MEDová béčka

Poslední dva individuální závody v ČR na hodně dlouhou dobu, to byly pro mě právě proběhlé béčkové žebříčky. Rozhodně jsem na ně neodjížděl nerozběhaný, normálně jsem před nimi trénoval (byť už to nemělo tu energii jako před důležitými závody), protože jsem se jednak chtěl rozloučit nějakými kvalitními výkony (což se moc nepovedlo) a zároveň ještě do závěru června trénovat, protože volno po sezóně mám naplánováno až na začátek července, tak abych v jeho půlce mohl najet na pořádný trénink, ve kterém už budu pokračovat od srpna v Tampere.

Mapa ze sobotní klasiky s postupy

 

Hned sobotní závod ukázal, že s mojí koncentrací to nebude tak slavné. Běžecké tempo jsem dokázal držet ještě hodně slušné, ale do nějakého velkého soustředění jsem se už dostat nedokázal. Přeci jen byl to spíš trénink, navíc spojený s tím, že jsem si chtěl celý závod spíš užít než vyhrát. Takže jsem nasekal spoustu hodně hloupých chyb. Po závodě jsem to odhadoval na osm minut, po projití mezičasů s ostatními na deset a když si to porovnávám s mezičasy všech, tak na skoro dvanáct minut. Tohle tedy rozhodně nebyl můj den, ale na druhou stranu se ukazuje, že běžecky jsem na tom na klasice opravdu dobře.

Co se týče organizace, tak to byl slabší z obou závodů. Mapa mi občas trochu neseděla (klasický český problém pochybných žlutých pasek), ale jinak byla slušná. Větší problémy jsem měl se stavbou. Ta mě osobně nepřišla úplně vhodná. Voleb moc nenabízela - to se ale stává, terén to na tohle zrovna ideální nebyl. Horší to bylo se samotnými kontrolami, protože ty byly leckdy zašité až moc a občas bych je označil za obtížně dohledatelné i pro krátkou trať, natož pak pro klasiku na patnáctkové mapě. Tudy tedy cesta rozhodně nevede...

Na nedělní middle jsem se tak těšil trochu s opatrností. Sice to byl můj zřejmě poslední český individuální závod asi na rok, ale na druhou stranu jsem měl malinko obavy z toho, jak to bude vypadat. No a musím už dopředu říct, že tohle byla jedna z mála tratí, která se mi letos opravdu líbila.

Mapa byla hodně dobrá (výhrady bych našel u nějakých moc zgeneralizovaných porostů či velkých skal, ale to je jen malá připomínka) a rozhodně rozdala karty pro férový závod. Co bylo ještě lepší, byla stavba, kterou dostali na neděli na starost Rouman se Štěpánem Hrobařem a přestože to měli hodně zlehčené příhodným terénem (to když už mu nemůžu nic vytknout), tak postavili trať, která patřila k nejhezčím middlům, které jsem kdy u nás běžel a hravě strčila nedávné MČR v téhle disciplíně do kapsy. Krátké/dlouhé postupy, střídání směrů a terénů, rychlosti běhu - tohle bylo narozdíl od sobotní klasiky rozhodně přímo vzorové. Kdo tohle neběžel, tak rozhodně přišel o skvělý zážitek.

 Mapa z nedělního middlu

Závod to rozhodně nebyl zadarmo. Po sobotě, kdy jsem udělal spoustu chyb, jsem se rozhodl jít opatrně a pomalu. Tomu napomáhala i má únava z 98 minutového výkonu předchozího dne, kdy jsem po chybách obvykle nasazoval hodně ďábelské tempo (než jsem udělal další zářez :-D ). Výsledkem rozvážného nedělního tempa tak byly v podstatě dvě chybky do půl minuty a dvě kratší zaváhání. V tomto ohledu naprostá spokojenost, protože ostatní toho vyráběli, co jsem slyšel, podstatně víc.

Umístění bylo sice podobně mizerné jako v sobotu (což asi ukazuje, co je moje parádní disciplína), ale zato jsem z něj měl skvělý pocit. A až mě ve Finsku naučí taky trochu běhat s mapou, tak kdo ví, třeba mi půjdou i ty middly :-D

Problémy s SI kontrolami

Protože na BENu to opět víří - tentokrát často v až nezvykle konstruktivním smyslu - tak bych se taky rád vyjádřil k fenoménu, který se v poslední době vyskytl na našich závodech. Mám tím na mysli možné selhání SI kontrol a nezaznamenání jejich průchodu do čipu. Po technické či pravidlové stránce k tomu nemám co říct, ale z hlediska závodního snad ano.

