úterý 13. listopadu 2018

Oostelbeerscheheid

Celkem se mi zdá, že ke konci mého pobytu v Holandsku místní závody gradují - tentokrát jsme jen kousek od Tilburgu odběhli závody, za které by se náročností nemuseli stydět ani ve Skandinávii.

Les byl takovým mixem podzimního Kaňku a vrstevnic ve složitějších pasážích Vracova, to vše ještě umocněné tím, že až na otevřené prostory (vřesoviště skoro po kolena) se běželo skoro celou dobu v zeleném a v celkově snížené viditelnosti. Já jsem se ještě po prvních pár kontrolách rozhodl si to víc užít a schválně jsem se vyhýbal variantám po cestě. A většinou se mi podařilo se přes vrstevnice (2metrová ekvidistance) domapovat ke kontrole. Největší chybu jsem ale paradoxně udělal v otevřeném terénu na šestku, kdy jsem nedočetl mapu (myslel jsem, že cesta, kterou přebíhám je nová a nikoliv ta cca dva centimetry pod kontrolou). Nově získanou nedůvěru v cesty jsem zůročil na sedmou kontrolu, kde mě zastavilo až přeběhnutí druhé cesty, která už ani nebyla na mapě... No, samozřejmě, mapa seděla :)

Mapa s mými postupy

Pak jsem ještě zaváhal na vracečku na 12. kontrolu. Scénář velmi podobný jako na šestku, tedy nečtení toho podstatného z mapy. Pak už mi nezbylo nic jiného, než se dohledat na cestě. Jinak to s drobnými chybkami celkem šlo, byť ke konci (kdy už čas táhl na osmdesát minut) už jsem toho měl plné zuby. Tedy po běžecké stránce, protože z té orienťácké to byl nečekaně parádní zážitek.

Teď si dám od sportování týden pauzu, protože mě čeká zahraniční konference; a třeba se mi během toho volna i trochu srovná achilovka :)

pondělí 5. listopadu 2018

Arnhemse Heide

Čas v Holandsku začíná rychle utíkat, což je znamení toho, že se můj pobyt tady pomalu krátí. Potom, co jsem se tady rozkoukal a začal pravidelně chodit plavat a na spinning, tu mám i pořádné sportovní vyžití. A do toho se občas připlete i nějaký ten orienťák - jako o uplynulém víkendu kousek od Arnhemu.

Terén kousek od Arnhemu - vesměs paseka, písčité cesty a občas i nějaký ten (celkem pěkný) les

Terén kousek od Arnhemu - vesměs paseka, písčité cesty a občas i nějaký ten (celkem pěkný) les

A závod to byl zatím nejhezčí, co jsem tu běžel. Terén sice pořád extrémně rychlý, ale na druhou stranu ne úplně zadarmo (ale zase se to dalo uhlídat - což se mi jednou nepodařilo). Běžecky to naopak nebylo zadarmo, protože paseka, po které se většinou běželo, byla slušně hrbolatá a porostlá trávou do půlky lýtek. No a okrové cesty byly pěkné pískoviště, takže jsem se jim spíš vyhýbal...

Mapa s mými postupy - chybu jsem vysekl na 15. kontrolu (na trojku to chyba není), kdy jsem těsně minul kontrolu, a pak jsem si neporozuměl s lesíkem vedle cesty (a tím, kde končí a co jsou vlastně ty výrazné stromy pod ním)

Jak jsem celkově dopadl, těžko říct, ale po doběhu jsem vedl, tak třeba jsem i vyhrál. Tak či tak to ale byl moc pěkný závod v zajímavém terénu - a s mapou, která skutečně do detailů seděla, což byl po posledním závodu příjemný pocit :)

pondělí 29. října 2018

Říjen v Holandsku

Čas v Holandsku utíká neskutečně rychle - přes týden trávím většinu času ve škole a o víkendech se obvykle najde čas i na turistiku po blízkých městech. Mezitím ale stíhám i trochu trénovat, což je fajn. Kvůli achilovce je to hlavně plavání, plus jsem teď poprvé zkusil spinning, který tu nabízí v rámci členství univerzitní sportovní centrum. Asi to nebude moje nejoblíbenější činnost, ale trénink to je slušný, protože jsem byl pokaždé na druhý den celkem rozlámaný :)

No a v půlce měsíce jsme si dali další místní orienťák, teda spíš kros s mapou, kousek od Utrechtu. Já jsem si raději zvolil jen střední délku trati, ale trochu mě zklamali, když jsem při avizované délce pět kilometrů naběhal jen něco lehce přes čtyři. Ale asi to počítali do pravých úhlů po cestách, čemuž jsem se úspěšně snažil vyhýbat.

