Soustředění v Kytlici

Od dnešního dne až do neděle jsem na soustředění juniorské reprezentace v Kytlici (u Nového Boru), kde na mě čeká spousta náročných tréninků s konkurencí :) Už se těším a doufám, že to všechno v tempu a bez problémů odběhám...

NOB - Závod

Ještě než přejdu k samotnému popisu mého výkonu a menšímu rozboru popisů, rád bych se chvilku věnoval samotné mapě Bobr 2008. Už v rozpise byli závodníci upozorněni, že mistrovské kategorie poběží na měřítku 1:15000, což mě trochu vyděsilo, protože noční jsem nikdy nešel na ničem jiném než "desítce". Nakonec to však nebyl problém. Horší to bylo v reálu s klasifikací některých porostů. To, že to bylo zarostlé všude, je jasné, ale že ani dvojice mapařů (nebo jeden schizofrení?) se není schopna dohodnout, co budou brát jako podrost a co ne (např. na odběhu od 14 a ve 1/3 postupu na 16 jsem tedy žádný porost pod nohama nezaznamenal a naopak u kontroly 8 bych to zašrafoval co to jde), jsem nepochopil. Někdo by mohl namítnout něco ve stylu, že mapař, který chodí pěšky a ve dne to vidí líp, ale mě by zajímalo, zda si všechno to ostružiní mapař prolezl :) Nicméně zas tak hrozné to v tomhle ohledu nebylo.

Mnohem horší totiž bylo to, že člověka, který mapuje na MČR V NOČNÍM! zřejmě nenapadne, že značka pro polootevřený les navíc zašrafovaná zeleným podrostem (a umístěná na pasece kreslené stejnou žlutou a taky šrafovanou) asi moc v noci na patnátce přečíst nepůjde. Vím, že nakreslit mapu není nic lehkého ani vděčného, ale proboha, myslete u toho i na ty, kteří se podle ní budou orientovat! Mimochodem zmíněné místo mám problém přečíst i za světla a v klidu...

Výřez z Bobra s postupy

Už ve třetím koridoru na mě čekala mapa. Za tu minutu jsem si stihl prohlédnout většinu postupů a zjistit, že mě čeká spousta postupů střední délky a asi nic extra obtížného. Pak už odpípalo a já konečně mohl vyrazit kupředu. V klidu jsem si na mapovém startu okontroloval, že běžím správně a zrychlil do plného závodního tempa. Jenže už chvíli potom, co jsem seběhl z hlavní cesty, mi zhaslo nejsilnější světlo (mám v něm nějaký špatný kontakt), a tak mi bohužel nezbylo nic jiného než přepnout na menší. No aspoň, že fungovalo to :) Jednička svítila hezky zdálky a na dvojku to bylo skoro jako po linii podél potoka. Kontrola nerazila, a tak jsem rychle rozbalil mapu a orazil ji do eRka. Trojka byla od pohledu poněkud obtížnější - náběh na vývrat do čistého lesa. Naštěstí jsem v dohledávce uviděl malý baráček a hned mi bylo jasné, kde jsem. Kontrola byla schovaná z opačné než náběhové strany, přesně jak jsem očekával :) Čtyřka byla krásně na směr - stačila buzola a občasné srovnání se podél linií jako potok nebo cesta.
Pátá i šestá kontrola byly typický ťukec. Na sedmičku to opět podél paseky nebyl problém. Na téhle kontrole jsem byl 6. se ztrátou 2,5 minuty na vedoucího závodníka (Adam Chromý). Na Dana Hájka, který byl nakonec třetí, jsem měl ale jen 46 vteřin ztráty. Na osmičce mě zarazila až dohledávka, kdy jsem si poprvé během závodu nebyl v mapě moc jistý a nevěděl, kde v úplném finále přesně odbočit z cesty. Naštěstí se to povedlo správně, stačilo se jen prodrat ostružiním a bylo to. 9 i 10 zas nebyly obtížné (na 10. jsem měl 2. nejlepší mezičas, byl celkově pátý a dokonce 10 vteřin před bronzovým Danielem Hájkem :) ) Touto kontrolou ale veškeré mé medailové ambice skončily. Už při výběhu nového kopce jsem začal cítit, že už to zdaleka netáhne tak jak na začátku, a pak přišla chyba v dohledávce, kde jsem nechal dvě minuty. Doteď úplně nechápu, kde jsem mohl být, můj postup nakreslený na mapě u 11. je spíš tak vytušený než skutečný, neboť se mi rozhodně nezdálo, že bych byl na té dolní cestě (sklon té, na které jsme byl mi přišel tedy rozhodně jiný než té na mapě - prostě záhada). Tady jsem dotáhl Zdeňka Slezáka, se kterým jsem odběhl následující dvě kontroly a i díky jeho přítomnosti přeci jen zrychlil. Na 14. jsem zvolil jiný postup (zleva zatímco Zdeněk Slezák šel zprava). Bohužel jsem skončil v onom výše zmíněném polootevřeném lese, jehož stromy se nijak výrazně nelišily od normálně vzrostlých - tudíž jsem očekával, že to nemůže být nic jiného než jediný kousek bílého na mapě široko daleko. Další chyba - minuta a půl. Pak už to nestálo za moc...
Šestnáctka byla první větší volbou na trati, ale cesta zprava se mi zdála mnohem lepší (bohužel jsem si nevšiml občerstvovačky vlevo, která by přišla při mé únavě celkem fajn). Trošku jsem zachyboval v údolíčku u potoka, kde se cesta trochu ztratila a já z ní na moment seběhl. Zbytek trati nemá cenu přesněji komentovat - poučku, že hlava musí jít před nohama, jsem plnil na 100%. Zajímavá byla jen volba na sběrku - po cestě nebo rovně. Já se rozhodl pro běh lesem, ačkoli to při nočním nebývá většinou nejvýhodnější, ale při mé naprosté vyčerpanosti se to vyplatilo.
Nakonec jsem tedy skončil na 8. místě se ztrátou 13 minut na zcela jasného vítěze Adama Chromého. Do 10. kontroly jsem se ještě držel v kontaktu s medailemi, ale pak přišly chyby a nohy přestaly běžet. Proč jsem fyzicky nemohl nevím, snad kvůli tomu, že jsem se vrátil sotva pár dní předtím k trénování a v pátek byl na poměrně náročném vyšetření u doktora, krátkém sprintu (který jsem původně chtěl vypustit, ale byl jsem donucen ho roznést) a tělocvičně. No, aspoň jsem se zase trochu poučil :)

