sobota 30. ledna 2010

Orlickohorská dřina

Na dnešek byl naplánovat první hromadný trénink našeho (byť ne zcela kompletního) týmu na K70. Vyjelo se do Deštného s tím, že si pěkně na rozjezd dáme simulaci začátku K70 alias výjezd z Deštného na Šerlich. Naneštěstí, když jsme dorazili na místo, osádka druhého vozu nás informovala, že stopa na bruslení není vyjetá a že by se snad něco mohlo nacházet u Masarykovy boudy.
Něco tam bylo, to určitě, minimálně pár hodin před námi a předtím, než se přes to přehnal vítr a sníh, což jakoukoli pevnou stopu spolehlivě zakrylo. Následovalo tedy celkem úmorné boření na Pěticestí (cestou jsme potkali rolbu, jenže jí upravená stopa byla snad ještě horší vzhledem k tomu, že sníh byl brutálně měkký) a zpět. Byl z toho pěkný trénink na morál, protože tahle dohromady 26km dlouhá cesta se rozhodně nejezdívá tolik nad dvě hodiny (alespoň ne, když pak člověk chce jet sedmdesátku).
Ze začátku jsem dost nestíhal, přeci jen můj "vybroušený" styl není úplně připraven na 10 cm zabořenou hůlku do sněhu a 5 cm zabořenou běžku. A to tentokrát s čísly opravdu nepřeháním! Nakonec jsem to začal hodně tahat nohama a už to celkem šlo (rozuměj držet se někde ve skupině, ne lyžovat).
Ačkoli to tedy nepřineslo očekávaný objem a převýšení, trochu mě to aspoň připravilo na K70 psychicky. Už se mi tam tolik nechce :-D

středa 27. ledna 2010

Po třech cyklech

Tak už mám za sebou tři cykly letošního tréninkového roku. Počtem naběhaných (či najetých na běžkách) kilometrů jsem lehce za rokem minulým, ale to je způsobeno zejména nemocí v minulém měsíci. Třetí cyklus mám kilometrově prakticky stejný, ale kvůli sněhu jsem oproti minule najezdil o dost méně na běžkách (to znamená, že na druhou stranu podstatně přidal v běhání, což je z kilometrového hlediska trochu náročnější). I časově jsem na tom podobně, nicméně loni jsem se dostal tak vysoko zejména právě kvůli běžkám, pak následoval pokles celkového času, což ale letos nemám v plánu, takže bych se v následujících měsících měl doufám dostat podstatně výše než minule.
Co je však větším přínosem posledních týdnů, je fakt, že tentokrát jsem podstatně větší část natrénoval i s někým jiným, což mě nutilo se zase o kus víc posunout. Také jsem krom protahování víc rozjel i posilování, tak doufám, že to nechá na mém "skvělém" běžeckém stylu také nějaké ty následky. Samozřejmě je to ale i potřeba jako kompenzace naběhaných kilometrů.
Zatím tedy celkem spokojenost, teď už jen vydržet nastolené tempo a za dva měsíce už mě budou čekat první závody, na které se už pekelně těším.

sobota 23. ledna 2010

Na běžkách

V posledních dnech jsem si konečně i celkem zajezdil na běžkách. Na přelomu roku mi počasí nepřálo, ale přeci jen se mi to nakonec letos podařilo napravit. Dvakrát jsem si zajezdil v Pardubicích na závodišti a dneska i přidal nějaké ty kopce v Deštném. Už jsem toho měl ale celkem dost, vždyť za poslední týden jsem najezdil dvojnásobek letošního objemu. Nicméně to vypadá, že letos pojedu Krkonošskou sedmdesátku (poprvé celých 70 km), takže něco naběžkovat musím.

středa 20. ledna 2010

Počasí nepřeje

S počasím to teď opravdu za moc nestojí. Když chci běhat, tak je buď břečka nebo ledovatka. Když chci vyrazit na běžky, tak zase všechno taje. Tomu říkám ironie. Aspoň doufám, že ten sníh na pardubickém závodišti vydrží aspoň do pátku (ačkoli teď ty teploty už snad nebudou moc vysoké), abych si tam mohl ještě zítra a pozítří trochu zabruslit a přidat zase nějaký pořádný trénink.

