Letošní Mistrovství České republiky v nočním orientačním běhu se odehrálo pod taktovkou ostravského Orienteering FIZA teamu ve Lhotce u Ostravy v noci ze soboty 26.4. na neděli. Snad za to mohla ona již několikrát zmiňovaná excentrická poloha navíc umocněná vzdáleností od v OB nejsilnějších oblastí ČR, ale na závod se sjela jen půldruhá stovka závodníků mistrovských kategorií (+ necelá stovka veteránů). Další pak možná odradil terén plný ostružin, který nenabízel nic nějak výjimečného.Ještě než se vyrazilo na závody, šlo na vcelku povedených stránkách nalézt dostatek podstatných informací (výborný byl například návod na průjezd přes Ostravu k místu konání, horší to ale bylo třeba s ukázkami mapy, které nebyly vůbec a starou mapu prostoru si každý mohl tak maximálně vyhledat v archívu map OB). Na noční nakonec ze Slavie vyrazil tucet borců (mužů i žen) ve třech autech. Já jel sám s Egim (Martinem Egrtem) v dodávce vypůjčené od Petra, kde jsme tak měli narozdíl od ostatních opravdu spoustu místa :)
Po více než třech hodinách bezproblémové jízdy z Hradce jsme se konečně objevili ve Lhotce. V té chvíli jsme zpozorněl a začal hledat nějakou tu šipku k parkování. První jsem si všiml na poslední chvíli a vyžádalo si to veškerou sílu mých reflexů zareagovat na růžový nápis PARKOVÁNÍ na bílém papíře a na poslední chvíli zatočit. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem nikde neviděl avizované příslušníky městské policie, dle jejichž pokynů jsem se měl při parkování řídit. Mé zděšení ještě poněkud vzrostlo, když jsem projel asi dvousetmetrovou ulicí, kde krom starousedlíků neparkovalo žádné auto, a objevil se na malém hliněném plácku na konci vesnice. Tehdy jsem si znovu přečetl pokyny, zakroutil hlavou a vrátil se stejnou cestou zpět. Než jsem nakonec zaparkoval, ještě jednou jsem se na ten plácek vrátil, protože uličku, ve které jsem v závěru zastavil, předtím blokovalo auto a na rohu stojící polista rozhodně nevypadal, že by se chystal vydávat nějaké pokyny ohledně parkování. No ale nakonec se to zvládlo.
Shromaždiště bylo dostačující, startovka a popisy už byly připraveny a na místo už se sjela tak odhadem polovina závodníků. Na záchody se nestála žádná fronta a pořadatelé postavili několik stanů, do kterých se mohli účastníci schovat, pokud se jim nechtělo stavět vlastní. Bufet jsem nenavštívil, takže o jeho zásobení/rychlosti nic nevím. Jinak nemůžu srovnávat s minulými mistrovstvími v nočním, ale centrum závodu mě přišlo celkově ucházející. Jen škoda nekomentovaného průběhu závodu, nicméně je třeba přiznat, že by to šlo jen s obtížemi, neboť by se místním obyvatelům určitě nelíbilo, kdyby jim hned za okny hrála hudba a komentátor vyřvával výsledky závodu nějakých šílenců pobíhajících v noci po lese. Navíc, ruku na srdce, má to vůbec pro dvě stovky lidí cenu?
Základní informace z cílové čáry (vzdálené 800m) se alespoň přenášely projektorem na plátno v altánku hned vedle prezentace, což absenci komentování téměř vyvážilo. No ale prozatím konec hodnocení organizace.
Můj čas se pomalu nachýlil ve 20:45, kdy jsem nasedl do už poměrně nacpaného autobusu, který byl určen pro převoz závodníků na start, který byl nějaký ten kilometr vzdálen (byť by se to myslím dalo v pohodě dojít - vzdálenost od centra tipuju tak na 2 km). To byl samozřejmě od pořadatelů skvělý nadstandart. Teď se ale přenesme o nějakých těch 70 minut dopředu, protože samotný závod proberu v jiném příspěvku.
Když jsem doběhl a unavený doklopýtal s limonádou v ruce na shromaždiště, uvítala mě už fungující projekce výsledků a nějaký ten dostaz typu "Cos tam dělal?". No běžel, samozřejmě... Chvíli jsem se koukal, jak přibíhající další a další borci, a pak se ještě podíval na online přenost z radií z Tiomily, který běžel na notebooku hned vedle. Prostě fajn. Jen co jsem se převlékl, vrátil jsem se tam a už se jen čekalo, až se konečně vyhlásí dnešní vítězové. Pro Slavii to byla opravdu žeň (medailově 2-2-0), tak me trochu mrzelo, že jsem opět nepřispěl svou trochou do mlýna :)
Pak už se konečně odjelo na ubytování, které bylo naštěstí ve škole hned v sousední vesnici Hošťálkovice. Vyspal jsem se tak zpoloviny, protože už někdy kolem sedmé se začali trousit pryč první odjíždějící. Já to nakonec vzdal před devátou a spolu s Egim jsme jako jediní ze Slavie přejeli zpět na shromaždiště připravit se na middle (ostatní raději jeli domů rovnou). Těžko říct z čeho jsem byl tak unavený, ale jak už jsem se zmínil, byla to noční můra. Nakonec jsem ale překonal i těch 6 kiláků a po rychlém obědě jsme konečně mohli vyrazit zpět do Hradce, kam jsme dorazili chvíli před půl pátou.