NOB - Organizace a ty věci okolo

Letošní Mistrovství České republiky v nočním orientačním běhu se odehrálo pod taktovkou ostravského Orienteering FIZA teamu ve Lhotce u Ostravy v noci ze soboty 26.4. na neděli. Snad za to mohla ona již několikrát zmiňovaná excentrická poloha navíc umocněná vzdáleností od v OB nejsilnějších oblastí ČR, ale na závod se sjela jen půldruhá stovka závodníků mistrovských kategorií (+ necelá stovka veteránů). Další pak možná odradil terén plný ostružin, který nenabízel nic nějak výjimečného.

Ještě než se vyrazilo na závody, šlo na vcelku povedených stránkách nalézt dostatek podstatných informací (výborný byl například návod na průjezd přes Ostravu k místu konání, horší to ale bylo třeba s ukázkami mapy, které nebyly vůbec a starou mapu prostoru si každý mohl tak maximálně vyhledat v archívu map OB). Na noční nakonec ze Slavie vyrazil tucet borců (mužů i žen) ve třech autech. Já jel sám s Egim (Martinem Egrtem) v dodávce vypůjčené od Petra, kde jsme tak měli narozdíl od ostatních opravdu spoustu místa :)
Po více než třech hodinách bezproblémové jízdy z Hradce jsme se konečně objevili ve Lhotce. V té chvíli jsme zpozorněl a začal hledat nějakou tu šipku k parkování. První jsem si všiml na poslední chvíli a vyžádalo si to veškerou sílu mých reflexů zareagovat na růžový nápis PARKOVÁNÍ na bílém papíře a na poslední chvíli zatočit. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem nikde neviděl avizované příslušníky městské policie, dle jejichž pokynů jsem se měl při parkování řídit. Mé zděšení ještě poněkud vzrostlo, když jsem projel asi dvousetmetrovou ulicí, kde krom starousedlíků neparkovalo žádné auto, a objevil se na malém hliněném plácku na konci vesnice. Tehdy jsem si znovu přečetl pokyny, zakroutil hlavou a vrátil se stejnou cestou zpět. Než jsem nakonec zaparkoval, ještě jednou jsem se na ten plácek vrátil, protože uličku, ve které jsem v závěru zastavil, předtím blokovalo auto a na rohu stojící polista rozhodně nevypadal, že by se chystal vydávat nějaké pokyny ohledně parkování. No ale nakonec se to zvládlo.
Shromaždiště bylo dostačující, startovka a popisy už byly připraveny a na místo už se sjela tak odhadem polovina závodníků. Na záchody se nestála žádná fronta a pořadatelé postavili několik stanů, do kterých se mohli účastníci schovat, pokud se jim nechtělo stavět vlastní. Bufet jsem nenavštívil, takže o jeho zásobení/rychlosti nic nevím. Jinak nemůžu srovnávat s minulými mistrovstvími v nočním, ale centrum závodu mě přišlo celkově ucházející. Jen škoda nekomentovaného průběhu závodu, nicméně je třeba přiznat, že by to šlo jen s obtížemi, neboť by se místním obyvatelům určitě nelíbilo, kdyby jim hned za okny hrála hudba a komentátor vyřvával výsledky závodu nějakých šílenců pobíhajících v noci po lese. Navíc, ruku na srdce, má to vůbec pro dvě stovky lidí cenu?
Základní informace z cílové čáry (vzdálené 800m) se alespoň přenášely projektorem na plátno v altánku hned vedle prezentace, což absenci komentování téměř vyvážilo. No ale prozatím konec hodnocení organizace.
Můj čas se pomalu nachýlil ve 20:45, kdy jsem nasedl do už poměrně nacpaného autobusu, který byl určen pro převoz závodníků na start, který byl nějaký ten kilometr vzdálen (byť by se to myslím dalo v pohodě dojít - vzdálenost od centra tipuju tak na 2 km). To byl samozřejmě od pořadatelů skvělý nadstandart. Teď se ale přenesme o nějakých těch 70 minut dopředu, protože samotný závod proberu v jiném příspěvku.
Když jsem doběhl a unavený doklopýtal s limonádou v ruce na shromaždiště, uvítala mě už fungující projekce výsledků a nějaký ten dostaz typu "Cos tam dělal?". No běžel, samozřejmě... Chvíli jsem se koukal, jak přibíhající další a další borci, a pak se ještě podíval na online přenost z radií z Tiomily, který běžel na notebooku hned vedle. Prostě fajn. Jen co jsem se převlékl, vrátil jsem se tam a už se jen čekalo, až se konečně vyhlásí dnešní vítězové. Pro Slavii to byla opravdu žeň (medailově 2-2-0), tak me trochu mrzelo, že jsem opět nepřispěl svou trochou do mlýna :)
Pak už se konečně odjelo na ubytování, které bylo naštěstí ve škole hned v sousední vesnici Hošťálkovice. Vyspal jsem se tak zpoloviny, protože už někdy kolem sedmé se začali trousit pryč první odjíždějící. Já to nakonec vzdal před devátou a spolu s Egim jsme jako jediní ze Slavie přejeli zpět na shromaždiště připravit se na middle (ostatní raději jeli domů rovnou). Těžko říct z čeho jsem byl tak unavený, ale jak už jsem se zmínil, byla to noční můra. Nakonec jsem ale překonal i těch 6 kiláků a po rychlém obědě jsme konečně mohli vyrazit zpět do Hradce, kam jsme dorazili chvíli před půl pátou.
A jak se mi tedy závody líbily? Organizace dobrá (skóre zvedaly hlavně ty nadstandartní věci), ale terén bohužel nic moc.

