Tak mám za sebou soustředko juniorské repre, které proběhlo podobně jako loni - a to jak náplní, počasím i zábavou.
Protože se tréninková sezóna ještě nerozjela, neneslo se soustředění v duchu nějakého přehnaného trénování, ale spíš motivace do něj. Na místo - ubytovny v Proseči - jsem dorazili pár minut před plánovaným srazem. A o to větší překvapení bylo, když jsme na místě našli jen další dva účastníky :) Začalo totiž sněžit, a tak se celá juniorská repre sjížděla až do pozdních večerních hodin. I Libor se cestou zasekl, a tak jsme vyrazili na večeři do smluvené restaurace. bez něj. Tam o nás pro změnu nevěděli - prý mají reservé jen pro nějaký volejbalový tým. Nakonec nám však hostinský přeci jen uvařil - sice trochu málo, ale zato dobře. Večer, když jsme se skoro všichni sešli, s námi zahrál tvůrce sobotní luštící hry Sven několik zábavných her (v rámci team-buildingu).
Druhý den byla na pořadu dne zmíněná luštící hra. Byl jsem vylosován do dvojice s Maldou a docela jsme si zaluštili - první úkol jsme dodělali tak po hodině půl :) Přes pomalý začátek jsme to nakonec docela rozjeli a zvládli asi 5 úkolů rozluštit. Jenže to samozřejmě nestačilo - ještě bylo třeba oběhnout trať, na které byly bonusové kontroly, jejichž polohu prozrazovala právě tajenka. Vše mělo být vzdušnou čarou 15km, a tak, když jsme 1:45 před limitem vyrazili, nijak jsem nepochyboval, že to v pohodě stihneme (i přes slušnou sněhovou nadílku).
Jenže omyl! Už na bonus hned po startu turistická mapa ukázala, proč se jí říká turistická a neupozornila nás na poněkud větší dělení cest. Výsledkem byl menší kufr, ale vcelku rychle jsem nás našel. Pak už se jen zbývalo dostat na jedničku, kde se stopoval mezičas, podle kterého jsme měli dostat body. Jelikož jsme si ale nevzali buzolu, musel jsem běžet na "tušáka." Postupně jsme ztratili všechny stopy těch, co byli před námi, ale ve chvíli, když už jsem si myslel, že jsem opravdu ztracený, jsme na stopy narazili a o kus dál i na strmé koryto potoka, které bylo v mapě značené. Pak už jen stačilo vyběhnout na cestu a valit to po ní. U kontroly jsme potkali skupinku slavících lidí, kteří už zřejmě hodnou chvilku pili (a mimochodem jsme tenhle mezičas cca o 5 minut vyhráli :) - ostatní měli vesměs větší problémy než my).
Pak už převzal otěže Malda, který je lepší běžec, a nasadil ještě o trochu rychlejší tempo. Brzy už mi nezbylo než za ním jen viset :) Pak už to byl jen sled neustálého lezení do prudkého kopce, lezení z prudkého kopce a valení po rovině. Na začátku jsme ještě přibrali Jiřího, kterému onemocněla spoluběžkyně, a tak šel sám. Navíc bylo jasné, že limit rozhodně nestihneme a přeci jen jsme už začali být i trochu unavení, a tak se rozhodlo, že na poslední dvě kontroly nepůjdeme a vrátíme se. Dorazili jsme s cca 20 minutami zpoždění, ale v ubytovně našli jen 3 týmy - zbylých pět, které vyrazily hodně před námi (a které jsme skoro doběhli - protože to byly dvojice kluk-holka a my to celou dobu nehorázně valili) ještě bojovali. Takže jsme nakonec dosáhli osmého místa z deseti - docela úspěch :D Po opožděném obědě proběhly nějaké ty testy a po večeři pod vedením Svena hra na blázny.
V neděli bylo místo původně plánovaného mapového tréninku jen čisté běhání ve skupině. Ze začátku jsme to nijak nevalili a v běželi v okolí Toulovcových maštalí po cestě i mimo ni (všude bylo samozřejmě notně sněhu). Poslední necelou půl hodinu (z celkových 95 minut běhu) jsme ale přešli do střední a docela slušně to pálili. Když jsme pak uhnaní doběhli k ubytovně, zbývalo se jen sbalit a vyrazit na oběd, a pak domů. No, znovu jsem nelitoval, že jsem na tohle soustředko vyrazil...
