Na Kost

Už zítra začíná mistrovství na klasice a pískovcový terén okolo hradu Kost napovídá, že to bude další pořádně tvrdý závod na klasické trati. V sobotu by navíc mělo dojít na více jak dvouhodinový přímý přenos z finálového závodu mužů (a ze záznamu i žen). Poprvé bude na čistě českých závodech použito GPS, takže o atraktivní podívanou mezi pískovcovými skalami nebude nouze.

Jsem zvědavý i na generalizaci mapy, zatím vše z ukázek vypadá hodně dobře (vlevo závodní mapa 1:15000, vpravo starší mapa 1:7500 - samozřejmě obě jsou velikostně srovnané)

I já se těším do lesa. Po třech týdnech běhání si nekladu jiné ambice, než si to pořádně užít a dávat pozor na moje koleno. Můj podzimní cíl leží ještě o jeden týden v termínovce dál, takže žádný stres z tréninkového manka se v tomhle případě nekoná.

Nicméně i tak jsem nic neponechal náhodě a snažil se za tu krátkou dobu připravit co nejlépe. I když o nějaké super výsledky nepůjde, určitě si budu chtít pořádně zazávodit. A jsem zvědavý, co všechno si na závodníky pořadatelé přichystají.

Trojkombinace u Konopiště

Koleno se mi konečně umoudřilo a po týdnu opětovného běhání (průměrný trénink asi 30 minut mírnou intenzitou) jsem mohl vyrazit na své první podzimní závody. A musím říct, že to byla dobrá volba - oboje štafety i sprint pod pořadatelstvím Pragovky a Sparty se opravdu pořadatelsky vydařily.

Sobotní program začal sprintem okolo zámku Konopiště. Naprosto nečekaně jsem se dostal s rankingem v polovině druhé dvoustovky do H21E, což mi ale až na riziko posledního místa ani trochu nevadilo. Aspoň jsem si mohl proběhnout eliťáckou trať.

Konopiště a ve stínu stromu schovaná kontrola

Rozhodně jsem nepočítal, že budu jakkoli závodit, zvlášť když jsem nějaké dva měsíce neběhal rychle. Na druhou stranu jsem si rozhodně ani neplánoval, že budu sekat chyby jak na běžícím pásu. No ale odpovídalo to tomu, že mapu jsem měl v ruce de facto po třech měsících a nějak jsem se nemohl sžít se čtyřkovým měřítkem, takže jsem neustále přebíhal kontroly.

No a taky jsem se jako spousta ostatních nachytal v zámku do slepé uličky. Tyhle nachytávky pro závodníky zrovna nemusím a trať bych přes ně nestavěl, ale to je asi věc názoru. Jinak to byl sprint moc pěkný a dokázal myslím prověřit úplně vše od běhu, přes plánování postupů až po jemnou mapařinu.

Mapa sprintu s mými postupy

Odpolední přesun na dost brzký start štafet (běžel jsem vlastně tři hodiny po doběhu sprintu - a to ještě jen díky tomu, že jsem šel až druhý úsek) a tentokrát jsem svoje očekávání bohatě překonal. Z dopoledne jsem byl pekelně unavený, ale koleno drželo a ostatním to zřejmě vůbec nesedlo, protože jinak si tak relativně malou ztrátu nedovedu vysvětlit.

Start sobotních štafet

Naše snahy dostat na mistrovství i druhou štafetu se bohužel nevydařily a tak letos pojedeme jen s jednou (už to začíná být trochu smutné, naše letošní týmová marodka). Ale nedá se s tím teď nic dělat, podíl na letošních štafetách a jejich výkonech asi máme všichni.
Jinak závod byl opravdu pěkný - takové klasické štafety se vším, co by měly mít. Moc se mi nelíbily tři kolmé výběhy, ale to přičítám tomu, jak mě to bolelo kvůli mému nucenému netrénování.

Mapa sobotních štafet s mými postupy

Zlatým hřebem ale byla asi až neděle. Tentokrát jsem běžel až třetí úsek, za což jsem byl opravdu rád, protože fyzicky jsem si připadal, jako kdybych si den předtím střihl dvě dlouhé trati (jak mě bolely stehna a zadek :) ). Všechno jsem ale zvládl rozběhat a mohl si tak užít super závod, ve kterém nebyla nouze o dramatické chvilky (dvě paralelní chyby v dost kritických momentech, kdy šlo o umístění, a pak nečekané příjemné rozuzlení po doběhu).