Závodní víkend s NOB

Tak moje první mistrovství v nočním už je za mnou. Komentář k němu bude jen krátký, víc chystám snad zítra v prvním detailním rozboru závodu na mém blogu. Nakonec jsem tedy doběhl 8. s poměrně hrozivou ztrátou třinácti minut na vítěze (ale jen šesti na třetí místo). Bohužel jsem udělal dvě velké chyby celkem o 3,5 minutách a okolo poloviny jsem bohužel fyzicky vytuhnul. Škoda.

Dnešní (nedělní) middle byl tak poznamenaný únavou, jak jen to šlo. Když už jsem na rozklusání moc nemohl do mírného kopce, bylo mi jasné, že dnes zase poběžím "na vůli! (letos se to stává až hrozivě pravidelným, ačkoli jsem proti tomu přes zimu udělal, co jsem mohl). Ještě na trojku jsem doběhl relativně slušným tempem, ale za rychlost při postupech na zbylých 16 kontrol bych se skoro styděl i při tréninku. Zítra tak asi budu muset trochu upravit trénink, abych aspoň trochu zregeneroval.

MČR NOB

Konečně je to tady: moje první mistrovství v nočním. Po řadě tréninků a pár závodech ve Skandinávii mě konečně čekají i české terény v závodním tempu. Jsem opravdu zvědavý, jaké to u Ostravy bude a doufám, že to bude stát za to. V kategorii nás tolik nestartuje, ale bohužel pro mé medailové ambice je tam dost zkušených borců, aby si rozdělili první tři místa :) Takže mým cílem je hlavně zaběhnout výkon s co nejmenším počtem chyb a nabrat nějaké ty zkušenosti na příští rok...

Vyšetření u "sporťáka"

Tak už mám za sebou i vyšetření u sportovního lékaře. Stále držím výšku 178,5cm a váhu 63kg. Na běžícím pásu jsem doběhl prakticky na stejnou úroveň jako minule, snad se tam trochu projevila únava z posledních dnů, kdy jsem se zase vrátil k tréninku. Ale aspoň bylo na výsledcích poznat, že jsem se držel zuby nechty, protože R (ukazatel toho, jak moc na krev jsem běžel - měl by se pohybovat minimálně okolo 1) bylo 1,1. Navíc jsem dosáhl nové tepové maximálky a to 208 (to nechápu, když posledních několik let jsem 200 ani nepřekročil...). Z těch dalších zajímavých věcí pak bylo VO2max (maximální spotřeba kyslíku) okolo 78, což je od minula zlepšení skoro o 10! To pro mě bylo asi největší překvapení, jelikož to je už poměrně slušná hodnota...

Idylické fotky ze Severu

Před pár dny se ke mně konečně dostaly i fotky, které jsem nafotil já Petrovým foťákem, takže se můžete podívat na ty nejlepší. Na závěr jsem si dovolil zařadit i jednu fotku jejíž autorem nejsem já, ale naopak jsem onou obětí před objektivem...




Krásy moře


Dánsko na dohled


Kontrola


A sám autor blogu při štafetách na Spring Cupu v Dánsku

Vše je OK

Po třech trénincích se zdá, že už jsem snad opravdu fyzicky v pořádku. Po pondělním rozběhání jsem měl včera trénink na dráze s PHK pod vedením Radovana Novotného. Byla to zas trochu osvěžující změna jak prostředí, tak i trochu stylu trénování (+ nějaká ta konkurence). Po sériích 200m úseků jsem byl unaven, ale nic nebolelo. Ještě jsem si poté s reprezentačním trenérem promluvil o běžeckém kroku na dráze. Ten rozhovor mi tak trochu nasadil brouka do hlavy a už teď, před začátkem závodní sezóny, vím na čem (a snad i trochu jak) zapracovat během další zimní přípravy :) Možná bude lepší místo kilometrů na té dráze honit ještě víc ten styl běhu přes špičky...
Dnes jsem si zajel na Biřičku a pro změnu zase trochu procvičil vytrvalost na Kolibu a zpět (mou cestou cca 10 km). Nebylo toho tolik, ale pro tento víkend by to mělo stačit.

Zpátky k trénování

Tak snad už naposled letos musím komentovat svůj návrat po zranění/nemoci k trénování. Od příjezdu z Francie to opravdu nebylo nic moc, ale to se snad už změní. Dneska už jsem byl zase běhat a nikde mě nic (naštěstí) nebolelo a tělo jen trochu protestovalo proti poněkud odvyklému způsobu pohybování :) No snad to bude po pár trénincích v pohodě, protože už v sobotu mě čeká moje první letošní mistrovství - noční v Ostravě.

Příprava sprintové mapy

Už od poloviny ledna připravuji na Moravském předměstí v HK sprintovou mapu (vpravo je malá ukázka malinko zkreslená konverzí do .JPG). Začal jsem s tím, protože jsem si mapování chtěl vyzkoušit - jestli mě bude bavit a trochu mi to půjde. Vybral jsem si město, protože mě přišlo na začátek jednodušší (mohu velkou měrou využívat ortofot ze stránek města Hradec Králové). Navíc to mám sotva pár minut od domu na mapu, takže i to hrálo roli. V posledních dvou měsících jsem toho moc nového neudělal, protože nebyl čas (zahraniční zájezdy), ale teď se k tomu pomalu vracím a hodlám svoji první mapu dodělat.
V současné době mám zmapováno cca 40-45% prostoru a chybí mi hlavně zástavba (to bude rychlé) a jedna zarostlejší část (ta bude naopak nejobtížnější). Celkově jsem už na mapě odpracoval okolo 13 hodin a počítám, že nejméně tolik mi ještě bude trvat její dokončení.

