Jak už jsem psal, od středy do soboty jsem byl s Hanou na soustředění na Čeřínku, kde byly první letošní áčka. Na místo činu jsem se vrátil navečer. Členové SCM měli trénink okruhů, ale my jsme měli pohov, a tak nám nezbylo než čekat na večeři. Nutno poznamenat, že byla až okolo osmé, takže jsem už měl opravdu hlad. Proto mě ta porcička bramborového salátu s řízkem moc neuspokojila. Po večeři pak následovala mapový test, při kterém jsme měli v časovém limitu zakreslit kontroly z rozstříhaných částí mapy. Nejhorší jsem teda těsně nebyl, ale na svoji obhajobu můžu říct, že nám, co jsme to ještě nikdy nedělali, zapomněli trochu dovysvětlit pravidla, takže já jsem tam třeba vůbec nepsal kódy kontrol a písmena, což se také údajně bodovalo... Abych řekl pravdu, tak první den mi připadalo, že jsou tam ti vedoucí opravdu divní :)
Ve čtvrtek dopolko byla kvalifikace klasiky. Hodinu a půl po snídani, ke které byly párky, jsem vyrazil na trať. Nutno říct, že zase ne pořádně rozcvičený, protože trénéři, přestože do nás pořád hustí, ať se protahujeme, nedokáží dát před startem víc než 7 minut času :( No hned na jedničku jsem je všechny v hustém hustníku poslal tam kam slunko nesvítí :D (Tím nemyslím ten tmavě zelený hustník, ve kterém jsem tehdy byl) No ale zpět k mému (tréninkovému) závodu. Udělal jsem, hlavně ze začátku, docela dost chybek (některé kvůli horší mapě) a ke konci mi došly síly, takže výsledek byl nic moc a od nejlepšího jsem dostal asi šest minut (na 7 km). Odpoledne následovalo krátké proběhnutí po mapě bez cest a večer superpíchač - v tomto podání krátké trati po hřišti, kde rozhodovala rychlost běhu i ražení. Já vypadl v souboji do postup do osmifinále, ale v podstatě jen díky tomu, že můj soupeř později orazil startovací krabičku...
Zátiší mé výbavy do lesa (tedy kromě té lahve ionťáku, ta byla až po)
Na pátek byla naplánovaná královská trať - 9km finále klasiky. Tentokrát bylo na rozcvičení a soustředění před startem dost času, a tak jsem na trať vyrazil v trochu lepší náladě. Až na několik drobných chyb a už začínající únavu se mi běželo dobře. O velmi těsné vítězství jsem pak prakticky přišel až na cestě na sběrovku, kde jsem se zasekal v hustníku, který nešel proběhnout a musel se vracet. Nakonec tedy druhé místo o 16 vteřin, ale hlavně dobrý výkon a spokojenost. Odpoledne pak byl trénink azimutů (dostali jsme papír, na kterém byly jen kroužky okolo kontrol a popis o jaký objekt se jedná). Po počátečním váhání jsem se docela rozběhl a šlo mi to.
Soustředění končilo v sobotu štafetami hned následovanými sprintem. Přes noc trochu sprchlo a přes počáteční velmi rychlou pasáž se rozestupy tvořily až na kamenitém hřbetu v závěru. Tam jsem raději pošetřil na rychlosti a dával pozor, abych se nezranil. Probíhal jsem jako třetí, takže to taková hrůza nebyla. Následný sprint (odehrávající se právě na onom hřebenu) už jsem raději jen klusal nebo i šel pěšky, místy to opravdu bylo nebezpečné.
Cesta domů uběhla poměrně rychle, jen byla trochu nepohodlná, protože se špatně spočítal počet lidí na naše auto a jelo nás deset, takže uprostřed jsme seděli čtyři, a když všichni usnuli, tak mi nezbývalo nic jiného než se vyklonit co nejvíc dopředu :)
Celkově bylo soustředko jistě přínos, trochu jsem potrénoval v jiné konkurenci než jsem zvyklý a poznal pár dalších orienťáků...
Zátiší mé výbavy do lesa (tedy kromě té lahve ionťáku, ta byla až po)Na pátek byla naplánovaná královská trať - 9km finále klasiky. Tentokrát bylo na rozcvičení a soustředění před startem dost času, a tak jsem na trať vyrazil v trochu lepší náladě. Až na několik drobných chyb a už začínající únavu se mi běželo dobře. O velmi těsné vítězství jsem pak prakticky přišel až na cestě na sběrovku, kde jsem se zasekal v hustníku, který nešel proběhnout a musel se vracet. Nakonec tedy druhé místo o 16 vteřin, ale hlavně dobrý výkon a spokojenost. Odpoledne pak byl trénink azimutů (dostali jsme papír, na kterém byly jen kroužky okolo kontrol a popis o jaký objekt se jedná). Po počátečním váhání jsem se docela rozběhl a šlo mi to.
Soustředění končilo v sobotu štafetami hned následovanými sprintem. Přes noc trochu sprchlo a přes počáteční velmi rychlou pasáž se rozestupy tvořily až na kamenitém hřbetu v závěru. Tam jsem raději pošetřil na rychlosti a dával pozor, abych se nezranil. Probíhal jsem jako třetí, takže to taková hrůza nebyla. Následný sprint (odehrávající se právě na onom hřebenu) už jsem raději jen klusal nebo i šel pěšky, místy to opravdu bylo nebezpečné.
Cesta domů uběhla poměrně rychle, jen byla trochu nepohodlná, protože se špatně spočítal počet lidí na naše auto a jelo nás deset, takže uprostřed jsme seděli čtyři, a když všichni usnuli, tak mi nezbývalo nic jiného než se vyklonit co nejvíc dopředu :)
Celkově bylo soustředko jistě přínos, trochu jsem potrénoval v jiné konkurenci než jsem zvyklý a poznal pár dalších orienťáků...
Žádné komentáře:
Okomentovat