A jak se mi tedy závody líbily? Organizace dobrá (skóre zvedaly hlavně ty nadstandartní věci), ale terén bohužel nic moc.
Po více než třech hodinách bezproblémové jízdy z Hradce jsme se konečně objevili ve Lhotce. V té chvíli jsme zpozorněl a začal hledat nějakou tu šipku k parkování. První jsem si všiml na poslední chvíli a vyžádalo si to veškerou sílu mých reflexů zareagovat na růžový nápis PARKOVÁNÍ na bílém papíře a na poslední chvíli zatočit. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem nikde neviděl avizované příslušníky městské policie, dle jejichž pokynů jsem se měl při parkování řídit. Mé zděšení ještě poněkud vzrostlo, když jsem projel asi dvousetmetrovou ulicí, kde krom starousedlíků neparkovalo žádné auto, a objevil se na malém hliněném plácku na konci vesnice. Tehdy jsem si znovu přečetl pokyny, zakroutil hlavou a vrátil se stejnou cestou zpět. Než jsem nakonec zaparkoval, ještě jednou jsem se na ten plácek vrátil, protože uličku, ve které jsem v závěru zastavil, předtím blokovalo auto a na rohu stojící polista rozhodně nevypadal, že by se chystal vydávat nějaké pokyny ohledně parkování. No ale nakonec se to zvládlo.
Shromaždiště bylo dostačující, startovka a popisy už byly připraveny a na místo už se sjela tak odhadem polovina závodníků. Na záchody se nestála žádná fronta a pořadatelé postavili několik stanů, do kterých se mohli účastníci schovat, pokud se jim nechtělo stavět vlastní. Bufet jsem nenavštívil, takže o jeho zásobení/rychlosti nic nevím. Jinak nemůžu srovnávat s minulými mistrovstvími v nočním, ale centrum závodu mě přišlo celkově ucházející. Jen škoda nekomentovaného průběhu závodu, nicméně je třeba přiznat, že by to šlo jen s obtížemi, neboť by se místním obyvatelům určitě nelíbilo, kdyby jim hned za okny hrála hudba a komentátor vyřvával výsledky závodu nějakých šílenců pobíhajících v noci po lese. Navíc, ruku na srdce, má to vůbec pro dvě stovky lidí cenu?
Základní informace z cílové čáry (vzdálené 800m) se alespoň přenášely projektorem na plátno v altánku hned vedle prezentace, což absenci komentování téměř vyvážilo. No ale prozatím konec hodnocení organizace.
Můj čas se pomalu nachýlil ve 20:45, kdy jsem nasedl do už poměrně nacpaného autobusu, který byl určen pro převoz závodníků na start, který byl nějaký ten kilometr vzdálen (byť by se to myslím dalo v pohodě dojít - vzdálenost od centra tipuju tak na 2 km). To byl samozřejmě od pořadatelů skvělý nadstandart. Teď se ale přenesme o nějakých těch 70 minut dopředu, protože samotný závod proberu v jiném příspěvku.
Když jsem doběhl a unavený doklopýtal s limonádou v ruce na shromaždiště, uvítala mě už fungující projekce výsledků a nějaký ten dostaz typu "Cos tam dělal?". No běžel, samozřejmě... Chvíli jsem se koukal, jak přibíhající další a další borci, a pak se ještě podíval na online přenost z radií z Tiomily, který běžel na notebooku hned vedle. Prostě fajn. Jen co jsem se převlékl, vrátil jsem se tam a už se jen čekalo, až se konečně vyhlásí dnešní vítězové. Pro Slavii to byla opravdu žeň (medailově 2-2-0), tak me trochu mrzelo, že jsem opět nepřispěl svou trochou do mlýna :)
Pak už se konečně odjelo na ubytování, které bylo naštěstí ve škole hned v sousední vesnici Hošťálkovice. Vyspal jsem se tak zpoloviny, protože už někdy kolem sedmé se začali trousit pryč první odjíždějící. Já to nakonec vzdal před devátou a spolu s Egim jsme jako jediní ze Slavie přejeli zpět na shromaždiště připravit se na middle (ostatní raději jeli domů rovnou). Těžko říct z čeho jsem byl tak unavený, ale jak už jsem se zmínil, byla to noční můra. Nakonec jsem ale překonal i těch 6 kiláků a po rychlém obědě jsme konečně mohli vyrazit zpět do Hradce, kam jsme dorazili chvíli před půl pátou.
A jak se mi tedy závody líbily? Organizace dobrá (skóre zvedaly hlavně ty nadstandartní věci), ale terén bohužel nic moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat