Červencové putování - díl první

Letošní červenec byl, ostatně jako každoročně, naplněn cestováním jak po Čechách, tak Evropě. Naprostá většina se samozřejmě týkala orientačního běhu :)

Vlastně ještě v červnu jsem odjel na chatu do podhůří Železných hor (kousek od Chrudimi). Jelikož právě skončila sezóna, měl jsem před sebou skoro týden odpočinku téměř bez běhání. No a jelikož jsem pekelně líný, tak jsem většinu těch dní proležel :) Ale abych nelhal, asi třikrát jsem si byl krátce zaběhat a jezdil jsem i na kole (třeba jsem se byl podívat na cca 200-300m široký polom táhnoucí se několik kilometrů Železnými horami po červnové vichřici - a jako naschvál přes moji nejoblíbenější cestu na běhání).

Rybník na Zvůli u kterého byl kemp na České Kanadě

Dny odpočinku ale neměly trvat navždycky (bohužel) a od 3.7. do 6.7. mě čekaly první vícedenní závody - Česká Kanada. Ve středu, kdy jsme odjížděli, jsem už pekelně litoval, že jsem se vůbec někam přihlašoval. Ostatně jako vždycky, když se někam jede... No, nakonec to samozřejmě stálo za to, stejně jako loňské pětidenní. První etapa byla trochu krušnější, pravda, ale nakonec jsem to zvládl a v H21A jsem si doběhl pro čtvrté místo. Jako obvykle se můj nejlepší výkon odehrál ve čtvrté, handicapové etapě, kde jsem stáhl jedno místo a skoro celý závod běžel docela slušným tempem. Příští rok už na mě asi bude čekat elita. Nejen závoděním je ale živ člověk, takže jsem si užil i nějaký ten výlet na kole po okolí a další věci :) Jediné co mi celou dobu kalilo radost byla (snad) na chatě zapomenutá peněženka se všemi doklady. Naštěstí se žádný zátah policie na závodníky nekonal, takže jsem občanku nepotřeboval.

Cíl jednoho z výletů

Po závodech jsme z jihu Čech zamířili zase na chatu, kde už jsem ale pobyl jen pár dní (tentokrát už víc naplněných tréninkem), načež jsem odjel na jeden den domů, abych mohl v sobotu 12. vyrazit do Olomouce pořádat mistrovství světa v orientačním běhu. Ano, i tuhle sobotu jsem litoval, že jsem se zas někam přihlásil (neustále balení, vybalování a i nějaké to přebalování :) mě začalo dost vadit), už cestou jsem si ale řekl, že to zas tak hrozné nebude. Samozřejmě, že zase nebylo :D Sice jsme se asi dvakrát stěhovali kvůli spaní, ale přežít se to dalo. Vždyť přeci stačilo jen naházet věci do tašky :)
A jak to naše pořádání probíhalo? Počet lidí, dobrovolníků pořadatelů, byl dle očekávání pěkně naddimenzovaný, takže to místy připomínalo pořádání našeho oddílu :) Ale ne, my když pořádáme, tak tam lidi mají aspoň co dělat, třebaže jsou to jen drobnosti. A hlavně, vedou to lidí, kteří vědí, co se má dělat. Na mistrovství to vypadalo tak, že makala tak pětina lidí, zatímco ostatní se na ně koukali, protože se nevědělo, co a jak. Místo toho, aby se tak arény na jednotlivé závody (celkem bylo asi pět různých shromaždišť) postavily za pár hodin, někdy se stavěly třeba celý den. No ale většinou se všechno v pohodě stihlo a navenek vypadalo velmi dobře, což je důležitější (ono řídit 300 pořadatelů určitě není nejjednodušší a z českých orienťáků s tím nikdo zkušenosti nemá).

A takhle jsme se tam obvykle váleli :D

(ne, to je jen vtip, tohle je fotka z technického modelu, kde nebylo opravdu nic na práci)

Já jsem byl přidělen do sekce cíl, kde jsem měl na starost s Lukášem (Chmelařem) a Heppym (Davidem Hepnerem) zákres map. Našim hlavním úkolem bylo po doběhu strčit závodníkům do ruky čistou mapu a fix a nechat je zakreslit jejich postupy. Hlavně při kvalifikacích to byl docela záhul, muži i ženy měli tři různé trati, a tak se jim mapa musela dát podle čísla. Když pak přiběhlo třeba deset lidí v půl minutě, tak to bylo na roztrhání těla. V té chvíli často ani nebylo místo k posazení u zakreslovacích stolků nebo v horším případ fix. S fixy to vůbec byla sranda, hlavně ze začátku nám je závodníci pořád odnášeli a my jich měli kritický nedostatek. Nakonec se sháněly, kde se dalo - po celém Olomouci, Prostějově či Šumperku. Kde se na ně narazilo, tam se braly všechny, které byly na skladě :)

Část doběhového koridoru při finále sprintu

No ale naštěstí kvalifikace rychle uplynuly a během finálí bylo u zakreslování map práce tak pro jednoho. V té chvíli jsem se většinou ulil a šel se dívat na doběh a velkou obrazovku, kam se přenášely záběry z lesa i cíle. Musím uznat, že i divácký zážitek jsem měl dobrý. Nejlepší ale přišlo den před kvalifikací klasiky, kdy se mě přes Heppyho podařilo dostat k funkci předběžce MS. Bylo málo lidí, a tak jsem té příležitosti rád využil. Celkově jsem si oběhl v podstatě čtyři tratě - kvalifikaci klasiky žen (tam bych byl v rozběhu asi šestý, nutno ale říct, že to byl běh bez rozcvičení a hodinu po snídani, takže na normálním závodě bych určitě dopadl líp :) ), kvalifikaci middlu mužů (to se mi dost nepovedlo), finále middlu mužů (to jsem testoval sledovací GPS systém Trac-Trac, který potom při přenosu ukazoval polohu závodníka na mapě) a mužské štafety (tak ty byly asi půl hodiny po snídani a to už se mi opravdu neběželo dobře).

Cíl v průběhu závodu štafet

Stejně jako na Kanadě jsem i tady poznal spoustu nových lidí a našel se i čas na nějakou tu zábavu :), proto mě bylo líto, když těch devět dní uteklo a mě zas čekala další cesta domů (opět na jeden den). Čekala mě totiž další, třetí a poslední z větších prázdninových akcí - orienťácký zájezd do Slovinska a Itálie...