A tady se můžete podívat, jaký prostor mapa obsahuje:

Zvětšit mapu

MČR DT jako divák

... a přes internet
ZBM připravilo z MČR online přenosy mezičasů a výsledků pomocí Orienteering Results Online od Adama Chromého, tak jsem zvědavý, jak se s novou verzí vytáhne, když pomocí ní budou přenášeny i výsledky z MS v Olomouci. A přeji mu, aby vše šlo líp než Trac-Trac na Spring Cupu, který se opravdu moc nevytáhl a GPS přenášela pozice jen dvou závodníků z deseti...
Nicméně o poziční systém se zatím nikdo u nás starat nemusí, takže jen doufám, že rádiovek v lese bude dost na to, aby byl přenos alespoň trochu zajímavý :)
A jak vidím favority ve své kategorii (H20)? Osobně bych to tipoval na souboj mezi Adamem Chromým a Štěpánem Kodedou, protože jsem měl s nimi nedávno možnost trénovat ve Švédsku a právě oni dva výkonnostně ostatním hodně odskakovali. Ale kdo ví, je to přeci jen dlouhá a na těch 20 km se může stát ledacos...

Letošní MČR DT už pro mě skončilo

Zdá se, že po nemocemi a zraněními nepřerušené zimní přípravě mám teď na podobné věci docela štěstí. Za poslední měsíc jsem si celkově poležel víc než je zdrávo a zdá se, že můj nechtěný odpočinek bude ještě pokračovat. Když jsem byl totiž v pondělí běhat, začala mě bolet achillovka a než se vrátil domů, už jsem sotva kulhal. Do rána sice bolest ustoupila, ale nohu jsem měl pěkně napuchlou. K ortopedovi se zdá se tento týden už nedostanu, ale to, že nemám běhat je bohužel jasné i mně samotnému. Akorát jsem se poradil, co mám dělat proti otokům a pro rychlejší zahojení, takže teď nezbývá než čekat.
A i kdyby to zítra zázračně splasklo, nemá cenu riskovat obnovení zranění, což by při tak dlouhé akci jako je dlouhá bylo více než pravděpodobné. Raději nechám nohu pořádně odpočinout a budu se šetřit na další závody.

(Mezinárodní) Mistrovství Moravy

Po Jarním poháru mě čekal další závodní víkend doma v České republice a opět stejná kombinace - klasika a štafety. Vzhledem k tomu, že se pomalu blíží MS v Olomouci, sjela se na závody téměr kompletní světová špička. A všechno probíhalo na české poměry opravdu ve velkém...

Sobotní klasika pro mě byla testováním rychlosti s jakou se zvládnu vrátit zpět do závodní formy po soustředění ve Švédsku, které bylo následováno nemocí. Startoval jsem relativně pozdě, a tak jsem měl dost času poslechnout si komentář začínajícího závodu. Musím přiznat, že to byl zážitek - ať už angličtina s protahovanými slabikami severského komentátora nebo poněkud archaické výrazy toho českého. Komentátorské dvojici se však dařilo popisovat průběh závodu na takové úrovni, jak u nás není zdaleka zvykem. Hlavně poutavě! Než jsem se ale nadál, přišel čas, kdy jsem musel vyrazit na start. Dokonce i trochu prokouklo sluníčko - počasí bylo pro běh ideální. Co se týče samotného závodu, nebyl to nějaký zázrak. Tedy ze strany stavitele. Slyšel jsem i něco o špatné mapě, ale to jsem příliš nezaznamenal, protože jsem naprostou většinu závodu strávil na cestách. Trať byla postavená opravdu jednoduše, alespoň se mi to tedy po návratu z mnohem obtížnějšího severu zdálo. A tak jsem jen běžel a běžel. Až na nějaký ten kopec nebo podrost to bylo skoro jako na dráze. Nakonec z toho bylo 6. místo v H20B (7 minut ztráta na prvního na 9,9km/230m, ale na třetí místo mi přebývaly jen dvě minuty).
Od štafet, které se konaly druhý den, jsem očekával úplně jiný závod. Ne snad o moc víc mapově obtížný, ale mnohem fyzicky náročnější. Ono 7,7km s 445 metry převýšení, které jsem nakonec běžel, mluví za vše. Navíc bylo jasné, že i tak to bude hodně rychlé - v mužích startovalo hodně reprezentačních štafet. Opět jsem měl tu čest jít druhý úsek v nejlepší slávistické štafetě, kterou rozbíhal Heppy a finišoval Jedla. A Heppy nezklamal a předal mi ve vedení mezi českými týmy a na slušném místě celkově. Už na jedničku mě čekal výběh téměř na vrchol nedalekého kopce a z něj prudký seběh a opětovné stoupání. A pak zas a znova. Po sobotní klasice jsem se zas až tak svěží necítil, a tak jsem se dopředu tlačil jen silou vůle. Naštěstí nebyla žádná z kontrol nějak víc obtížná, aby potrápila můj unavený mozek, a tak jsem šel mapově čistě. Přes veškerou svou snahu jsem vedoucí pozici ztratil a předával zase třetí (mezi českými klubovými štafetami) za ZBM a SSU. Naštěstí byl Jedla ve formě a s přehledem nás vytáhl na už "oblíbené" druhé místo. I díky naší štafetě teď proto vede SHK ligu klubů.
Víkend nakonec dopadl docela úspěšně - mapově bez problémů, ale tu fyzičku to ještě chce vyladit...

Fotky z Francie

Ještě jsem u sebe našel několik fotek ze soustředění ve Francii, které jsem sem chtěl dát. Jdou jen z kulturních výletů, takže žádná akce, ale aspoň uvidíte o kolik jiné než na severu to tam bylo...



Takhle nám jednoho rána nasněžilo, pak roztálo a zase nebylo po sněhu ani památky



Opevněné templářské/johanitské městečko



Nejvyšší most na světě - viadukt v Milau



Městečko Roquefort, v místních jeskyních dozrává stejnojmenný světoznámý sýr

Zhodnocení soustředění ve Švédsku

Necelých 18 dní dřiny (včetně neustálého cestování) ve Skandinávii bylo opravdu náročných. Krom několika závodů (celkem jsem jich absolvoval šest) se každý den konal alespoň jeden trénink. Často jsme běhali i dvoufázově, takže času na opravdovou regeneraci moc nebylo. Po necelém týdnu jsem už onemocněl a abych řekl pravdu, asi se to pak se mnou táhlo celý zbytek soustředění. Nikdy jsem se ještě necítil tak vyčerpaný, že jsem po tréninku lehnul, ležel do večeře, a pak v tom zase pokračoval až do večerky. Nebýt toho, že jsme na poslední týden přejeli na ubytování, kde jsme konečně dostali slušné porce jídla, které většinou nebylo z pytlíku, asi bych po Spring Cupu nedal dohromady alespoň na chvíli. I tak jsem to ale bohužel nevydržel až do finále. Ještě dnes se z toho doma doléčuji.