Hned napočátku musím říct, že jsem zásadně pro to, aby v případě že čip neobsahuje kontrolu, bylo umožněno vyčtení krabiček. Ačkoli jsem se o tom bavil s Jedlou, který řekl několik velmi rozumných argumentů z jeho pozice jako člena jury, která vyčtení zamítla, tak mě osobně to v mém názoru zas tak nezměnilo. Ano, asi by mohlo docházet k protahování vyhlášení (než se krabička z lesa donese a vyčte), přesto je ale podle mě mnohem důležitější zjištění zda závodník skutečně kontrolu orazil.

Názory těch, kteří tvrdí, že by se nemělo vyčítat, protože se nevyčítá ani na světové scéně, mi ale přijdou již zcela zcestné. Proč přejímat pravidla, která jdou proti hlavnímu principu existence kontrol? Tím je totiž bezpochyby zjištění, zda závodník tímto místem proběhl či ne. A pokud je možnost toto zjistit i jinou metodou než záznamem z čipu, pak by tak mělo být i učiněno.

Podle logiky rozhodování, která postupovala podle pravidel a řekněme zažitých zásad průběhu běžného závodu OB, by tak třeba měl být zamítnut protest Olafa, který neorazil kontrolu vymazání čipu. Že je takřka nemožné, že by vyběhl dříve, když se mapy dávaly až ve startovní čas? A že by to závodníkovi jeho formátu vůbec nepomohlo, když postoupil s přehledem? Naprosto souhlasím, být členem jury, tak podle logiky a ducha fair play, bych byl také pro oddisknutí.

Na druhou stranu, v čem se tento případ ve své podstatě liší od toho, že se nesmějí vyčíst krabičky, aby bylo zjištěno, zda nenastala nějaká technická chyba, zatímco závodník kontrolou skutečně prošel? Podle mě v ničem, oba typy protestů by podle mě měly být přijímány. A zároveň, pokud se ukáže, že skutečně tato technická chyba nastala (jak se zdá po "neoficiální" vyčtení krabiček), tak by měly příslušné orgány ČSOS tento fakt zohlednit nejen na závodech u nás, ale i nadnesením této problematiky na mezinárodní scéně.

MČR krátká '11 - zase o finále výš

Rok se s rokem sešel a já zase vyrazil na další mistrovství na krátké v kategorii H21. Hlavním cílem bylo samozřejmě zlepšit finále, které poběžím. No, nebudu vás napínat, letos jsem potrénoval, takže to stačilo dokonce na C finále, takže cíl splněn. Když to ale vezmu vážně, tak mé výkony nestály za moc. Respektive odpovídaly tomu, co jsem natrénoval.

Poslední metry zbývají, abych učinil klíčový krok k tomu, abych se na letošním MČR vešel do první stovky (loni to nevyšlo)

Jestli čekáte nějaké šokující odhalení, že jsem Vás všechny celou dobu tahal za šos a ve skutečnosti netrénoval, tak Vás musím zklamat. Součet v tréninkáči už má v kilometrech blíž k třem než ke dvěma tisícům, takže tréninková dávka bude letos víc než slušná. Pak Vám ale možná nedává smysl věta na konci prvního odstavce. Vysvětlení je ale jednoduché - vrátil se můj už několikrát zažitý stav, kdy jsem se přes zimu hodně zrychlil a mapa to prostě nestíhá. Na sprintu i klasice to eliminuji zkušenostmi, ale na middlu už ne, zvlášť když to nikdy nebyla moje nejsilnější stránka.

Výsledkem je pěkná řádka hodně rychlých mezičasů, ale taky pár pekelných mapových záseků, které mě po oba dny postihly. No ale tohle už jsem zažil několikrát a vždycky jsem se z toho dokázal během sezóny dostat, takže nemám obavy, že za rok by z toho mohlo být minimálně B finále (pokud teda přijedu z Finska).

Co se týče samotných závodů, tak byly super. Pořadatelsky absolutní špička, mapařsky průměr (mimo hustníky výborná kvalita - v nich jsem ale nebyl zdaleka jediný, kdo říkal, že v tomhle se mapaři ještě budou muset výrazně polepšit) a stavitelsky taky průměr (výborná koncepce tratí zkažená několika kontrolami "na štěstí" absolutně bez záchytných bodů a zálibou stavitele v travnatých pasážích). O tom, že pořadatelé neměli strunové sekačky rozdávat vítězům, ale raději je vzít do lesa, jsem se rozepsal v předchozím článku. No, pro shrnutí, hezký terén a vynikající shromaždiště zachránily letošní MČR na krátké před tím, aby se mě osobně závody nelíbily.