Mapa závodu u Utrechtu s mými postupy - občas jde postup schválně vedle cesty (nechtělo se mi po nich pořád běhat), občas realita ne úplně seděla s mapou

Do konce roku tu ještě nějaký ten orienťák stihneme, protože místní sezóna listopadem nekončí. Konkrétně teď v sobotu zamíříme k Arnhemu.

neděle 16. září 2018

NK middle '18

Ani v Holandsku to úplně bez orienťáku neplánuju. Uvidím, kolik závodů si tu stihnu oběhnout, ale jeden zářez už mám z dnešního mistrovství Nizozemska na krátké trati. Terén nakonec celkem překvapil, bylo to něco mezi Šaštínem a Veskou. Místy to bylo i mapově těžší (kontroly 7, 8, 9, 14), protože byl les celkem uzavřený a vrstevnice s ekvidistancí 2,5 m bylo potřeba si hlídat. Mapa ale seděla, takže se to dalo.

Trať H21 - bez skeneru v horší kvalitě, ale nějakou představu z toho člověk může získat

Trať byla ze začátku spíš po cestách, čemuž jsem se ze začátku snažil spíše vyhýbat, ale lesem to bylo často kvůli trávě a ostružinám prostě výrazně pomalejší. Navíc na mě padla trochu únava ze 70minutového rozcvičování, když jsem úplně nepochopil místní systém startu nemistrovských závodníků.

V lese jsem se potkal se všemi třemi Skandinávci, kteří mě nakonec porazili. Tempo měli trochu vyšší, ale protože občas vysekli nějakou chybu, vítěz mi dal jen necelé čtyři minuty. Prvnímu Holanďanovi jsem dal tuším něco okolo čtvrt hodiny :)

Takto vypadala většina lesa v jeho čistějších pasážích

Písečné duny jsme potkali až v samotném závěru...

... a bylo to dobře, protože v písku se fakt běhá špatně (a dvojnásob, když nemám naběháno)

Velikostí byly závody tak na úrovni menší hradubické ligy, ale vše klapalo a bylo to fajn

sobota 15. září 2018

Cena východních Čech '18

Už telegraficky z Holandska k Ceně východních Čech, která proběhla před dvěma týdny. Vypravit se na ni bylo trochu rozhodnutí na poslední chvíli, ale jsem za to rád, protože letos už asi v ČR žádné závody neodběhnu (odjel jsem na čtvrt roku do zahraničí) a přestože si nějaký ten orienťák odběhnu i tady v Holandsku, bude to spíš pro srandu než kvůli opravdovému zazávodění.

 První etapa H21A s mými postupy

CVČ letos probíhala v Radvanicích, byť ne na populární Závoře. To mi nakonec ani nevadilo, i okolní terény nabídly zajímavé proběhnutí a hned terén první etapy byl díky snížené viditelnosti snad ještě záludnější než Závora.

Druhá etapa H21A s mými postupy

Moje výkony měly víceméně stoupající tendenci. Nebyl to žádný zázrak, nemám naběháno a chybí i tréninky na mapě, ale celkově jsem spokojený. První mapově těžkou etapu jsem celkem ustál (až na jednu kontrolu, kde mě zmátl význačný strom, který nebyl v mapě, a který měl být mým hlavním orientačním bodem na cestě ke kontrole), druhou etapu jsem zvládl uběhnout (z toho jsem měl celkem strach), no a v poslední si celkem slušně zazávodil v kontaktu, byť tam už síly docházely.

Třetí etapa H21A s mými postupy

pátek 31. srpna 2018

Srpnový trénink

V srpnu se mi po delší době podařilo celkem pravidelně běhat a skoro to začalo připomínat nějaký trénink. Většina bolístek postupně odezněla (až na achilovku, ale tou to snad už skončí :) ), takže jsem si dokonce dal i pár rychlejších běhů. Samozřejmě, běžecky je to dost tragédie, ale aspoň vidím stoupající tendenci a mám z běhání zase trochu radost.