Kdyby někoho zajímal předběžný seznam mých nemocí a zranění, se kterými jsem se na severu a poté potýkal, tak tady je :) Je to jen tak pro pobavení, ne aby z toho někdo vyvozoval, že nás tam snad týrali a že orienťák je tak bestiální sport :D
Bolest v kolenou (obou), vyražená čočka (o se mi sice nic nestalo, ale oko v ohrožení bylo), žaludeční problémy se zvracením a nedobrovolnou jednodenní totální hladovkou, horečka, bolavé paty, bolest v chodidle, rýma, bolest v krku, bolest v uchu a velké finále v kolapsu na snídani - prostě sranda, ale už je to o mnoho lepší...
To by bylo z hlediska fyzičky, o které ale nemůžu říct, že by mě zklamala, prostě toho bylo na mě hodně. Teď k něčemu záživnějšímu, mapě. Co se hlavně začátku týče (závody) moc se mi ve Švédsku nevedlo (první závody), to bylo hlavně z důvodu špatně zvolené taktiky, jak mapově běhat ve skandinávských lesích. To jsem si ale relativně rychle uvědomil, stačil jediný middle, ostatní dva závody (štafety a druhý middle) ve skutečnosti ztroskotaly na něčem jiném - štáfle na vyražené čočce a middle na přílišné důvěře ve švédské borce. Část v Ärle už byla lepší, v první polovině to byl spíše zápas s první únavou a bolestí v kolenech, než s mapovými problémy. Poté jsme přejeli do Dánska, kde jsem na nočním běžel asi svůj nejlepší zdejší závod, ačkoli ani zde se svým výkonem nejsem úplně spokojený (opět špatná mapová taktika volby postupů a dohledávek, naštěstí jsem si to poměrně brzy uvědomil a upravil ji). Klasika a štafety pak už byly jednoduchými záležitostmi, při kterých jsem ztrácel jen na běhu.
v Göteborgu zřejmě kvalitní strava dokázala zázraky a opět mi umožnila, abych se po několik dní věnoval tréninku naplno, aniž bych byl příliš limitován únavou. A bylo pro mě relativním překvapením, že krom jedné věci jsem (pokud jsem nebyl už nemocný nebo přinejmenším velmi unavený) na severu neměl další problémy. Tou věcí byly startovní momenty, na kterých jsem poměrně dost ztrácel a jsou asi tak jedinou záležitostí, ve které jsem objevil svou větší slabinu, kterou ještě musím tréninkem omezit.
A jak se mi tam tedy líbilo? Hodně, jako vždycky. Škoda jen toho počasí a nemocí, které mě tu zastihly a poněkud to pokazily. No, nemůže být prostě každý den posvícení (tohle pořekadlo se stává mým oblíbeným, které říkám po každém pokaženém tréninku/závodě). Toť tedy asi vše ke švédskému soustředění, věřím, že mi pomohlo ve výkonech nejen pro tuto sezónu.

Fáze 5 (Göteborg) ukončena

Poslední týden ve Švédsku byl tím nejnáročnějším, který jsem kdy zažil.

