Nokia-rasti

Po týdnu mě čekal další závod ve Finsku. Tentokrát jen v neděli, ale to mi vůbec nevadilo, aspoň jsem si mohl po náročném mistrovství na klasice pořádně odpočinout a taky potrénovat. Krátká trať v městečku Nokia (ano, v tom, po kterém se jmenuje stejnojmenný výrobce mobilních telefonů) byla spíše lokálního ražení, ale i tak se na ní sešla hodně dobrá konkurence.

A middle to nebyl nějak extrémně náročný. Už na jedničku krásná cestovka a všechno šlo krásně. Na trojku se mi nepodařilo úplně najít tu správnou cestu, ale všiml jsem si toho hned. Průšvih přišel na cestě na pětku. Kamenné pole a už jsem ležel. Bohužel jsem spadl dost nešťastně a narazil kolenem do kamene :-( Chvíli to vypadalo, že to zabalím, ale pak jsem to začal rozcházet. Ke konci postupu jsem byl schopen i běžet, ale i tak šla ztráta hodně nad minutu jen na tomhle mezičasu a to jsem pořádně nemohl běžet ještě několik kontrol.

Mapa s postupy

Mapově to ale bylo hodně povedené, několik lehkých přeběhnutí, ale až na chybky na trojku devítku nic extrémně vážného. Rozhodně ne oproti tomu, co jsem tu vytvářel ještě nedávno na trénincích. Mapa byla moc dobře zgeneralizovaná, a tak byla krásně čitelná i v poměrně detailově náročném terénu.

S výsledkem jsem tak docela spokojený. Ztráta není nejmenší, na chybách jsem rozhodně nabral v součtu přes tří minuty, ale další minimálně dvě mě stálo i to koleno. Takže celkově to hodnotím jako další hodně povedený výkon, ačkoli je samozřejmě ještě mnoho co zlepšovat.

P.S. Koleno mi pak večer opuchlo, že muselo dojít i na ledování. Ale dnes už jsem byl vyklusávat a šlo to - nebude mě to snad nijak v tréninku omezovat a brzy to bude doufejme úplně v pořádku.

Finská pětka

Tohle není žádná variace na švédskou trojku, takže čtenáře zajímající se o tuto problematiku musím zklamat. Tenhle článek je o něčem, čemu bych teda před odjezdem do Finska rozhodně nevěřil - že tu ještě letos poběžím pětku na dráze.

Když mi Jarno řekl o téhle možnost cestou z klasiky, v duchu jsem se zasmál a odpověděl, že ne. Jemu to nedalo a začal s klasickou argumentací, jak je rychlost důležitá. No a protože se mi to opravdu rozleželo v hlavě vzhledem k mým krátkodobým cílům (oboje štafety + kluby) i těm dlouhodobým, tak přestože dráhu opravdu nemám rád, ještě ten den jsem mu napsal, ať se mnou počítá.

Středeční zatažené počasí a vítr i všechno to, co se ten den událo, mě ale přesvědčovalo, že ten den zákonitě musí jít všechno, slušně řečeno, do kytek. Ale když už se pro něco rozhodnu, tak si zatím stojím, takže jsem vyrazil na místní stadion. Před startem klasické pocity, že dneska to nedám (ačkoli jsem to zatím doběhl pokaždé) a ztuhlé nohy.

No a běželo se - zařadil jsem se někde na konec za jednoho borce a poslušně za ním zůstal větší půlku pětky. Když už jsem asi dvě kola pozoroval, že se mu v tom protivětru asi moc v pohodě neběží, tak jsem ho opustil a začala moje velká stahovací jízda, během které jsem předběhl asi deset Finů (zejména finiš stál tentokrát za to). Čas 16:40 - cože?

Před startem jsem plánoval, že 17 minut by bylo hodně dobrých a že za těch podmínek by 17:15 mohlo být ještě časem, se kterým bych byl spokojený. Na nohou jsem neměl tretry, ale v nich jsem měl nedělní klasiku. Foukal lehký vítr. A takový čas? To bych teda rozhodně nečekal...

Jinak Finové jsou vesměs slabší dráhoví běžci, než je tomu mezi orienťáky u nás - což je i logické vzhledem k tomu v jakých terénech běhají. Odhadoval bych to tak okolo 30 vteřin v průměru navíc na 5 kilometrů, ale těžko měřit. A taky mají docela problémy stanovit si tempo, které jsou schopní běžet celou dobu, což už jsem zjistil na krosu v Pirkkale na začátku srpna.

Takže spokojenost - ačkoli to je možná slabé slovo. Čekal jsem, že na tom budu rychlostně ne moc dobře, ale ve skutečnosti je to přesně naopak. Tohle je na moje poměry běžecká forma jako hrom. Asi byly nohy rády, že se jednou mohou proběhnout po tvrdém a ne bažinami :-)

SM pitkämatka - finále

Jak už jsem psal na Twitteru, finále mistrovství Finska na klasice bylo o něčem jiném, než kvalifikace. Terén o dost náročnější jak mapově, tak běžecky, a já unavený - to nemohlo vyústit v nic jiného, než chyby (a to ačkoli jsem byl na to před startem varován). Přestože umístění někde v samotném závěru mého finále není nic extra, zas tak hrozný výkon to nebyl, chyby jsem vlastně udělal 3-4, což z toho pořád dělá jeden z nejlepší mapových výkonů ve finských terénech. Když se ohlédnu zpět, tak jsem spokojený.