A terén, ten byl opravdu super. Zvlášť partie s krátkými postupy byly vyloženě za odměnu a daly mi rozvzpomenout si na Finsko a mapování podle vrstevnic. Ani mi tak nevadí, že jsem je běžel úplně sám a tím určitě lehce ztratil oproti nějaké skupině. Mohl jsem si je díky tomu 100% užít.

Mapa nedělních štafet s mými postupy

Takže super víkend - jeden očekávaný výsledek na sprintu a dva výkony vysoce nad očekáváním ve štafetách. Únava a rozlámanost totální, ale zpětně jsem strašně rád, že jsem na tyhle závody vyrazil. A nejlepší zpráva na závěr - koleno je pořád v pohodě!

A jede se na závody

Tak, několikátý návrat po problémech s kolenem je tady a zatím to vypadá nejnadějněji (ale nechci zakřiknout). Už celkem normálně běhám, byť spíše kratší dobu, a celkem bez bolesti a příjemně. Koleno mám preventivně zatejpované kinesiotejpy a zatím pohoda.

O víkendu tak konečně pojedu na závody. Kalendář je v tomhle ohledu hodně vstřícný, takže žádná dlouhá klasika, která by dala kolenu zabrat, ale sprint a dvoje štafety. Určitě si nemaluji nějaké super výkony, spíš se budu snažit otestovat, že je noha v pořádku, a budu chtít zaběhnout mapově čistý závod.

Už se na orienťák opravdu těším, v posledních týdnech jsem si od něj odpočinul až moc. Pokud se tomu tedy vůbec dá říkat odpočinek, když z toho má člověk pramalou radost. Každopádně o víkendu jedu a už se opravdu upřímně těším!

Pořád bez běhání

Ačkoli se moje noha před dvěma týdny začala zase vyvíjet dobrým směrem a já jsem opět začal běhat, minulý čtvrtek se vše opět zlomilo, takže jsme, kde jsem byli. V úterý jsem byl u fyzioterapeutky a teď mám úplné volno. Tentokrát i bez kola. Jen protahování a cvičení, které nenamáhá koleno.

Všechno má ale svá pozitiva, a tak se dostalo třeba na věc, kterou už jsem dlouho plánoval. Kolikrát jsem si říkal, že vyrazím darovat krev, ale pokaždé nějak nebyl čas nebo se to nehodilo kvůli tréninku. Ovšem jelikož teď mám volno, tak jsem dnes vyrazil.

Na transfúzní stanici panovala překvapivě veselá atmosféra, a tak jsem svůj první odběr celkem zvládl. Ke konci už jsem ten půl litr cítil, ale se ctí jsem to ustál. Tak doufám, že tohle pouštění žilou udělá dobře mým postranním kolenním vazům a konečně se zase vrátím k tréninku.

Jedna pro diváky, dobrou chuť

Každopádně první áčka podzimní sezóny jsem vypustil, ovšem na štafety a sprint se chystám. A minimálně sprint si obklusnu. Tak se mám aspoň na co těšit.

Jak to jde?

Když jsem před pár týdny psal, že jsem se zase vrátil do pořádného tréninku, vše šlo relativně jako po másle. Postupně jsem zvyšoval dávky a po dvou a půl týdnech jsem se zase začal cítit dobře při rychlostních trénincích. Jenže pak před dvěma týdny, na konci července, přišel zlom a já začal cítit lehkou bolest v postranních vazech pravého kolena.

Následovalo okamžité volno od běhání. Naštěstí, protože jsem na kole nic necítil, tak jsem se to snažil nahrazovat aspoň na něm. Když jsem se ale po pauze znovu zkoušel rozběhnout, nebyl stav mé nohy o nic moc lepší, pořád jsem v ní cítil napětí. Nic vážného, utrženého nebo tak, ale prostě nepříjemný pocit, že by něco takového mohlo přijít.

Takže se pořád tak nějak plácám, teď jsem se aspoň uvrtl na pomoc s tréninkovým kempem švédských juniorů na juniorské mistrovství příští rok, tak mám radost, že aspoň něco v souvislosti s orienťákem dělám.

A na závěr jedna kontrola z Kutné Hory ze švédského tréninku

Uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet, doufám, že už konečně výrazně lepším směrem, abych se mohl postupně vrátit zpátky k tréninku a byl schopný aspoň trochu běhat.