Po Spring Cupu, na kterém jsem se prakticky úplně vydal ze všech svých zbylých sil jsme naštěstí měli jen pár hodin cesty, než jsme dorazili do ubytování v celku ucházejícím baráku poblíž Göteborgu. Zastavili jsme se zde však jen na chvilku a vzápětí vyrazili zpět do města na večeři. Chvíli jsme bloudili po městě a hledali, kde že mají v neděli okolo osmé otevřeno. Nakonec se však na nás štěstí usmálo a skončili jsme v pizzerii. Ještě než nám začali nosit naše objednaná jídla, donesl číšník na každý stůl po míse salátu (zdarma), který jsme notně hladoví spásali daleko dříve, než se objevil hlavní chod. Já jsem si dal kebab a přestože se to zdálo oproti pizzám jako malá porce, nakonec jsem se z něj najedl myslím mnohem líp. Po návratu na ubytování se musela řešit poměrně nemilá věc - místo klíčů ke dvěma pokojům, které byly objednány, jsme měli jen jeden. Trenéři rozhodli, že na postelích budou spát holky a několik vybraných kluků. Výběr spočíval v kámen-nůžky-papír a já vypadl už v prvním kole, opravdu nenadšen, že se zase nevyspím v posteli. Toho dne se však na mě usmálo štěstí a díky umu Štěpána Kodedy se podařilo otevřít i pokoj druhý. Super! Na postelích se leželo nádherně.
Náš pokoj byl tuším asi pro šestnáct lidi, ale byl průchody rozdělen do tří částí. Já spal v té prostředním spolu s již zmiňovaným "zámečníkem" Štěpánem Kodedou a výpravou maďarských juniorských reprošů. To zde uvádím hlavně proto, že právě oni se starali o každodenní zábavu, když se vzájemně učili různé české/maďarské sprosté výrazy a imitovali Švédy (pravý "Swedish guy" chodí jako správný skejťák s kalhotama u kolen a drsnou kšiltovkou, taková je teď aktuální severská móda :) ).
V pondělí jsme ti, co už byli ve Švédsku přes týden, měli po luxusní snídani (švédské stoly) celé dopoledne volno, aby jsme si odpočali. Ostatní vyrazili na krátkou hadici na sousedící mapu. Odpoledne jsme se už zapojili všichni a vyjeli na okruhy. Počasí nebylo nic moc, poprchávalo, v lese byla docela mlha a na zemi i zbytky sněhu (to už bylo ale opravdu poslední setkání se sněhem ve Švédsku). I tak to byl ale celkem fajn trénink a pro mě jeden z nejpovedenějších. Hlavně se mi snad poprvé letos běhalo na severu dobře, aniž by mě něco bolelo (otlačené paty z orientek jsem si rychle "umrtvil" v bažině).
Úterní dopoledne se neslo ve znamení prvního závodu o "prize money" (dalšími byla klasika a sobotní middle), kdy měl vítěz tréninku dlouhých postupů brát 15 euro za svůj výkon. Já jsem nezačal moc šťastně, na jedničku jsem se zamotal a šestiminutová chyba naskočila ani nevím jak. Pak už to však byla skoro pohodička. Běželo se vcelku dobře a jen na druhém dlouhém postupu jsem se v půli rozhodl změnit svou volbu přímého postupu v obíhačku (což se obecně dělat nemá) a to byla chyba. Chvíli předtím jsem se ale prodíral nad kolena hlubokou bažinou a pak horolezil přes dvacetimetrový sráz, takže jsem toho měl v tom okamžiku, kdy jsem naběhl na tu krásnou cestu, docela dost :) Na posledním (třetím) postupu jsem pak dokonce zaběhl třetí nejrychlejší čas, což byl rozhodně super výsledek. Odpolko se šly odpočinkovějším tempem krátké postupy.
Klasika, kterou jsme šli ve středu byla dalším z mých vydařených tréninků. Sice jsem na těch 7,5 km dostal od vítěze "pěkných" 10 minut, ale od většiny repre mě dělilo jen pár minut, pokud vůbec. chyby jsem přitom neudělal prakticky žádné, jen jsem na začátku musel trochu víc probíhat bažinami, protože s patami to bylo čím dál horší...
Odpoledne se pak šel krátký lesní sprintík se startem a cílem na bahnité bývalé skládce (zasypané). Tam už to bohužel trochu drhlo a chybičky se taky objevily.
Čtvrteční ráno jsem se už necítil úplně fit. Únava se docela dostavila a já byl rád, že dnešek bude trochu odpočinkovější. Nejprve nás trenéři převezli na opačný konec mapy sousedící s naším ubytováním, načež jsme se vraceli po libovolných kontrolách zpět. Vzhledem k tomu, že v okolí Göteborgu bude letos probíhat juniorské MS, tak zde byly rozneseny kontroly pro modelové tréninky reprezentací, kterých jsme právě využívali. Tempo jsem volil záměrně pomalé, protože už jsem toho začínal mít fyzicky docela dost. Na konci jsem si svůj výběh ještě nechtěně prodloužil, když jsem si spletl správný podchod pod silnicí, který mě měl vyhodit přímo před naším ubytováním, a na místo toho jsem podběhl silnici asi o kilometr jinde :) Navečer byl první trénink s norskou repre - sprint v Göteborgu, vyběhl jsem až okolo sedmé večer a 3,3 km zaběhl za necelých šestnáct minut, což se nezdá tolik, ale na vítěze jsem stejně ztratil dvě minuty, z nichž polovinu ukrojilo opětovné počáteční chybování a zbytek pak únava, kvůli které už jsem nezvládal běžet tak rychle (čímž ale netvrdím, že i kdybych nechyboval a běžecky mohl, že bych vyhrál...). Zdá se, že se budu muset víc soustředit při startu a prvních minutách a trochu to potrénovat, protože s tím mám evidentně problémy...
v pátek už mi bylo vyloženě špatně. Běháním v neustále mokrém lese jsem i přes veškerou mou snahu nastydl a rýmu jsem měl už jako hrom. Navíc mě začalo i trochu bolet v krku. Dopolední štafety jsem zkazil skoro hned na začátku, kdy jsem přehlédl jednu kontrolu a v domnění, že teď následuje dlouhý postup, se nechal odvézt o cca 200 m dál, než jsem si to uvědomil a musel se vrátit. To už byla obrovská ztráta, na jejíž dohánění jsem v sobě už ani nemohl najít sil (a motivace také příliš ne). O několik kontrol dál následovala hustníková pasáž, kde jsem si to taky pěkně užil (takhle zarostlý kus lesa jsem ve Švédsku snad ještě nezažil a rád jsem ještě vzpomínal na "normální" místní podrost). Kombinace tmavě zeleného hustníku/bažiny/srázů byla opravdu vydařená. Doběhl jsem daleko za prvními. Cestou zpátky jsem jako několikrát dříve řídil. Zmiňuji se o tom, protože jsme se s vedoucím vozidlem zamotali na dopravních komunikacích v Göteborgu, a tak jsem si docela zajezdil v hustém provozu, kde pořád někdo troubil, že mu vjíždím do pruhu. Ono se tam totiž nejezdí moc dobře, když tam odbočku oznamují pár desítek metrů předem (někdy ani to ne) a sotva na ně zareaguje první řidič, natož pak ten, co za ním jede v závěsu (tedy já) a pořádně ani cestu nezná :)
Odpoledne už bylo volné a já ho skoro celé proležel. Zdálo se mi, že na mě leze horečka, v krku mě bolelo při každém polknutí a navíc, když jsem se rozležel, začalo mě bolet i chodidlo, na které jsem při štafetách tvrdě dopadl. Hotový hypochondr...
Sobota už byla opravdu zoufalá a můj organismus si před snídaní řekl, že už toho má asi opravdu dost a jak později Petr vtipně poznamenal, zařadil restart, následkem čehož mě museli v jídelně křísit a pak mě odtáhnout na pokoj. Middle, na který jsem byl příhlášen, jsem už ani neběžel, jen jsem si došel na start pro mapu a kouknul se na pár kontrol.
Ještě před druhou jsme vyrazili po ose Göteborg - Trelleborg-(trajekt)-Sassnitz - Berlín - Ústí - Praha - Hradec domů a když jsme konečně dorazili, byl jsem opravdu rád, že už to mám za sebou. Takhle jsem se na soustředění teda ještě nikdy nezřídil :)