neděle 17. ledna 2010

Náročná sobota

Zdá se, že mě včerejší běžky docela slušně odrovnaly. Takhle rozlámaný už jsem nebyl ani nepamatuji, jezdění na běžkách po rovině prostě není taková pohodička, jak se může zdát, člověk si na něm zdaleka tolik neodpočine jako v kopcích (kde jsou sjezdy a změny tempa/stylu/namáhaných svalů). To je docela rozdíl proti běhání, kde je běh po rovině jednoznačně jednodušší než v kopcích. Z části to může být z toho, že jsem na tenhle pohyb mnohem víc navyklý, ale hlavně proto, že při běhání musí člověk zabírat i při cestě dolů z kopce, takže mu de facto chybí takový odpočinek, jako se mu většinou nabízí na běžkách při dlouhých sjezdech.
A to se příští týden chystám jezdit na závodišti aspoň dva dny, tak uvidím, jak to všechno zvládnu. Nicméně to musím zkousnout i kdyby to moc nešlo. Jednak je to bezvadný trénink z hlediska náročnosti a jednak je to potřeba, abych taky trochu ulevil kolenům před posledními měsíci zimní přípravy.

sobota 16. ledna 2010

Lyžování v Pardubicích

Protože už jsem měl toho neustálého vyvracení kotníků při běhu ve sněhu dost, vyrazil jsem dneska do Pardubic na závodiště, kde měly být upravené stopy. Brácha říkal, že to celkem ujde, takže pořád lepší než někde šoupat v hradeckých lesích při útěku před lesáky kvůli nynějšímu zákazu vstupu.
A taky že to stálo za to, po obvodu závodiště upravený 2,2km okruh se čtyřmi (!) stopami na klasiku a pruhem na bruslení pro dva. Navíc se zřejmě někde podařilo sehnat rolbu, protože vše bylo urolbované - narozdíl od předchozích dní, kdy to prý bylo jen válcem. Sníh tak byl ideální, frčelo to náramně. Ani lidí tady nebylo tolik. Místy (když jela rolba přes oranici) byla trocha hlíny, ale to se dalo v pohodě v druhé stopě objet. Prostě super.
Tepovka mi vyletěla celkem vysoko a držela se nad 80%, protože po rovině se i tréninkově muselo jet trochu rychleji. Nakonec jsem nakroutil pěkných 15 okruhů (tedy 33km), ale bohatě mi to stačilo, protože pomalým tempem jsem rozhodně nebruslil. Rozhodně doporučuji, pokud se vám nechce trmácet někam daleko.

úterý 12. ledna 2010

Copak se dá po tomhle běhat?

Počasí v Brně teď vyloženě přeje běhání. Na moji oblíbené "rovince" podél Svratky je vyšlapaná jen úzká cesta, která je v tomhle mrazu hrozně uklouzaná. Okolo se pak nedá kvůli namrzlému sněhu běhat vůbec. Když jsem tam dneska dorazil, dost dlouho (během rozcvičování a abecedy) jsem uvažoval, jestli dnes střídačku nezabalím a nepůjdu raději nějakou vytrvalost, krom toho se mi ani nechtělo jít do nějakého delšího tréninku, protože mě čekala hromada učení. Učení naštěstí rozhodlo a nasměrovalo mou tréninkovou morálku správným směrem a já se rozhodl, že to přeci jen zkusím :-D No nestálo to za moc, časy tak o 30 % pomalejší než na suchu. Co každý třetí krok, to uklouznutí a vypadnutí z rytmu. No ale nakonec jsem to nějak odkroutil, pocit z tréninku byl dokonce celkem dobrý (zřejmě díky tomu, že jsem se k němu dokázal přesvědčit). Ještě že už zítra tu pomalejší vytrvalost jdu doopravdy...

neděle 10. ledna 2010

Snowcross

Tenhle nadpis jsem měl schovaný pro dnešní hradubickou ligu, nicméně ta se včera ráno zrušila (což je asi dobře, přestože pořádně sněžit začalo zase až dneska dopoledne). Nicméně tenhle trénink včera skvěle nahradila pravidelná oddílová vytrvalost - 90 minut mapového tréninku do půlky lýtek ve sněhu (a dalších 30 minut domů). Naštěstí to docela rychle uteklo, protože jsme po půl hodině vytvořili čtyřčlennou skupinku, protože samostatně by prorážet sníh asi dalo mnohem víc námahy. Tentokrát jsem s sebou aspoň na cestu domů vzal foťák, takže jsem zdokumentoval, jak to včera v Hradci vypadalo.



Před tréninkem jsem se ještě pln nadšení ze sněhu podepsal...



