Jak jsem slíbil, ještě se trochu vrátím k uplynulému mistrovství na krátké trati...
Sobotní závod byl první opravdovou zkouškou, v jaké jsem formě. Nominačky ukázaly, že stylem, jakým jsem do té doby mezi závody trénoval, bych asi moc dobré výkony ani podat nemohl. Po již zmíněné konzultaci s bráchou jsou tak zavedl sérii rychlých tréninků a doufal jsem, že se mi podaří dostat do běžecké pohody. A celkem se i zdařilo! A to ačkoli pár dní před závodem jsem zase cítil hroznou únavu, světe div se, na startu už bylo relativně vše v pohodě...
Před startem jsem se nesnažil nijak extrémně soustředit (podobně jako při sprintu), protože mi začalo docházet, že to v tomhle ohledu nesmím přehánět a spíš se před výkonem musím trochu uvolnit, než ještě víc posílit napětí. A výsledná koncentrace se přitom ukázala dost kvalitní, aby mě až do cíle donesla bez nějaké výrazné chyby. Ztráty jsem zaznamenal jen na 3. kontrole, kdy jsem ještě nebyl úplně v mapě a zvolil špatný postup, a na drobných chybkách na 5. a 14. kontrole. Když jsem ale doběhl do cíle, cítil jsem v nohách jeden z mála závodů, se kterými můžu být letošní jaro spokojený. Postup byl zajištěn ze 6. místa z postupové devítky...
Druhý den byl pro mě o něco těžší - zvlášť z hlediska onoho uvolnění před startem, to se úplně nezdařilo. Přesto jsem začátek dokázal docela zvládnout. Aspoň z hlediska chyb, když se k tomu ale zpětně vracím, uvědomuji si, že už na něm jsem ztratil šanci na úspěch, protože jsem de facto nastoupil do rychlého závodu v pomalém tempu. Zaváhání přišlo až na 5. kontrole, kdy jsem se nechal stáhnout k cizí kontrole a přehlédl svoji. Největší hloupost, za kterou si ještě teď nadávám, ale byla při postupu na 10., kdy jsem hrozně vypadl z mapy a dost se odklonil. Ztráta nebyla velká, ale blbost to byla ode mne nebetyčná...
Do tempa, jaké bych si představoval, jsem se dostal až na 16. kotrolu (!). A od té doby byly umístění na mezičasech (od postupu na 16) 8-4-6-6-18-9-8-15 (poslední je doběh, nějaká vteřinka ztráta). Ptáte se, proč ten výpadek na 20. kontrolu? Ne, nebyla to chyba - to jsem jen přes půl minuty ztratil při netrefení nějaké prošlapané cesty skrz ten bordel pod dráty. To mě teda opravdu dostalo. Při doběhu jsem tak byl zase slušně naštvaný, protože jsem na něčem, za co nemůžu (už letos poněkolikáté) zase ztratil - tentokrát tři místa...
Pardubičtí pořadatelé se tentokrát opravdu vytáhli, až na drobnosti jeden z nejlepších závodů - co mě jediné vadilo byla trochu divná klasifikace porostů, při sprintu skoro "neviditelný" startovní lampion a pak ten šílený průběh pod dráty těsně před koncem (kde vlastně ti první z A finále šlapali cestu pro ostatní, protože další finále tu neběžela)...
No ale celkově jsem spokojen, běžet jsem mohl, chyby jsem dělal jen malé, takže snad to na podzim i přes létu půjde a dostanu se do dobré formy na můj podzimní vrchol na mých oblíbených štafetových závodech...
Žádné komentáře:
Okomentovat