 kostely a hromada obchodů).
Čtvrtek byl opět ve znamení návratu k tréninku. Dopoledne jsem oběhl asi 6 kilometrů na mapě v rámci tréninku shluků kontrol (v poslední třetině mi už ale došly síly). I tak to byl docela úspěch, na to, že jsem byl v úterý celý den bez jídla, a navíc jsem ani jednou necítil koleno, takže už si snad odpočalo i to. Odpoledne jsem alespoň výklusem roznesl část paměťáku, a pak vyrazil do lesa trochu fotit. Večer byl korunován další zábavnou vloužkou pod réžií Žabin: nejprve dva díly komediálního seriálu, a pak videa z jejich Silvestra.
Ráno se neslo ve znamení rychlého balení a uklízení, aby jsme do deseti mohli být na cestě. Poté co jsme nechali 400 euro za ubytování u prodavačky v obchodě, se kterou se chlap, kterému jsme měli původně zaplatit, prý zná, jsme vyrazili směr Dánsko a Spring Cup.
Přes noc jako obvykle začalo sněžit a v okolí Ärly, kde dosud nebylo moc sněhu, zase trochu bílé pokrývky přibylo (naštěstí ne tolik). V pondělí ráno jsme vyrazili na první místní trénink. Už cesta na něj byla super - konečně jsem se dostal i k řízení dodávky :). Sudá-lichá byl pěkný "záhul", zvlášť když jsem ji běžel s Adamem Chromým (ZBM/juniorská repre), kterého jsem si ráno vylosoval. Během těch sprintů (alespoň pro mě) přes bažiny a hustníky, jsem příliš mapovat nezvládal, takže jsem v dohledávce spíše než kontroly nejprve hledal sebe. Až na jeden případ, kdy jsem opravdu nevěděl, jsem se nakonec vždy dokázal najít (byť za cenu ujištění, že jsme opravdu tak vedle, jak mi najednou došlo...). Byla to ale fajn zkušenost, to rozhodně. Odpoledne byl na řadě "kulečník" nebo-li velmi krátké postupy (na cca 4 km 32 kontrol). To jsem šel o poznání pomaleji, ale bez chyb a s naprostou spokojeností.
V úterý se běžely okruhy, v prvním z nich však byla špatně kontrola (ostrůvek v bažině), kterou jsme pak pár minut hledal, a to mě bohužel trochu demotivovalo. Únava, kterou jsem začal cítit v nohou, jsem tak nejprve přičítal tomu, ale když jsem pak zjistil, že mi dělá problémy i doklusnout z cíle k autu, začalo by mít jasné, že něco je špatně. Hned jak jsme přijeli, jsem zalehl a toho dne už skoro nevstal. Opravdu šílených bolestí břicha jsem se zbavil (slabší povahy raděli dále nečtěte), až když jsem se na záchodě vyzvracel. Pak jsem slupl živočišné uhlí a acylpyrin (měl jsem i teplotu) a dál ležel. Tu noc jsem skoro neusnul, ale už mi bylo docela dobře. Co mě na tom nejvíce mrzelo, bylo, že jsem přišel o nočák, který byl v úterý večer a zároveň i následující středeční dopolední sprinty. A taky, že jsem za celý den v sobě udržel jen ty prášky a dva hrníčky čaje. Naštěstí to ve středu už bylo v pohodě a odpoledne jsem se to snažil alespoň rozchodit v rámci výletu do Eskilstuny (2 kostely a hromada obchodů).
Čtvrtek byl opět ve znamení návratu k tréninku. Dopoledne jsem oběhl asi 6 kilometrů na mapě v rámci tréninku shluků kontrol (v poslední třetině mi už ale došly síly). I tak to byl docela úspěch, na to, že jsem byl v úterý celý den bez jídla, a navíc jsem ani jednou necítil koleno, takže už si snad odpočalo i to. Odpoledne jsem alespoň výklusem roznesl část paměťáku, a pak vyrazil do lesa trochu fotit. Večer byl korunován další zábavnou vloužkou pod réžií Žabin: nejprve dva díly komediálního seriálu, a pak videa z jejich Silvestra.
Ráno se neslo ve znamení rychlého balení a uklízení, aby jsme do deseti mohli být na cestě. Poté co jsme nechali 400 euro za ubytování u prodavačky v obchodě, se kterou se chlap, kterému jsme měli původně zaplatit, prý zná, jsme vyrazili směr Dánsko a Spring Cup.
Žádné komentáře:
Okomentovat