Sobotní kvalifikace - za postup na 6. kontrolu bych střílel - nejdřív stavitele (na příští závody navrhuji kontrolu hustník 300x300m uprostřed, to by tohle mohlo překonat - samozřejmě pokud nebudou v hustníku žluté fleky, které by mě doprostřed přesně dovedly), a pak sebe za neudržený směr

Pomnožené kamenné pole proti tomu co bylo v mapě u 14. kontroly, světlinka vzniklá tím, že tam byly kameny, na kterých prostě nic neroste = co víc si přát - jo už vím, dát tam kontrolu a bavit se, jak to lidé česají (vím jen o pěti dalších z asi deseti, co ji měli, takže zřejmě přeháním) + tentokrát naprosto vlastní chyba na 24., kdy už mě to nějak přestalo bavit pořádně mapovat...

Takže poklona za organizaci, utřená slza za výkony. A abych nezapomněl, pochvala za druhé nejlepší stránky závodů v letošním roce (na MČR noční to ale nemělo), tohle celkem sleduji a rozhodně v tom neplýtvám pochvalou zbytečně ;-) Další pěkné mistrovské závody...

Mistrovství ČR v šlapání trávy a kopřiv

Ještě než se rozepíšu s omluvou těm, kteří mě snad slyšeli v neděli (ale hlavně v sobotu) sprostě nadávat, když jsem se brodil, v lepším po kolena, v horším po pás, v trávě/kopřivách/ostružinách, tak bych rád poznamenal, že ano, bylo to jedno z nejlepších českých mistrovství na krátké, které jsem kdy běžel. A ne, nebyl to na kvalifikaci úplně regulérní závod (ale ne, nemůžu si stěžovat, že bych do A finále nepostoupil kvůli tomu).

Tenhle článek je vlastě pouze věnovaný tomu, proč mě pálí ruce a stehna od kopřiv a na kolik odhaduji rozdíl mezi dříve a později startujícími. Upřímně si myslím, že pokud se někam nehodí šlapání trávy, tak je to právě middle (u sprintu to snad až na okolí Slatiňan nebývá zvykem). Na klasice si člověk ještě může zvolit obíhačku nebo má šanci ztrátu dohnat, na middlu moc ne. Neříkám, že se nedalo postoupit s brzkým startem (záviselo i na stavbě té které trati), ale bylo třeba jít naprosto bez chyby.

Můj střízlivý odhad po porovnání mezičasů je, že jsem jen na tom, že jsem neměl šlápnuto, ztratil něco ke třem minutám - to jsem to rozhodně nezveličoval a počítal jen vyloženě zarostlé pasáže (a ne ty vteřinkové, že vidím, že je k nějakému kameni vyhrnutá cesta). Navíc prakticky všechny kontroly, na kterých jsem se prodíral, jsem šel mapově hodně čistě, takže to nezkresluje žádná moje chyba.

Mapa rozběhu H21B - zarostlé pasáže: 4 (na žlutých průsecích, takže jen chvilka), 6, 12, 13 (tam jsem to, přiznávám se, raději oběhl po cestě), 14 (fuj do kopce a v trávě/ostružinách, musel jsem si zaběhnout, abych nešel tím největším saigonem), 19, 21 - sportovně jsem vynechal 11 a 18, kde to nebyly ideální postupy, ale taky to tam stálo za to :-)

A protože se nudím, tak jsem si nasázel časy mého rozběhu (H21B) do Excelu a trochu si je porovnal:

• Průměrný čas startujících 00-20: 45:35
• Průměrný čas startujících 22-50: 40:57
• Průměrný čas startujících 52-72: 39:51
• Průměrný čas prvních 16 startujících závodníků: 42:20
• Průměrný čas posledních 16 startujících závodníků: 39:48
• Průměrný čas celkově: 41:47

Byť největší vypovídající hodnotu by mělo mít srovnání závodníků startujících v prvních 20 minutách a v posledních 20 minutách (tedy z čísel výše, bylo by samozřejmě možno diskutovat o jiném intervalu), tak souhlasím s případnými námitkami, že zrovna u nás na začátku nestartovali žádní extra favoriti. Zde samozřejmě los nepřisoudil zrovna porovnatelné skupiny. Mnohem zajímavější je tak porovnání průměrných časů první poloviny startovního pole s tou druhou (přičemž i ti ke konci první poloviny měli už asi trochu šlápnuto) - přes dvě a půl minuty i celkem odpovídá mému odhadu tří minut.

