V sobotu se konal předposlední díl letošní Zimní hradubické ligy - obnovený Brutus kros. Tentokrát jsem se hrdinně přihlásil do HE a s vidinou 12 kilometrů (nakonec to prý bylo o něco méně) a 600 metrů převýšení jsem před startem zrovna nehýřil nadšením. Zvlášť, když mě den předtím po týdnu, kdy mě tahalo lýtko, začala pro změnu bolet záda takovým způsobem, že jsem měl v pátek problémy vůbec doběhnout trénink. Prostě tenhle týden nestál už od začátku za nic.
Zatím se mi ale, a bylo tomu i tentokrát, vždycky poštěstilo, že mě během závodu nic nebolelo. Takže když jsem vyběhl, tak mě v plné rychlosti limitovala jen únava, kterou pořád cítím od pěkně výživného Kuňka krosu. Už během prvního okruhu jsem samozřejmě seběhl ze značené trasy, která se dost divoce klikatila, aby na necelých 2,5km nabrala na hradecké "skororovině" těch slibovaných 120 výškových metrů na okruh. Takže mě skoro doběhl Kutloch, který šel půl minuty za mnou. Jeho nezdolné oddechování mě pronásledovalo až do konce druhého kola a způsobovalo, že jsem se musel trochu kousnout a přitlačit.
Naštěstí poté jsem ho už setřásl, ale zpomalit jsem neriskoval, přeci jen jsem se od něj nechtěl nechat porazit. Někdy během čtvrtého z pěti okruhů už jsem začal věřit, že ho uvidím až v cíli, a místo po něm, jsem se dozadu ohlížel po Hopovi, který startoval minutu za mnou. Když se neobjevoval, už za běhu jsem si dal cíl, že spokojennost bude, pokud mě nepředběhne. A pokud bych ho náhodou dokázal i porazit, tak že to bude minimálně na nadšení.
No a dopadlo to druhé. Zdrcujícím zrychlováním (10:12 - 10:22 - 10:16 - 10:13 - 10:04) v posledních třech okruzích jsem mu nakonec nadělil krásných 45 sekund! No a spolu s tím jsem si odnesl premiérové vítězství v závodě ZHL (velmi cenný triumf :-D ), tedy v HE. No ale chleba se bude opravdu lámat až na závodech a tam mi pořád bude určitě dávat pěkný kotel. Nicméně dobrý krok v mé běžecké výkonnosti, o tom žádná...
1 komentář:
Kamenda: Hochu, ty jsi můj bůh!
Okomentovat