Stihl jsem tak odběhnout další etapu trailtour na Kuňku (i s drobným zablouděním na pár místech), několik mapových tréninků nebo se na chatě vydal do lesa pro víc než rok ztracenou pumpičku z Bike O-Challenge. Našel jsem (viz níže) - a kupovidu ne v největším houští, kterým jsme se prodírali. Po víc než roce už kupodivu moc funkční nebyla, ale aspoň se tam nebude dalších 1000 let rozkládat :)

Trochu narezlá pumpička po roce v lese

Teď mě čeká Cena východních Čech v Radvanicích - na poslední chvíli jsem si řekl, že si ještě letos zaběhnu, abych měl aspoň osm závodu do ranku na příští rok (když to teda všechno odběhnu v pořádku), protože za týden a půl vyrážím směr holandský Tilburg a zpátky se vracím až na Vánoce.

čtvrtek 19. července 2018

Ve Skotsku

Na začátku července jsme si s Bárou odskočili na skoro dva týdny do Skotska. Nejprve jsme si dali za šest dní West Higland Way z Glasgow do Fort William (152 km oficiálně, reálně jsme nachodili tak o pětinu víc), a pak jsme po krátkém oddechu pod Ben Nevisem půjčili auto a vyrazili na ostrov Skye. Co den, to trochu jiná krajina a hlavně jsme zažili opravdu "neskotské počasí" (jen jeden den mrholilo, jinak slunečno nebo polojasno a okolo 25 stupňů).

 Lesy u Loch Lomond

Glencoe 

 Hrad Eilean Donan

 Skye - Old Man of Storr

Skye - všudypřítomné ovce 

 Skye - všudypřítomné ovce 


 Skye - Neist Point


Skye - tulení kolonie

P.S. Mimochodem, tohle je jubilejní 750. publikovaný příspěvek. Po tempu úvodních let (klidně přes stovku zápisků ročně) se teď držím nižších desítek. Ale věřím, že i tak dosažení té tisícovky bude trvat o něco méně než dalších deset let, co už tento blog běží :)

čtvrtek 21. června 2018

Víkendovka Broumov '18

V letošním roce jsme se ve skupině zase opřeli do společných akcí a v červnu realizovali už druhou víkendovku. Sice jsme se na ni nesjeli zdaleka všichni, ale v součtu s tou minulou, to s účastí není vůbec špatné :)

Na programu byla čtveřice tréninků. V sobotu ráno jsme si odběhli východočeský pohár na Kramolné u Náchoda, a pak se na odpoledne přesunuli s krátkou zastávkou v Trutnově (na oběd či zmrzlinu) do Radvanic na čerstvou mapu z letošních béček, kde jsme si dali trénink na aktuální mistrovský víkend.

Mapa sobotní trati VčP H21C s mými postupy (až na zatmění na čtvrtou kontrolu to mapově celkem šlo, běžecky ale bída)


Odpolední trénink u Radvanic a moc hezký middle postavený Jedlou

V cíli middlu

Pak následoval přesun k Tomalíkovým na chalupu, kde nás krom luxusního ubytování čekala i luxusní večeře s kulturním programem. V neděli jsme si tak trochu přispali a první trénink realizovali až před polednem na krátkých sprintících v Broumově. Pak jsme se přesunuli za hranice do polského národního parku Gory Stolowe, kde si část odběhla místní etapu trailtour a část volila jiný program. Vše jsme pak uzavřeli obědem v Náchodě, který byl tečkou za výživným víkendem, který jsme si myslím všichni užili!

Část výpravy u sobotní večeře - foto: OTo

Jeden ze sprintových okruhů v Broumově - tentokrát zaměřený na volby (i s pár "umělými" ploty)

Výběh Gory Stolowe 

 Výběh Gory Stolowe 

Výběh Gory Stolowe 

čtvrtek 31. května 2018

Trojkombinace Plzeň

O víkendu proběhla má oblíbená štafetovo-sprintová trojkombinace, tentokrát v Plzni a nedaleké Třemošné. Moje výkony měly stoupající tendenci - letos přeci jen nejsem vyběhaný na mapě v závodní rychlosti (byť v té tréninkové jsem si užil dostatek tréninků ve Švédsku). Tím pádem dokud jsem skutečně běžel v rychlosti, což bylo náznakem jen na sobotních štafetách, nebylo to mapově vždy ono.