Zasněžený les mě ale nakonec unavil



Pořád mě pronásledovali nějací šílení běžkaři... :-D



Ale nakonec jsem to všechno za dvě hodiny zvládl (to měl být vítězný výraz, naneštěstí jsem měl obličej úplně zmrzlý)

pátek 8. ledna 2010

Víkendové "sněhobraní"

Vypadá to, že tenhle víkend si toho sněhu poprvé užiju do sytosti. Pokud sněžit nepřestane - a zatím to tak popravdě nevypadá - tak zítřejší vytrvalost bude trošku drsnější. O dost větší sranda ale bude na nedělní hradubické lize. Jen škoda, že nebudou mezičasy, myslím, že by bylo celkem zajímavé sledovat, o kolik to mají ti, co poběží vepředu (třeba i já) pomalejší než ti za nimi. No uvidíme, budu přinejhorším muset trošku zatlačit a trochu to prohrnout, ačkoli ti co půjdou přede mnou to budou mít ještě trochu těžší...

úterý 5. ledna 2010

300. článek

Tak jsem pokořil další stovku. To je pěkná příležitost zveřejnit nějaká zajímavá data ohledně návštěvnosti. Za ty necelé 2 roky měl tenhle blog celkem 5053 návštěv a 7912 zobrazených stránek. Návštěvníci na něm strávili průměrně 1:07 času. Návštěvy přišly celkem ze 47 zemí (je otázkou, kolik jich bylo zamýšlených :-D ), zejména pak samozřejmě z ČR. Z hlediska měst pak bylo pořadí HK - Pardubice - Praha - Brno - Přerov - Olomouc.
No a co se týče nějakých těch trendů, tak pokud rozdělím odbdobí existence blogu na 2 poloviny, tak v té poslední návštěvnost vzrostla o pěkných 151,39% - to už je celkem slušné číslo, tak doufám, že se tempo tohohle růstu udrží i v tomhle roce.

pondělí 4. ledna 2010

Konec časopisu OB?

Dneska bych chtěl zase trošku zabrousit do úvah (a hlavně přiblížit počet příspěvků na tomhle blogu k 300) a věnovat se tématu, které mě docela zajímá. Respektive dvou tématům spojeným v jedno - orientačnímu běhu a ekonomice médií. Je to tak trochu reakce na upozornění, které se objevilo v posledním čísle časopisu Orientační běh i na jeho stránkách - a to informace o snížení počtu čísel na 4 za rok. Předem upozorňuji, že to není žádné žehrání na svaz/redakci/vydavatele ani jakákoli seriózní analýza (protože samozřejmě neznám pozadí časopisu), ale pouhé zamyšlení nad budoucnosti tohoto periodika.
Jak je vidno z onoho krátkého článků, časopis osekává výdaje, kde může. Snižuje (opět) počet čísel a navíc ruší rozesílání výtisku zdarma na oddíly. To druhé považuji za rozumný a logický krok, to první za tak trochu krok směrem ke konci.



 Kolikrát se na nás ještě z obálky časopisu OB budou usmívat čerství vítězové orienťáckých anket?