Protože se tréninková sezóna ještě nerozjela, neneslo se soustředění v duchu nějakého přehnaného trénování, ale spíš motivace do něj. Na místo - ubytovny v Proseči - jsem dorazili pár minut před plánovaným srazem. A o to větší překvapení bylo, když jsme na místě našli jen další dva účastníky :) Začalo totiž sněžit, a tak se celá juniorská repre sjížděla až do pozdních večerních hodin. I Libor se cestou zasekl, a tak jsme vyrazili na večeři do smluvené restaurace. bez něj. Tam o nás pro změnu nevěděli - prý mají reservé jen pro nějaký volejbalový tým. Nakonec nám však hostinský přeci jen uvařil - sice trochu málo, ale zato dobře. Večer, když jsme se skoro všichni sešli, s námi zahrál tvůrce sobotní luštící hry Sven několik zábavných her (v rámci team-buildingu).
Druhý den byla na pořadu dne zmíněná luštící hra. Byl jsem vylosován do dvojice s Maldou a docela jsme si zaluštili - první úkol jsme dodělali tak po hodině půl :) Přes pomalý začátek jsme to nakonec docela rozjeli a zvládli asi 5 úkolů rozluštit. Jenže to samozřejmě nestačilo - ještě bylo třeba oběhnout trať, na které byly bonusové kontroly, jejichž polohu prozrazovala právě tajenka. Vše mělo být vzdušnou čarou 15km, a tak, když jsme 1:45 před limitem vyrazili, nijak jsem nepochyboval, že to v pohodě stihneme (i přes slušnou sněhovou nadílku).
Jenže omyl! Už na bonus hned po startu turistická mapa ukázala, proč se jí říká turistická a neupozornila nás na poněkud větší dělení cest. Výsledkem byl menší kufr, ale vcelku rychle jsem nás našel. Pak už se jen zbývalo dostat na jedničku, kde se stopoval mezičas, podle kterého jsme měli dostat body. Jelikož jsme si ale nevzali buzolu, musel jsem běžet na "tušáka." Postupně jsme ztratili všechny stopy těch, co byli před námi, ale ve chvíli, když už jsem si myslel, že jsem opravdu ztracený, jsme na stopy narazili a o kus dál i na strmé koryto potoka, které bylo v mapě značené. Pak už jen stačilo vyběhnout na cestu a valit to po ní. U kontroly jsme potkali skupinku slavících lidí, kteří už zřejmě hodnou chvilku pili (a mimochodem jsme tenhle mezičas cca o 5 minut vyhráli :) - ostatní měli vesměs větší problémy než my).
Pak už převzal otěže Malda, který je lepší běžec, a nasadil ještě o trochu rychlejší tempo. Brzy už mi nezbylo než za ním jen viset :) Pak už to byl jen sled neustálého lezení do prudkého kopce, lezení z prudkého kopce a valení po rovině. Na začátku jsme ještě přibrali Jiřího, kterému onemocněla spoluběžkyně, a tak šel sám. Navíc bylo jasné, že limit rozhodně nestihneme a přeci jen jsme už začali být i trochu unavení, a tak se rozhodlo, že na poslední dvě kontroly nepůjdeme a vrátíme se. Dorazili jsme s cca 20 minutami zpoždění, ale v ubytovně našli jen 3 týmy - zbylých pět, které vyrazily hodně před námi (a které jsme skoro doběhli - protože to byly dvojice kluk-holka a my to celou dobu nehorázně valili) ještě bojovali. Takže jsme nakonec dosáhli osmého místa z deseti - docela úspěch :D Po opožděném obědě proběhly nějaké ty testy a po večeři pod vedením Svena hra na blázny.
V neděli bylo místo původně plánovaného mapového tréninku jen čisté běhání ve skupině. Ze začátku jsme to nijak nevalili a v běželi v okolí Toulovcových maštalí po cestě i mimo ni (všude bylo samozřejmě notně sněhu). Poslední necelou půl hodinu (z celkových 95 minut běhu) jsme ale přešli do střední a docela slušně to pálili. Když jsme pak uhnaní doběhli k ubytovně, zbývalo se jen sbalit a vyrazit na oběd, a pak domů. No, znovu jsem nelitoval, že jsem na tohle soustředko vyrazil...
Žádné komentáře:
Okomentovat