Právě na sobotních štafetách jsem vysekl svou asi největší chybu za poslední roky. Na desítku jsem v hustníku zaměnil dva posedy a místo toho, abych zahnul a uběhl dvacet metrů po cestě ke kontrole, pokračoval jsem dál a marně se snažil najít v zeleném. No ostuda. Zbytek závodu jsem musel nutně přiložit pod kotel, a tak mě celé štafety - jinak odběhnuté mapově docela čistě - stály hodně sil.

Trať sobotních štafet H21 s mými postupy

Moc času na regeneraci jsem před sprintem neměl a když mě ještě při rozběhávání začaly dost bolet vazy z boku paty, bylo jasné, že to nebude můj sprinterský den. Nutno říct, že trať, která mě v Plzni čekala, by mi asi nesedla nikdy. Bez nějakého obalu, z mého pohledu byla trať H21A jedním z nejhůře postavených sprintů, které jsem běžel. Jedna věc bylo komplikování už tak komplikované mapy (víceúrovňové křížení s umělými ploty, zakázanými oblastmi a dotiskem naznačenými podběhy), druhá pak stavba která alespoň v naší kategorii vlastně neměla myšlenku. Kdo se totálně nezasekal v mobilních plotech a rychle utíkal, myslím neměl problém. Ostatně tak třetinu trati tvořil jeden dlouhý postup a zbytek kontrol po něm byl v podstatě jednoduchý, bez složitějších postupů či dohledávek. Šlo to postavit lépe? Určitě - pár jiných tratí, co jsem viděl, bylo mnohem lepších (byť taky zdaleka ne ideálních), takže to vypadá, že si H21A vybralo špatný den. Můj výkon byl po mapové stránce celkem v pohodě (volba na čtyřku nebyla ideální, to je pravda), po běžecké to spíš připomínalo trénink.

Mapa sprintu H21A s mými postupy


 Na startu sprintu - foto: Zuzka

Přes noc mi noha pěkně zatuhla a ráno jsem dokonce přemýšlel, zda mám vůbec běžet. Nakonec jsem se rozhodl, že ano, a zpětně jsem za to rád. Zaprvé se mi těsně před startem podařilo nohu rozběhat tak, že jsem mohl celkem bez obtíží běžet. A zadruhé bych minul jedny z nejhezčích štafetových závodů za poslední roky (nutno říct, že i ty sobotní byly hezky postavené). Až na drobné chyby jsem běžel mapově slušně a užil si i celkem dost běhu v kontaktu (nutno říct, že ne se zabalenou mapou, protože čistě fyzicky bych tolik ani neuvisel). Na konci už moc sil nezbývalo, takže žádný závod o pozice se nekonal, ale i tak jsme skončili na slušných bodech.

Trať nedělních štafet H21 s mými postupy

Celkově to byl víkend extrémů - ať už mých vlastních výkonostních, tak s ohledem na to, jak se mi závody líbily. Ale za to cestování mi to stálo! Teď mě čeká od závodů delší pauza, ale doufám, že už se dostanu i k nějakému běžeckému tréninku. Je poznat, že ho potřebuji jako sůl. A to hlavně, když se běží více závodů za sebou.

pátek 25. května 2018

MČR sprint a ŽA Tábor

Pomalu už doháním blogerské zpoždění a alespoň krátce se vracím k minulému víkendu, kdy v Táboře proběhlo mistrovství ve sprintu a hned vedle města i žebříčkový závod na middlu. Hned na úvod musím říct, že to byly moc fajn závody, které jsem si především přijel užít - a to se povedlo :)

V Táboře jsem zatím sprint neběžel, ale slyšel jsem o něm spoustu pozitiv. Terén ovšem ještě překonal mé očekávání. Trať H21A mě dostala hned pod tlak (zejména tím, že jsem ani nevěděl, že mapový start je hned u map, to mohlo být výrazněji označené). Bohužel hned na čtyřku jsem měl drobné zatmění a dal jsem si jeden blok navíc. Pak už to celkem šlo, jen na osmičku jsem dal pár kroků do špatné uličky, ale hned jsem se vrátil. Celkově se mi sprint hodně líbil a přestože jsem teď několik měsíců neběhal v rychlosti, tak ten výsledek nebyl tak strašný. A navíc jsem si konečně vyzkoušel i bezkontaktní ražení!