Už jsem slyšel několikrát, jak se žehralo na malý počet předplatitelů. Myslím, že ti by skoro měli být vyzdvihováni až do nebes, protože nakupovat něco za 125Kč/číslo už bych si u jiných časopisů hodně rozmýšlel (to samozřejmě není novinka příštího roku). Nebýt toho, že mě obsah (z velké míry hodně kvalitní) zajímá, skončil bych jako mnozí mí známí, kteří si ho prostě na závodech od někoho půjčí, zajímavé si přečtou a ve výsledku jsou na tom skoro stejně jako já. Nebýt rizika toho, že by časopis OB přestal vycházet, bych asi hodně zvážil za to, zda se mi ho vyplatí pořizovat. Proto mi přijde další snižování počtu čísel vůči čtenářům, kteří to vidí podobně jako já, dost rizikový krok (nebýval těch čísel skoro dvojnásobek?).
To je ale věc krátkodobého vývoje - mnohem důležitější je uvědomit si, pro budoucnost časopisu, trendy, které už pěkných pár let hýbou světem novin/časopisů/knih. A to, že čtenářů těchto médií ubývá a ubývat bude. V tomhle má orienťácké periodikum trochu výhodu. Zaprvé za ním stojí svaz, který ho finančně podporuje (absolutně netuším, kolik může 150 000 Kč dělat z hlediska nákladů, ale malá část to určitě nebude). No a zadruhé nečelí takové konkurenci jako jiná tištěná média. A to internetu.
Časopis OB prostě nemá žádnou významnou internetovou konkurenci (jediné české významné české OB stránky Jak to vidí Béďa mu svým zaměřením na aktuality nekonkurují; v oblasti metodiky je pak jediným pořádným a rozsáhlým zdrojem Repre web - tedy alespoň z toho co znám - ale vzhledem k tomu, že o ničem jiném nevím, se případně nejedná o nějak rozšířenou záležitost). A to je jeho štěstí i prokletí. Štěstí v tom, že si přeci jen může nadále udržovat svou existenci (s rostoucí nutností příspěvků od svazu či za škrtů nákladů). Prokletí v tom, že to tak nepůjde do nekonečna.
Při troše štěstí můžeme doufat, že za pomoci svazu časopis překlene období, než se trochu rozjedou elektronické čtečky. Pak se může (ale nutně nemusí - přibude mu větší konkurence těch pár anglických časopisů, která bude na dosah ruky) vrátit ke své "původní slávě". Nebo to také nevyjde a při současném trendu časopis skončí, ačkoli tuto možnost nevidím jako pravděpodobnou, osobně si myslím, že svaz časopis padnout nenechá, pokud to s ním nebude opravdu kritické.
Samozřejmě do hlav plánovačů v ČSOS nevidím a informace o jakémsi metodickém webu si tak maximálně přečtu v rozsahu jedné odrážky v plánech na další rok, ale myslím, že jedinou šancí, jak si časopis může trošku získat na oblibě (pozor nespojovat s počtem předplatitelů) je vytvoření pořádného webu, o který by se mohl opřít.
Webu, na kterém by se publikovaly staré články (nejen metodika, ale i hodnocení závodů a podobně). Ale který by vydával i nějaké ty "věci" navíc či by umožňoval (pořádnou) diskuzi. Prostě by více fungoval jako řádný zpravodajský server. Něco, co by zapadlo do následujícího pořadí - je po závodě, večer si přečtu na Béďovi stručné hodnocení - o týden později si o tom přečtu nějaký zajímavý delší článek (doplněný rozborem?) na stránkách časopisu. Neříkám prostě, že by nový web měl chrlit články do 24 hodin, to je samozřejmě nereálné. Ale číst po dvou měsících o nějakém závodě už mě opravdu moc nebere. V samotném časopise už by mohlo být jen nějaké krátké shrnutí (třeba na půl stránky), a pak nějaký exkluzivní obsah (rozhovory, metodika), který by se na webu objevil třeba až za čtvrt/půl roku.
To je můj náhled na jednu z možných cest, kam dál. Vyžadovalo by to samozřejmě dost úsilí a dalších investic, ale myslím, že by je přínosy nakonec převážily. Myslím, že orienťáku chybí moderní stránky podobného typu (stejně jako nějaké moderní na propagaci mezi veřejností), což ho dost limituje ve snaze, aby se více prosadil mezi ostatními sporty.
Chápu, že časopis má dále hodnotu z hlediska prestiže, sponzorů svazu a podobně, proto jsem pro jeho uchování třeba i za cenu dotací. Přesto by měl ale zejména sloužit orienťákům, ne? A v tomhle ohledu už pomalu začíná ztrácet. Stále je ale čas s tím něco udělat.

P.S. Omlouvám se za trošku nadnesený nadpis článku, který se však klidně může splnit. Taky se omlouvám všem čtenářům, které tohle téma zrovna nezajímá, ale nějak mi to dneska kolovalo v hlavně, tak mi přišlo škoda neudělat ten 299. zářez do počtu článků :-D Rozhodně tenhle článek nechystám nikde prezentovat, asi má i tak dost logických trhlin a nerad bych, aby na mě někdo pohlížel, jako že mluvím do nečeho, do čeho nemám...

