Vrchol podzimní sezóny je za námi. O uplynulém víkendu jsem si nakonec zaběhl jak mistrovství štafet, tak družstev. A ukázalo se, že moje běžecká forma jde přeci jen nahoru - i přestože chodím zatím běhat spíš podle chuti.
Ale popořádku. V týdnu před závody se rozseklo, že nakonec poběžím naši B štafetu. Nadšený jsem z toho, popravdě, zase tolik nebyl. Dobře jsem věděl, že mě to bude stát část sil na nedělní družstva. Na druhou stranu jsem rozhodně nechtěl ani nikoho nechávat na holičkách, takže bylo rozhodnuto.
Před startem jsem se cítil celkem dobře a má jediná obava byla z toho, aby mi Kuba nepředával moc na čele. Přeci jen, na krev jsem úplně závodit nechtěl, spíš běžet tak rozumně svižně. Nakonec se to vyvinulo celkem v pohodě a já se vydal do lesa někde k závěru závodního pole.
V lese se ukázala moje nerozzávoděnost - vysekl jsem čtyři 30sekundové kličky a minimálně jednu postupovou chybu. Měl jsem z toho ale dobrý pocit, protože i když jsem nešel naplno, celkem pěkně mi to odsýpalo.
Můj druhý úsek s postupy
Pakimu jsem pak předával sice v závěru, ale s bezpečnou pozici před týmem držícím Černého petra. Ztráta na úseku sice velká, ale to se dalo čekat.
O to víc jsem pak byl překvapený u vyčítání, když na lístečku bylo napsáno "disk". Na chvilku mi zatrnulo a s malou dušičkou jsem se to jal řešit u místních ajťáků. Trochu se mi ulevilo, když mi řekli, že to je z předchozího úseku. Sice mi to bylo líto, ale říkal jsem si, že se občas stane, že někdo vezme špatnou farstu.
Zbytek je asi na jiné povídání...
P.S. O družstvech zase zítra...
Žádné komentáře:
Okomentovat