 Trať H21A s mými postupy - tentokrát si GPS s terénem moc nesedla, takže nemá cenu koukat na rychlost běhu, záznam je spíš "nalámaný", aby alespoň schematicky ukazoval moje postupy

Druhý den jsem na middlu (opět H21A) startoval až v závěru pole a užíval si tak prošlapaných pěšinek. Protože jsem měl bez tréninku obavy z délky, držel jsem se pasivní strategie a snažil se co nejvíc vyhýbat zbytečnému stoupání. Ne vždy se to povedlo, ale myslím, že pro danou trať to nebyla špatná taktika. Navíc jsem šel víceméně čistě (až na osmičku, kde jsem ale tušil, že jsem ještě o údolí dřív), takže většina ztráty byla na běhu. Ale i tak super výsledek na konci první třetiny.

Trať H21A s mými postupy

Teď mě po týdnu s poměrně málo naspanými hodinami čeká má oblíbená trojkombinace u Plzně. Platí můj hlavní jarní cíl - ve zdraví si to užít. Tak se těším, co si pořadatelé připravili, z předstartovních informací to vypadá, že to bude stát za to.

pondělí 21. května 2018

Liga Vysočiny: Rudíkov

Abych ještě dohnal blogerské resty, tak krátce k předminulému týdnu, kdy jsme si cestou do Pardubic střihli s Bárou Ligu Vysočiny v Rudíkově. Byl to první závod v ČR v letošním roce a přestože se mi na Velikonočku a ve Švédsku pěkně běhalo, měl jsem trochu obavy, jak si to sedne v mnohem rychlejších českých terénech.

Mapa H21C s mými postupy

Nakonec to po běžecké stránce nebyla moc sláva. Velkou měrou se na tom asi podepsalo nevyspání přes týden, protože ve škole doháním, co jsem nestihl při psaní dizertace. V tomto ohledu budu ještě jeden nebo dva týdny potřebovat, aby to bylo zase v normálu. I mapově to nebylo úplně ono, sice jsem žádné velké chyby nevystřihl, ale i tak jsem pár kliček udělal. Celkově to ale byl příjemný oblasťák, jen té trávy a kopřiv by mohlo být v našich lesech o něco méně.

Snad se brzy dostanu i k uplynulému víkendu, abych nebyl pořád týden pozadu :)

čtvrtek 17. května 2018

Tiomila '18

Ještě slíbená mapa a krátký komentář k letošní Tiomile. Po rychlé domluvě asi půl hodiny před uzavřením soupisek jsme získali místa v týmu Suunta Jyväskylä. Mým záměrem bylo běžet něco kratšího (rozuměj do 10 kilometrů) a ideálně za dne. To se mi se sedmým úsekem přesně splnilo.

Na místě jsme byli od rána dnes předem. Většinu dne jsme strávili v centru závodů a později odpoledne se vyrazili podívat na blízkou tréninkovou mapku. Pak jsem na dvě hodiny zalezl do spacáku v tranzitu a do centra si udělal poslední cestu na start mužských štafet. Spaní jsem nakonec moc nedal - hlavně kvůli tomu, že mi v tranzitu byla celkem zima a přeci jen jsem cítil lehkou předstartovní nervozitu (ani ne tak danou mým výkonem jako tím, abych všechno stihl - počítal jsem se startem v 5:30 - a hlavně v pořádku doběhl). Definitivní tečku za mým spánkem udělal asi ve tři hodiny lehký déšť, který ale na karosérii tranzitu zněl jako pořádný liják :)

Fotka z tréninkového prostoru

Postupně jsem se tak vymotal s dostatečnou časovou rezervou na shromaždiště, a pak už jen zbývalo čekat na můj předchozí úsek. Čekání se trochu protahovalo, a co jsem nečekal, i tady došlo ke zkrácení trati (a na potvoru zrovna s rádiovou kontrolou). Takže koukám, koukám na mezičasy a najednou už je Tomach na předsběrce. Následoval úprk na předávku, kde ještě byly nějaké problémy s mým číslem. Místo pohodového startu jsem vyběhl letmo a za mapovým startem si ještě musel odskočit na záchod.

Mapa s mými postupy - čísla kontrol, které jsem měl, jsou vpravo vedle mapy hned v prvním sloupci

Samotnou trať jsem si fakt užil - z těch asi pěti Tiomil, které jsem běžel, to byl snad nejhezčí terén. Nijak extrémně jsem netlačil na pilu, chtěl jsem hlavně v pohodě doběhnout. Ale když jsem někde v půlce měl ještě relativně pořád dost energie, dovolil jsem si i trochu zrychlit (byť po tolika měsících bez většího běhání by si slovo zrychlení zasloužilo být v úvozovkách).