Tenhle čas samozřejmě asi zdaleka neodpovídá té divočině, kterou museli potkat ti, kteří šli úplně první, ale myslím si, že by mohl být průměrný pro startující zhruba do startu 20. Vzhledem k tomu, že to rozložení závodníků bylo v obou krajních skupinách nerovnoměrné podle výkonnosti, do nějakého statistického srovnání bych se neodvážil pouštět (to by mi asi zpětně odebrali ty dva semestry statistiky, co jsem měl ve škole), ale čísla jsou myslím dostatečně vypovídající.

Co z toho plyne pro stavitele/pořadatele? Když chci postavit regulérní závod, tak se musím snažit vyhnout zarostlým pasážím co nejvíce. Při pohledu na mapu je na ní přitom nevyužito dost prostoru, který mohl nahradit ten zarostlý. Myslím že každý kdo byl v lese, tak musí popravdě přiznat, že na tomhle se mohly tvořit slušné rozdíly.

P.S. Tenhle text není nijak mířen proti uplynulému MČR na krátké v Nesměři, závody to byly moc pěkné (z pořadatelské stránky špička), ostatně viz následující článek, ve kterém už podrost řešit moc nebudu. Spíš je to tak do budoucna, kdyby se k tomuhle textu dostal někdo, kdo bude pořádat podobný závod, tak aby věděl, jak se to dělat nemá. Z toho pohledu bych doporučoval si přečíst i ten následující článek, kde budou zmíněny další dvě zbytečnosti, které zabránily tomu, aby se tohle mistrovství stalo u nás bezkonkurenčním.

Jičínská áčka

Další celorepublikové závody Českého poháru za mnou, tentokrát krátká a klasická trať v podání pořadatelů z Jičína. Závody to nebyly zdaleka dokonalé, ale nějaký větší průšvih jsem nezaznamenal, takže myslím, že to byl z tohohle hlediska povedený víkend (s delší cestou na start už lidé vesměs automaticky počítali :-) ). Moje výkony taky stály za to, na krátké v sobotu jsem se totálně uvařil. A ačkoli všichni říkají, že ve vedru měli problémy, já vím svoje, že moje zatmění ve vedru (které musí přijít aspoň jednou ročně) má jen velmi málo konkurentů. No a v neděli to byl velký comeback, takže celý víkend nápadně připomínal loňská červnová áčka Nového Boru, jen ty výsledky byly už konečně trochu někde jinde.

Jaký byl závod v sobotu ani moc nedokážu říct, někde na čtyřku přišlo první mapové zatmění a od desítky jsem chodil už jenom na buzolu, protože číst nějaké tvary jsem rozhodně nezvládal. Díky tomu jsem hustníkovými partiemi, na které si dost lidí stěžovalo a kde i někteří ztratili, prošel celkem v pohodě. Na druhou stranu v otevřeném lese se skalkami jsem si oběhal skoro všechno. Výsledkem bylo nějakých deset minut na vítězného Běťáka, přes sedm minut chyb a 20. místo v elitě (ovšem oproti loňskému nejlepšímu 26. místu právě z áček z Boru trochu rozdíl). A hlavně problémy vůbec doběhnout do cíle v tom šíleném vedru a dusnu.

Mapa s postupy middle (chyby na 1, 3, 4, 7, 20, 21, 23, 24 = krásný výkon)

Neděle začala skoro 10minutovým sprintem s baťohem k oddílovému busu, když jsem si spletl místo odjezdu. Tím jsem pojal podezření, že dneska bych to opravdu nemusel zvládnout. Na shromaždišti se mi spíš chtělo spát, než běžet, ale když jsem vyběhl směr start, tak to relativně běželo, byť žádný zázrak.

Začátek jsem šel relativně na pohodu, protože jsem v nohách přeci jen tu únavu cítil. Jedničku jsem krásně našel a za chvilku už jsem se celkem dostal do mapy. Na pětce už jsem měl před sebou chudáka Páju, startujícího o čtyři minuty dřív, který měl místo toho, aby mě v jednu v noci vzbudil telefonátem, raději spát :-D Tandem jsme bohužel moc nevytvořili, protože se mu asi opravdu neběželo moc dobře, ale myslím, že jeho čas ještě přijde.