neděle 3. ledna 2010

Vítkovice 2009/2010

Jako každý rok jsem i letos po Vánocích vyrazil nabrat nějaký ten objem i na běžky a vyhnout se neustálé konzumace cukroví u něhož množství druhů letos stouplo na rekordní množství. Bohužel, když jsem pár dní před odjezdem zase po roce začal sledovat počasí, zjistil jsem, že sněhově na tom nejsou Krkonoše zrovna dvakrát nejlépe. To se potvrdilo i na místě našeho ubytování ve Vítkovicích, kde sněhem oplývala skoro jen blízká sjezdovka.
Proto nastoupil náhradní program a zatímco většina vyrazila na ledem (jenom ledem) pokryté Horní Mísečky s běžkami, já tam s Edou, Vojckem a Kutlochem vyrazil po vlastních. Jelikož se ale přímé stoupání borcům z repre zdálo asi příliš fádní, zkrátili jsme si cestu přes trojici kopců a nabrali pěkných 700 metrů převýšení, než jsme dorazili na zledovatělé tratě Míseček. Tady už jezdilo jen posledních pár hrdinů/sebevrahů z oddílu, většina se už dávno odklidila do hospody.
Přes noc na druhý den už trochu nasněžilo, ale stále to ještě nebylo ono, takže si i ostatní naordinovali nějaké běhání. Já jsem si byl opět zaběhat s Edou a Vojckem, nicméně kvůli menší informační mystifikaci jsem vyrazil busem o hodinu dříve, a pak se musel tři kiláky vracet zpátky do Vítkovic. Tam jsem si trochu odpočinul a už se vyrazilo na další pořádný lauf. Kilometrů bylo zase o trochu víc než minulého dne a času se přesunul už za dvě hodiny.
29. ráno už jsem na sobě začal pociťovat první únavu z toho, že jsem za posledních 48 hodin o pár set metrů přestoupal Sněžku. Naštěstí kluky napadlo, že by se mohlo zajet na sprint do Jilemnice, který se běžel 28. - stačilo pár telefonátů a už jsme frčeli. Předání map jsem stihli jen tak tak. Pak už jen následovalo důkladné rozklusání a samotný 3,5km závod. Ten jsem nakonec oběhl za 19:23 - to znamenalo necelou minutu a půl na Vojcka, což rozhodně nebyl špatný výsledek. Navíc z toho byla skoro čtvrtina na jedné chybě. No ale důležitější bylo, že jsem si taky něco zaběhl v rychlosti a zase trochu rozpohyboval nohy. Odpoledne jsme pak poprvé vyjeli na běžky i my. Původní nápad jet zadarmo skibusem selhal ve špatném přečtení jízdních řádů, takže se nakonec jelo Edovým autem. Nahoře skutečně napadlo dost sněhu, takže jsme si nakonec i docela pěkně zajezdili.
Před Silvestrem jsem si chtěl dát ještě jeden pořádný den na běžkách, ale počasí opět zklamalo. Na Mísečkách začalo docela slušně pršet, takže jsem byl po pár kilometrech promočený až na kost. Nakonec jsem tak shledal (mezi posledními), že dnešek asi nebude tréninku nakloněný a rozhodl se sjet na Rovinku a dál do Vítkovic už běžky snést.
Tréninkový výpadek (aspoň jsem si odpočal) jsem ale nahnal na Silvestra, kdy jsem si dal zatím nejdelší výběh letošního tréninkového roku (většinu trasy s Jedlou a Heppym) na krásných 132 minut s 1000m převýšením. K večeru už jsem tak začal být celkem slušně ospalý a zralý na to jít do postele. Naštěstí mě trochu probudila silvestrovská hra, ve které jsem ve dvojici s Jedlou skončil na (mém oblíbeném) 4. místě. Pak už následovaly oslavy konce starého a začátku nového roku...
První den roku 2010 byl trochu drsnější, většinu jsem prospal, a pak s čerstvými duševními silami roznesl ostatní v oblíbeném karetním Bangu! - ostatně jako vždycky :-D Navečer jsem ale musel dodržet tradici a vyrazit si aspoň na chvilku zaběhat. Dokonce se mnou vyrazil i Zdeněk, který se na novoroční proklusnutí ani nenechával moc přemlouvat. No a 2. už jsme jen uklidili a pomalu vyrazili (jako naschvál už zase zasněženou krajinou) směrem na Hradec.
Takže super soustředění - tréninkově i kulturně náročné - už se těším na další oddílovu akci. Tak snad nám bude příště přát i to počasí...

sobota 2. ledna 2010

Soustředění ve Vítkovicích

Jsem zpátky ze soustředění v krkonošských Vítkovicích. Sněhové podmínky nám tentokrát nepřály, na běžkách mám najeté pouze dvě ne moc dlouhé fáze. Na druhou jsem aspoň slušně naběhal vytrvalost v kopcích. Takže tréninkově to rozhodně stálo za to - zvlášť, když jsem to neběhal sám, ale ve skupině, což mě rozhodně donutilo víc se kousnout.
Celkově tak bylo tohle soustředění rozhodně super a to nejen po sportovní stránce. Podrobněji se k němu vrátím, jako obvykle až s odstupem, v nejbližších dnech.