Relativně drobné chyby jsem udělal na jedničku (229), pětku (137) a desítku (214). Na postupu na jedenáctku (224) jsem vypadl z mapy (a upadl do bláta, takže moje mapa byla dost nečitelná), ale  následným během na buzolu jsem to celkem ustál. Takže i po mapové stránce to byla pohoda.

Po doběhu jsem akorát stihl finiš těch nejlepších týmů

Celkově jsem si těch osmdesát minut v lese náramně užil a rychle mi to uteklo. Z mého pohledu to bylo parádní vyvrcholení celého soustředění a rozhodně to stálo to!

pondělí 14. května 2018

TSM Švédsko '18

Dlouhých pět let trvalo, než jsem se zase s orienťákem podíval na sever. Už od závěru loňského roku jsme s Bárou plánovali, že bychom se letos konečně mohli přidat k soustředění TSM a potrénovat ve Švédsku. A nezastavily nás ani bolístky a zranění letošní zimy, které nám oběma bránily v nějakém rozumném tréninku.

Hned na začátek jsme si dali trénink v dunách u Kristianstadu (pro sebe jsem si objednal na rozjezd mapu bez cest - no chytnul jsem se až na devátou kontrolu :) )

Program byl celkem nabitý - cestou z Hradce jsme si ještě před příjezdem do klubovny Snättringe (v Huddinge u Stockholmu) dali trénink v terénech, kde už jsem trénoval na jednom ze svých prvních soustředění ve Švédsku před nějakými třinácti lety. A pak jsme několik dní poctivě dvoufázově trénovali (s minimem tréninku to bylo pro mě dost drsné).

Krom mapy v okolí klubovny jsme třeba dvakrát vyrazili i na mapu Paradiset u klubovny SoIK Hellas, kde jsem kdysi taky něco odtrénoval.

Trocha orienťáckého ráje 


Jeden z middlových okruhů na slavné mapě Paradiset

 Trocha orienťáckého ráje 

 Nejkratší varianta dlouhých postupů

Mezi tréninkem a čím dál potřebnějším odpočinkem jsme se myslím po večer i celkem kulturně vyžili. Bylo fajn zase pravidelněji chodit do sauny, což v Brně zrovna nedělám. Stejně tak i jen tak na pohodu vyrazit na krátký výlet.

 V lese při nočním

Nakonec došlo i na Tiomilu. Pokud dobře počítám, tak už moji pátou (když počítám jednu dorosteneckou). Tým jsme složili zhruba patnáct minut před deadlinem a nakonec se o nás přetahovalo hned několik klubů (doslova o pár minut nevyšel můj comeback do Pyrintä). Přestože už od začátku bylo jasné, že závod nedoběhneme se všemi kontrolami, jsem si užil svůj sedmý úsek. Ale o tom až v samostatném článku jen co oskenuji mapu.

Trocha teoretické přípravy 

Start Tiomily 2018

Více fotek v albu Švédsko 2018. Díky moc za možnost se zúčastnit, parádně jsem si to užil :)

pátek 20. dubna 2018

Velikonoce a první polovina dubna

Na letošní velikonoční soustředění (Suché u Boskovic) jsem se dost těšil, ale na druhou stranu jsem měl i dost obav, co na větší zátěž moje noha. Nakonec to bylo mnohem lepší, než jsem čekal a odběhal jsem velkou část tréninků. Byť spíš pohodovým tempem bez nějakého velkého sprintování. Celkem mě to i naladilo do jarní sezóny a když se to neobrátí horším směrem ve Švédsku (o tom dále), mohl bych se podívat i na nějaké závody. Byť v mém podání hodně navolno pojaté.

 Ukázka tréninku z Velikonoc - suchá-lichá

Ukázka tréninku z Velikonoc - vrstevnicovka

Horší to bylo v jiném ohledu. Bohužel jsem (asi po špatném jídle) strávil většinu týdne po soustředění v posteli s horečkami a následným průjmem. A jelikož se to sešlo s odevzdáváním dizertace (předevčírem), pokračoval jsem v mezidobí maximálně s krátkým výklusem.

211-stránkové veledílo :)

Každopádně dnes odjíždíme na soustředění do Švédska s královéhradeckým TSM. Škoda, že ani u mě, ani u Báry se to nepotkalo s ideálním zdravotním stavem, ale věřím, že i tak si severské terény užijeme a trochu si oddechneme od práce :)