Fáze 4 (Spring Cup) ukončena

Tréninky v Ärle jsem odběhal zhruba z poloviny, takže jsem byl zvědavý, jak se projeví únava z běhání i nemoci na dalších závodech, které mě tu čekají. Na Spring Cup do Dánska jsem jel už potřetí a doufal jsem, že alespoň v jednom závodě opět vylepším svá umístění z loňska.
Samotná cesta byla poměrně zdlouhavá a já většinu z ní pročetl. Území Švédska jsme opustili cca po čtyřech hodinách jízdy a dvacetiminutovým trajektem přejeli do Dánska. Z přístavu to už netrvalo dlouho a byli jsme v Hillerodu, v centru letošního Spring Cupu. Ubytovali jsme se ve stejné škole jako před dvěma lety a zbytek odpoledne jsem unavený proležel. Večer mě čekal noční sprint (i když 5,7 km moc sprintová trať není), takže jsem si moc pospávat nemohl. Před sedmou večer přijeli ještě borci z ASU pod vedením Aljoši, kteří byli stejně jako my přihlášeni pod AR20. Tou dobou už jsem se pomalu blížila chvíle, kdy jsem se musel začít připravovat na nočák. Letos byl naštěstí cíl přímo u školy a na start se nemuselo jet autem - byl jen kilometr vzdálený. Běželo se na mapě Gadevang, na které jsme měli před dvěma lety možnost trénovat, a tak byla už u propozic vyvěšená pro všechny. Na první pohled to vypadalo, že se bude pořád běhat po nějakých loukách, ale naštěstí jsem se mýlil. Závod pro mě nezačal dobře - na 3. a 5. kontrole jsem nechal dohromady něco přes dvě minuty (z toho ale většinu na prodírání se "dánským podrostem" dvoumetrových doubků). Pak už jsem si vzpomněl na loňskou taktiku a dále pokračoval stylem "raději to rvát po cestě dobrým směrem, než se prodírat hustníkem/bažinou směrem špatným". Běželo se mi opravdu dobře a až na jednu kontrolu na začátku povinného úseku jsem ani neudělal nějakou výraznější chybu. Nakonec z toho bylo 12. místo v H17-20E (s nepříliš velkou ztrátou na medailové pozice), což je docela úspěch i oproti loňsku, kdy jsem běžel opravdu fantasticky a tuším, že jsem stejně skončil hůř. Je vidět, že nočáky mě opravdu baví a trochu i jdou :)
Sobotní klasika měla prověřit, kolik sil jsem si ze včerejšího dne ještě ušetřil. Na 9,5 km odhadli pořadatelé čas vítěze na 48 minut a nakonec se jim to i povedlo. Bylo to opravdu rychlé a přestože jsem chyboval jen na jedné kontrole (opět na začátku!) dostal jsem pěkných 10 minut. Přeci jen už jsem nemohl stejně rychle jako včera. Závod v H19-20E ovládli stejně jako nočák borci z Czech junior teamu (Štěpán Kodeda a Adam Chromý). Skončil jsem okolo poloviny (30. místo z necelých 70), ale přesto jsem byl docela spokojený - moc chyb jsem neudělal a neopakoval se takový propad ve výsledkové listině jako loni.
Zbytek dne se nesl v zoufalém shromažďování zbytků sil na nedělní štafety a návštěvě internetové kavárny/Královéhradeckého SCM. Internetová kavárna otevírala v 6 hodin a přestože jsem přišel jen o pár minut později, už byly oba počítače obsazeny náruživými surfaři. Nakonec jsem si přeci jen svoji židli vybojoval a vydal se něco napsat na blog. Jaké bylo hned mé první rozčarování, když jsem zjistil, že dánská klávesnice je od té české poněkud odlišná. Přišlo mi, že je část posunutá nějak do strany a hlavně písmena y a z byla prohozená - skoro nepřekonatelný problém. To že chyběla diakritika zas tolik nevadilo. Mezitím co jsem zápasil s klávesnicí, přišel Petr a dal mi flashku s fotkami, které jsem měl poslat do Čech na stránky AR20 - hrůza - trvalo mi asi dvacet minut, než se mi je podařilo přes Seznam poslat (budu si asi muset zapnout tu 2GB schránku), jsem totiž zvyklý používat Firebird, obdobu Outlooku. Mezitím jsem ještě dal nějaké fotky i na blog, ale vzhledem k tomu, že se za mnou vytvořila docela solidní fronta, jsem to raději omezil a urychleně vyklidil pole.
Štafety startovaly v 9 ráno a navíc se měnil čas, takže mi přišlo, že jsem se ani moc nevyspal. Navíc mi dánský chleba (nechápu, proč se koupilo několik balíčků úplně stejného, když tady na severu mají široký výběr různých druhů) s máslem a marmeládou začal lézt pěkně krkem (ono, když je to samé navíc i k obědu a večeři, není divu), takže mi přišlo, že jsem se ani moc nenasnídal. Už při rozbíhání mi bylo jasné, že dnes to opět nebude procházka růžovým sadem. Postartovní sprintna jedničku jsem ještě nějak ustál, ale v polovině postupu na 3. kontrolu (asi přes polovinu mapy) mi začaly rychle docházet síly. O pár kontrol později už to neběželo, ani když jsem tlačil nohy kupředu sebevíc. Zbylé 3/4 trati byl očistec se zoufalým modlením se, aby už byl konec. Neměl jsem ani moc sil chybovat, takže jsem tam na mapě nechal sotva něco přes minutu, možná dvě. Stejně pomalým tempem, jako jsem se přibližoval ke shromaždišti, mi začalo v hlavě svítat, že ta dlouhá motanice za loukou bude asi pytlík a že rozhodně nebude na 5-10 minut, jak je zvykem v "unaveným běžcům přívětivých" zemích, respektive u nás. Nakonec jsem ale zvládl i to a přežil. Výsledek opravdu špatný, ale to mě v té chvíli nezajímalo, přežil jsem!
Pak už jsem si zbytek štafet konečně vychutnal i z diváckého hlediska (dříve jsem vždy běžel až poslední úsek a vůbec si to tak neužil). Konečně jsem viděl Trac-trac v akci. Pro ty neznalé, Trac-trac je systém, ve kterém běží závodníci s malým GPS vysílačem, který jejich polohu přenáší do centrály a umožňuje tak téměř živý přenos jejich pohybu (rozuměj postupů) v lese třeba pomocí projektoru na plátno. Tentokrát "někde soudruzi z NDR udělali chybu", protože jim to moc nefungovalo. Ale i tak to bylo zajímavé. Pak následoval odjezd směr Švédsko a Göteborg, nebo-li další týden tréninků.

