Jak už jsem se zmínil, byl poslední víkend poměrně "sportovně" nabitý.
O sobotních sprintech na Monaku se asi není třeba příliš rozepisovat. Jak trénink na mapě Slatiňany (z roku 2008), tak na starší mapě v lese (jméno si nepamatuji) probíhal v tom největším humusu, co mohl prostor nabídnout. I v zimě byly ostružiny a hustníky opravdu kvalitní a než jsem doběhl, měl jsem jich plné zuby. Mohlo to ale být i únavou, protože minulý týden jsem absolvoval řadu rychlých tréninků za sebou. Výsledkem byla docela velká kláda v řádu minut a hned dvojnásobná porážka od bráchy (to mě vrátil sprint v Roudničce i s úroky). Pozitivem bylo aspoň to, že i přes to, že se mi dvakrát či třikrát podařilo prošlápnout si směrem dopředu kotník, vždy jsem to po několika metrech rozběhl...
Z tréninku jsme pak jeli prakticky rovnou na basket na zápas Ostrava-Pardubice. No musím uznat, že se mi basket líbí čím dál víc
Teda jako pasivnímu divákovi, protože to, co my provozujeme v pátek v tělocvičně, teda moc basket není. No, abych nekecal, spíš nám to většině moc nejde. Kdyby jsme si tak dali někdy florbal, to bych všem ukázal, že taky umím fintičky s míčem (resp. míčkem).
No a v neděli jsem si zaběhl monacký kros. Po zkušenostech z předchozího dne jsem v sebězích volil dost opatrné tempo (cesty byly namrzlé, místy se objevoval i souvislý led) - výsledkem bylo, že mě v sebězích vždy někdo doběhl. Naštěstí jsem tak i pošetřil dost sil a na jakékoli rovince nebo kopci pak mohl zrychlit do dost slušného tempa. Kdyby mě ke konci nezačalo trochu píchat v boku, doběhl bych těch 10km snad v úplné pohodě. Čas 42 minut rovných nebyl nic moc, ale ztráta pouhých 5 minut na vítěze a 8. místo vůbec není velký neúspěch - bylo to vcelku pomalé. Mimochodem, byl to už můj desátý start na desítce.
Po doběhu (trochu orosen, ale jinak v pohodě) - fotograf: moje ruka
A navečer jsem si skočil regeneračně do bazénu a do páry. S plaváním jsem začal až letos, poté co jsem dostal k Vánocím permici, a zatím musím říct, že mi to víc než vyhovuje. A od té doby, co jsem začal, mě už ani tolik nebolí kotník a achilovka. Takže zatím jsem se vším nad míru spokojen!
Z tréninku jsme pak jeli prakticky rovnou na basket na zápas Ostrava-Pardubice. No musím uznat, že se mi basket líbí čím dál víc
Teda jako pasivnímu divákovi, protože to, co my provozujeme v pátek v tělocvičně, teda moc basket není. No, abych nekecal, spíš nám to většině moc nejde. Kdyby jsme si tak dali někdy florbal, to bych všem ukázal, že taky umím fintičky s míčem (resp. míčkem).No a v neděli jsem si zaběhl monacký kros. Po zkušenostech z předchozího dne jsem v sebězích volil dost opatrné tempo (cesty byly namrzlé, místy se objevoval i souvislý led) - výsledkem bylo, že mě v sebězích vždy někdo doběhl. Naštěstí jsem tak i pošetřil dost sil a na jakékoli rovince nebo kopci pak mohl zrychlit do dost slušného tempa. Kdyby mě ke konci nezačalo trochu píchat v boku, doběhl bych těch 10km snad v úplné pohodě. Čas 42 minut rovných nebyl nic moc, ale ztráta pouhých 5 minut na vítěze a 8. místo vůbec není velký neúspěch - bylo to vcelku pomalé. Mimochodem, byl to už můj desátý start na desítce.
Po doběhu (trochu orosen, ale jinak v pohodě) - fotograf: moje ruka
Žádné komentáře:
Okomentovat