Protože už začínám mít docela oběhané všechny trasy okolo domu (vcelku brzo na to, že je teprve začátek tréninkové sezóny), rozhodl jsem se, že si dnešní střídačku odběhám po cestách okolo Stříbrňáku. Ze začátku jsem běžel po okraji lesa, ale poté co jsem asi v rekordním čase doběhl skoro k rybníku, řekl jsem si, že to nemá cenu běžet stejně i zpátky, a tak jsem se vydal po cestě lesem.
Těžko popisovat pocity někomu, kdo nezažil běhání v nočním lese bez čelovky, ale vzhledem k tomu, že jsem se útoku nějakého úchyláka nijak nebál, to byla nádhera. Člověk při běhu po krásně rovné hliněné svitem měsíce skoro ani nevnímá tu námahu, kterou je třeba do pohybu ve větší rychlosti vynaložit :) Zpočátku jsem měl trochu strach, abych někde nevběhl do nějaké díry a neudělal si něco s kotníkem, ale bylo to zbytečné - světla skoro jako ve dne. A kolem jen ticho rušené dopady nohou (navíc v nových neopotřebovaných botách). Na pasekách se válela mlha - hotový poetický okamžik :) Taky tomu náhrálo počasí - jasno, sucho a teplo akorát na jeden propocovák s dlouhým rukávem. A běh jen tak někam směrem domů, protože v noci jsem to kolem docela nepoznával - takhle se zapomíná na všechny problémy...
Žádné komentáře:
Okomentovat