Fáze 3 (Ärla) ukončena

Jistě už jste zvědaví, co se tady na severu od neděle dělo...

Při náročné mnohasetkilometrové cestě (asi 400-500 km) se kolem nás stejně jako minule střídala zasněžená a nezasněžená krajina. Zdálo se však, že "čím více na sever, tím méně sněhu". Nakonec jsme byli ubytováni v Barvagarden, skupině budov, která slouží k mě neznámým účelům. Vystřídali jsme zde jakýsi sraz důchodců, kteří v okamžiku našeho příjezdu ve velkém kouřili u dveří (další z důvodů severské dlouhověkosti?). Společně s námi tu jednu noc přebývali i švédští orienťáci, kteří se účastnili místních víkendových závodů. Věrni orienťácké pospolitosti nám, pod vedením jednoho z mála veteránů, přišli ukázat mapy z okolí. Nejprve jsem se k rozhovoru přidružil jen, abych vypomohl několika anglickými slovíčky, ale během chvíle jsem to byl já, s kým se hlavně debatovalo. Mluvili jsme o všem možném - rozdílech v mapování, problémech s lesáky, Tiomile nebo třeba nadcházejícím MS v Olomouci. Nakonec jsme jim ještě s Petrem ukazalovali na notebooku české mapy, z nichž je asi nejvíce zaujaly řady vrstevnic na loňských jabloneckých áčkách - na podobném se tu prý neběhá.
Přes noc jako obvykle začalo sněžit a v okolí Ärly, kde dosud nebylo moc sněhu, zase trochu bílé pokrývky přibylo (naštěstí ne tolik). V pondělí ráno jsme vyrazili na první místní trénink. Už cesta na něj byla super - konečně jsem se dostal i k řízení dodávky :). Sudá-lichá byl pěkný "záhul", zvlášť když jsem ji běžel s Adamem Chromým (ZBM/juniorská repre), kterého jsem si ráno vylosoval. Během těch sprintů (alespoň pro mě) přes bažiny a hustníky, jsem příliš mapovat nezvládal, takže jsem v dohledávce spíše než kontroly nejprve hledal sebe. Až na jeden případ, kdy jsem opravdu nevěděl, jsem se nakonec vždy dokázal najít (byť za cenu ujištění, že jsme opravdu tak vedle, jak mi najednou došlo...). Byla to ale fajn zkušenost, to rozhodně. Odpoledne byl na řadě "kulečník" nebo-li velmi krátké postupy (na cca 4 km 32 kontrol). To jsem šel o poznání pomaleji, ale bez chyb a s naprostou spokojeností.
V úterý se běžely okruhy, v prvním z nich však byla špatně kontrola (ostrůvek v bažině), kterou jsme pak pár minut hledal, a to mě bohužel trochu demotivovalo. Únava, kterou jsem začal cítit v nohou, jsem tak nejprve přičítal tomu, ale když jsem pak zjistil, že mi dělá problémy i doklusnout z cíle k autu, začalo by mít jasné, že něco je špatně. Hned jak jsme přijeli, jsem zalehl a toho dne už skoro nevstal. Opravdu šílených bolestí břicha jsem se zbavil (slabší povahy raděli dále nečtěte), až když jsem se na záchodě vyzvracel. Pak jsem slupl živočišné uhlí a acylpyrin (měl jsem i teplotu) a dál ležel. Tu noc jsem skoro neusnul, ale už mi bylo docela dobře. Co mě na tom nejvíce mrzelo, bylo, že jsem přišel o nočák, který byl v úterý večer a zároveň i následující středeční dopolední sprinty. A taky, že jsem za celý den v sobě udržel jen ty prášky a dva hrníčky čaje. Naštěstí to ve středu už bylo v pohodě a odpoledne jsem se to snažil alespoň rozchodit v rámci výletu do Eskilstuny (2 kostely a hromada obchodů).
Čtvrtek byl opět ve znamení návratu k tréninku. Dopoledne jsem oběhl asi 6 kilometrů na mapě v rámci tréninku shluků kontrol (v poslední třetině mi už ale došly síly). I tak to byl docela úspěch, na to, že jsem byl v úterý celý den bez jídla, a navíc jsem ani jednou necítil koleno, takže už si snad odpočalo i to. Odpoledne jsem alespoň výklusem roznesl část paměťáku, a pak vyrazil do lesa trochu fotit. Večer byl korunován další zábavnou vloužkou pod réžií Žabin: nejprve dva díly komediálního seriálu, a pak videa z jejich Silvestra.
Ráno se neslo ve znamení rychlého balení a uklízení, aby jsme do deseti mohli být na cestě. Poté co jsme nechali 400 euro za ubytování u prodavačky v obchodě, se kterou se chlap, kterému jsme měli původně zaplatit, prý zná, jsme vyrazili směr Dánsko a Spring Cup.

Absolutely exhausting Sweden

Zdravím všechny čtenáře mého blogu. Dnes o půl šesté jsem se konečně po více jak dvou týdnech vrátil domů. Soustředění bylo opravdu výživné a více než vyčerpávající, myslím, že se z něj budu ještě nějakou dobu vzpamatovávat. V nejbližších hodinách sem dám nějaké ty články ke Spring Cupu a soustředění v Ärle, které už mám přes týden napsané (a jsou dost dlouhé), ale bohužel jsem se dříve nedostal na net, abych je sem umístil. Na popis posledního týdne a zhodnocení si pak budete muset ještě chvilku počkat...