Zemřel Pasi Ikonen

Takovou zprávu jsem snad na blog ještě nepsal, ale nedalo mi to... Pasi Ikonen byl nejen příjmením jednou z ikon, se kterými jsem v orienťáku vyrůstal. Výkonnostně to byl idol spíš pro generaci mých bráchů, ale možná skrze ně jsem o něm slyšel poprvé.

S Pasim jsem se nikdy osobně nebavil, ale zažil jsem ho aspoň na jednom z repre soustředění. Matně bych tušil, že to bylo ve Slovinsku 2014, ale dost možná jinde na jihu. Mám z toho veselou historku, na kterou si jednou za čas s úsměvem vzpomenu:

Trénink hromadného startu v údolí bez výrazných cest. Všichni se postaví za mapy, ale není jasné, jakým směrem se bude vybíhat. Start. Dav se chvilku motá, a pak vyráží víceméně jedním směrem. Pasi už tou dobou zamířil na opačnou stranu.

No a za dvě tři minuty se Pasi vrací přes start a míří směrem za ostatními.

A za ním někdo se smíchem anglicky volá: "Pasi, kdes nechal buzolu?"

Jo, právě absencí používání buzoly v orientačním běhu se Pasi Ikonen proslavil. Byl tak vlastně speciální ikonou pro většinu mladých českých orienťáků, kteří (stejně jako já) měli na začátku kariéry buzolu spíše jako hezký přívěsek. Než se zejména na severu těžce poučili, že se buzola sakra hodí. A to i u nás.

No, ale zjevně to jde i bez ní. Stačí jen mistrně číst mapu. Tak jako Pasi Ikonen.

Pasi, děkuji za inspiraci a slibuju, že si za 14 dní ve Švédsku dám na tvoji počest jeden trénink "Na Pasiho" (bez buzoly)!

Oznámení na webu finského svazu.

H.S.H. Vysočina Cup

Je to s podivem, ale (snad až na nějaké žákovské závody) jsem letos poprvé vyrazil na Botas (H.S.H. Vysočina Cup). A byla to fajn výprava, byť docela uspěchaná a lehce stresová, protože každý den zahrnovala příjezd na poslední chvíli, trhání Tobiše od sebe, letmý start, a z cíle rovnou cestu s Tobišem na start HDR. Ale v rámci toho jsem si to moc užil a rád si to brzy zopakuji :)

První etapa H21B - na to, že jsem vyrazil do lesa totálně nezkoncentrovaný, to bylo překvapivě dobré. Chybky proběhly jen na 12. a 16. kontrolu, ale celkem kontrolovaně. Tak jen fyzicky to byla bída.

Druhá etapa H21B - do lesa jsem šel hned na začátku a zejména z kraje trati to znamenalo poctivé šlapání trávy (a řekl bych, že se pro později startující musel závod dost zrychlit). Jinak se na téhle etapě asi nejvíce projevila fyzička - prostě tempo na klasiku chybělo. Navíc jsem vysekl i pár chyb - a na 16. kontrolu si šeredně narazil koleno. Ale doběhl jsem a druhý den se koleno podařilo rozpohybovat.

Třetí etapa H21B - hendikepové starty jsem měl vždycky rád a po výsledcích předchozích dvou etap to vypadalo na celkem fajn závod. No, začal jsem ho stupidní paralelní chybou na druhou kontrolu. Pak jsem se ale docela dostal do závodu a ke konci už to bylo ve velmi hezkém závodním tempu. A tak z toho byla fajn stíhačka a super tečka za pěknými závody.

I na HDR trati je potřeba doplňovat tekutiny

Krátká ŽB Roštín

Jak letošek začal tréninkově pozitivně, tak posledních pár měsíců nestojí za moc. Z plánované jarní sezóny se tak vyklubaly jen dva závody. Druhým byl žebříček B Morava v Chřibech, takže relativně kousek od Hodonína.

Závod to byl hezký a výkonově o něco lepší než můj první letošní závod. Ale i tak žádná sláva: tři chyby (vcelku zbytečné a víceméně je přičítám tomu, že jsem mnoho závodů letos neodběhl) a k tomu fyzicky slabší (několikatýdenní kompletní výpadek kvůli další nemoci). Každopádně jsem si to užil a třeba přes léto budu mít větší štěstí, co se týče závodění a pravidelnosti tréninků.

Trať H21B s mými postupy

Liga Vysočiny Lubná

Na poslední chvíli klaply první letošní závody - Liga Vysočiny v Lubné. A byl to hodně rozporuplný zážitek. Závody se mi líbily, ale vůbec jsem si neporozuměl s mapou. Po dlouhé době mám pocit, že to mapově nesedělo - u 7. kontroly už jsem málem hledání vzdal (ono špatně se hledá výrazný strom mezi dalšími výraznými stromy, co nejsou v mapě) a u 10. kontroly jsem měl mapu tak poctivě načtenou, že při přiběhnutí k bažince na světlině jsem poslušně zahnul doleva na domnělou bažinku v lese (tak jak mi říkala mapa) - jen, abych zjistil, že jsem byl správně a jen ta poctivá světlina v mapě nebyla. U 14. kontroly už jsem se nechal malými hustníčky navíc (které byly před mým malým hustníčkem s kontrolou) rozhodit jen trochu. Lehké (jen milimetrové) otazníčky mám i u 1. a 11. kontroly - tam to ale dost možná bylo zcela na mé straně. Stejně jako nezvládnutý směr v hustníku na 12. kontrolu a vydání se po prasečí stezce v polovině postupu na 17. kontrolu.

Mapa H21C s mými postupy

Pozorný čtenář si jistě spočítá, že jsem jmenoval zhruba polovinu kontrol... No, byla to tragédie. Za kterou si ale do velké míry můžu sám :) Ostatně, jak už to tak bývá, vyhráli ti, co vyhrát měli, takže regulérní to evidentně bylo. Tak či tak, byl to oblastní žebříček. A když si odmyslím moje potýkání se s mapou, byl to závod, za který jsem moc rád!

Dubnový trénink

Po spíše promaroděném březnu byl duben tréninkově výrazně veselejší. Sice zase marodil Tobiáš, takže závody jsme nakonec neobjeli žádné, ale aspoň jsem se už pravidelněji dostal ven běhat. Není to žádná sláva, pořád bylo hodně práce, ale věřím, že i to se bude postupně zlepšovat.

Jedna jarní momentka s juniorem mizícím v dáli

I když jsem nebyl na závodech, tak jsem aspoň stihl dva mapové tréninky v hodonínských terénech, které se snad budou hodin na podzim na mistrovství štafet a družstev. A snad se mi i v květnu podaří trochu zapracovat na objemu tréninku, protože zatím se držím zhruba na úrovni loňského roku = žádná velká sláva pro závodění.