Moje one man show zdárně pokračovala dál, na jediné větší volbě na 20. kontrolu jsem správně zvolil variantu spodem a začal trošku přidávat pod kotel z toho zbytku sil, které jsem ještě měl. Do cíle už zbývalo jen pár kontrol a hodinky ukazovaly nějak podezřele nízký čas, který naznačoval, že by mohl padnout můj zatím nejlepší čas na klasice (107,5 minut z letošních opavských áček).

No a když jsem se prodíral hustníkem ke sběrce a slyšel "A my čekáme Michala Jiráska", tak jsem začal tušit, že by to mohl být sakra dobrý výkon. Doběh jsem pro diváky nakopnul (nejrychlejší mezičas) a doběhl si pro, v té době, zcela suverénní vedení. Pak mě samozřejmě ve výsledcích předjela půlka červené skupiny a v závěru startující Mrazák, ale to už mi teda rozhodně nezkazilo skvělý pocit z celého výkonu a jeho výsledku. Výsledek tedy 7. místo a sedm a půl minuty ztráty na Šéďu.

Mapa s postupy klasika - aneb všechno rovně (třeba Hop naběhl 17 km a přitom po čáře jsme to měli 15,4 km)

Chyb jsem na trati moc neudělal, spíš jen drobná záváhání. Začátek jsem měl trochu pomalejší, ale druhá polovina trati byla z mé strany hodně kvalitní, přestože mi samozřejmě v závěru začaly docházet síly - přeci jen to na eliťáckou klasiku bude ještě chtít nějaký ten rok pořádného tréninku. No ale myslím, že jsem dneska ukázal, co je moje nejsilnější disciplína hned po štafetách :-)

Sprint Cup Ústí nad Orlicí

Netradičně ve středu jsem vyrazil na sprintový závod, který se konal v Ústí nad Orlicí. Můj původní plán, že to vezmu cestou z Brna domů, se sice úplně nevydařil, když jsem se musel vrátit zpátky do Brna, ale účast už jsem vynechat nechtěl.

Přestože se závod počítal do českého Spring Cupu a byla vypsaná kategorie H21E, zas tolik eliťáků v nezvyklý termín uprostřed týdne nedorazila (navíc se závod kryl se soustředěním reprezentace ve Francii), takže ani nebylo divu, že jsem byl jmenován jako jeden z favoritů, ačkoli zrovna rozený sprinter teda nejsem - byť s tím, jak se zlepšuji běžecky, tak je myslím dokážu běhat celkem slušně.

Při rozběhání jsem cítil, že by to mohlo celkem běžet. Navíc byla rozvička hodně poctivá, protože nejprve jsem si špatně spočetl, kolik mi zbývá do startu (o deset minut jsem se sekl), a pak ještě posunuli start. Nicméně na sprint je pořádné rozhýbání rozhodně důležité. Mapově to nebylo tak super, jako na posledním sprintu v Pardubicích, už na jedničku jsem nezvolil ideální postup a navíc zaváhal v jeho realizaci i v dohledávce. Pak už jsem se ale dostal do mapy a až na 10vteřinové přeběhnutí na 13. kontrolu šel relativně čistě.

Mapa s postupy

Závod to rozhodně nebyl lehký a pěkně postavený. Nejsem fanouškem zásadních voleb už na jedničku, než se člověk dostane do mapy, ale to je asi tak všechno, co bych stavbě vytknul. Snad jen sběrka by při větším závodě takhle zašitá mohla dělat problémy, kdyby ji mělo razit víc lidí, ale vzhledem k počtu účastníků to nijak nevadilo.

Protože jsem ale na jedničku nebo jinde během závodu zdaleka nezaváhal sám, tak závod, který jsem po ní považoval prakticky za ztracený co se týče dobrého umístění, se nakonec vyvinul v můj prospěch a moje prémiové vítězství (v dosti oslabené) chlapské elitě. Přes zhruba 40 sekund na dvou větších chybách (jednička a třináctka) jsem měl nakonec v cíli luxusní náskok 34 sekund. Že za mnou ale byla početná skupina pronásledovatelů ukazuje fotka z vyhlášení...

Aneb čtyři lidi na druhém místě (to jest ve shodném čase na vteřinu), to se opravdu jen tak nevidí :-D - fotka ukradena z fb účtu Aleše Drahokoupila