Ano, zbytek (už loňského) roku jsem strávil v Jilemnici, jejíž ubytovna v sokolovně se stala výchozím bodem pro naše každodenní cesty vzhůru za sněhem na tratě na Horních Mísečkách. Ačkoli v městě samotném nebylo po sněhu ani památky, pěkně mrzlo, takže narozdíl od minulých let nás alespoň na tratích čekalo poměrně příjemné ježdění. O to horší ale byla cesta nahoru. Jelikož Petr obvykle jezdil druhým autem, kterým jsme tam byli, někdo z nás "mladých" musel řídit. Takže i já si celkem pěkně potrénoval jízdu po namrzlé silnici do i z prudkého kopce. Zpočátku jsem měl přeci jen trochu obavy, ale vše šlo bez problémů.
No a co jsem dělal když jsem nekroužil na tratích (a/nebo neseděl v Jilemnické boudě na své pravidelné pauze)? No, většinou se flákal na pokoji
(kde jsme se občas podívali na nějaký film, ale hlavně jsem dělal všemožnou práci, kterou mám se svými stránkami). Krom toho jsme se ještě stihli zúčastnit povánočního sprintu pořádaného jilemnickými orienťáky, ve kterém spíš šlo o to neuklouznout po náledí, než sprintovat.
To ale docela stačilo, protože najezdit skoro 170km v pěti dnech mi dalo celkem zabrat. Nejhorší bylo, že v závěru už jsem víc nenajezdil ne proto, že už bych vůbec nemohl, ale protože jsem měl hrozně otlačené nohy z běžkařských bot - no ale moc si nestěžuju, co jsem měl najezdit, jsem i najezdil.
No a 30. prosince jsem se přesunul přes Rovinku do Vítkovic. Cesta tam byl docela zážitek - sjezd po rozježděných a následně zmrzlých loukách mě dvakrát poslal k zemi (poprvé v letošní zimě) a při posledním pádu jsem navíc hodil ukázkové salto, při kterém jsem si i trochu vyrazil dech. Přiznávám, že ve sjezdech si tedy na běžkách moc jistý nejsem.
No a protože jsme přijeli docela brzo a nikam se nám už nechtělo, tak jsme většinu následujícího odpoledne a podvečera hráli hry na počítači (já jsem si půjčil od Havliho notebook s Medieval II: Total War, který má na ten můj, už pomalu stařičký, moc velké hardwarové nároky - po několika hodinách jsem ale skončil a připojil se k síťové hře, ve které se jezdilo střílelo z tanků - to byla docela zábava proti živým protivníkům).
Na Silvestra jsem měl napsaný jen nějaký klus (který jsem taky odběhal), a tak jsem souhlasil s návrhem, že by se mohlo vyrazit na sáňkařskou dráhu do Špindlu. Jelo se Zdeňkovým autem, a tak jsme se nemuseli zabývat nějakými problémy s dopravou. Za chvíli už jsme tak autobusem od "sáňkařů" mířili na Špindlerovku (o dvě stovky lehčí), kde jsme vyfasovali náčiní a jeli dolů. No, abych řekl pravdu, byl jsem trochu zklamaný - tratě byly dost vydřené, a tak to bylo místy skoro o holý život. No naštěstí mě jednou v zatáčce zachránily sítě, do jejichž tyčky jsem se úspěšně trefil
. Zajímavé, ale už bych to znovu nejel...
No a večer také byla (krom následné nepublikovatelné afterparty zvrhlé v hraní Aktivit) Piškotova vánoční cena. Celé osazenstvo chaty se rozdělilo do čtyřech týmů a plnilo dle plánů hodinu trvající soutěž, která se nakonec protáhla takřka na trojnásobek. Součástí třeba bylo i přetahování či noční slaňování a další (už ne tak adrenalinové) disciplíny.
A ráno jsem se docela v pohodě probudil, dal si polívku, zahrál pár kol Bangu!, sbalil se a vyrazil domů. Zase s řadou zážitků a školou na krku (uff)...
(kde jsme se občas podívali na nějaký film, ale hlavně jsem dělal všemožnou práci, kterou mám se svými stránkami). Krom toho jsme se ještě stihli zúčastnit povánočního sprintu pořádaného jilemnickými orienťáky, ve kterém spíš šlo o to neuklouznout po náledí, než sprintovat.To ale docela stačilo, protože najezdit skoro 170km v pěti dnech mi dalo celkem zabrat. Nejhorší bylo, že v závěru už jsem víc nenajezdil ne proto, že už bych vůbec nemohl, ale protože jsem měl hrozně otlačené nohy z běžkařských bot - no ale moc si nestěžuju, co jsem měl najezdit, jsem i najezdil.
No a 30. prosince jsem se přesunul přes Rovinku do Vítkovic. Cesta tam byl docela zážitek - sjezd po rozježděných a následně zmrzlých loukách mě dvakrát poslal k zemi (poprvé v letošní zimě) a při posledním pádu jsem navíc hodil ukázkové salto, při kterém jsem si i trochu vyrazil dech. Přiznávám, že ve sjezdech si tedy na běžkách moc jistý nejsem.
No a protože jsme přijeli docela brzo a nikam se nám už nechtělo, tak jsme většinu následujícího odpoledne a podvečera hráli hry na počítači (já jsem si půjčil od Havliho notebook s Medieval II: Total War, který má na ten můj, už pomalu stařičký, moc velké hardwarové nároky - po několika hodinách jsem ale skončil a připojil se k síťové hře, ve které se jezdilo střílelo z tanků - to byla docela zábava proti živým protivníkům).
Na Silvestra jsem měl napsaný jen nějaký klus (který jsem taky odběhal), a tak jsem souhlasil s návrhem, že by se mohlo vyrazit na sáňkařskou dráhu do Špindlu. Jelo se Zdeňkovým autem, a tak jsme se nemuseli zabývat nějakými problémy s dopravou. Za chvíli už jsme tak autobusem od "sáňkařů" mířili na Špindlerovku (o dvě stovky lehčí), kde jsme vyfasovali náčiní a jeli dolů. No, abych řekl pravdu, byl jsem trochu zklamaný - tratě byly dost vydřené, a tak to bylo místy skoro o holý život. No naštěstí mě jednou v zatáčce zachránily sítě, do jejichž tyčky jsem se úspěšně trefil
. Zajímavé, ale už bych to znovu nejel...No a večer také byla (krom následné nepublikovatelné afterparty zvrhlé v hraní Aktivit) Piškotova vánoční cena. Celé osazenstvo chaty se rozdělilo do čtyřech týmů a plnilo dle plánů hodinu trvající soutěž, která se nakonec protáhla takřka na trojnásobek. Součástí třeba bylo i přetahování či noční slaňování a další (už ne tak adrenalinové) disciplíny.
A ráno jsem se docela v pohodě probudil, dal si polívku, zahrál pár kol Bangu!, sbalil se a vyrazil domů. Zase s řadou zážitků a školou na krku (uff)...
Žádné komentáře:
Okomentovat