Běhání ve Finsku opravdu není žádná sranda, jak to může vypadat z mapy. Ani mapově ani fyzicky, často si tu připadám jako začátečník, ale pořád vidím stoupající tendenci, takže věřím, že příští rok na jaře bych tu už mohl běhat slušně. 11,6 kilometrů finále mi totiž dělalo hodně velké problémy, z čehož pramenila i chyba na poslední kontrolu a ostatně i ty předchozí, protože unavený už jsem byl od začátku (v sobotu jsem se opravdu snažil běžet, co se dalo).

Na dvojku to byla klasická paralelní chyba, když jsem se nechal stáhnout vyšlapanou cestičkou moc doprava. Na pětku jsem v půlce ztratil kontakt s mapou (no ono se tam nebylo čeho chytat, ty 2,5metrové vrstevnice se tam tak různě vlnily), ale hlavně v závěru, když jsem věděl, kde jsem, jsem se neodvážil pokračovat skrz zelené a odrazil se od něj zpět a na cestu. Tohle je zatím můj největší problém tady, porosty. Pak už jen drobné zaváhání v dohledávce desítky a hloupé stáhnutí se jinými běžci na poslední kontrolu.

Mapa s postupy

Mezi postupy byly ale i povedené. Do desítky nejlepších se vešly postupy na 6 (2. nejlepší čas), 9, 13, 14 a cíl. To jsou hodně dobré výsledky na to, že tu neumím ještě tolik běhat. No aspoň mám nějakou představu, jak moc to musím pálit, abych dosáhl dobrého umístění. Odpověď zní hodně. Jestli vás zajímá, proč zrovna tyhle postupy jsou tak dobré (běžel jsem je sám), tak důvod je zcela prozaický - byly jednoduché. Číst terén v obtížných částech mě totiž pořád dost výrazně zpomaluje. Ale vidím neustálý pokrok a to je hlavní.

Celkově tak hodnotím víkend jako povedený, sobota byla z mé stránky skvělá, neděle už měla výrazné rezervy. Je to ale jenom začátek, tím jsem si jistý,  prostor na zrychlení je u mě pořád obrovský.

Šlapání podrostu na finský způsob

Moje štěstí na brzké starty ve kvalifikacích už se svojí frekvencí blíží statistické anomálii, ale z toho, že jsem šel na kvalifikaci mistrovství Finska na klasice první ze svého rozběhu, už jsem si ani hlavu nedělal. Šanci postoupit do A finále bych na rovinu neměl ani kdybych šel v závěru. Ostatně běžet přes 16 kilometrů v místních bažinách se mi zatím ani jako odměna nezdá. A tak mi ani nevadilo, že jsem se prodíral zarostlými bažinami, zarostlými hustníky a čímkoli jiným zarostlým - tohle hlavně bylo o tom, jestli ustojím svůj první závod tady.

Mapa z kvalifikace s postupy

Závod jsem začal přesně podle pokynů opatrně, ale už cestou na jedničku jsem uznal, že dneska to asi bude pěkný sprint, tak jsem taky začal zrychlovat. Do nějakého závodního tempa jsem se ale odvážil až cestou ze čtyřky, kdy už jsem považoval způsob mapování jako pochopený. No a šlo to.

Důkaz toho, že se neumím tvářit, když mě někdo fotí

Chyb jsem opravdu moc nevyrobil - drobné zaváhání na jedničku, klasickou chybku na trojku, a pak na desítku (to bylo spíš neuvědomění si, že tady ten podrost opravdu znamená, že se tam moc běžet nedá). Jinak to bylo všechno čistě nalezené a ke konci už jsem měl docela velkou jistotu a důvěru v sebe sama. Takže spokojenost a zítra se pokračuje v B2 finále (tady nemají C finále a tak dále, ale B1, B2, B3,...).

P.S. Jo a v rozběhu jsem skončil někde ve 2/3 - tady to je opravdu jiná liga a na mistrovství, kde je startovné přes 30 eur, žádní netrénující borci snad ani nejezdí. Mimochodem, že to nebyla v úvodu sranda si ověřil i Thierry, který to měl do A finále skoro těsné.

Mapový trénink Saarijärvi

Ve Finsku už mám za sebou jedenáct mapových tréninků a konečně se to začíná trochu projevovat. Nebo možná pomohly pokyny od Jarna před startem. Možná obojí. Každopádně v minulém týdnu spíše klesající kvalita výkonů v lese se totálně obrátila a nejlepší mapový a běžecký výkon na finských mapách byl na světě. Nadšení po doběhu a dobré pocity byly tak silné, že mi nezbylo než se usmívat. Tohle byla naprostá spokojenost.

Můj výkon se neobešel bez chyb a popravdě jsem jich napočítal asi sedm. Všechno to ale byly dohledávkové maličkosti, které se vůbec nedávají srovnávat s průměrnými záseky, které jsem tu předtím vytvářel. A navíc, jako vždy, ke konci nabraly mé výkony ještě jiné úrovně a já jsem si dovolil prohnat i nějakého pyrinťáckého juniora (nakonec jsem byl rychlejší).

Mapa s postupy

Snad trochu pomohlo, že na Saarijärvi jsou docela velké bažiny, které pravidelně rozdělují prostor. To je něco jako u nás hustníky - tedy přesně to, co je mojí silnou stránkou, orientace podle liniových objektů. Měl to být v rámci možností relevantní prostor k blížícímu se finskému mistrovství na klasice, takže kdyby se mi podařilo zopakovat takovýhle běh, tak bych byl spokojený (byť na A finále by to přeci jen nestačilo, na to ještě musím vyladit běžeckou techniku a sílu - to není otázka jednoho měsíce, ale aspoň jednoho roku, abych se aspoň dokázal přiblížit ostatním a neztrácel na tom tolik).