VčP Vyhanice

Takže jelikož už jsou mezičasy, můžu se trochu přesněji vyjádřit ke svému výkonu na sobotní krátké trati.

Moje mapa s postupy

Na jedničku jsem zvolil mírně opatrnější postup, abych se trochu dostal do mapy a aspoň částečně se vyhnul bordelu pod nohama, který pokrýval paseku. Na dvojku jsem vyrobil první chybu, kdy jsem netrefil průsek a trochu se zasekal v hustníku. Trojku jsem naopak vyhrál. Hodně slušný byl i postup na 5. kontrolu, kde jsem zaznamenal jen pár vteřin ztráty. Drobné chybky (po cca 15 vteřinách) byly na 7. (spíš postupově, po té pasece se moc dobře neběželo) a 8. kontrolu (špatné přečtení dohledávky). Desítka taky nebyla ideální a rázem jsem měl v zádech Wojciecha Dwojaka.

Vzhledem k tomu, že mě dotáhl zrovna před nejdelším postupem trati, se mi ho moc nechtělo pouštět před sebe, protože jsem měl jisté obavy, že by mi hned cuknul. Vyběhl jsem proto co nejrychleji na cestu a tam zařadil ten nejvyšší rychlostní stupeň, kterého jsem byl v té chvíli schopný. Díky tomu se přede mě dostal až nad lomem těsně před kontrolou, který byl s velkou rezervou ohraničen páskou, čehož si všiml dříve než já a díky tomu tolik neklesnul dolů a nemusel vybíhat zpátky do kopce. V dohledávce jsem byl nicméně rychlejší a 12. kontrolu tak bral ještě před ním (mimochodem s 3. nejlepším mezičasem - o pár vteřin mě porazil právě Wojchiech Dwojak a už celkem o dost vítězný Osin).

Pak už začala být trať spíše seběhem a Wojciech mi začal trhat. Na 17. kontrole už jsem ho definitivně ztratil z dohledu, jen abych ho skoro seběhl ve výběhu na 18. (předváděl tam hodně podivný postup). Pak už to moc o ničem nebylo, jen se nějak dostat do cíle (sil už mi ale moc nezbývalo, takže doběh byl trochu utrpením).

Celkově tedy slušný závod, jen těch drobnějších chyb tam bylo na můj vkus přeci jen více. Než jsem byl doběhnut, tak jsem figuroval na nějakém 14. místě (na 11. kontrole - o kontrolu dál už jsem byl ale 9.). Kdyby mě nedoběhl, pak bych mě, přiznávám, pravděpodobně o trochu větší ztrátu, ale jsem si skoro jistý, že bych to někam k té nejlepší osmičce stejně směřoval - zvlášť, když jsem i nadále chodil své postupy (kdybych se táhl, tak by mě pravděpodobně utekl a ještě bych k tomu měl párkrát výrazně horší mezičasy, protože on volil občas velmi nezvyklou stopu) - spíš mě tak donutil trochu přidat na rychlosti, což je u mě trochu problémem ještě více umocněným faktem, že po zimě ještě úplně nevím, co od sebe můžu běžecky v lese očekávat.